ONE DIRECTION FAN FICTION

CHAPTER 4

U Marisy jsem pracoval už skoro dva týdny a všechno šlo v podstatě bez problémů. Práce byla celkem v pohodě, jediné co mě mrzelo bylo že nevidím svou rodinu a taky mě docela došt štvalo že se mnou Dulce nemluví. Ani vlastně nevím proč. Nemělo by mi to vadit, ale vadilo.

Byla červnová teplá páteční noc a já nemohl usnout.

Najednou jsem usylšel jak se pomalu otevíraji dveře.

"Kdo je to?" řekl jsem s přivřenýma očima.

"Ššš," ozval se ženský hlas.

Byl jsem zmatený.

"Dulce?" řekl jsem tiše.

"Žádná Dulce," uslyšel jsem Marisin svůdný hlas.

"Paní co tady děláte?" zeptal jsem se vystrašeně.

"Neboj se," řekla zatímco za sebou zavřela tiše dveře a přišla až k mé posteli, po které se začala plazit směrem ke mě.

"C-co to děláte?" řekl jsem a snažil jsem se od ní odtáhnout co nejdál.

"Copak se ti nelíbím?" pohladila mě po tváři.

Já jenom se zatajeným dechem polkl.

"No tak, já ti přece neublížím," řekla, jakobych byl malé děcko.

"Paní, to nemůžeme," řekl jsem roztřeseným hlasem.

"Zlato, já ti dávám práci a střechu nad hlavou. Jsi můj malý chlapeček ne?" začala mě líbat na hrudi.

"Ne, prosím vám, nemůžeme," opakoval jsem a ona najednou stlačila můj rozkrok, takže jsem vyjekl.

"Co jsi to říkal?" řekla.

"Já..." řekl jsem tiše, ale ona mě vášnivě políbila. Musím přiznat že jsem se nebránil. Když se proplétaly naše jazyky zajíždělá pomalu pod moje boxerky a já slastně sténal.

"Líbí se to? Dělá ti panička dobře?" foukla mi svůdně do ucha.

Slabě jsem kývl.

Zasmála se a v okamžiku mi sundala boxerky a přejela po celé mojí délce.

"Sakra," řekl jsem tiše.

Ona se jenom dál tiše smála a bez zábran skouskla špičku, nacož jsem vydechl její jméno.

"Říkej mi paní, jasné?" řekla.

Kývl jsem.

Hned začala pumpovat a přitom dál používala pusu.

"Bože," skousl jsem si ret.

Zabořil jsem prsty do jejich vlasů a ona přidávala na tempu.

"Mariso!" vzdychal jsem.

Ona najednou přestala. "Co jsem ti říkala?"

"Omlouvám se. Paní," řekl jsem zoufale.

"Tak se mi to líbí," řekla a opět pokračovala, tentokrát ještě rychleji, než předtím.

"Kurva! Paní! Paní!" ječel jsem až dokud jsem nevyvrcholil.

"Hodný chlapeček," začala mě hladit po vlasech a já začal nabírat pravidelný dech.

"To pro dnešek stačilo," řekla a ještě jednou mě krátce políbila.

Vstal jsem a dal jsem si rychlou sprchu.

"Co jsem to udělal?" schoval jsem si hlavu do dlaní. "Začal jsem si se svou zaměstanavetelkyni. Ne, tohle nemůže pokračovat," řekl jsem si tiše sám pro sebe a lehl jsem si zpátky do postele.
 

CHAPTER 5

Ráno jsem co nejtišeji vyšel z pokoje. Nechtěl jsem potkat Marisu. No, ji sem sice nepotkal, ale pro změnu jsem potkal Dulce.

"Ahoj," usmál jsem se.

Neodpověděla, jenom sešla dolů schody. Hned jsem šel za ní.

"Co je ti? Proč se mnou nemluvíš?" zeptal jsem se jí.

S povzdychem se otočila čelem ke mě.

"Víš proč?" přiblížila se ke mě tak, až nás od sebe dělilo sotva pár centimetrů.

"Proč?" řekl jsem zadýchaně.

"Protože tě nenávidím," řekla se zhnuseným výrazem a už chtěla odejít, ale já ji chytil za rameno.

"Počkej. Proč mě nenávidíš?" zeptal jsem se nechápavě.

"Hnusíš se mi. Jasný?" snažila se vyprostil z mého sevření.

"Ale proč?" nenechal jsem se odbýt.

"Hned jak jsem tě viděla, bylo mi jasné že jsi stejný jako všichni ostatní zmetci co jsem přišli," řekla.

"Jak to myslíš?"

"Vždycky se tu objeví nějaký kluk. Mladý, hezký... takový který by se mojí zbožnované mamince líbil. Přijdou jsem s tím že tady pracují, ale ve skutečnosti jenom chrápou s mou matkou, která jim dává peníze, různé dárečky... za to že budou její milenci a budou jí vždy k dispozici. Navenek se snaží působit jako dáma z vyšší společenosti, ale je to jenom odporná kurva," řekla a já ji pustil.

"Ale já nejsem takový," řekl jsem.

"Ne? Myslíš si že jsem tě včera neslyšela?" řekla a já polkl.

"Já... já přiznávám to, ale v podstatě k ničemu nedošlo a jestli se ještě o něco pokusí, dám výpověď," řekl jsem.

"No jasně. To ti mám jako věřit? Myslíš si že jsem úplná kráva?" řekla vytočeně.

"Nemyslím," podíval jsem se jí do očí a z její tváře najednou zmizla zloba. "Podívej... nepůjdeme si sednout na zahradu, venku je krásně," pousmál jsem se.

Chvíli tam stála se založenýma rukama, ale pak kývla a vyšli jsme společně na zahradu.

"Sednem si?" ukázal jsem na houpačku.

Nic neřekla, jenom si sedla a hleděla do dálky.

"Dulce, já... mrzí mě že si o mě myslíš jenom to nejhorší. Já... chtěl bych tě nějak přesvědčit že se mýlíš. Nemůžem být kamarádi?" zeptal jsem se.

Jenom pokrčila rameny.

"Fajn, nemluvme o mě. Řekni mi něco o sobě nebo o tvém vztahu se svou matkou..." řekl jsem.

"A co by jsi chtěl jako vědět?" podívala se na mě.

"Nevím. Všechno. Chci ti naslouchat. Myslím že to dávno nikdo neudělal, že?".

"Ne," sklopila na okamžik zrak.

"Tak já ti to teď nabízím," položil jsem jí nejistě ruku na rameno.

"Dobře," řekla. "Narodila jsem se v Birminghamu. Žila jsem ve velkém domě, po materiální stránce mi nic nechybělo. Ale chyběli mi rodiče, láska, něha... Matka se o mě nezajímala, svěřovala mě chůvám, které byli většinou hodně přísné. Její manžel mě nikdy neměl příliš v lásce a ani já jeho. No, každopádně, když jsem měla asi 5, rozvedli se a přestěhovali jsme se do Dublinu do dalšího domu k jejímu dalšímu manželovi. Ten asi po půl roce zemřel. Pak se vdala ještě jednou, ale s ním se taky po čase rozvedla a její poslední manžel, v jehož domě teď žijeme zemřel před necelými před 2 lety. Musím přeznat, že jeho jsem měla ráda. Byl už sice hodně starý, ale laskavý a vždycky se ke mě choval hezky. Nezasloužil si mou matku. Dlouho jsem si myslela že ho zabila, ale měl už celé roky problémy se zdravím a podle lékařů byla jenom otázka času kdy zemře. Začala jsem ho mít ráda jako svého otce, kterého jsem nikdy nepoznala. Dodnes nevím ani jeho jméno," řekla smutně. "Moje matka se o mě nikdy nestarala a nemyslím si že mě má vůbec ráda. Chtěla mě už dávno poslat do internátní školy, ale věděla že bych odtud utekla a tak mě radši podle jejích slov strpěla u sebe. Někdy si přeju abych mohla odejít a žít podle sebe. Ale dokud nedokončím školu, nenajdu si práci a nebudu schopná osamostatnit se... budu tady muset vydržet," sklonila hlavu a já ji pohladil po vlasech. "Nesnáším ji. Ne jen proto jak se mě celý život chová, ale taky..." najednou ztichla.

"Co?" zeptal jsem se jemně.

Zhluboka se nadechla. "Jak už víš, matka má slabost pro mladší kluky, kolem tvého věku. Před půl rokem tady byl jiný kluk, Alex. Měl 18. Zamilovala jsem se do něj, a myslela jsem že i on do mě. Týden po tom co jsme spolu začali chodit mi matka oznámila že je její snoubenec. V tu chvíli jsem nevěděla co mám dělat. Cítila jsem se úplně na dně. Nicméně, pár dní po jejich takzvaných zásnubách nám z domu zmizelo několik cenností a Alex zmizel. Byla jsem ráda. Ráda za to že alespoň jednou matka nedosáhla svého a někdo ji podrazil, stejně jako ona už tolikrát podrazila mě..." začala brečet. "Nevím, proč ti to všechno říkám," snažila se zadržet slzy. "Já... nemám si s kým promluvit. Všichni moji kamarádi jsou debilové, které zajímá jenom kde se můžou zhulit, ožrat a s někým se vyspat. Cítím se tak hrozně sama," vzlykla.

Bez váhání jsem ji objal a nechal jsem ji plakat v mém náručí.

 CHAPTER 6

"Dobrý den," řekl jsem Marise když jsem ji uviděl v obýváku.

"Dobrý," usmála se.

Odkašlal jsem si. "Můžeme si prosím promluvit?"

"Jistě," přejela mi rukou po rameni a pokynula abych si sedl.

"Tak o čem chceš mluvit," přejížděla mi po koleni.

"O...tomhle," oddělal jsem její ruku. "To co se stalo včera... se už nesmí opakovat."

"Proč? Máš snad přítelkyni?" zeptala se udiveně.

"Ne, ale prosím pochopte, že s vámi nechci nic mít," řekl jsem.

"Chápu. Budu se to snažit respektovat," řekla.

"Vážně?" řekl jsem s nadějí v hlase.

"Jistě. Teď mě prosím omluv. Myslím že jsem ti zapoměla říct že večer odjíždím na cestu. Vrátím se až v sobotu," řekla, aniž by se na mě podívala. "Chtěla jsem tě vzít sebou, ale... když nechceš, nebudu tě nutit," řekla a vyndala si z kabelky zrcátko, ve kterém se pečlivě zkontrolovala a bez rozloučení vyšla z domu. Pootevřel jsem dveře, a viděl jsem jak si sedá do auta a řidič do auta dává dva velké kufry. Zase jsem dveře zavřel a musím říct že mi odlehlo. Ikdyž její chování mi pořád nějak nesedělo. Nezdálo se mi že by jí to bylo jedno... Nemyslím si že běžně zažívá odmítnutí.

***

"Dulce?" zaklepal jsem jemně na její dveře.

"Dál," řekla překvapivě milým hlasem.

"Ahoj," usmál jsem se nesměle.

"Co je?" podívala se na mě zpoza notebooku.

"Nic, jenom... myslel jsem že by jsme si mohly třeba na něco podívat v televizi, až dodělám nějaké věci, když tvoje matka odjela..." řekl jsem.

"Matka odjela? Hmm, to jsem nevěděla. Ale na tohle už jsem si zvykla," řekla Dulce a zase se zahleděla do notebooku.

"Od středy ti začínají prázdniny že?" zeptal jsem se.

"Jo, no... to znamená zřejmě trávení víc času v tomhle domě s moji matkou," obrátila oči v sloup.

"A...taky se mnou," pousmál jsem se. Podívala se na mě a zdálo se mi že trošku zrudla.

"Tak přijdeš potom?" zeptal jsem.

"V kolik?" zeptala se.

"Nevím. V pět?" řekl jsem.

"Dobře," usmála se a já ji úsměv opětoval

Potom jsem bez dalšího slova zavřel dveře.

***

Chvíli po páté vážně přišla do obýváku.

"Ahoj," pozdravil jsem ji.

"Ahoj," pousmála se.

"Ehm, připravil jsem nějaké jídlo. Jsou to jenom nějaké jednohubky, ale pomazánka mi dala docela zabrat," řekl jsem.

Tiše se zasmála. "Vypadá to dobře."

"Nevím jestli to tak bude i chutnat," zasmál jsem se sám pro sebe a Dulce si sedla vedle mě.

"Pustíme si teda něco?" objala si rukama kolena.

"Jo. Jestli ti to nevadí, šáhl jsem mezi vaše DVD a pár jsem jich vybral," řekl jsem.

"Jasně že ne. A co jsi teda vybral?" zeptala se.

"No... Už dlouho jsem neviděl nějakou pohádku. Spongebob?" vzal jsem DVD do ruky.

"Klidně," zasmála se tiše.

Usmál jsem se a pustil jsem to.

***

"Už bych asi měla jít spát. Je deset a bohužel, tři dny ještě musím do školy," řekla unaveně.

"Jasně, taky půjdu," pousmál jsem. "Dobrou," dal jsem ji pusu na líčko.

"Dobrou noc," ostýchavě zatočila s pár svými vlasy.

Bylo mi s ní vážně dobře. Ten první dojem rozmazlené rádoby rebelky byl špatný. Nejenže je hezká, zábavná, ale i sladká, jak napovídá její jméno.