ONE DIRECTION FAN FICTION

CHAPTER 13

Na druhý den jsem se probudil venku na zemi. Slunce ostře svítilo a já s bolestí hlavy pomalu vstal. Měl jsem předchozí noc zamlženou, ale jak sekundy ubíhaly, začal jsem si vzpomínat a co nejrychleji jsem se vrátil do domu.

Zaklepal jsem na Dulciny dveře ale bylo zamčeno. "Dulce!" zavolal jsem.

Dlouho mi neodpovídal ale pak uslyšel jenom tiché, "Jdi pryč!"

"Prosím pusť mě dovnitř!" opřel jsem se zoufale o dveře.

"Ne! Dej mi pokoj!" zaječela.

Zhluboka jsem se nadechl a přešel jsem k pokoji Marisy. Ta se zrovna oblékala.

"Co tady děláš?" zeptala se šokovaně.

"Podívejte se. Já tady končím jasné?" řekl jsem.

"Můžu se zeptat proč? Je to kvůli včerejšku?"

"Pch. Vy se mě jako ještě ptáte? Včerejšek byl vrchol všeho. Jestli jste chtěla nějaké svého zajíčka, měla jste si dát inzerát na společníka, jasný?" řekl jsem a Marisa vstala a dala mi facku.

"To si nedovoluj jasný?"

"A není to snad pravda?" řekl jsem zahořkle. "Hrajete si na dámu ale přitom taková vůbec nejste. Kromě toho jste příšerná matka, která si nezaslouží takovou dceru jako je Dulce."

"O ano? Jestli jsem taková příšera tak na co ještě čekáš?" složila si ruce. "Vypadni!"

"Vypadnu, buďte si jistá, ale neodejdu sám. Vezmu si Dulce sebou."

"C-cože?" řekla. "Jak to jako myslíš? To s ní jako spíš nebo co?" řekla vytočeně.

"Ne. Miluju ji," řekl jsem.

"Tak miluješ?" řekla šokovaně. "Fajn. Takže ty ji miluješ. Co si o sobě jako myslíš?" skřížila si naštvaně ruce na prsou.

"A co si o sobě myslíte vy? Myslíte si že jste něco víc? Jestli nám budete chít zabránit v našem vztahu, přísáhám že mě ještě poznáte."

"Víš co. Klidně si ji odveď. Budu mít o starost míň. Ale nediv se až se rozmazlená princeznička jako ona nebude ochotná nastěhovat k takovém žebrákovi jako jsi ty," vzala si kabelku a odešla.

Chtěl jsem jí ještě něco říct ale vykašlal jsem se na to. Radši jsem se zase snažil aby mi Dulce otevřela.

"Lásko! Otevři! Prosím!" bouchal jsem na dveře.

Když se dlouho neozývala, rozhodl jsem se vykopnout dveře. Naskytl se mi hrozný pohled.

"Dulce, panebože, co jsi to udělala!" vykřikl jsem, když jsem ji uviděl sedět opřenou o vanu s krvavým zápěstím.

"Nech mě tak," řekla Dul slabě a sotva udržela otevřené oči.

"Co...jak to můžeš říct, rychle kde je ručník?" natáhl jsem se rychle pro osušku a přiložil jsem jí to na ránu.

"Drž si to tam prosím. Hned jsem zpátky," řekl jsem jí a vyběhl dolů pro lékarničku. Proč ji sakra nemají v koupelně, pomyslel jsem si. Rychle jsem vzal obvaz a něco na dezinfekci a rychle jsem běžel k Dulce.

Ještě chvíli jsem jí držel ručník na ráně a pak jsem to obvázal. Nevěděl jsem co mám přesně dělat, tak jsem dělal co šlo.

"Dul, pokus se vstát prosím. Odnesu tě do postele a seženu někoho," řekl jsem Dulce a snažil jsem se ji zvednout.

Vzal jsem si ji do náruče a rychle jsem jí přenesl do jejího pokoje a položil na postel.

"Proč jsi to udělala, co?" pohladil jsem ji po vlasech.

"Proč se o mě staráš?" řekla se slzami v očích.

"Protože tě miluju," řekl jsem.

"Jo? Víc než mou matku?" zeptala se.

"Dulce, už jsem ti řekl že to všechno bylo jinak. Věř mi," políbil jsem jí ruku.

Mlčela.

"Rychle jdu sehnat pomoc," řekl jsem a vyběhl dolů, kde jsem potkal Anne.

"Anne, prosím pojďte se mnou. Dulce se pokusila o sebevraždu. Pojďte prosím," zakřičel jsem a ona hned běžela za mnou.

"Dulce, zlatíčko. Co se ti stalo?" přiběhla k Dul.

"Dejte mi pokoj," zavrčela.

"Dul, nech toho," zašeptal jsem a pohladil ji po tváři, ona ale uhnula.

"Zayne. Odejdi," řekla rázně.

"Ale.."

"Řekla jsem jdi," vzlykla.

Slabě jsem kývl a odešel jsem. Opřel jsem se o zeď vedle jejich dveří a dal jsem si hlavu do dlaní. Jak se to mohlo stát?

"Jak je jí?" zeptal jsem se Anne, když po pár minutách vyšla.

"Bude v pořádku. Naštěstí ta rána nebyla moc hluboká a našel jsi ji včas," usmála se na mě.

"Můžu jít za ní prosím?" vstal jsem.

"Myslím že tě nechce vidět," řekla Anne,

"Ale já ji miluju. Musím být při ní," řekl jsem.

"Tak dobře, ale nerozrušuj ji," řekla.

"Nebojte se," řekl jsem tiše a vešel jsem do Dulcina pokoje.

Dulce se na mě podívala, ale nic neřekla. Jenom zírala do stěny.

"Miláčku..." sedl jsem si pomalu k ní. "Tak jsi mě vystrašila."

Nic.

"Řekl jsem tvojí matce že tady končím a že spolu odejdeme."

Nic.

"Dul, řekni něco," řekl jsem zoufale.

Najendou se na mě podívala. "Co mám říkat?"

"Že mi věříš, že mě miluješ... prosím," stiskl jsem její nezraněnou ruku.

"Já už nevím čemu mám věřit."

"Mě musíš věřit. Přísahám že to včera bylo úplně jinak. Tvoje matka mi něco dala a já byl jak omámený. Točila se mi hlava, sotva jsem se hýbal... prosím musíš mi věřit. Miluju tě. Hrozně tě miluju," políbil jsem jí něžně ruku.

"Taky tě miluju," řekla tiše.

Usmál jsem se. "Nechci si ani představovat že bych nepřišel včas. Nechci na to ani myslet," sklopil jsem hlavu.

"Řekni mi že odsud vážně odejdeme. Je jedno kam," řekla.

"Slibuju ti to," políbil jsem ji na čelo.

"Zbalím naše věci a ještě dnes odsud odejdeme," pohladil jsem ji po tváři.

Dulce se jenom slabě usmála.

"Ted si odpočin, jdu si zabalit a později tě zavezu do bytu který dřív patřil mojí babičce. Přechodně tam bydlí můj bratranec, ale ten minulý týden odjel do Walesu, takže tam můžeme pár dní zůstat " řekl jsem. "Není to žádný luxus..."

"To je mi úplně jedno," řekla. "Hlavně když budu s tebou."

"Miluju tě," políbil jsem ji krátce. "Spinkej. Za chvíli se vrátím."

***

"Zlato, svoje věci už jsem dal do auta. Ted ti pomůžu zabalit tvoje věci," řekl jsem.

"Nejradši bych si nic nebrala," vstala pomalu. "Vezmu si jenom nějaké oblečení a věci které mi dal Paul, matčin poslední manžel, o kterém jsem ti říkal."

"Dobře miláčku," pohladil jsem ji po tváři.

Objala mě.

"Dávej, pozor na ruku," dal jsem ruce okolo jejího pasu.

"Neboj se," řekla a oddělila naše objetí. "Rychle to zabalme a už konečně vypadněme," řekla.

Jenom jsem kývl a dal jí pusu na čelo.

***

"Odcházíte?" zeptala se nás šokovaně Anne.

"Ano," objal jsem Dulce.

"Ví to paní Marisa?" zeptala se Mary.

"Ano," řekl jsem.

"No dobře, ale to už se nevrátíte?" zeptala se Anne.

"Ne," políbil jsem Dulce na tvář.

"Tak se s vámi musíme rozloučit," zdálo se mi že Anne začíná brečet. "Pojd sem," objala Dulce.

"Budete mi chybět," pohladila ji Dul a objala ještě Mary.

"Mějte se dobře," objal jsem je.

"Hodně štěstí, a ozvěte se," řekla Marry.

"Děkujeme," usmál jsem se a spolu s Dulce jsme odešli z domu.

CHAPTER 14 THE END

"Tak, už jsme tady," rozevřel jsem dveře bytu.

Dulce se jenom s kufrem v ruce pousmála.

"Je to tady ubohé, já vím," řekl jsem nervozně.

"Ne, je to tady útulné," políbila mě krátce.

"Miluju tě," zašeptal jsem.

"Taky tě miluju," pohladila mě po tváři.

***

Během dne jsem zavolal svému bratranci, který řekl že se nevrátí dřív než za měsíc a že tam klidně můžu zůstat. Taky jsem zavolal mámě a všechno jsem jí řekl. Teta to nejnutnější. Slíbil jsem ji že za ní co nejdřív přijedeme. Z peněz které jsem si vydělal u Marisy budeme moct sice trochu skromně, ale v pohodě žít alespon takové tři, čtyři měsíce. Každopádně mi bylo jasné že si musím najít práci.

Po malé večeři se šla Dulce osprchovat a já se zatím převlékl do tepláků a čekal jsem na ni. Po chvilce vyšla, v mém tričku. Vypadala zatraceně sexy.

"Pojď ke mě," natáhl jsem k ní s úsměvem ruce. Ona ty svoje dala okolo mého krku a začala mě líbat. Povalila mě na postel a tak ležela na mě. Přejížděl jsem po jejím, teda vlastně mém, tričku a ona se přesunula na můj krk. Tiše jsem vzdychal a vychutnával jsem si její každý dotek, každý polibek. Když jsem nás obrátil a já byl nahoře, zdálo se mi že znervozněla. Vyslékl jsem jí tričko a ona si zakryla rukama prsa. "Co je?" zeptal jsem se jemně.

"Já... nevím... ještě jsem to... nedělala," vysoukala ze sebe tiše.

"Miláčku... nebudu tě do ničeho nutit," řekl jsem.

"Ne... já to chci."

"Opravdu?"

"Ano," kývla s lehkým úsměvem.

Ještě jednou jsem jí políbil a ona sundala svoje ruce. Začal jsem jí líbat na krku, a brzo jsem se přesunul právě k jejím bradavkám. Tiše sténala a ruce měla v mých vlasech. Podíval jsem se na ni než jsem jí pomalu sundal kalhotky. Přejel jsem po jejím vchodu a ona se zachvěla. Co nejcitlivěji jsem do ní strčil jeden prst. Skousla si ret. Začal jsem s ním pohybovat v ní a po chvíli jsem přidal další prst. Začala sténat moje jmého a pak s výkřikem vyvrcholila. "Miluju tě," usmál jsem se a vrátil jsem se spojit naše rty. Dul najednou jakoby nabrala odvahu a rychle mi sundala tepláky. Neměl jsem pod nimi žádné boxerky, takže to měla jednodušší. Nejistě přejel po celé mojí délce a já zaklonil hlavu. Začala s ním pohybovat a já slastí vzdychal v podobě opakování jejího jména. Když jsem i já vyvrcholil, ještě jednou jsem se jí zeptal jestli to vážněn chce, a ona řekla že ano. Opatrně jsem teda do ní vnikl. Bylo jasné že zpočátku ji to hodně bolelo ale později už zvuky bolesti, nahradily zvuky slasti a požitku. Vzdychali a později i křičeli jsme jako o život. Po tom co jsme oba vyvrcholili, řekl bych že možná snad ve stejnou sekundu, jsem se unaveně svalil vedle ní, a ona si mi lehla na hrud. "Strašně tě miluju," políbil jsem ji do vlasů. "Já tebe taky," přitulila se ke mě ještě víc.

Takže jsem našel opravdovou lásku. Co mám říct. Milovat ji je lehké.