ONE DIRECTION FAN FICTION

CHAPTER 10

"Dobrý den paní Mariso," přivítal jsem ji když se vrátila.

"Ahoj," usmála se.

"Jak jste se měla?" vzal jsem její kufry.

"Nic moc. Vlastně jsem se dost nudila," sedla si.

"Nechápu jak se někdo může nudit na takových úžasných místech," řekl jsem.

"Pokud tam chybí dobrá společnost..." podívala se na mě smyslně, nacož jsem odvrátil zrak.

"Ehm... mám vás vzít ty kufry nahoru?" řekl jsem.

"Ano," vstala pomalu.

Vyšel jsem teda schody nahoru až do její ložnice a dal jsem jí kufry na zem.

"Děkuji," řekla Marisa. "Teď se jdu převléct tak pokud můžeš..." začala se pomalu svlékat.

"Jistě," řekl jsem nervozně a zavřel jsem za sebou dveře.

Kurva. Pořád se mnou flirtuje. A ani se nezaptala na Dulce. Je to fakt hrozná matka.

***

Večer jsem se proplížil do Dulcina pokoje.

"Ahoj," řekl jsem, když jsem ji uviděl ležet v posteli s notebookem v rukou.

"Co tady děláš?" zeptala se s úsměvem.

"No... chci spát u tebe," řekl jsem nesměle.

"Ale co moje matka?" zeptala se, zatímco jsem si lehl k ní.

"Už šla spát," políbil jsem ji.

Dulce zaklapla notebook a uvelebila se v mém náručí.

"Jak dlouho si myslíš že to takhle vydrží?"

"Co myslíš?" začal jsem ji hladit po vlasech.

"Jak dlouho se můžeme schovávat?" řekla.

"Neboj. Až si něco vydělám odejdu a budeme spolu," řekl jsem.

"A nemůžeme odejít rovnou?" zašeptala.

"To nejde zlato. Tvoje matka platí hodně dobře a nemůžu si dovolit jenom tak odejít. Ale slibuju ti že to nebude trvat dlouho ano?"

"Chápu," řekla smutně. "Miluju tě."

"Taky tě miluju," usmál jsem se. "Dobrou noc," zašeptal jsem a dal jsem ji ještě pusu do vlasů, předtím než jsme usnuli.

***

"Zayne!" uslyšel jsem ráno Marisu jak mě volá.

"Ano?" přišel jsem k ní udýchaně.

"Dnes pořádám menší večírek," řekla. "Nebude to moc lidí, ale i tak budu potřebovat abys byl připravený na to když někoho budeš muset odvézt nebo pomáhat s nějakými věcmi."

"Dobře. Žádný problém," pousmál jsem se.

"Výborně. Později přijď za mnou, dám ti hezký oblek, abys vypadal elegantně," usmála se.

"Děkuju," řekl jsem. "Můžu se vrátit do zahrady?"

"Ano, jistě. Jdi."

Tam už na mě na houpačce čekala Dulce.

"Lásko," usmál jsem se a dal jsem jí krátkou pusu.

"Co ti chtěla?" zeptala se Dulce.

"Dnes pořádá nějaký večírek, tak se chtěla ujistit abych jí byl k dispozici," sedl jsem si před ní.

"Úžasné. Ani mi to není schopná oznámit," řekla otráveně Dulce.

"No tak zlato," vstal jsem a pohladil ji po vlasech. "Trochu tě pohoupu, chceš?" usmál jsem se a šel jsem za ní

"Zayne," vydechla. "Myslím že chvilka houpání mi nepomůže překonat ten hnus co právě ted cítím, chápeš?"

"Dul, nemysli na to. Jestli se toho nechceš účastnit, zavři se do pokoje nebo jdi za nějakou kamarádkou," začal jsem ji lehce houpat.

"Hmm... možná bych mohla zajít za Geogrem," řekla Dulce.

"Kdo je George," zarazil jsem se.

"Jeden kamarád," začala se nohama odrážet od země, takže mě skoro praštila.

"Jaký kamarád," začala ve mě růst žárlivost.

"Prostě kamarád," zasmála se tiše Dulce.

"Tak to teda ne," řekl jsem rázně.

"Co je? To mi chceš něco zakazovat?"

"Ne, ale nechci abys byla sama s nějakým Georgem, ještě k tomu v noci," řekl jsem.

"Ale ale a jak mi zabráníš?"

"Třeba takhle," přešel jsem k ní a vášnivě jsem ji políbil, až jsme se skoro spolu s houpačkou převrátili.

 CHAPTER 11

Večírek se docela rozjel ale já umíral nudou. Měl jsem sto chutí vykašlat se na to a jít za Dulce, ale nemohl jsem. Prostě jsem stál v koutě, snažil jsem se usmívat jak debil a dělal jsem to co mi řekla Marisa. Sakra, byla to fakt dlouhá noc.

"Už jsou všichni pryč?" zeptal jsem se Marisy.

"Ano," odložila skleničku na stůl a přišla ke mě.

"Takže už můžu jít spát?"

"No..." dala ruce okolo mého krku. "Chceš jít spát?"

Sundal jsem její ruce. "Chci."

Ona mě ale hrubě vzala za okolo pasu a políbila mě. Bránil jsem se jak to šlo a nakonec jsem se od ní dostal.

"Co to děláte?" otřel jsem si pusu. "Snad jsme si to už vyříkali."

"Co jako?" zasmála se a zase si vzala skleničku do ruky.

"Víte co paní? Jděte si lehnout jasný?" začal jsem jít nahoru po schodech.

"Toho budeš litovat!" zavolala Marisa ale mě to bylo jedno.

Trochu jsem váhal jestli mám jít k Dulce kdyby mě ta žena zase chtěla otravovat, ale nakonec jsem za ní přece jenom šel. Byla už hluboká noc, vlastně bylo skoro ráno.

Potichu jsem si k ní lehl a objal jsem ji. Po chvilce se začala probouzet.

"Zayne?" řekla tiše ještě v polospánku

"Ššš, maličká. Spinkej," políbil jsem ji do vlasů.

***

"Zayne, dnes jdu na konferenci, vrátím se až večer. Chci aby jsi na všechno dohlédl a udělal co je tady třeba jasné?" řekla Marisa už ne tak přívětivým tonem jako obvykle.

"Ano, jistě," snažil jsem se jí nedívat do očí.

"Dobře. Teď jdu na zahradu abych se trochu opálila," vzala si sebou nějaké věci.

"Mhm," zamumlal jsem.

"Bud nablízku kdybych něco potřebovala ano?"

"Jistě," řekl jsem.

"Výborně," pousmála se a odešla na zahradu.

Povzdechl jsem si. Už jsem jí měl fakt dost.

Ani ne po pěti minutách na mě zavolala.

"Ano?" přiběhl jsem k ní.

"Namažeš mě opalovacím krémem? Nerada bych se spálila," řekla Marisa.

"A-ano," řekl jsem nejistě a vzal jsem krém do ruky. Marisa si mezitím sundala podprsenku a otočila se na záda.

"Můžeš," řekla a já ji pomalu začal natírat. Zřejmě jí to bylo příjemné, protože vydávala zvuky, značící spokojenost.

"Tak, u-už to je," vstal jsem.

"Nechceš mi natřít i spodek?" řekla.

"Mám ještě práci," snažil jsem se vymluvit.

"No tak. Snad tě platím dobře ne?" řekla.

Neochotně jsem jí teda natřel ještě nohy a pak jsem co nejrychleji odešel zpátky do domu a rozhodl jsem se jít za Dul.

"Ahoj lásko!" chtěl jsem ji políbit ale ona se odtáhla. "Co je ti?"

"Nic. Vůbec nic," řekla.

"Jak nic? Jsi na mě kvůli něčemu naštvaná?

"Ne, jistěže ne. Můžeš se vrátit k mojí milované mamince a udělat ji kompletní masáž," složila si ruce na prsou.

"Dul, není to jak si myslíš. Jenom chtěla abych jí natřel opalovacím krémem. Nebylo mi to příjemné, jasné?" pohladil jsem ji po ruce ale zase se odtáhla.

"Zayne, já... asi tohle nezvládnu. Pořád jsi někde s ní, to jak se na tebe dívá, jak s tebou mluví... je mi to odporné. Ona je odporná," řekla.

Objal jsem ji. "Lásko, miluju tě. Slibuju že to nebude trvat dlouho a najdu si byt kde budeme jenom my dva," políbil jsem ji do vlasů.

"Vážně to slibuješ?" řekla Dul.

"Slibuju zlatíčko," usmál jsem se.

CHAPTER 12

"Dulce, okamžitě se vrať!" slyšel jsem ječet Marisu.

"Jdi někam!" zakřičela Dulce.

"Jak to se mnou mluvíš ty spratku!"

Rychle jsem doběhl do obýváku, odkud se ozývala ta hádka. Když jsem tam přišel viděl jsem jak si Dulce drží tvář. Došlo mi že jí Marisa dala facku.

"Co se tady děje?" přiběhl jsem k ní.

"Nepleť se do toho. Tohle jsou rodinné záležitosti," řekla Marisa.

"Promiňte, ale nemíním přihlížet tomu jak ubližujete svojí dceři!" objal jsem Dulce.

"Oh, aha. A kdo jsi, nějaký její ochránce?" řekla Marisa.

"Možná."

"Hmm, fajn tak ji laskav odveď do jejího pokoje, než ji dám další facku, aby se naučila respektovat mě."

"Takovou odpornou štětku nebudu respektovat nikdy! Nenávidím tě!" zaječela Dulce a Marisa už na ni chtěla zase vztáhnout ruku, ale zadržel jsem ji

"Nechte ji napokoji, rozumíte?" začal do mě vstupovat hněv.

Marisa už nic neřekla jenom rozčíleně odešla pryč.

"Dul, neboj, bude to dobrý," políbil jsem ji do vlasů a odvedl do svého pokoje.

"Už to nevydržím! Nevydržím to tady s tou zmijí! S tou... s tou..."

"Miláčku, já vím. Ale budeš to muset vydržet. Budu pořád při tobě, ano?" dal jsem jí pusu na čelo.

"Zayne, ale já..." vzlykla.

"Lásko, prosím. Musíš být silná, tak jako jsi byla vždycky, hmm?" pohladil jsem ji po tváři a ona mě objala.

"Tak ji nenávidím..." brečela dál a já ji jenom hladil po vlasech a snažil jsem se ji utišit.

***

Přemluvil jsem Dulce at jde na víkend ke kamarádce a odpočine si tak od svojí matky. Já jsem zatím musel snášet Marisiny vrtochy a svádění, kterého jsem měl už akorát tak dost. Tolikrát jsem ji chtěl všechno vyječet a poslat ji už někam, ale ještě jsem si to nemohl dovolit. Snažil jsem se teda pořád něco dělat a v sobotu večer jsem zašel ven. Pak... v pondělí večer... v den Dulcina návratu se to stalo...

"Zayne? Můžeš jít sem?" zavolala na mě Marisa.

"Co potřebujete?" přišel jsem k ní do kuchyně.

"Napiješ se se mnou?" ukázala na dvě flašky vína.

"Ne, děkuji vám," pousmál jsem se.

"Ale no tak. Naliju ti skleničku. Já už měla čtyři," zasmála se.

Bylo to na ní vážně poznat.

"Ne, vážně."

"No tak, neboj, jenom jednu skleičku, hm?" podala mi ji do ruky.

"Tak dobře," řekl jsem váhavě a napil jsem se.

"Jaké je?"

"Dobré," upil jsem si ještě jednou.

"Říkala jsem ti to. Tak pij," řekla.

Když jsem vypil skoro celou skleničku, bylo mi najednou nějak divně. Jakobych byl opilý, ale to byla blbost, po necelé skleničce...

"Nějak mi není dobře," chytil jsem se za hlavu.

"Vážně?" přisoupila ke mě a začala mě hladit po hrudi a líbat na krku.

"Co to děláte?" řekl jsem zmateně. Točila se mi hlava a cítil jsem se hrozně slabý a malátný.

Marisa nic neříkala jenom mě dál líbala a chytala mě kam se jí zachtělo.

"Nechte mě," snažil jsem se jí odrstčit, ale najednou jako by se moje síla vytratila.

"No tak. Toužím po tobě," zasténala mi do úst, a vyslékla si tričko.

"Nechte mě," opakoval jsem. Ona mi ale vyslékla i moje tričko a dál mě líbala. Já se ani nedokázal bránit.

"Co to je?" zaječel najednou známý hlas. Dulce.

"Dulce?" podíval jsem se na ni, ale sotva jsem ji viděl, všechno jsem měl rozmazané.

S pláčem vyběhla ven. Volal jsem na ni a snažil jsem se k ní dopotácet ale upadl jsem. Stále jsem křičel její jméno a snažil jsem se nějakým způsobem postavit a doběhnout ji. Ale nešlo to.

"Co se jí stalo?" přišla ke mě Marisa a sklonila se ke mě aby mě hladila po zádech.

"Sundej ze mě ty svoje ruce, jasný?" zaječel jsem zesláble.

"Fajn," řekla naštvaně. "Jestli chceš, běž si!"

To bych rád udělal ale došlo mi že ta mrcha mi musela dát nějaké prášky do pití. Nevěděl jsem co mám dělat. Po chvíli jsem se ale nakonec zapřel, vstal jsem a začal jsem utíkat, pořád jsem zakopával, ale bylo mi to jedno. Uslyšel jsem hlasitý pláč u stromů.

"Dulce?" zavolal jsem.

Žádná odezva.

"Lásko, prosím, vysvětlím ti to," dopotácel jsem se až k ní a chytil jsem se jejího ramene.

"Nesahej na mě!" odstrčila hrubě mou ruku. "Proč jsi mi to udělal? Milovala jsem tě!"

"Lásko, prosím tě. Vyslechni mě. Myslím že tvoje matka mi něco dala aby mě zmagořila, podívej se na mě.

"Jasně. Cítim z tebe leda alkohol. Už se tebou nenechám oblbovat. Nebudu ti dělat nějakou tvoji krávu!" zaječela.

"Dul, miláčku. Prosím, věř mi," naléhal jsem.

"Dej mi už pokoj!" zaječela Dulce a utekla zpátky do domu.

Svezl jsem se dolů na zem a začal jsem brečet. Sakra, proč se to stalo.