ONE DIRECTION FAN FICTION

"Budeš mi chybět zlato," objala mě máma.

"Ty mě taky mami. Budu ti volat a snad za vámi občas přijedu, jo?" usmál jsem se.

"Dobře. Vím že se chceš osamostatnit a vydělat si, ale bude to poprvé co tě nebudu mít při sobě," utřela si slzu.

"Já vím. Zvykneš si, neboj," dal jsem jí pusu.

"Tati," podíval jsem se na tátu, který měl už taky na krajíčku.

"Zayne. Opatruj se. Budeš mi chybět," objal mě.

"Ty mě taky. Vím že máš o mě strach, ale nemusíš. Umím se o sebe postarat," usmál jsem.

"Já vím že jo, jsem na tebe pyšný. To víš ne?" řekl táta.

"Vím to," řekl jsem.

"Wali!" objal jsem svou mladší sestru. "Doniyo! Dávej na ně pozor, jasné?" objal jsem svou starší sestru. "Safaoo, sluníčko nebreč," objal jsem i svou nejmladší sestru. "Brzo za vámi přijedu," otřel jsem jí slzu a ona kývla.

Dal jsem si batoh na záda a vzal jsem si velkou cestovní tašku.

"Mám vás rád," řekl jsem ještě a rychle jsem naposledy objal mámu.

Nasedl jsem do svého stařičkého ojetého auta a vyjel jsem směrem Londýn.

****

Nervozně a plný očekávání jsem zaklepal na dveře. Otevřela mi hezká žena kolem 30.

"Dobrý den. Jsem Zayn Malik, ten pomocník," podal jsem jí ruku.

"Ano. Ráda tě poznávám," hned mi potykala. "Pojd dál," rozevřela dveře a pokynula rukou abych šel dál

Hned mě ohromil luxus kterým oplýval celý dům, který byl vážně obrovský.

"Páni. Máte nádherný dům," řekl jsem.

"Děkuju," usmála se. "Následuj mě, prosím. Provedu tě po domě,"

Šel jsem teda ohrzomeně za ní.

"Tohle je obývací pokoj. Přijímámé zde návštěvy, díváme se na televizi..." prošly jsme kolem obrovské místnosti která byla skoro stejně velká jako náš byt. "Tady je jídelna a tady kuchyn," dokončili jsme první patro a šli jsme po točitých schodech nahoru. "Takže. Tady vzadu je váš pokoj. Naproti vám jsou ještě dva pokoje pro hosty. Naše služebné Anne a Mary mají malý domek vzadu. Tady je moje ložnice, moje pracovna a tady je pokoj mé dcery. Jak vidíte i na nápisu na jejích dveřích, tam je vám vstup zakázan. Každá máme vlastní koupelnu, ale jedna je ještě dole, tu jsem vám zapomněla ukázat," provedla mě po horním patře. "Teď si jděte dát věci do vašeho pokoje a já vám ukážu zahradu a objasním vám vaše povinnosti," řekla a začala pomalu scházet dolů.

Šel jsem teda do svého nového pokoje a položil jsem si věci na postel. Hned jsem si pomyslel že je to vážně krásná a smyslná, ale zdálo se mi že i trochu nadřazená žena. No, jsem tu kvůli práci a tu si musím plnit co nejlíp, ikdyby se mi zaměstavatelka nezdála.

"Tak pojďte," řekla a šli jsme společně z domu.

"Ano paní Lendersová," řekl jsem.

"Prosím říkej mi jménem. Jsem Marisa," usmála se.

"Ano, paní Mariso," řekl jsem nervozně.

Ona se jenom tiše zasmála. "Tak tady je zahrada. Jak vidíš je opravdu velká."

V tom měla pravdu. Byla vážně obrovská. Byl tam i obrovský bazén, který mě ale nijak zvlášt nelákal, protože neumím plavat.

"Jak už víš, tvoje povinnosti budou různé. Budeš pomáhat v domě, budeš se starat o zahradu, když bude třeba budeš pomáhat s úklidem, vařením... Občas mě třeba někam odvezeš, případně mé hosty. Občas tady mívám různé večírky a posezení," řekla.

"A vaše dcera? Taky tady má nějaké večírky?" zeptal jsem se.

"Dulce? Ne, zakázala jsem jí to, po tom co na její poslední párty zničili věci v hodnotě stovek liber a opila se na mol. Myslím že jsem udělala při ní několik chyb v její výchově. Byla jsem na ni sama," řekla.

Kývl jsem.

"No. Máš nějaké otázky?" začala se opět usmívat.

"Ne. Všechno je mi jasné," usmál jsem se taky.

"Dobře. Teď můžeš jít zpátky do domu, nebo třeba někam jinam. Oficiálně začínáš od zítřka," řekla.

"Zůstanu tady paní. Trochu si odpočinu z cesty a potom si ještě jednou pořádně prohlédnu zahradu, pokud vám to nevadí," řekl jsem.

"Vůbec ne. No, já teď musím jít do firmy. Za chvíli přijdou Anne a Mary a začnou vařit, můžeš se s nimi seznámit. Jsou obě už v důchodu, ale jsou velmi spolehlivé a odvádí i vzhledem na svůj věk skvělou práci. Znají dům perfektně," řekla.

"Dobře," kývl jsem.

"Dulce by měla přijít asi kolem 3. Za několik dní začnou prázdniny, takže si ji pořádně užiju," obrátila oči v sloup. Hned mi došlo že se svou dcerou asi nemá zrovna ideální vztah.

"Dobře," řekl jsem znovu.

"Tak já už jdu. Sbohem," zamávala mi a přešla ke svému luxusnímu autu.

No, bude to zajímavé, pomyslel jsem si.

 CHAPTER 2

Po tom co jsem si uklidil svoje věci, jsem se seznámil se služebnými. Obě dvě už měli kolem šedesátky, ale na svůj věk mi přišli dost čiperné. Řekli mi něco o Marise i její dceři. Řekli že Marisa je dobrá a štědrá zaměstnavatelka, ale někdy má svoje vrtochy a nálady. Je prý čtyřikrát rozvedená, z toho dva manželé jí zemřeli. Pár zlomyslných lidí ji prý pořád pomlouvá, ale Marisa si urdží hrdou tvář za každých okolností. Taky řekli že svou dceru měla v 16. Až na jejího posledního manžela o ni příliš velký zájem nejevili ani ti předešlí, ani rodina se kterou se nestýká. O Dulce řekli je je to v podstatě hodná a citlivá holka, ale zdědila určité věci po své matce a občas se s ní nedá pořádně mluvit, ale přece jenom má jenom 16. No, podle toho co mi řekli jsem si pomyslel že to asi nebudu mít moc lehké.

Krátce po 3 jsem usyšel že se otevřely dveře. Došlo mi že je to zřejmě Dulce. Nadechl jsem se a šel jsem do obýváku, kde seděla na sedačce, s nohama vyloženýma na stole a právě si zapla televizi, nějaký hudební program.

"Ahoj," řekl jsem a ona se na mě bez zájmu otočila.

"Nazdar," odsekla.

"Ty jsi Dulce že," usmál jsem se a šel jsem k ní, abych si s ní podal ruku.

Ona vstala a s falešným úsměvem mi ji podala. "A ty jsi maminčin nový zajíček?"

"Co? Jsem nový pomocník ve vašem domě," řekl jsem šokovaně.

"Tak tomu teď říká? Hmm," sedla si zpátky.

"Hele. Proč se tak chováš?" sedl jsem si naproti ní.

"Jak jako?" podívala se na mě.

"Jak rozmazlená princeznička. Myslel jsem že princezničky nemají červené vlasy. Možná Ariel, malá mořská víla" zasmál jsem se.

"Hele, já se můžu ve svém domě chovat jak chci. Chápeš?" vstala uraženě. Po pár sekundách se ještě se zavrčením vrátila pro svou tašku. Zasmál jsem se. Ta holka se možná chová jako spratek, ale má něco do sebe. Ve tváři je dost podobná své matce, ale není tak vyzrálá a je výrazně nižší. Ale je vážně hezká...

*******

"Tak, už jsi se seznámil s našimi pomocnicemi?" zeptala se mě večer Marisa.

"Ano," sedl jsem si na židli. "I s vaši dcerou."

"Byla drzá že?" zeptala se mě Marisa.

"Ani ne. Jenom měla nějaké narážky," řekl jsem.

"No jistě. To je celá ona," zkřížila si Marisa ruce na prsou.

"Nebojte. To zvládnu. Mám tři sestry," zasmál jsem se.

"Věřím ti. Vypadáš jako kluk, kterého jen tak něco nerozhodí. A už vůbec ne nějaká pubertačka," pohladila mě po rameni a sjela až k mé hrudi.

Polkl jsem. Měla na sobě krátké černé šaty a i když byla o víc než 10 let starší, byla vážně sexy. Ale nehodlal jsem se zaplétat se zaměstnavatelkyní.

Rozpačitě jsem vstal. "Tak já už jdu spát, dobrou,"

"Dobrou noc," řekla s úsměvem Marisa a já šel rychle do svého pokoje. Možná že Dulce měla v něčem pravdu.

DRUHÝ DEN RÁNO

Ráno jsem se probudil v 6:30, podle budíku. Prohrábl jsem si vlasy a hlasitě zívl. V noci jsem se moc nevyspal. Asi jsem si zvykl na svou starou postel. Povzdechl jsem si a šel jsem do koupelny a oblékl jsem se.

"Už jsi vzhůru?" objevila se přede mnou najednou Marisa.

"Ano. S čím mám začít?" zeptal jsem se.

"No, mohl bys posekat trávu. Už ji dlouho nikdo nesekal," řekla

"Dobře." kývl jsem

"Já teď jdu pryč a vrátím se až odpledne," řekla Marisa.

"Nashle," řekl jsem ostýchavě a ona mi ladně zamávala.

Došel jsem si ještě do kuchyně pro něco k jídlu, a šel jsem rovnou pro sekačku. Trvalo to nějakou dobu než jsem ji našel. Začal jsem teda sekat. Bylo toho fakt hodně, ale to mě neodradilo.

Po pár minutách jsem najednou uslyšel křik. Podíval jsem se nahoru a viděl jsem v okně Dulce jak na mě cosi volá. Vypl jsem teda sekačku.

"Co se děje?" zaječel jsem.

"To to musíš sekat zrovna teď? Je sobota a bych se mohla konečně vyspat, ale nemůžu, protože musím poslouchat tohle," zaječela naštvaně.

"Víš co? Tak mi pojď pomoct! Třeba budu dřív hotový a ty si ještě pospíš, co ty na to?" usmál jsem se.

"Jdi někam!" zaječela a zavřela okno.

Rozesmál jsem se.

CHAPTER 3

Zaklepal jsem na Dulciny dveře, ale nikdo neotvíral. Pomalu jsem teda vešel.

Rozhlédl jsem se po jejím pokoji. Byl vymalovaný černě, všude byli plakáty různých rockových hvězd a po zemi poházené oblečení.

"Co tady děláš?" vešla najednou Dulce z koupelny v pouze krátké osušce.

Polkl jsem. "J-já. Promiň. Jenom jsem ti chtěl říct že už je oběd," snažil jsem se na ni moc nedívat.

"A co jako? Za chvíli odcházím," řekla a vyndala ze skříně nějaké šaty. "Půjdeš už?" otočila se na mě.

"J-jo," řekl jsem nesměle a opustil jsem její pokoj.

Páni. Je vážně krásná, pomyslel jsem, si ale hned jsem zatřásl hlavou. "Soustřeď se na práci," opakoval jsem si a sešel jsem dolů do kuchyně.

***

"Zdravím paní," usmál jsem se na Marisu, když kolem čtvrté přišla s rukama plnýma nákupních tašek.

"Ahoj," řekla vyčerpaně a položila tašky před sebe. "Odneseš je prosím do mé ložnice?"

"Jistě," přispěchal jsem pro tašky. "Vaše dcera kolem dvanácté odešla," řekl jsem.

"Ano, vím. Už mi to řekl šofér. Ta holka je tady o víkendu málokdy. Ale ať si nemyslí, brzo jí zatrhnu kapesné a uvidíme co pak bude dělat," řekla naštvaně.

Jenom jsem pokývnul a odnesl jsem jí tašky do ložnice.

***

Byla už noc a Marisa odjela na jakýsi charitativní večírek. Nabídla mi abych šel s ní, ale řekl jsem že jsem unavený. Vážně se mi nechtělo na nějakou snobskou večeři, kde se milionáři tváři štědře.

Sedl jsem si na velkou houpačku na zahradě a sledoval jsem temnou oblohu. Cítil jsem se vážně sám.

Najednou jsem uviděl nějaké světla a uslyšel hlasitý smích. Vstal jsem z houpačky. Hned mi došlo že se asi vrací Dulce.

Auto zastavilo před bránou.

"Hej! Pojď nám otevřít fešáku!" zavolala nějaká holka.

Povzdychl jsem si a došel jsem otevřít.

"Děkuji," řekla další se smíchem. Bylo jasné že jsou všechni opilí.

"Víš kolik je hodin? Můžeš být ráda že tady není tvoje matka," řekl jsem Dulce, když začala vystupovat.

"Hele. Nesnaž se mi dávat nějaké kázaní jo? Kdo si myslíš že jseš?" řekla Dulce a rozloučila se s jejím úžasným doprovodem.

"Tak pojď," chytil jsem ji jemně za rameno.

"Nesahej na mě," ošila sebou.

"Jenom ti chci pomoct. Jsi opitá," řekl jsem.

"Nejsem. Jenom jsem si dala skleničku," řekla Dulce.

Je fakt že mi nepřipadala až tak opitá, ale i tak jsem ji chtěl radši doprovodit a znova jsem ji chytil.

"Nech mě napokoji," řekla a začala mě bít do hrudě. Přitáhl jsem si ji teda k sobě, až se naše tváře téměř dotýkali. Zatajil se mi dech. Její oči byli vážně nádherné a i ve tmě zářily. Hlasitě jsem se nadechl.

Odtáhla se ode mě a udiveně se na mě podívla a hned nato utekla do svého pokoje.

Nesnažil jsem se ji zastavit, prostě jsem tam jenom chvilku zůstal stát jak opařený a šel jsem si lehnout.