ONE DIRECTION FAN FICTION

Nastal den mého odchodu z domu. Rozhlédla jsem se po pokoji, ve kterém jsem strávila několik měsíců života. Podívala jsem se na dva sbalené kufry na posteli, jak čekají až je za pár hodin vezmu do rukou a navždy s nima odejdu. Otřela jsem si slzy a sedla jsem si na postel, odkud jsem se podívala na zem, na které mě nedávno znásilnil ten odporný hajzl Harry, který naštěstí už není mezi živými. Otevřela jsem jeden z kufrů, ve kterém bylo i Zaynovo staré tričko, které jsem si tajně nechala. Přejela jsem po něm, a v tu chvíli jsem zaslechla zvuk kroků na chodbě.

"Můžu dovnitř?" ozval se Zaynův slabý hlas.

"Ano," otřela jsem si ještě jednu slzu.

Zayn vešel dovnitř, zkroušený, vypadajíc že se každou chvíli sesype, ostatně stejně jako já.

"Co chceš?" podívala jsem se na zem.

"Chci abys mě naposledy vyslechla," příbližil se ke mě.

"Dobře," opět jsem si musela otřít slzu.

Sedl si na druhý kraj postele a zhluboka se nadechl. Já se na něj ani nepodívala.

"První věc, kterou ti musím říct je že tě miluju. Víc než svůj život. Tím si můžeš být naprosto jistá. Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo. Poprvé jsem se takhle zamiloval. Miluju tě, hrozně moc. Ale vím že jsem ti ublížil, a že mi nemůžeš odpustit. Lituju toho, je mi to líto. Vážně. Ani nevím co říct, protože vím že všechny slova jsou zřejmě zbytečná," posadil se blíž a jemně mě chytil za ruku. Já neuhnula. Jen jsem cítila jak se mi zrychlil tep.

Jemně mě chytil za bradu, aby jsem se mu podívala do očí, a lehce mi otřel slzy, a pohladil mě po líčku. Cítila jsem se jakoby mnou projel elekrický proud. Jeho dotek byl kouzelný. Milovala jsem ho celým srdcem, byl tím, koho jsem nejvíc milovala. Se zlomeným výrazem se ke mě pomalu naklonil a políbil mě. Byl to dlouhý polibek, který jsem si vychutnávala, a cítila jsem jak mi v břiše lítají motýlci. Byl to polibek plný lásky, plný čistého citu, který jsem se snažila potlačit, ale to nešlo. Příliš jsem ho milovala. Až příliš.

Když se ode mě odtáhl, pohladil mě po vlasech. "Dáš mi ještě jednu šanci? Prosím," vzal mou ruku.

"Dej mi důvod," podívala jsem se na něj se stále uplakanou tváři.

"Slyšíš to?" přiložil mou ruku na jeho srdce. "Bije jenom pro tebe."

Podívala jsem se do jeho očí, které byli plné naděje, plné smutku, plné lásky. Kývla jsem a zase jsem sklopila hlavu.

On mi ji ale zase pomalu zvedl a řekl "Miluju tě," nacož mě krátce, jemně políbil.

"Prosím," z očí mu stékaly slzy.

"Taky tě miluju," objala jsem ho.

Několik minut jsme tam jen seděli, a objímali se, oba jsme brečeli, ale už ne ze smutku, ale ze štěstí. Zase jsme byli spolu.

 Ruku v ruce jsme se Zaynem vyšli z pokoje a s nesmělým úsměvem na tváři jsme šli do obýváku za Niallem, Liamem, a Louim. Když jsme k nim přišli, všichni měli na tváři zmatený výraz.

"Co se děje?" zeptal se Niall a narovnal se.

Zayn se roztomile zasmál a políbil mě na líčko. "Jade mi dala ještě jednu šanci."

V tu chvíli se k nám Liam a Niall nahrnuli, Louis se jen usmíval, a snažil se vzít si berle. Niall a Liam nás oba obejmuli, a pak pomohli Louimu, který nás taky objal.

Posadili jsme se, seděla jsem u Zayna, který mě jemně hladil. "Chci aby jste věděli že je to pro mě stále ještě těžké, ale taky jsem si uvědomila že je čas odpustit a zapomenout. Začít od znovu. A ráda bych začala od znovu s vámi," natáhla jsem se k Liamovi, který mi stiskl ruku, a poté jsem políbila Zayna. Chvíli jsme tam seděli, smáli se, ale pak jsem si uvědomila že musím zavolat Jesy.

"Bože, Jesy. Už určitě vyjela, musím jí zavolat, teda, samozřejmě Loui, pokud chceš odejdu, nemíním tě tu obtěžovat," podívala jsem se na něj provinile.

"Co to říkáš? Ty tu musíš zůstat," usmál se.

"Ale... mám pro vás jednu podmínku," zatvářila jsem se přísně. "Musíte už konečně nastoupit do firmy, a nezapomeňte že mě jste taky slíbili místo," zasmála jsem se.

"Přání splněno," zasmál se Loui.

Zayn mě políbil na čelo, a já se zvedla abych šla zavolat Jesy.

ZAYNŮV POHLED

Jade šla zavolat Jesy, a říct jí že zůstane s námi a já zůstal s klukama v obýváku s blaženým úsměvem na tváři.

"Jak to?" řekl s úsměvem Liam.

"Nevím," zasmál jsem se, "řekl jsem ji že ji miluju a požádal jsem ji ještě o jednu šanci, a ona souhlasila."

"Jsem rád za vás oba," dal mi Niall ruku na koleno.

"Díky," vděčně jsem se na něj usmál.

"Myslíš si že to bude fungovat?" zeptal se Louis.

"Doufám. Věřím v to. Milujeme se, cítím že je láska mého života, je to nejdůležitější v mém životě. Pokud nás tu necháš než se vrátí tví rodiče jak jsi nám řekl, a zaměstnáš nás ve firmě, časem si našetříme na vlastní byt a budeme spolu. Jenom my dva," řekl jsem Louimu, který jen s úsměvem kývl hlavou.

"A víte co?" řekl jsem zahádně.

"Co?" řekli všichni tři naráz.

"Pořádám ji o ruku," řekl jsem s úsměvem.

"Vážně?" vyhrl Niall. "A kdy?" poplácal mě nadšeně po rameni.

"Ještě nevím. Nechci to na ni jen tak vybalit. Ale určitě to chci brzo. Nechci čekat," zasmál jsem se.

CHAPTER 23

ZAYNŮV POHLED

Od Jadiného "neodchodu" uběhly tři týdny a my byli zase št'astní jako dřív. Rozhodli jsme se na všechno zlé zapomenout a začít odznova. Všichni jsme už konečně nastoupili do firmy Louiho otce, a musím přiznat, není to tak hrozné jak jsem čekal. Louis je samozřejmě na vrchní pozici, a bude řídit určité věci, s Jade a Liamem jsme na jednom oddělení, a Niall na vedlejším, no co se dá dělat. Každopádně zatím je ta práce v pohodě, a i naše přátelství je ještě lepší než kdy dřív. Stále jsem ale přemýšlel nad tím, kdy Jade požádám o ruku. Chtěl jsem to co nejdřív, ale na druhou stranu jsem si říkal, že bych měl možná počkat až se osamostatníme v pravém slova smyslu a najdeme si vlastní byt. No, ale už jsem se vážně nemohl dočkat až před ni pokleknu a požádám ji aby se stala mou ženou.

"Lásko?" zeptala se mě Jade zatímco mi ležela na hrudi, a hrála si s mýma prstama.

"Ano?" políbil jsem ji do vlasů.

"Můžu tě o něco požádat?" podívala se na mě těma jejíma velkýma, nádhernýma očima, které jsem tak zbožňoval.

"O cokoliv," pohladil jsem ji po líčku.

"Chtěla bych aby ses konečně usmířil s rodiči," dala mi ruku na hruď, a přejela po ní.

"Věř mi že to chci. Ale bojím se že se to zase skončí hádkou," sklopil jsem zrak.

"Musíš to zkusit. Vždyť už jsou to skoro dva roky co jsi neviděl svoje rodiče, už se to musí vyřešit, nemůžete být tak hrdí," zvedla mi něžně bradu.

"Dobře. Zavolám sestře že v sobotu přijedeme," usmál jsem se.

"Děkuju," políbila mě.

*****

Stál jsem s Jade přede dveřmi našeho bytu, a snažil jsem se zhluboka dýchat. Od rodičů mě dělilo sotva pár metrů. Jade mě chytila ra ruku a povzbudivě se na mě usmála. Pousmál jsem se a třesoucím prstem jsem stiskl zvonek.

Trvalo to sotva pár sekund a dveře se otevřely. Stála v nich máma. Na tváři měla smutný výraz, stejně jako já. Stáli jsme tam hodnou chvilku, než ke mě přišla a pevně mě objala. V ten moment se rozplakala, stejně jako já. Pustil jsem Jadinu ruku, která mě začala hladit po zádech.

"Zayne, miláčku. Tak strašně jsi mi chyběl!" řekla máma štastně mezi vzlyky. Líbala mě ve vlasech, a pak se odtáhla a prohlížela si mě. "Vypadáš jinak, dospěleji!" pohladila mě po neoholené tváři.

"Ty vypadáš taky jinak, lépe a mladší než předtím," zasmál jsem se. Ona mě jen plácla po rameni. Ale byla to pravda. Vážně vypadala velmi dobře, rakovina na ni nenechala trvalé stopy.

"Táta čeká v obýváku," řekla znepokojivě. Já jen kývl. "A...omlouvám se. Já jsem Trisha. Ty musíš být Jade,že?" podala máma Jade s úsměvem ruku.

"Ano. Jade Thirwallová. Moc mě těší," podala mámě ruku a nato se objali.

"Je vážně krásná," podívala se na mě máma, a po tváří jí stále tekly slzy, ale její úsměv je zakrýval.

"Tak pojďte dovnitř," naznačila aby jsme šli, a zavřela za námi dveře. Jade mi opět dala ruku, a já ji vděčně stiskl. Šli jsme teda i s mámou do obýváku. Tam seděl můj táta, a všechny mé sestry, které se za mnou v okamžiku rozběhly.

"Zayne! Konečně jsi tady!" zapištěla moje nejmladší sestřička, Safaa, kterou jsem vzal na ruce.

"Páni ty jsi těžká! Chyběla jsi mi," dal jsem jí pusu a položil jsem ji na zem.

"Vítej doma Zayne," objala mě Doniya, se kterou jsem byl stále v kontaktu, byl jsem si z ní odjakživa extrémně blízký.

"Děkuju Don," usmál jsem se a pevně jsem ji stiskl.

Walyia se ani nezmohla na slova, jenom mě pevně objala.

"Neplač, Wali," hrnuly se mi do očí opět slzy. Odtáhla se ode mě, a usmála se.

Mezitím se už Doniya a Safaa bavili s Jade. Přidala se k nim i Waliyha, a já jsem šel spolu s mámou k tátovi.

"Tati," řekl jsem tiše.

Byl to sice silný muž, ale už z dálky jsem mu v očích viděl slzy. Už jsem myslel že zůstane sedět, a neřekne mi nic, když najednou vstal, přišel ke mě a objal mě. V tu chvíli ze mě spadlo to co mě už tak dlouho tížilo. Pevně jsem ho objímal, a beze slova jsme tak stály alespoň minutu.

"Omlouvám se," řekl jsem přes slzy.

"Ty se nemáš za co omlouvat, to já. Neudělal jsi nic špatného. Byla to moje chyba," objímal mě dál.

Po nějaké chvíli jsme se odtáhli, a přišli za námi i máma, sestry a Jade.

Rodiče, Waylia, a Doniya si sedli na jednu sedačku, a já, Safaa a Jade na druhou.

"Dáte si něco," podívala se na mě a Jade máma.

"Ne, díky mami," usmál jsem se a spojil jsem moje ruce s Jadinými.

"I tak vám něco přinesu. Horké kakao, to jsi vždycky miloval Zayne. Pochybuju že se to změnilo," vstala máma.

Já jen kývl na znamení že ne, a usmál jsem se.

************

Asi tři hodiny jsme seděli v obýváku, povídali si, smáli jsme se, pili kakao, a jedli sušenky. Cítil jsem se naprosto štastný. Byl jsem se svou rodinou a s mou láskou. Už se blížil večer, a já už začal smutnit, že se brzo budeme muset vrátit, ale v tom máma promluvila.

"Zůstanete tu přes noc ne?" upila si mámy kávy, kterou před několika minutami uvařila Doniya a Jade.

"No...pokud vám to nebude vadit," usmál jsem se.

"Jak tě to napadlo? Chci aby jste tady zůstali co nejdýl," usmála se na mě a Jade.

"A Jade...zlatíčko, vím co se stal-" nedokončila máma větu, protože jsem ji přerušil.

"Mami, ne," zatřásl jsem hlavou.

Jade dala ruku na moje koleno. "To je v pořádku. Ale nechci se k tomu už vracet, na všechno se snažíme zapomenout," podívala jsem se na Trishu.

Máma jen souhlasně kývla hlavou, a už jsme se k tomu nevraceli.

*****************

Nastala noc a tak jsme se s Jade odebrali do mého starého pokoje. Nic se nezměnilo. Jakobych nikdy neodešel. Sedl jsem si na postel, a dal jsem nějaké moje věci které byli ve skříni Jade, aby se mohla převléct. Šli jsme se teda osprchovat, já si dal spodní prádlo, a tepláky, Jade si vzala moje krat'asy a mikinu. Lehl jsem si do postele a zhluboka jsem vydechl. Potom Jade zhasla světlo a lehla si ke mě. Objal jsem ji, a políbil jsem ji na čelo.

"Lásko," začal jsem.

"Hm?" pohladila mě po břichu.

"Děkuju ti," podíval jsem se na ni, ikdyž byla tma.

"Za co?"

"Za to že jsi," políbil jsem ji.

Ona se jen potichu zasmála a lehla si na mou hrud', na které po chvilce usla. Já ještě chvíli zíral do stropu, a děkoval jsem za to že jsem se konečně usmířil s rodiči, a že mám Jade, která je pro mě vším. Potom jsem spokojeně usnul.

CHAPTER 24

ZAYNŮV POHLED

Od návštěvy rodičů uběhl týden. Od té doby si s mámou pořád volám, s tátou taky. Jsem vážně šťastný, že se to urovnalo a zase mám svou rodinu kterou hrozně miluju. A je tu ještě jedna osoba, kterou nadevše miluju, Jade. Rozhodl jsem se že to udělám. Že ji požádám aby se stala mou ženou. Vyhodil jsem kluky z domu, at jsme sami, připravil jsem večeři, tu nejlepší jakou jsem dovedl, takže nic moc. Ale co už, důležité je to že jsem vařil s láskou, ne?

Koupil jsem Jade nové šaty, a poprosil jsem aby si je oblékla. Když v nich sešla dolů ke mě, vypadala naprosto dokonale. Byli to stříbrné, elegantní šaty, Jade měla krásně upravené vlasy, lehký make-up, vypadala... no prostě úžasně. Přišel jsem ke zpodku schodů a podal jsem jí ruku. Tu její jsem pak políbil a odvedl k připravenému stolu. Usadil jsem ji, a přinesl jsem na stůl předkrm. Začal jsem být nervozní, ne z toho že jí mám požádat o ruku, protože si tím jsem naprosto jistý, ale z toho, že odmítne. Ikdyž jsem věděl že mě miluje stejně jako já ji. No, ale já ji víc.

Když jsme snědli předkrm, donesl jsem hlavní jídlo, a později i dezert. Jade mě chválila jaký jsem skvělý kuchař, a obdařila mě několika sladkými polibky. Po večeři jsem nervozně zaštramal v kapse, a pod stolem jsem si připravil krabičku.

"Lásko. Chci ti něco důležitého říct," nasadil jsem vážný výraz.

"Dobře," zdálo se mi že se Jade trochu vylekala.

"Chci ti říct, že jsi to nejdůležitější, to nejkrásnější, to nejvzácnější v mém životě. Ani si nemyslím že si tě zasloužím. Jsi naprosto dokonalá, a to nemyslím jen zvenku, ale i zevnitř. Máš nádherné srdce, nádhernou duši, která mi přinesla do života světlo. Udělal jsem v životě několik chyb, které budu vždy litovat, ale rozhodně nebudu litovat tohle," vytáhl jsem krabičku, a otevřel jsem ji.

"Jade Thirwallová, vezmeš si mě?"

Nemusel jsem dlouho čekat. Se slzami v očích mi Jade něžně odpověděla, "Ano."

Vstal jsem a nadšeně jsem ji zvedl, a pevně objal. Pak jsem se s ní jako v běžných romanitckých filmech začal točit, a nadšeně smát. Proč taky ne. Byl to ten nejštastnějí chvíle mého života.

O 4 ROKY POZDĚJI

"Hope!" volal jsem stále na malou tmavovlasou holčičku, která se zase schovala někde na zahradě. "Sluníčko!" volal jsem hlasitěji.

"Tady jsem," zažvatlala a začala se batolit směrem ke mě.

Rychlým krokem a s úsměvem na tváři jsem se za ní vydal a vzal jsem ji na ruce. "Zase jsi se schovala, co?" políbil jsem ji na čelo. Jenom se roztomile zasmála.

"Už je hotový oběd!" zavolala na nás Jade.

"Tak půjdeme za maminkou na obídek," usmál jsem se na Hope, a donesl jsem ji v náručí do kuchyně.

"Co je dobrého lásko?" políbil jsem Jade.

"Kuře, tvoje oblíbené," zasmála se na mě.

"Moje taky," řekla roztomile Hope. Oba jsme se zasmáli. Posadil jsem Hope na židličku, a posadil jsem i Jade.

"Ty jsi uvařila, já alespoň naservíruju mým dvoum královnám, teda...třem," pohladil jsem Jade po jejím už rostoucím bříšku. Pohladila mě a přitáhla si mě k polibku.

"Miluju tě," řekla něžně.

"Já víc," pohladil jsem ji po vlasech.

JADIN POHLED

Tak i já jsem našla svoje štěstí. Našla jsem Zayna, toho koho jsem nejvíc milovala. Mám s ním svou Hope, a čekám s ním další zázrak. On mi dal naději. On mi dal lásku. On mi dal důvod. Důvod smát se. Důvod žít.

CHAPTER 24