ONE DIRECTION FAN FICTION

Následující dny Zayn a Liam a Niall trávili tím že se snažili najít Harryho. Já policii řekla že nechci aby byli nějak potrestaní, ale přeju si aby našli Harry a dostal co si zaslouží. Louis zůstal v nemocnici, ale nehodlala jsem ho navštívit. Každopádně zůstala jsem v jeho domě, ale byla jsem odhodlaná odejít v okamžiku kdy se najde Harry a bude zatčený. Se Zaynem jsem se ani neviděla, bylo mi jasné že se mi vyhýbá. Hrozně jsem ho milovala, ale tohle bylo příšerné. Tohle se nedalo přejít.

Ležela jsem v posteli a snažila se odpočívat, když jsem najednou uslyšlela jak někdo jde po schodech. Hned mě napadlo že je to Niall, Liam nebo Zayn. Ale ve dveřích jsem uviděla někoho jiného. Člověka kterého jsem nenáviděla nejvíc na světě. Jeho. Harryho.

"Co tady sakra děláš?" vstala jsem.

"Co asi. Jdu si vyřídit účty. Vím že ti debilové tady nejsou a hledají mě. Stejně jako policie. Ale, koho by napadlo hledat mě tady. Odjedu někde daleko, někde kde mě fízlové jen tak nenajdou, ale ještě předtím si musím něco vyřídit s tebou," usmál se na mě tím jeho úsměvem.

"Ty odpornej hajzle. Co si myslíš?" začaly se mi do očí drát slzy, a přišla jsem k němu abych mu dala facku.

Když se na mě podíval, všimla jsem si trochy krve, která se mu linula ze rtu.

"Co si myslíš, ty, ty malá děvko," vrátil mi facku, tak až jsem spadla na zem.

"Můžeš mě klidně zabít, mě už je to jedno. Ale chci vědět jednu věc. Co se stalo s mojí sestrou, co jsi ji udělal ty hajzle," řekla jsem mezi slzami.

"Fajn. Řeknu ti to. Řeknu ti co se stalo s tvoji sestřičkou," sedl si ke mě.

Zachvěla jsem se odporem i strachem.

"Všechno to s tvoji sestřičkou začalo asi před 2 lety. Seznámil jsem se s ní na jedné párty. Vypadala jako děvka, jen abys věděla," usmál se na mě.

Já jen tupě zírala a z očí mi tekly slzy.

"Začali jsme spolu tancovat, a ona se na mě celý večer lepila. Bohužel se mi ji nepodařilo přefiknout, tak jsem se s ní o dva dny později zase setkal, a dostal jsem co chtěl. Hned mi řekla že mě miluje. Chtěl jsem ji vysmát. No co. Musím uznát že v posteli neměla chybu, atak jsem se s ní občas začal vídat. No a tak trochu jsem si nechal v tom že spolu chodíme, ale pořád jsem jí říkal že to nesmí nikdo vědět, protože moji rodiče nechtějí abych měl holku a soustředil se na školu, no a ona mi to samozřejmě uvěřila. Přivolal jsem ji k sobě pokaždé když jsem měl chut' na tu malou děvku, dělal jsem si s ní co chtěl a ona se nechala, to se mi na ní líbilo. Musím přiznat že mě vzrušovala... Ale nic víc, byla jenom moje malá kurvička. Ale když se mě začala až příliš vázat, poslal jsem ji někam. Za dva týdny se mi ale ozvala že se mnou chce mluvit, a tak jsem jí řekl o večírku. Přišla tam, a samozřejmě zase dolézala. Když nás nechali osamotě, zašli jsme na balkon. Pořád jsem jí dával pití, s tím že je to nealko, ale samozřejmě nebylo. Když to zjistila vylila sklenku. Zeptal jsem se co kurva dělá a ona se usmála a řekla: Jsem těhotná, a dala mi ruku na její břicho. Hned jsem se jí zeptal s kým toho parchanta čeká. Vyhrkla že se mnou, samozřejmě. Já se rozesmál, a dál jsem pil, ale byl jsem při smyslech dost na to, abych vnímal co ta malá čubka říká. Když jsem ji poslal někam dala mi facku, a ječela na mě jaký jsem hajzl. Nemínil jsem se nechat bít od nějaké bezvýznamné děvky, a no... shodil jsem ji. Spadla a v okamžiku byla mrtvá. Ještě jsem se napil, nahodil vystrašený výraz a rychle jsem šel za nima, snažíc se vypadajíc co nejvíc opitě, a doprovodil jsem je tam,abych se ujistil že nic neřeknou, protože ted v tom byli se mnou. Samozřejmě jsem trochu riskoval, ale prosil jsem, říkal jsem že to byla nehoda a ona spadla sama, dokonce mi ukáplo i pár slz, možná jsem měl být herec. No a pak ses objevila ty. Jade, sestřička mojí Jasmine. Samozřejmě že jsem byl překvapený, ale rozhodně ne vyděšený to ani náhodou. Řekl jsem si, když už jsem měl jednu, proč ne druhou? Ale plány mi zkřížil Zayn, který zřejmě poznal co chci, a stal se tvým andělem strážným, no nechal jsem to tak, ale když mi ti kreténi po tom co jsem znásilni tu husičku na Liamově narozkách, začali vyhrožovat že všechno řeknou, musel jsem něco udělat. Řekl jsem jim že je obviním taky, a pojedeme v tom všichni, teda, jestli mi to ti kreténi dokážou. Nějakou dobu dali pokoj, jak jinak. Ale po smrti tvé ubohé maminky zase začali otravovat, a všechno vyvrcholilo před pár dny, kdy mi ten blbec Louis vmetl do očí že na druhý den jdou na policii. No tak jsem se o něj postaral, ikdyž to nevyšlo, jak jsem slyšel. No, a ted' musím kvůli nim, a tobě utíkat a schovávát se jak nějaká krysa." podíval se na mě jeho chladnýma očima, bez kousku citu.

"Taky jsi krysa. Jsi odporná, zkurvená zrůda, ty ani nemůžeš být člověk, jsi odporný," křičela jsem na něj a řvala jsem, udírala jsem ho, až dokud mi drsně nechytil ruce a povalil mě na zem.

"Odporný jo? No ted ti ukážu jak jsem odporný," začal si jednou rukou rozepínat pásek, zatímco na mě seděl a pevně mě svíral druhou rukou.

"Co to děláš ty hajze? Už na mě nešahej," snažila jsem se vyprostit, ale byl silný.

"Neboj, určitě jsem mnohem lepší než tvůj Zayn, i ptáka mám určitě většího, jenom škoda že tu není i tvoje sestřička, mohli jsme si dát trojku, určitě by souhlasila, byla to kurva," snažil se mě políbit, ale já ho kousla. Odtáhl se ode mě a nahmatal si krev. Uhodil mě a stáhl si kalhoty.

"To nezkoušej, ty děvko, nebo nebudu mít slitování a chcípneš," zaječel na mě, a začal mě náruživé líbat na krku, a stále pevněji mě držel. Snažila jsem se křičet, a stále jsem jen brečela. Serval mi tričko, a vrhl se k mým prsou. Mezitím mi sundal i kratasy. Snažila jsem se bránit, ale marně. Neměla jsem sílu. Sundal mi podprsenku, a tvrdě hnětl moje prsa, zatímco se mi snažil dostat jazykem do pusy. Začal odporně vzdychat, a já jen čekala až se to skončí. Vytáhl ho a chtěl abych mu ho vykouřila. Já jen plakala a ječela jsem na něj, nemínila jsem se mu podvolit. Ale i tak mě donutil vzít si ho do pusy. Měla jsem ho v ní sotva třičet sekund, ale bylo to jako věčnost. Udělal se rychle. To svinstvo jsem vyplivla, za což jsem si vysloužila další facku. Chtělo se mi zvracet. Na nic nečekal a tvrdě ho do mě vrazil. Zakřičela jsem bolestí, a z očí mi vytryslo několik dalších slz. Dál se mě snažil líbat, a občas mě udřel. Já jen brečela. Tvrdě do mě vnikal a vrčel. Chytal mě za prsa, a boky. Střídal pomalé a rychlé tempo. Ale stále přitážel hluboce, a já už se nemohla z bolesti ani pohnout. "Křič moje jméno děvko," opakoval a dával mi facky, ale já jen brečela a ječela na něho nadávky. Zrychlil a hlasitě vzdychal. Zanedlouho mě naplnila bílá tekutina. Pořád mu to ale nestačilo. Vší silou mě obrátil, já už ani neměla sílu mu vzdorovat. Vrazil ho do mě zezadu, a opět hned tvrdě přirazil. Stále zrychloval a zrychloval, netvralo to dlouho, a zase vyvrcholil a svalil se na podlahu. Tam si natáhl kalhoty a vstal. Odplivl si a odešel se slovy. "Nerad to říkám ale tvoje sestřička byla lepší," zasmál se.

Já zůstala ležet na zemi a dál jsem brečela. Chtěla jsem jen umřít. Odplazila jsem se do koupelny, k záchodu, kde jsem se vyzvracela. Opřela jsem se o mísu, a dál jsem brečela. Už se mi nechtělo žít. Zůstala jsem tam asi hodinu. Pak jsem se zvedla a se stále bolavým, roztřeseným tělem a prázným výrazem jsem se podívala do zrcadla. Viděla jsem tam dívku, naprosto zlomenou, naprosto zničenou. Přešla jsem do sprchy, kde jsem se důkladně umyla. Voda na mě pomalu dopadala, a já jen dál brečela. Napadlo mě že takhle smyju důkazy o tom co mi Harry udělal, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Chtěla jsem jen smýt co se dalo, a taky jsem už neplánovala dál žit. Už jsem to nemohla vydržet. Svezla jsem se na podlahu sprchy, a zastavila jsem vodu. Obejmula jsem si rukama kolena, a dál jsem brečela. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale uslyšela jsem nějaký zvuk. Vlastně volání mého jméno. Hned jsem poznala ten hlas. Zayn. Když mě nenašel v pokoji, vešel do koupelny, kde mě uviděl. Rychle ke mě přiběhl. "Co se stalo?" zlomeně se mě zeptal. Ironicky jsem se usmála. "Co se stalo? Celý můj život je peklo, zradil mě ten koho jsem nejvíc milovala, a před pár hodinami," nabrala jsem dech, "tady byl vrah mé sestry a...znásilnil mě," řekla jsem překvapivě chladně. Zayn se na mě s naprosto zoufalým hlasem podíval. "C-cože?" zašeptal. Já jen zase propukla v pláč. "Zabiju ho. Přísahám že ho zabiju," řekl a pohladil mě po vlasech. Já se od něj jako vystrašené zvířatko odtáhla. Slyšela jsem jak začíná brečet a po několika sekunách se ke mě zase natáhnul. "Lásko, musíme jít na policii." "Na co? Všechny stopy jsem smyla, nemíním nikam jít, protože ani nemíním žít," řekla jsem a Zayn mě objal. Schoulila jsem se do jeho náručí. Brečela jsem mu v náručí až dokud jsem neusnula.

 CHAPTER 20

 ZAYNŮV POHLED

Uložil jsem Jade do postele, oblékl jsem ji a přykryl. Se zlomeným výrazem jsem ji pohladil a nechal jsem ji spát. Přišli Niall a Liam, a poprosil jsem je aby dál po Harrym pátrali sami, a ted víc než předtím, protože jsem nemínil Jade nechat samotnou. Se samozřejmostí kývli. Jen se najedli, a řekli že půjdou za Louim do nemocnice. Taky ještě půjdou na policii, a zjistí co se dá. Taky řekli že se vrátí asi až ráno. Objal jsem je se slovy at si na sebe dávají pozor. Zamkl jsem, pečlivě jsem zabarikádoval všechny vchody, což jsem taky řekl i Niallovi a Liamovi, s tím že až budou u domu, zavolají mi, a já jim půjdu otevřít. Taky jsem se postaral o okna. Ne že bych se bál o sebe, ale o Jade. Sice jsem dost pochyboval že by se ta svině Harry vrátil, ale jistota je jistota. Občas jsem se zašel podívat na Jade, jestli stále spí, a jinak jsem byl dole a stále jsem obvolával lidi, abych našel nějakou stopu kde by mohl být. U sebe doma nebyl, nechal jsem taky prověřit jestli nepůjde na jejich letní dům v Kalifornii. Žádný z přátel o Harry nic nevěděl, ani jeho rodina, která byla šokovaná. Už se blížil večer, a jako každých třicet minut jsem šel za Jade. První co jsem uviděl byla prázdná postel. Srdce se mi roztlouklo a rychlým krokem jsem rozevřel pootevřené dveře koupelny. Vedle umyvadla jsem uviděl sedící Jade s žiletkou v ruce, s krvácející rukou. Muselo se to stát před chvilkou. S vykřiknutím jejího jméno jsem k ní rychle přiběhl a vyrazil jsem ji z ruky žiletku. Podíval jsem se do jejích očí, které byli naprosto prázdné, bez života. Rychle jsem vzal ručník a zastavil jsem krvácení. Hladil jsem ji po tváři a stále jsem opakoval "to bude dobré, to bude dobré." Ona jen bez jakéhokoliv slova zírala do prázdna a po tvářích jí tekly slzy. Vzal jsem z lékarničky obvaz a obvázal jsem jí zápěstí. Vzal jsem ji do náruče a odnesl jsem ji do postele, kde jsem ji zakryl. Lehl jsem si k ní, a objal jsem ji. Hladil jsem ji po vlasech, a ona stále bez slova jen plakala a dívala se do prázdna. Až když jsem lehounce přejel po jejím zápěstí, se na mě podívala. Pohladil jsem ji po líčku a zašeptal jsem. "Promin mi to. Promin mi to všechno. Je mi to tak hrozně líto. Ty jsi můj život, to jediné co mám ,a na čem mi záleží. Jsi...moje všechno." Ona nedala stále nic najevo, ani mimikou, ani hlasem. Ale alespon už nezírala do prázdna, ale dívala se do mých očí. Dal jsem jí polibek na čelo a začal jsem jí zpívat. "You are my sunshine, my only sunshine, you make me happy...". Když jsem dozpíval, zavřela oči a usnula. Držel jsem jí v náručí, a snažil jsem se neprobudit ji svým pláčem, který jsem nedokázal zastavit. Tolik si toho musela vytrpět, a hlavně mojí vinou. Ted jsem ještě víc nenáviděl Harryho, a chtěl jsem ho vidět mrtvého. Jen to by si ten otporný hajzl zasloužil.

V 6:05 mi zavibroval telefon, Niall a Liam čekali před domem až jim otevřu. Potichu jsem se vyplížil z pokoje, a došel jsem jim otevřít.

"Ahoj," řekl jsem tiše.

"Jak je na tom Jade?" zeptal se Liam, zatímco jsme si šli sednout do obývaku.

"Jak mi na tom asi mohla být. Je zničená, večer... večer se pokusila o sebevraždu," sklopil jsem zrak.

"Cože? Panebože, je v pořádku?" zeptal se vystrašeně Niall.

"Naštěstí jsem ji našel jen chvilku po tom co se o to pokusila, a momentálně je v pořádku. Alespon po fyzické stránce. Ale nechci si představit jak je na tom psychicky. V noci se probudila, a musel jsem jí dát prášek na uklidnění. Je to hrozné, nevím co mám dělat, jenom si přeju aby jsme našli toho odporného hajzla," řekl jsem.

"Jasně. Musí se najít a zaplatit za to. Ikdyž... nevím, možná se ani my nevyhneme trestu, ale... zasloužíme si ho. Každopádně Jade řekla policii že si nepřeje aby jsme byli trestně stíhaní, a protože je její nejbližší příbuzná, zřejmě to vezmou vpotas," řekl Liam.

"Mě je úplně jedno co se mnou bude, protože je mi jasné že s Jade už to asi nesrovnám. Ale pokusím se o to, nebo se alespon postarám o to, aby ten hajzl seděl," řekl jsem chladně.

Seděl jsem spolu s Liamem, Niallem a Jade v obýváku a snažili jsme se ji alespon trochu přivést na jiné myšlenky, ale to se nedalo. Jen seděla na sedačce, ani se na nás nepodívala, prostě tam jen seděla a čekala s námi na nové zprávy o Harrym.

Přesně ve 13:15 zazvonil Liamovi mobil.

"Prosím?" řekl nedočkavě Liam, byla to totiž policie.

"Ano. Ano," opakoval do telefonu.

"Cože? Kdy se to stalo? Víte to jistě? Dobře, děkuju vám," zavěsil po chvíli se zvláštním výrazem na tváři.

"Našli Harryho," řekl nám. Jade projevila první známky zájmu a podívala se na Liama.

"Kde?" zeptal se Niall.

"Na dálnici, on... měl autonehodu a... zemřel," řekl Liam smutně.

"Cože?" vyhrkl jsem.

Jade jen sklopila hlavu, a nic neříkala.

"Jak...se to stalo?" dal jsem Jade ruce kolem ramen.

"Nevím. Podrobnosti nám řeknou až na policii, jen vím že Harry někam jel, neznámo kam, ale narazil do kamionu, na místě byl mrtvý," řekl Liam.

"Vím, že o mrtvých by se mělo mluvit v dobrém, ale zasloužil si to," řekl Niall.

Já a Liam jsme kývli. Jade se zvedla a vyšla nahoru.

Rozhodl jsem se ji nechat být, ale byl jsem rozhodnutý že když se nevrátí do pěti minut, půjdu za ní. Ale nebylo to třeba, uběhly sotva tři minuty a byla zpátky s kabelkou v ruce.

Postavila se před nás a s naprosto klidným výrazem na tváři řekla "Jdeme?" Pak se otočila, vstali jsme a šli jsme za ním. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme směrem k policejní stanici.

Tam se nás ujal komisař Pawlson. Jade si sedla na židli, a my tři jsme si stoupli za ni.

"Je mi znám případ Harryho Stylese. Vím, že unikal policii. Naneštěstí, při útěku zemřel," řekl a podíval se individuálně na všechny z nás.

"Můžeme se zeptat kdy se to stalo?" zeptal se Liam.

"V 11:30, ale zprávu jsme dostali později, každopádně hned jsme vám zavolali," řekl rychle komisař, jakoby nás chtěl ujistit o jejich dobré práci.

"A... co bude teď? Bude identifikace nebo..." zeptal jsem se ho.

"Samozřejmě je to nutnost. Musíme si být stoprocentě jistí, podle tváře by se asi těžko poznal, takže na 100% si jistí být nemůžeme. Ale bylo to jeho auto, našli jsme jeho doklady, a odpovídá popisu," řekl komisař a podíval se na Jade.

"Vy jste... příbuzná... Jasmine Thirwallové?" zeptal se Jade.

"Ano. Jsem její sestra," řekla Jade tiše.

"Víte, pamatuju si na její případ. Bylo to známo jako neštasná nehoda, ale musím přiznat že mi na tom něco nesedělo, a často jsem na to myslel. Když se zjistilo že to pan Styles s tím měl co dočinění, byl jsem rád, že jsem se nemýlil, a samozřejmě že se vaše sestra dočká spravedlnosti," usmál se na ni.

"Děkuju vám," usmála se na něj Jade.

"A... teď vy chlapci. Vy jste o tom věděli že ano?" podíval se na nás.

"Víte... věděli jsme že když se to stalo, byl při ní Harry. Ale přesvědčoval nás že to byla nehoda, a že za to nemůže. Ale nechceme se vymlouvat, měli jsme to okamžitě říct. Když jsme si konečně přiznali že to zřejmě nebyla tak úplně nehoda, byli jsme odhodláni říct co víme. Ale Harry... no vyhrožoval nám, a my se nechali zastrašit, ale před pár dny jsme to konečně oznámili, a..." řekl jsem zahanbeně.

"No, i přesto se obávám," začal komisař.

"Ne, nechci aby jste je nějak postihli. Jako nejbližší příbuzná Jasmine mám doufám právo něco k tomu říct," přerušila ho Jade.

"No, pokud skutek nespáchali, a pokud vy souhlasíte aby vyšli bez trestu, nebo alespon bez trestu vězení, zřejmě to... nebude problém," řekl komisař.

"Děkuju vám. Chci vám ještě něco říct. Harry Styles má na svědomí i jiný zločin... znásilnění," řekla Jade tiše.

"Znásilnění?" řekl překvapeně komisař.

"Ano. nevím jestli to víte, zřejmě ne, ale znásilnit Railey Deverou, před pár měsíci v domě Louiho Tomlinsona," řekla jsem.

"Jste si tím jistá?" zeptal se komisař.

"Je to pravda komisaři. Sám se nám k tomu přiznal," řekl jsem.

"Je ještě něco co bych měl vědět?" zeptal se komisař.

Podíval jsem se na Jade, která se na mě podívala s výrazem, který říkal všechno.

"Zřejmě ne, pane," řekl jsem.

CHAPTER 21

 Od nalezení mrtvého Harryho a jeho následného pohřbu uběhlo už pět dní. Jade se mnou, stejně jako s ostatníma sotva promluvila. Louis už se vrátil z nemocnice, ale musel chodit o berlích, a tak většinu času ležel. Překvapovalo mě že se o něj starala. Téměř na něj nemluvila, ale starala se o to aby byl v pohodlí, aby měl jídlo, pití, vše co bude potřebovat. Obdivoval jsem ji. Byla prostě úžasná. I přesto co se stalo, nemohla zapřít své dobré srdce a nádhernou, čistou duši. Řekla nám že za pár dní odejde, že Jesy vyřizuje nájem bytu, a nastoupí do práce. Všichni jsme ji chtěli přesvědčovat at zůstane, ale věděli jsme že by to od nás bylo pokritecké, sobecké, a že by to Jade nepřijala. Bylo nám jasné že už chce být od nás konečně co nejdál. Trhalo mi srdce nemoct se jí dotknout, nemoct ji obejmou, políbit, pohladit...nic. Nakonec jsme nedostali žádný trest, ikdyž jsme si mysleli že to bylo nespravedlivé, a že by jsme si rozhodně něco zasloužili. Ale pro mě byl dostatečný trest že jsem ztratil Jadinu lásku.

"Jade," řekl tiše Liam, když kolem nás Jade večer procházela.

"Ano?" zastavila se.

"Můžeme si promluvit?" usmál se na ni.

Beze slova si sedla na volné místo na pohovce.

"Víš," narovnal se. "Chci ti říct že mě, nás, to všechno vážně mrzí. Ani nevíš jak. Mělas to příšerně těžké, a to z velké části kvůli nám, ale... chci abys věděla že nechcme abys odešla, ikdyž víme že odejdeš, ale... no... přál bych si abyjsme zůstali přátele. Je mi jasné že ted to asi nepůjde ale možná časem..."

"Už nepokračuj Liame," řekla Jade se složenýma rukama. "Za dva dny odcházím do Manchestru, kde chci začít od znova. Bude tam se mnou Jesy, už sehnala byt, který si pronajmeme, a mám slíbenou práci. Jsem vděčná Louimu že mě tady zadarmo nechal, a snad mu to časem splatím, ale nechci s vámi už udržovat žádné kontakty. Mrzí mě to, ale nedokážu to. Myslím že pro všechny z nás bude nejlepší, když na sebe zapomeneme. Já na vás, a vy na mě," řekla Jade plačtivě zatímco se zvedla a odešla zpátky do pokoje.

Zůstal jsem sedět na gauči, slzy se hrnuly do mých očí. Bylo mi hrozně, chtělo se mi umřít. Jade za dva dny odejde, a já ji už možná neuvidím, a přitom ji tak hrozně miluju. Nevěděl jsem co dělat, jestli mám zkusit rozmluvit jí to, a přesvědčit jí aby mi dala ještě jednu šanci, nebo ji nechat být aby začala znova, daleko od všech a všeho. Jedno jsem ale věděl jistě. Miloval jsem ji, a neuměl jsem si představit že bych ji navždy ztratil.