ONE DIRECTION FAN FICTION

-

LIAMŮV POHLED

"Chceme s tebou mluvit," řekl jsem.

"D-dobře," přejel si po zátýlku a rukou pokynul aby jsme šli dál.

"Harry, zůstaneš prosím venku?" zašeptala Perrie Harrymu.

"Fajn, kdyby něco, zakřičte," řekl Harry a mě se stáhlo hrdlo.

Zayn to neslyšel, protože už byl v obýváku.

"Tak," sedl si na gauč. "O čem chcete mluvit?" zněl hodně nervozně.

"Ehm," zakašlal jsem a sedl jsem si naproti němu. Perrie vedle mě. "Zayne. Takhle to už dál nejde."

"Já vím. Já vím že nemůžu být s vámi oběma. Věřte mi, já to vím, ale nedokážu..."
"Ne," přerušil jsem ho. "O tohle teď nejde. Teda, jde i tohle ale chceme mluvit o něčem jiném."

"Aha," svraštil obočí nechápavě.

"Zayne, řekni nám co se děje. Prosím," řekla Perrie.

"Co tím myslíš? No tak jsem se opil, to je toho," zasmál se lehce.

Perrie zoufale zakroutila hlavou.

"Zayne, ty jsi se neopil. Nebo alespoň ne ten den, když jsi... byl se mnou," řekl jsem. "Myslíme že potřebuješ pomoc."
"Pomoc? Jako psychiatra?" řekl.

"Možná," řekl jsem.

"Ale... proč? Připadám vám snad jako blázen?" zeptal se naštvaně

"Zayne, víš že tě milujeme," řekla Perrie.

"A protože nám na tobě záleží, chceme ti pomoct," řekl jsem.

"A s čím jako? Já žádný problém nemám," řekl.

"Zayne, třeba... třeba za to vážně nemůžeš a opravdu ti něco je, ale musíme zakročit než bude moc pozdě," řekl jsem naléhavě.

"Ale... vždyť mě nic není. Vůbec nic mi není," řekl rozrušeně. "Já... tohle nechápu," chytil se za hlavu.

"Zayne," natáhl jsem se pro jeho ruku a on ji stiskl. "Prosím. Udělej to pro nás."

"Ne," vzlykl. "Nikam nepůjdu."

"Zayne," vydechla Perrie a taky chytila jeho ruku. "Opravdu tě moc prosím. Alespoň to zkus."

Na chvíli nastalo ticho, ale pak Zayn začal vypadat zvláštně a cítil jsem jak se celý třese.

"Kurva," vstal najednou s výkřikem. "Já nepotřebuju žádnou vaši zasranou pomoc, jasný?" převrátil stůl vzhůru nohama a my rychle vstali a šli směrem ke dveřím. Odtud hned vyšel Harry.

"Co se tady děje?" rozhodil rukama.

"Sakra. Jděte všichni do hajzlu. Slyšíte? Okamžitě odsud vypadněte!" začal Zayn nekontrolovatelně ječet a strkat nás ven.

"Zayne, proboha, co se to s tebou děje," řekl Harry zmateně, zatímco Perrie začala brečet a já ji chytil okolo ramen. Rychle jsme sešli dolů a zhluboka jsem dýchali a dívali se jeden na druhého. Bylo to celé tak... strašidelné.

ZAYNŮV POHLED

"Ne! Prosím Yaseri, ne!" odstrčila ode mě máma otce, po tom co mi dal další ránu.

"Nepleť se do toho ty jedno kurvo," mrštil s ní o stěnu.

"Nech mámu," vzlykl jsem, ale on mě znova udeřil.

"Ty drž taky hubu," odplivl si.

Pak si vzal ze stolu cigarety a vytratil se pryč.

"Mami," přišel jsem k ní.

"Neboj se zlatíčko, jsem v pořádku," snažila se usmát a pohladila mě po tváři.

"Mami, proč je na nás táta tak zlý?" zeptal jsem se nechápavě.

Máma se jenom znova usmála a v tom začala plakat Safaa.

"Tvoje sestřička už je vzůhru," utřela si slzy a vzala mě za ruku.

***

"Ne! Mami! Prosím! Nenechávej nás samotné s ním!" zaječel jsem zoufale ale v tom, výstřel, krev, a přede mnou mrtvé tělo mé matky se zbraní stále v ruce.

S výkřikem jsem se probudil. Hned nato jsem se rozbrečel. Tak hystericky, tak strašně, že jsem nemohl ani popadnout dech. Probrečel jsem pak zbytek noci. Pokusil jsem se zavolat Liamovi, a pak i Perrie, ale ani jeden to nezvedali. Nechápal jsem to. Pamatoval jsem si jak přišli do bytu spolu s Harrym, pamatoval jsem si jejich dotek mojí ruky. Ale pak prázdno. Už to začíná být pravidelné. Věděl jsem že bych s tím měl něco udělat, ale nedokázal jsem si to přiznat. Nedokázal jsem si přiznat že se mnou něco je. Ani jsem si nedokázal dál nalhávat, že všechny ty věci co se mi staly, nejsou pravda.

Zlato, prosím, co nejdřív se mi ozvi, ano? Chybíš mi. Miluju tě x

V takovém znění jsem poslal Perrie zprávu.

Baby, co nejdřív mi zavolej prosím. Chybíš mi. Miluju tě lásko x

Poslal jsem zprávu i Liamovi.

Ale celé hodiny jsem se ani od jednoho nedočkal odpovědi. Brečel jsem, a dokonce jsem v jednu chvíli vzal do ruky nůž, a chtěl jsem to... nějak ukončit, ale na poslední chvíli jsem ho odložil. Byl jsem najednou v takové depresi, tak sám.... A chtěl jsem je mít u sebe. Chtěl jsem tady mít Liama a Perrie.