ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Když jsem se probudil, až jsem se vyděsil při pohledu na ten hrozný nepořádek v bytě. Nemohl jsem vůbec přijít na to, jak se to stalo. Podíval jsem se na stolek u postele, a viděl jsem tam převrácenou skleničku. Kousek od ní ležela skoro prázdná flaška vína. Pomyslel jsem si že jsem se asi opil, ale i tak... jak to že jsem si na nic nepamatoval? Jakoby se mi vygumoval mozek. Šel jsem k umyvadlu v koupelně a několikrát jsem si obličej opláchl studenou vodou. Pak jsem začal pomalu uklízet. Věřil jsem tomu, že jsem asi z nějakého důvodu trochu napil, usnul jsem, a teď mám asi jenom nějakou menší kocovinu. Ale ani mi nebylo nějak špatně. Prostě jsem se cítil zvláštně. Jakoby se mnou bylo něco v nepořádku...

Když jsem měl vcelku uklizeno, přešel jsem k plátnu. Vzal jsem si do ruky štětec, a začal jsem malovat. Ale nevím proč, vůbec mi to nešlo. Párkrát se mi roztřásla ruka, a vůbec jsem nedokázal najít inspiraci. S povzdechem jsem to vzdal a zavolal jsem Perrie.

"Halo?" ozval se její hlas, ale nějak tichý, slabý, řekl bych až ubrečený.

"Ahoj," řekl jsem jemně. "Perrie, je ti něco zlato?"

"Ty se mě ještě ptáš?" řekla zahořkle.

"Nerozumím ti," svraštil jsem obočí.

"Zayne, to myslíš vážně?" vzlykla.

"J-já tě nechápu," řekl jsem zmateně.

"Myslíš že po tom co see stalo u tebe v bytě, budu dělat jako že se nic nestalo nebo co jako čekáš?" řekla naštvaně.

"J-já ti vážně nerozumím. Co se stalo? Ty jsi byla tady?" zeptal jsem se.

"Žertuješ?" řekla s falešným smíchem.

"Ne," zakrotoutil jsem hlavou. Posledních několik hodin mám jako v mlze.. Asi jsem se.... opil," chytil jsem se za hlavu.

"Opil," vydechla. "Když jsem tam byla připadal jsi mi až moc střízlivý."

"Počkej, kdy jsi tady byla?" zeptal jsem se zmateně.

"Páni asi jsi vážně opilý, úžasný," povzdechla si.

"No tak zlato, já.... vážně to nechápu," řekl jsem.

"Zayne, jestli mi říkáš pravdu a vážně si nepamatuješ co se stalo když jsem byla u tebe... asi je s tebou něco špatně," řekla.

"Co tím myslíš?" zeptal se.

"Já i Liam jsme si všimli tvého divného chování v poslední době."
" Vy dva spolu mluvíte?" zeptal jsem se udiveně

"Když se jedná o toho koho oba milujeme," nadechla se zhluboka. "Tak ano."

Pousmál jsem se. "I já vás miluju."
Na druhé straně nastalo ticho.

"Perrie? Jsi tam?" zeptal jsem se.

"Ano, jsem," řekla.

"Přijdeš ke mě? Prosím."

"Ne, nejdu," řekla rozhodně.

"Proč ne?" zeptal jsem se. "Když jsem se ... opil, choval jsem se hnusně?"

"To slovo zrovna nevystihuje to co jsi dělal," vydechla.

"Podívej. Omlouvám se. Já si to vážně nepamatuju, ale ty víš že tě miluju a nikdy bych ti nebyl schopný ublížit, že ano?" zeptal jsem se.

"Nejsem si tím jistá," řekla tiše.

"Cože?" řekl jsem nešťastně. "A-ale je to pravda. Miluju tě."
"Zayne, prosím, už je toho na mě moc," řekla.

"Perrie, zlato. Prosím, přijď za mnou a vysvětlíme si to. Prosím. Přijď sem," řekl jsem.

"Dobře, přijdu večer," řekla.

"Dobře," usmál jsem se. "Děkuju."

PERIIN POHLED

"Ahoj Liame," vydechla jsem do telefonu.

"Ahoj," řekl překvapeně. "Co se děje?"

"Víš, dnes když jsem přišla k Zaynovi, byl strašně naštvaný, všude byli rozházané a rozkopané věci, a já nechápala proč je takový. Pak mě pohodil na postel, a myslím.... já myslím že mě chtěl znásilnit, ale naštěstí přišel Harry a odvedl mě odtamtud. A před chvíli, když mi Zayn volal, bylo to jakoby si vůbec neuvědoval co dělá. Zdál se mi strašně zmatený, jakoby si opravdu nic nepamatoval. Říkal že se asi opil, a má úplně okno. Nakonec jsem mu slíbila že za ním dnes přijdu, ale nechci tam jít sama," řekla jsem

"Páni," řekl Liam tiše. "Tohoto jsem se bál. Co budeme dělat?"

"No... chtěla jsem tě poprosit aby jsi šel se mnou za ním," řekla jsem

"To myslíš vážně?" zeptal se. Neviděli jsme se víc než tři měsíce, protože jsme se snažili jeden druhému vyhýbat.

"Já tam nechci jít sama. A možná je to příležitost jak to mezi námi vyřešit," řekla jsem

"Ale... počkej," řekl. "Neměli by jsme teda říct ještě někomu ať tam jde s námi? Kdyby ho zase něco... popadlo."

"Můžu říct Harrymu," řekla jsem.

"Tak dobře," řekl po chvíli. "Sejdeme se teda před jeho bytem."

"V šest?" podívala jsem se na hodinky.

"Budu tam," řekl.

"Díky," pousmála jsem se.

HARRYHO POHLED

"Ahoj Liame, rád tě vidím," podal jsem mu s úsměvem ruku.

"Já tebe taky," usmál se.

"No, nikdy jsem si nemyslel že zrovna vy dva za ním půjdete na návštěvu, spolu," pousmál jsem se.

Perrie pokývla. "Jo... no.... zoufalé časy si žádají,"

"Zoufale činy," dokončil za ni Liam.

"No," vydechl jsem se. "Tak jdeme?"

"Počkejte ještě," řekl Liam. "Co když se to stane zase? Co když do něho zase něco vjede?"

"Nemějete strach, jasný? Budu tam, a kdyby se něco událo, sám Zayna odvedu někam kde mu pomůžou, protože už se mi to vážně přestává líbit," řekl jsem.

"Dobře, pojďme," vydechl Liam po chvíli a všichni tři jsme vyšli schody až k Zaynovu bytu.

Zaklepali jsme a čekali až otevře.

Když nás uviděl, zůstal překvapený, vlastně skoro až v šoku.

"Liame, Perrie, Harry," prohlídl si každého z nás. "Co tu všichni děláte?"