ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Zrychlil se mi tep snad na 200 a začali se mi potit ruce když jsem uviděl na displeji že mi volá Zayn.

"Halo?" zvedl jsem to po chvíli přemýšlení, jestli to mám vůbec zvednout nebo ne.

"Ahoj baby," slyšel jsem v jeho hlas úsměv. "Přijdeš dnes ke mě?"

"Já nevím," řekl jsem.

"Prosím, chybíš mi," řekl jemně.

"Ty mě taky," přiznal jsem.

"Tak přijdeš?" zeptal se roztomile.

"Dobře," usmál jsem se.

"Skvělý, tak tě čekám v 5?" zeptal se s nadějí ve hlase.

"Jo, budu tam," řekl jsem.

"Těším se. Miluju tě," řekl ještě.

"Já tě taky miluju," zavěsil jsem pomalu.

Ano, možná jsem měl trochu strach, a byl jsem zmatený, ale miloval jsem ho víc než cokoliv na světě, a chtěl jsem být s ním, možná mu i zkusit pomoct. Ale věděl jsem že zatím asi bude lepší, nemluvit o mých obavách, protože jsem tušil, že by ho to zase jenom rozčílilo a to jsem nechtěl opět zažít...

"Ahoj lásko," objal mě Zayn hned ve dveřích.

"Ahoj," usmál jsem se nerovzně.

"Tak pojď," vzal mě lehce za ruku a pak mě posadil na svůj klín.

Já jenom stiskl jeho ruku.

"Tolik jsi mi chyběl," pohladil mě po rameni.

"Vždyť to byli ani ne tři dny," řekl jsem.

"To je jedno. Chybíš mi každičkou minutu každého dne," políbil mě na krk.

"Ty mě taky," přejel jsem prsty po jeho vlasech.

"Víš, omlouvám se jestli se někdy chovám blbě, ale ty víš že tě miluju a nikdy bych neudělal nic co by ti ublížilo že ano?" pohladil mě něžně po tváři.

"Jo, vím," řekl jsem, idkyž jsem tomu úplně nevěřil. Ne tomu že mě miluje, ale tomu že by mi neublížil, ikdyž třeba neúmyslně.

"Tak... co kdyby jsme šli na postel?" usmál se jeho sexy úsměvem.

"Víš, na tohle teď nemám moc náladu. Později ano?" snažil jsem se to zamluvit. "Co kdyby jsme si něco uvařili a pak se třeba podívali na film?"

"Dobře, cokoliv chceš," přitáhl si mě k polibku

Další asi čtyři hodiny jsme strávili v kuchyni, a pak na gauči u filmů. Jak se ale blížila noc, jsme se ocitli na posteli a milovali jsme se. Zpočátku jsem měl triochu strach, ale byl něžný, vášnivý a prostě dokonalý tak jako vždy. Začínal jsem s úlevou věřit tomu že těch pár dní bylo vážně mimo sebe, a teď se vrátil starý, dobrý Zayn.

PERIIN POHLED

"Tak co? Jaké to bylo se Zaynem?" zeptala jsem se s obavami.

"Byl úplně v pohodě. Choval se ke mě vážně úžasně, a ani jednou se nerozčílil ani nic podobného. Myslím že měl možná nějaké krátké skratové období," řekl.

"Myslíš?" zeptala jsem se.

"Nevím to jistě, ale myslím že ano," řekl.

"Dnes mám jít za ním.... odpoledne. Ale pořád mám trochu obavy," přiznala jsem.

"Myslím že se nemáš čeho bát. Ale kdyby se znova něco stalo, tak mi to řekni ano?" řekl.

"Dobře," usmála jsem se. "Víš, připadá mi zvláštní že takhle spolu mluvíme," pousmála jsem se.

"Jo, mě taky," slyšela jsem že i on se usmál.

"No.... ale ty víš že tahle... situace nemůže trvat donekonečna," řekla jsem.

"Jo, já vím. Ale... myslím že teď by jsme to zatím měli nechat. A až přijde ten správný čas, musíme to jednou provždy... vyřešit," řekl.

"Jo," pokývla jsem. "Jdu teď do sprchy. Až přijdu od Zayna, ozvu se ti dobře?" řekla jsme.

"Fajn, zatím ahoj," řekl.

"Ahoj," zavěsila jsem.

Když jsem o pár hodin později přišla k Zaynovu bytu, ještě venku, přede dveřmi, jsem slyšlela rámus. Lekla jsem se a upřímně, bála jsem se zaklepat, teda vlastně, měla jsem vlastní klíče, ale nerada jsem je používala, skrz to že jsem nevěděla jestli je tam třeba Liam. Nakonec, když hluk utichl, jsem nabrala odvahu a otevřela jsem dveře.

"Zayne," řekla jsem tiše, zatímco jsem si prohlížela celý ten nepořádek.

"Co tady děláš?" vyjekl na mě. Těžce dýchal a vypadalo to že se si asi zranil ruku, protože tam měl krev.

"Měla jsem přece přijít," řekla jsem zmateně. "Co to máš s rukou?" vzala jsem si jí opatrně do té své, ale on mě odstrčil.

"Dej mi pokoj," odfrkl a ustoupil o pár kroků.

"Zayne, co se stalo?" řekla jsem. "Nechápu tě. Co tě tak rozčílilo?"

"Nic. Nic," rozhodil rukama. "Všechno je úžasný."

"Zayne, prosím, uklidni se," řekla jsem.

"Já jsem klidný. Já jsem přece kurevsky klidný," hodil něco o zeď.

"Z-Zayne, co se to s tebou děje?" řekla jsme vystrašeně a začala jsem ustupovat dozadu.

"Nic se mnou není. Proč si to myslíš? Připadám ti snad jako blázen, nebo co?" přišel ke mě.

"N-ne," polkla jsem.

"Fajn," pousmál se. "Tak pojď ke mě," vzal mě hrubě kolem pasu.

"Zayne, pusť mě prosím," snažia jsem se vyprostit z jeho pevného sevření, ale on se jenom smál.

"Co se děje? Už mě snad nemiluješ?" řekl až ublíženě.

"Miluju tě," řekla jsem.

"No, tak.... v tom případě budeš muset poslouchat," odtáhl mě na až k posteli kde mě hodil a pak šel rychle zamčít dveře.

"Zayne, nech toho, prosím tě," začala jsme brečet, když si začal sundávat opasek a díval se na mě zvláštním, temným, pohledem který jsem na něm ještě nikdy neviděla.

"Drž hubu," zavrčel a stiskl mi tvář.

"Zayne, prosím tě," zasténala jsem slabě, ale on mě povalil pod sebe a začal líbat můj krk.

Jindy by mi to bylo příjemné, ale teď jsem se klepala od strachu.

"Přestaň!" vyjekla jsem zoufale.

"Řekl jsem ti Ať držíš hubu," řekl a vrazil mi facku.

Já se chytila za tvář a robrečela jsem se. Když už mi chtěl svléknout, nebo spíš strhat ze mě šaty, někdo začal klepat.

"Zayne?" ozval se něčí hlas. Hned jsem nepoznala kdo je to.
"Vypadni!" zaječel Zayn.

"Zayne, no tak otevři," zavolal.

"Řekl jsem ti ať okamžitě vypadneš, kurva!" zaječel Zayn znova a naštvaně vstal. Já využila příležitost a rychle jsem vstala z postele.

"Pomoc! Pomozte mi!" vyjekla jsem.

"Drž hubu," otočil se na mě Zayn.

"Zayne, okamžitě otevři! Slyšíš?" nepřestával ten člověk klepat. Teď už jsem v něm rozopoznala Harryho.

"Fajn," zasyčel Zayn a rychlým krokem přišel až ke dveřím, které odemknul.

"Co se to sakra," podíval se Harry zmateně na Zayna, a pak na mě.

"Všechno je v pohodě. Proč jsi sem do hajzlu dolezl," řekl Zayn.

"Zayne, sakra..." rozhlédl se po rozházeném bytě.

Já se s pláčem rozběhla k němu a ten mě objal.

"Pusť ji," začal se po mě Zayn natahovat. "Slyšel jsi? Pusť ji!"

"Ne," vykřikl Harry rázně. "Okamžitě ji odvádím pryč. A ty jsi tady zůstaň a rozkopej to co se ještě dá," řekl a rychle mě táhnul pryč.

Zayn po nás ještě chvíli křičel, ale to utichlo hned jak jsme vyšli ven.

"Perrie, probohoa, co se tam stalo?" utíral mi Harry slzy.

"J-já nevím," vzlykla jsem. "Nechápu co se to s ním děje."

"Pojď ke mě," objal mě Harry pevně.