ONE DIRECTION FAN FICTION

 ZAYNŮV POHLED

"Perrie?" zvedl jsem telefon.

"Ahoj," ozval se její hlas. "Chtěla jsem tě slyšet."

"Stalo se něco zlato?" zeptal jsem se.

"Ne, ne. Jenom... jsem tě chtěla slyšet a zeptat se tě jestli ti Louis... něco neřekl."

"Co jako?" svraštil jsem obočí.

"Nevím. Jestli tě třeba neurazil, vím že jsi říkal že ne, ale nejsem si tím jistá, vím že proti tobě pořád něco má," řekla.

"Jo, no. Už od první chvíle mě proklíná. Ale neměj strach, nic mi neřekl. Ne nic co bych mohl brát vážně," pousmál jsem se.

"Dobře," slyšel jsem i v jejím hlase úsměv.

"Zastavíš se dneska?" zeptal jsem se.

"Nebude tam... Liam?" zeptala se opatrně.

"Ne, neboj. Byl tady včera," řekl jsem.

"Aha," řekla tiše

"Perrie," vydechl jsem.

"Ne, já vím. Vždyť nic neříkám," řekla.

"Mrzí mě že ti tak ubližuju... i jemu," svěsil jsem hlavu. "Ale já... prostě nevím co mám dělat."

"Lásko, vždyť víš že ti dám tolik času, kolik potřebuješ," řekla

"Já vím," řekl jsem.

"Přijdu za tebou, ale ne na dlouho, slíbila jsem mámě že jí večer s něčím pomůžu," řekla jsem.

"Dobře. Miluju tě," usmál jsem se.

"Já tebe víc," řekla ještě a já zavěsil.

Věděl jsem že jim oboum ubližuju, a to si nezasloužili, ale nedokázal jsem se ani jednoho z nich vzdát.

PERIIN POHLED

"To jsi mluvila se Zaynem?" přišel ke mě Louis.

"Ano," ukousla jsem si jablkla.

"O čem jste mluvili?" sednul si.

"Co je ti do toho?" řekla jsem otráveně.

"Jenom jsem...."

"Jo, jenom pořád musíš Zayna pomlouvat a urážet ho. Zapamatuj si laskavě, že je to můj přítel, moje láska, a hlavně můj život, tak si nech svoje rady, ano?" vstala jsem a zavřela jsem se do svého pokoje. Možná jsem na něj zbytečně vyjela, vlastně mě to hned mrzelo, protože jsem ho měla ráda, ale už mě unavovalo jak se pořád stará o můj vztah se Zaynem. Ano, možná některé věci nejsou úplně idelání, ale mě záleží hlavně na tom že vím že Zayn mě miluje, a já miluju jeho. Víc než svůj život.

LIAMŮV POHLED

Celý den jsem musel přemýšlet nad tím co se včera stalo. Zayn... mě znásilnil. Nebo mě prostě donutil. Nevím, jak bych to měl vlastně nazvat. Bylo to.... Zayn se takhle nikdy nechoval. Většinou byl opravdu něžný, a když už byl víc v posteli divoký, tak vždycky s tím že jsem s tím souhlasil ,někdy jsem ho k tomu dokonce vyprovokoval. Byl tak strašně přitažlivý, vždy jsem obdivoval jeho krásu, jeho vášnivost. Ale včera, to bylo jiné. A nejen včera. Trvalo to už pár dní, ale tohle bylo už moc. Začínal jsem se o něj skutečně bát, vždyť takový přece nikdy nebyl. A nejhorší bylo, že pak, pár hodin po tom co se to stalo, se choval jakoby nic. Jakoby se to vůbec nestalo. To mě ubjíelo a mátlo zároveň. Protože vypadal, jakoby si to vážně nepamatoval, nebo neuvědomoval.

Večer mi zavolal. S hlubokým nádechem a výdechem jsem to zvednul.

"Ahoj lásko," ozval se jeho milý hlas.

"Ahoj," řekl jsem.

"Nechceš se u mě zastavit?" zeptal se.

"Já... ehm... ne," řekl jsem.

"Proč ne?" zněl smutně.

"No... Niall... víš Niall se rozešel se svou holkou a je na tom dost špatně, takže..." zalhal jsem.

"Oh, aha... tak... nemohl bych přijít já k tobě?" zeptal se po chvíli.

"Ne," řekl jsem možná až příliš rázně.

"Proč?" zeptal se.

"No... už jsem ti říkal že se Niall necítí dobře," řekl jsem. "Myslím že by tady nerad měl nějaké návštěvy."

"No... dobře," řekl. "Ale chybíš mi."

"Taky mi chybíš," řekl jsem.

"Liame, děje se něco?" zeptal se.

"Cože? Ne, vůbec nic se neděje," řekl jsem.

"Jsi si jistý? Zdáš se mi nějak odměřený," řekl.

"Ne, tak to není. Opravdu. Neměj strach ano?" řekl jsem jemně.

"Dobře," slyšel jsem jeho lehký smích. "Ale zítra přijdeš ne? Chci tě zase cítit při sobě."

"Ehm," zakašlal jsem lehce. "Ještě nevím."

"Prosím," řekl.

"Možná," vydechl jsem.

"Budu to brát jako ano. Miluju tě," řekl.

"Já tě... taky miluju," pousmál jsem se.

"Tak se dobře vyspi baby. Sladké sny," řekl ještě.

"Tobě taky," řekl jsem a položil jsem to.

Padl jsem na gauč a nemohl jsem se zbavit pocitu že se blíží něco špatného.

"Liame? Jsi v pohodě?" přišel Niall a dal mi ruku na rameno.

"Jo, jsem v pohodě," řekl jsem.

"Vážně?" podíval se na mě podezřívavě.
"Vážně," řekl jsem a po zbytek večera jsem se snažil nedat najevo svůj strach a obavy, které se mě zmocňovaly. Věděl jsem jistě jenom jedinou věc: miluju Zayna.