ONE DIRECTION FAN FICTION

 LIAMŮV POHLED

"Jak ses dnes měl?" zeptal se mě Zayn zatímco mě hladil po vlasech.

"Dobře, ale vždcky mnohem líp když jsem s tebou," přitáhl jsem si ho k polibku. "A co ty?"

"No... v pohodě," řekl tak nějak divně.

"Něco se stalo?" zeptal jsem se.

"Ne, nic," zakroutil lehce hlavou.

"Zayne, řekni mi pravdu," posadil jsem se a chytil jsem jeho ruce. "Víš že mi můžeš říct všechno."

"Už jsem ti řekl že o nic nejde," řekl jemně.

"Zayne," podíval jsem se na něj. "Tak mi to řekni."

"Není co říkat, jasný?" pustil najednou moje ruce a naštvaně vstal.

"Nerozčiluj se," řekl jsem.

"Jak se nemám kurva rozčilovat, když se mě ptáš na takové sračky?" odkopl něco stranou.

"Omlouvám se," vstal jsem pomalu. "Nechtěl jsem tě ničím naštvat. Mrzí mě to."

"Fajn, když to musíš vědět," vydechl. "Dnes jsem byl na narozninové oslavě Periiny mámy."

Já sklopil hlavu. "A něco se tam snad událo?"

"Ne," řekl s falešným smíchem. "Byla to idilická rodinná oslava. A pak jsem si užil rozhovor s jejím bráškou, který musí strkat nos i tam kde nemá."

"Co ti řekl?" zeptal jsem se.

"To je jedno," zakroutil opět hlavou.

"Zayne, co se... s tebou děje?" zeptal jsem se opatrně.

"Co tím myslíš?" odsekl.

"V posledních několika dních se chováš zvláštně," řekl jsem tiše.

"Jak se chovám?" přistoupil ke mě s takovým výrazem, že jsem začal mít strach.

"Bezdůvodně se naštveš, a já ani nevím proč. Vyletíš, a pak zase jakoby nic vychladneš. Připadáš mi... zvláštní, řekni mi, děje se něco o čem bych měl vědět? Něco s Perrie?" řekl jsem.

"Zase Perrie," povzdechl si. "Nemůžeš to sakra pochopit?"

"Já to chapu," řekl jsem.

"Jo?" vzal mě najednou za rameno a hodil mě na postel.

"Zayne, co to děláš?" řekl jsem vystrašeně když jsem viděl že se začíná rychle vyslékat.

"Ukážu ti že jsi můj. Jenom můj," zavzdychal a vášnivě se přitiskl na mé rty. Líbal je tak náruživě, až jsem po chvíli pocítil že mi začala téct ze rtu krev, po tom co ho skousknul. To ho ale vůbec nezastavilo. Jenom se zasmál a dál pokračoval.

"Zayne, přestan prosím," snažil jsem ho sebe dostat, ale on mi místo rozepnul a následně i sundal kalhoty.

"Jsi můj, můj otrok, jasný?" řekl zatímco mě dál líbal.

"Zayne," řekl jsem tiše a dál jsem se ho snažil ze sebe dostat.

"Řekni to. No tak řekni to," řekl.

"Co?" zašeptal jsem zmateně.

"Jsem tvůj otrok. Tak řekni to," stiskl mou tvář.

"Ne," řekl jsem.

"Tak to řekni," stiskl mě ještě silněji.

"Jsem tvůj otrok," řekl jsem zesláble.

"Hodný kluk," pousmál se a vrhnul se na můj krk.

Když už jsme byli oba nazí, chytil mě drsně za ruce a chvíli nato do mě začal vnikat.

"Ah!" zaječel jsem od bolesti. "Bože! Zayne! Prosím," tekly mi slzy, ale jeho to nezajímalo. Myslel jsem že snad bolestí zemřu.

"Nelíbí se ti to?" pohladil mě po tváři a pak mě chytil pod krkem. "Tak co?"

Já už jsem nic neříkal, jenom jsem pořádně zaryl prsty do prostěradla, a čekal jsem až skončí.

Už dřív jsme měli tvrdší sex, většinou se mi to líbilo, vzrušovalo mě to, ale tohle... tohle by se asi dalo pokládat... za znásilnění.

Ani nevím jak, ale nějak se mi podařilo usnout. Probudil jsem se něco před devátou, takže asi tři hodiny potom. Zayn v posteli nebyl, ale díky tomu jak byl byt malý, viděl jsem že je v kuchyni. Co nejtišeji jsem se oblékl, a se sevřeným žaludkem jsem šel k němu.

"Ahoj baby," usmál se Zayn sladce když mě uviděl.

Já jenom pokývnl.

"Co se děje?" přišel ke mě, jednu ruku dal okolo mého pasu, a druhou mě začal hladit po tváři.

"N-nic," snažil jsem se usmát.

"Proč jsi vstal? Měl by jsi si jít zpátky lehout. Za chvíli budu u tebe," řekl.

"J-já myslím že půjdu spát domů," řekl jsem.

"Co to máš se rtem?" přejel po mě jemně prstem.

Já se na něj nevěřícně podíval, ale radši jsem jenom pokrčil rameny.

"No.... běž si zpátky lehnout ano? Jenom tady něco dodělám a půjdu za tebou" políbil mě na čelo.

"Tak... dobře," řekl jsem. "Ale ještě si dám sprchu."

"Dobře," pousmál se.

Po tom co jsem se osprchoval, jsem si na sebe vzal Zaynovo triko, jak jsem měl ve zvyku, a lehnul jsem si. S otevřenýma očima dokořán jsem čekal až Zayn přijde. Ve třičtvrě jsem viděl jak zhasnulo světlo a uslyšel kroky. Pak si lehnul ke mě, pevně mě objal a v okamžiku usnul. Já jenom přemýšlel nad tím, co se to vlastně s ním děje. Někdy je to můj úžasný, milovaný Zayn, a někdy jakoby to byl někdo úplně jiný...

ZAYNŮV POHLED

(druhý den)

"Zayne!" slyšel jsem nadšený dívčí hlas.

"Safao," přiběhl jsem k ní s úsměvem.

"Moc jsi mi chyběl," natáhla ke mě ruce.

"Ty mě taky sestřičko," objal jsem ji pevně. "Máš se tady dobře?"

"Jo, Melinda a Cayle jsou moc milí," řekla.

"Takže jsou na tebe hodní?" pohladil jsem ji po tváři.

"Jsou," řekla.

"To jsem rád," usmál jsem se.

"Tam jdou," ukázala na ně.

"Oh, zdravím vás pane a paní Brucketovi," potřásl jsem si s nimi rukou.

"Jak se máš Zayne?" zeptala se mě paní Melinda.

"Dobře, relativně," pousmál jsem se. "Ještě jednou vám moc děkuju že se o Safauu staráte."

"To nemusíš. Je to naše princezna, že ano?" usmála se Melinda na Cayla, a ten kývnul a pohladil Safauu po vlasech.

"Chci aby jste věděli že si toho opravdu vážím," řekl jsem.

"Dobře," řekla Melinda. "Můžeš ji navštěvovat jak často chceš."

"Děkuju," kývnul jsem. "Chodil bych častěji ale... no... radši půjdu a vezmu Saf na chvilku ven? Můžu?"

"Jistě," řekla Melinda.

"Ale buďte opatrní. Dávej na ni velký pozor," řekl Cayle důrazně.

"Budu," řekl jsem rozhodně. "Tak pojd sestřičko," chopil jsem se jejího kolečkové křesla a odvezl jsem ji na zahradu.