Dark Angel (PART 28)
LIAMŮV POHLED
Na druhý den jsme šli spolu se Zaynem za jeho sestrou. Věděli jsme že potom se dlouho neuvidí. Koupili jsme jí nějaké hračky a sladkosti a vydali jsme se na cestu. Viděl jsem na Zaynovi že byl nervozní ale zároveň štastný protože uvidí svou sestřičku. Ji, mě a Perrie měl podle svých slov nejradši na světě a udělal by pro nás cokoliv. Jejím adoptivním rodičům jsme řekli co se se Zaynem děje, a ikdyž pan Cayle trochu váhal a nechtěl je nechat samotné, nakonec přistoupil na to aby jsme byli my tři sami alespoň na zahradě, která byla posetá květinami. Bylo jich tam ještě víc než minule.
Já i Zayn jsme si sedli a čekali jsme až za námi přijede Safaa. Po pár minutách ji k nám přivezla paní Melinda. Saffaa vypadala šťastně a byla z ní krásná malá slečna.
"Zayne!" vykřikla nadšeně.
"Saf," vzlykl Zayn s úsměvem a rozutekl se k ní. Padnul na kolena a pevně svou sestru objal. Ta se stále ještě nadšeně smála a Zayn ji hladil po vlasech.
"Sestřičko," políbil ji na čelo. "Chyběla jsi mi."
"Ty mě taky bráško," usmála se. "Zůstaneš tu celý den?
Zayn se podíval na Melindu a ta s lehkým úsměvem pokývla.
"Když budeš chtít princezno," pohladil ji po tváři. "A... podívej se kdo tu je," otočil se na mě.
"Liame," usmála se.
"Ahoj zlatíčko," přišel jsem k nim. "Páni jsi ještě krásnější než naposled, jak je to možný?" pohladil jsem ji po tváři a ona se zachichotala.
"Kde je Perrie?" zeptala se mě.
"Perrie nemohla přijít, ale řekla že tě mám moc pozdravovat," pousmál se Zayn.
Safaa jenom kývla a já vzal její vozík abych ji odvezl dál do zahrady
"Saf, nevadí když tady chvíli zůstaneš s Liamem? Já si trochu promluvím s Melindou," řekl Zayn.
"Ne," řekla Saffa a Zayn pak šel spolu s Melindou dovnitř.
ZAYNŮV POHLED
"Děkuju," pousmál jsem se když mi Melinda podala kávu.
"Jak se cítíš?" podívala se na mě soucitně.
"Mám horší a lepší dny. Brzo budou jenom ty horší," řekl jsem.
"Neztrácej naději," položila svou ruku na tu mou.
"Bohužel, pro mě už není naděje. Ale nabavme se teď o mě prosím," zakroutil jsem hlaovu.
"Dobře," upila si po chvíli ticha ze svého šálku. "Tak o čem chceš mluvit?"
"O Saffae," řekl jsem. "O mojí sestřičce."
"Ujištuju tě že se o ni postaráme a že se pokusíme o to aby tě mohla navštívit," řekla.
"Jsem si jistý že se o ni dobře postaráte," usmál jsem se. "Ale chci aby nebyla odkázaná jen na vás," vytáhl jsem z kapsy šek.
"Co je to?" svraštila obočí.
"Je to něco přes deset tisíc liber. Ty peníze jsem pro ni šetřil roky," řekl jsem.
"Je to od tebe velkorysé ale měl jsi si je nechat. Budeš je sám ještě potřebovat," řekla.
"Ne," zakrotuil jsem hlavou. "Chci aby jste si je vzala. Chci aby jste je nechala sestře na školu nebo cokoliv bude chtít. Taky chci prodat svoje obrazy, a peníze rozdělím mezi Safauu, Liama a Perrie. Svého času mi za ně nabízeli hodně."
"Zayne, nemluv jakobys měl zemřít. Ty budeš žít ještě dlouho," řekla.
"Jsem vděčný že to říkáte, ale oba víme že to není pravda," pousmál jsem se. "Ale chci alespoň ještě něco udělat pro ty co miluju, dokud můžu."
"Zayne," objala mě najednu. "Mám tě moc ráda. Doufám že to víš. Díky tobě máme naši Safau, a za to ti budu vždycky vděčná. I když má můj manžel vůči tobě určité námitky, vím že i on tě má svým způsobem rád a oba jsme odhodlaní pomoct ti s čímkoliv bude třeba."
"Děkuju, taky vás mám rád," vzlykl jsem.
"Už jsi zpátky," usmál se na mě Liam.
"Jo," pohladil jsem ho po tváři a pak jsem si sedl vedle Saffay a dal jsem jí pusu do vlasů.
"Vyhrála jsem už třikrát," usmála se. Zrovna hráli nějakou hru co jsme si jí přivezli.
"Šikovná zlatíčko," usmál jsem se na ni. "Ehm, lásko, mohl by jsi nás prosím na chvíli nehat osamotě?" podíval jsem se na Liama.
"Jasně," vstal a ještě mě pohladil po zádech než odešel.
"Zahraješ si se mnou?" zasmála se lehe.
"Později beruško ano?" pohladil jsem ji a ona kývla. "Musím s tebou mluvit o něčem důležitém."
"O čem?" podívala se na mě zvědavě.
"Víš... tvůj brácha jede na dlouhou cestu," řekl jsem.
"Kolem světa?" rozsvítili se jí oči.
"Ano," pousmál jsem se. "Na cestu kolem světa."
"Vezmeš mě sebou?" vzala mě za ruku.
"Ne," zakroutil jsem hlavou. "Nemůžeš jít se mnou. Ty musíš zůstat tady.""
"Ale... já chci jít s tebou," viděl jsem v jejích očí smutek a já sám měl slzy v očích.
"Ničeho se neboj zlatíčko. Vždycky budu s tebou ano? To už navždy," dal jsem jí pusu na čelo. "A chci abys věděla že tě budu vždycky milovat, a ochraňovat, jasné? Nikdy, nikdy tě neopusím."
"Já vím," objala mě pevně. V té chvíli už jsem to nevydržel a začal jsem brečet.
"Strašně tě miluju beruško moje," vzlykl jsem.
"Já tebe taky," řekla tiše.
"Sestřičko moje," oddělil jsem naše obětí a pohladil jsem ji po tváři. "Slib mi že budeš silná. Tak jako doteď. Že se budeš radovat ze života, a že si vždycky budeš pamatovat alespoň těch pár hezkých chvil co jsme spolu zažili ano?"
"Ale... ty se přece vrátíš. Až přijedeš z té cesty kolem světa," zasmála se lehce.
"Saf," sklonil jsem s úsměvem hlavu. "Jenom si pamatuj že tě miluju nade všechno, prosím."
Chvilku poté k nám přišel zpátky Liam, a k mému překvapení i Melinda spolu s Caylem. Hráli jsme nějaké hry, vyprávěli jsme si zábavné historky, a já se snažil vychutnat každou chvilku. Každou chvilku co jsme byl při své sestřice. Pokaždé když se usmála, se mi trochu sevřelo hrdlo. Pokaždé když mě obejmula, bylo mi do breku. Uvědomoval jsem si totiž, že to bylo naposledy co jsem s ní mohl být. Že za chvíli už budu navždy sám...