Dark Angel (PART 27)
ZAYNŮV POHLED
"Ahoj zlato," zasmál jsem se lehce, když jsem uviděl Perrie na počítači, s něžným úsměvem, a v mém svetru.
"Ahoj," taky se zasmála. "Cítíš se dobře?"
"Skvěle, a ještě líp když tě vidím," řekl jsem.
"To jsem ráda," pousmála se něžně. "Tal strašně bych teď chtěla být s tebou. Ani nevíš jak moc."
"Taky bych chtěl abys tady byla, ale můžeme být spolu alespoň takhle," přejel jsem lehce prstem po její tváři na monitoru.
"Ano," udělala se stále stejně něžným úsměvem to samé.
"Zazpíváme si něco?" zeptal jsem se.
"A co?" upravila si neposedný pramen vlasů.
Já začal zpívat.
Another day another life
Passes by just like mine
It's not complicated
Ona se přidala.
Another mind
Another soul
Another body to grow old
It's not complicated
Do you ever wonder if the stars shine out for you?
Float down
Like autumn leaves
Hush now
Close your eyes before the sleep
And your miles away
And yesterday you were here with me
Another tear
Another cry
Another place for us to die
Its not complicated
Another life that's gone to waste
Another light lost from your face
It's complicated
Is it that it's over or do birds still sing for you?
Float down
Like autumn leaves
Hush now
Close your eyes before the sleep
And your miles away
And yesterday you were here with me
Ooh how I miss you
My symphony play the song that carried you out
Ooh how I miss you
I miss you and I wish you'd stay
Do you ever wonder if the stars shine out for you?
Float down
Like autumn leaves
Hush now
Close your eyes before the sleep
And your miles away
And yesterday you were here with me
Touch down
Like a seven four seven
Stay out and we'll live forever now
"Máš tak nádherný hlas," pousmál jsem se když jsme dozpívali.
"Já miluju tvůj hlas," taky se usmála. "Když jsem mi zpíval když jsem nemohla usnout... pamatuješ si? Při té velké bouřce? Nevnímala jsem ty hromy ani blesky, jenom tvůj hlas," řekla.
"Jo, pamatuju si to," pousmál jsem se.
"Zayne, uvidíš... že všechno bude v pořádku," řekla po chvíli ticha.
"Nebavme se o tom všem ano? Prosím," sklonil jsem hlavu.
"Dobře," řekla. "Tak o čem si budeme povídat?" usmála se něžně.
"O čemkoliv. Jenom, prosím, něco mi povídej, cokoliv," vzal jsem si polštář a lehnul jsem si tak abych viděl na monitor.
Perrie mi pak asi dvě hodny povídala různé zážitky z dětsví, naše společné chvíle, i naši budoucnot, která podle ní určitě bude krásná. A taky mi zpívala. Při poslední písničce jsem se slovy 'Miluju tě' usnul.
LIAMŮV POHLED
Druhý den proběhl v pohodě, zastavili se u nás Harry a Louis a strávili jsme příjemný den. Pustili jsme si nějaké filmy, alba, dokonce jsme si zahráli i pár her a Zayn něco namaloval. Přišlo mi to jakoby... jakoby Zayn sám chtěl aby tyhle poslední dny před nástupem do sanatoria byli co nejnormálnější a nejhezčí. A byl jsem za to rád, i za to že se cítí dobře. Ikdyž jsem věděl že některé úsměvy předstírá jen pro to, abych je já opětoval...
"Liame, baby," pohladil mě po Zayn něžně po tváři. Vždycky jsem měl rád když mi tak říkal.
"Ano lásko?" stiskl jsem s úsměvem jeho ruku.
"Miluj se se mnou, prosím," podíval se na mě.
"Teď?" zeptal jsem se.
Zayn kývnul hlavou. "Pokaždé, nebo alespoň skoro pokaždé jsem byl... já nahoře, měl jsem kontrolu... ale teď chci aby jsi ji převzal ty. Chci... cítit všechnu lásku co ke mě chováš, chci tě cítit uvnitř mě," položil svou ruku na mou hrud.
"Dobře," pokývnul jsem. "Postarám se o aby tohle byla naše nejkásnější noc, ta nejromantičtější ano?"
"Miluju tě," řekl Zayn tiše a přitáhl si mě k polibku.
"Já tě miluju víc," usmál jsem se.
A tak jsem vytáhl svíčky, byl zázrak že jsem jich tolik našel, ale vzpoměl jsem si jak jsme asi před rokem měli rozsvícené svíčky u vany, na moje narozeniny. Byl to jeden z nejkrásnějších dní v mém životě, byli jsme celý den spolu, buď v té vaně, nebo v posteli. Ne, myslím že to byl asi opravdu ten úplně nejkrásnější den v mém životě.
Věděl jsem že až Zayn nastoupí do léčebny, už se nebude moct vídat tak jako dřív, a všechno se změní. A takových nocí jaké můžeme zažít teď už určitě moc nezažijeme. A tak jsem chtěl aby to byla ta nejkrásnjší noc jeho i mého života. Po lehké večeři skládající se z jeho oblíbeného, jsme si ještě pustili film, který jsme společně viděli jako první, a pak asi třicetkrát. A pak... pak jsme se přesunuli na postel. Prozkoumal jsem každičký kousek jeho kůže a obdařil jsem jej svými polibky a doteky. Pokaždé když se zachvěl nebo zašeptal či zasténal moje jméno, vykouzlil se na mé tváři lehký úsměv.
Pak, když jsem už byl v něm a začal jsem se pohybovat, naše vzdychy a sténání nabraly na síle a celé to bylo tak intenzivní, jako ještě nikdy.
"Lásko," zašeptal najednou. "Tak strašně moc tě miluju."
"Taky tě strašně miluju miláčku," pohladil jsem ho po tváři.
"Navždy?" podíval se na mě s jemným úsměvem.
"Navždy," políbil jsem ho dlouze.
Po tom co jsme společně vyvrcholili, jsem ho nechal ať si lehne na mou hrud. Přejížděl po ní prsty a občas mi daroval polibek nebo pohlazení, a já mu šeptal slova lásky, které bych mu mohl opakovat donekonečna. Protože jsem ho miloval, věděl jsem že ho budu milovat... vážně až do smrti. Navždy.