Dark Angel (PART 26)
PERRIN POHLED
Po tom co jsem přijela na místo a trochu jsem si odpočinula, jsem zavolala Liamovi, abych věděla jak je na tom Zayna.
"Halo?" ozval se po chvíli jeho hlas. Hned jsem pzonaal že je ubrečený.
"L-Liame co se stalo?" zeptala jsem znepokojeně.
"Ale n-nic," snažil se abych nepoznala že brečí, ale neuspěšně.
"Liame, okamžitě mi to řekni, rozumíš?" řekla jsem zoufale.
"Nic se nestalo. Vážně. Ty jenom odpočívej," řekl.
"Liame, prosím, řekni mi jestli se něco děje," řekla jsem.
"Nic se neděje, neměj strach, já... já ti později zavolám," zadrmolil.
"Liame," řekla jsem ještě ale on zavěsil.
Já klesla na postel a nevěděla jsem co si mám myslet. Možná byl rozrušený jenom z nějaké maličkosti, ale u Zayna teď nebylo nic maličkost. Snažila jsem se všechen strach alespoň na chvíli odsunout, ale nešlo to. Až moc jsem se o Zanya bála a uvědomovola jsem si že jsem asi udělala velkou chybu že jsem odešla. S povzdechem jsem si vzala do ruky obraz, co mi dal Zayn o několik hodin dřív a musela jsem se usmát. Byl krásný, sršela z něj láska a klid. Jakoby ho už nic netrápilo...
LOUIHO POHLED
Perrie mi volala, dvakrát, a já ji pokaždé musel lhát. Nechtěl jsem ji říkat jak to vlastně se Zaynem je. Protože jsem věděl že na tom ani ona není dobře, jak fyzicky tak psychicky a musel jsem ji na to nějaký způsobem uklidnit a nechat ji alespoň pár dní nabrat nějaké síly. Já sám jsem se cítil vyčerpaný, a byl jsem jen rád že mám při sobě Harryho.
"Hej," řekl jemně zatímco si sedl ke mě s hrnek horké čokolády. "Jsi v pořádku?" pohladil mou tvář.
"Jo," pousmál jsem se.
"Ale nevypadáš tak," vzal mou ruku.
"Jsem jenom unavený, to je celé," řekl jsem.
"Pro všechny je to těžké," vydechl. "Společně to zvládneme."
"Nevím, myslím že všichni se brzo dostaneme na hranici svých sil," řekl jsem.
"No tak," začal mě hladit po zádech. "Uvidíš že to bude dobré."
"Ani nevíš jak moc bych si to přál, ale nevím," vydechl jsem.
"Zlato," políbil mě na čelo. "Teď musíme být silní. Pro Zayna, i pro Liama a Perrie."
"Chci to Perrie utajit dokud nepřijede, chci aby měla alespon pár dní trochu klidu, ikdyž vím že určitě i tak je pořád nervozní a má strach. Navíc, Liam je pořád sám," dal jsem si hlavu do dlaní.
"Zůstal v nemocnici, ikdyž ho za Zaynem nechtěli pustit. Musel dát výpověď v práci aby mohl být s ním," řekl.
"Jo, musím pořád posunuvat schůzky s mými klienty, i Perrie hrozí vyhazov, všichni se až moc obětujeme," řekl jsem.
"Ale pro dobrou věc. Pro Zayna. Nechápej mě špatně, ano? Vím že to je hrozné a měl by jsi se pokusit soustředit na práci, vím že je důležitá. Ale kdyby jsme nezakročili včas, bylo mi všechno mnohem horší," prohrábl se mi ve vlasech.
"Já vím," políbil jsem jeho ruku. "Jsem rád že tě mám."
"Máš mě," pousmál se. "Miluju tě."
"Já tebe taky," políbil jsem ho dlouze.
LIAMŮV POHLED
"Jak je ti?" zeptal se mě Niall.
"Ani nevím jak ti mám na tohle odpověd," řekl jsem slabě.
"Jo, promiň. Neměl jsem se tak blbě ptát," zkaroutil hlavou.
"Ne, to nic. Díky že jsi tady se mnou. Alespoň na chvíli," řekl jsem.
"Jasně, vím že tě mám rád jako bratra a je mi líto Zayna, je to hrozné co se mu stalo," řekl.
"Jo," pokývl jsem. "Řekli že mě za ním dnes už nepustí, a to nesnesu."
"Podívej, tak co kdyby jsme zašli domů, ať se pořádně najíš a vyspíš," řekl.
"Nevím, nechci Zayna nechat samotného," podíval jsem se kolem.
"Neboj se, určitě se o něj starají. Navíc, víš že díky lékům bude spát celou noc. Přijdeš zase brzo ráno," řekl.
"Tak... dobře," řekl jsem po chvíli. "Víš že zítra budu moct vzít Zayna na pár dní pryč?" usmál jsem se.
"Vážně?" usmál se taky. "To je skvělý."
"Jo," kývl jsem. "Chtěl bych aby těch pár dní byl šťastný. A... už si zažřiuju práci tady. Byl bych tak blízko Zaynovi."
"A co bys dělal?" zeptal se.
"Nevím, to je jedno. Cokoliv. Jen ať jsem při něm," řekl jsem.
Další den odpoledne přijeli Louis a Harry, aby mě a Zayna doporovili do jeho bytu. Byl jsem vážně rád že alespoň prá dní bude moct jít pryč z té odporné budovy. Mrzelo mě jen že tam nebyla Perrie, ale dohodli jsme se že večer půjdou alespoň na video chat. Ráno jsem nakoupil nějaké jídlo,abych udělal Zaynovi dobrou večeři, a připravil jsem nějaké jeho oblíbené filmy a písničky. Chtěl jsem aby se cítil co nejlíp.
"Tak, konečně doma," vydechl jsem když jsme vešli dovnitř
"Je tady uklizeno," pousmál se Zayn.
"Jo, nechtěli jsme aby jsi se vrátil do bytu zamořeného krysami," zasmál jsem se lehce.
"Díky lásko, i vám kluci," podíval se na Harryho a Louiho.
"Jasně," položil mu Louis ruku na rameno.
"No... jestli vám to nevadí rád bych si už lehl do mé postele. Chyběla mi," řekl Zayn unaveně.
"Jasně," řekl Harry a ještě ho krátce objal. "Necháme vás tady, kdyby něco, zavolejte nám."
"Díky," objal jsem ho, a následně i Louiho.
Po tom co se za nimi zavřeli dveře jsem se musel usmát nad tím jak spokojeně vypadá Zayn ve své posteli. Taky celé dny spal na malé, nepohodlné nemocniční posteli.
"Pojď ke mě," natáhl ke mě ruku a já si lehl na jeho hruď. "Miluju tě," prohrábl se mi ve vlsaech.
"Taky tě miluju," políbil jsem ho dlouze.
"Jsem vážně šťastný že můžu být tady. A ty léky mi zatím docela pomáhájí, ale prý jen na krátkou dobu," řekl.
"Na to nemysli ano?" vzal jsem si jeho hlavu do dlaní. "Žijme přítomnosti. Teď jsme spolu, šťastní ne?"
"Jo, máš pravdu," usmál se.
Vážně jsem byl rád že jsem byl s ním, a... chvílemi... když jsem zavřel oči, se mi zdálo že to bylo jako předtím. Ale věděl jsem že nikdy nebude... už nikdy to nebude stejné...