ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Zdálo se mi že je se mnou něco špatně, jakoby byli chvíle kdy to nejsem já.... Prostě jsem z ničeho nic vyletěl, začal jsem do něčeho mlátit, měl jsem v sobě najednou pocit obrovské zlosti. Ne že bych byl svatoušek, to fakt ne, ale tohle se mi nestávalo. Ne v takové míře. Vím že bych nikdy neublížil ani Liamovi, ani Perrie, ale někdy mám takové myšlenky... myšlenky které jakoby mi našeptával sám ďáběl. Rozhodl jsem se radši malovat a snažit se nechat všechno ostatní alespoň na chvíli plavat.

Už jsem skoro dokončil další obraz, když mi zavolal Harry, že přijde ke mě.

"Ahoj," objal mě dveřích.

"Ahoj," řekl jsem. "Co tady děláš?"

"No, víc než měsíc jsem byl pryč a tak jsem chtěl vidět svého nejlepšího kamaráda," poplácal mě po hrudi.

"Fajn, tak pojď dál," pokynul jsem otráveně rukou.

"Páni. Ty máš naládu," složil si na zem nějaké tašky.

"Zrovna jsem dokončoval obraz," řekl jsem.

"Jasně, nesnášíš když tě někdo vyruší během tvé tvorby já vím," pousmál se.

"Ne, promiň, víš že tě rád vidím," objal jsem ho krátce. "Jenom... v poslední době opravdu nejsem ve své kuži."

"Proč? Děje se něco?" sednul si.

"Ne... ne. Všechno je v pohodě, ale někdy... ne zapomeň na to," zakroutil jsem hlavou.

"Ne, řekni mi to," natáhl se po mé ruce.

"Vážně, to nic. Radši mi něco řekni ty. Potkal jsi tam někoho? Když jsme spolu naposled volali, o někom jsi mi vyprávěl," šťouchl jsem do něj provokatvně.

"Nikoho jsem nenašel," zdálo se mi že se začervenal. "Nic vážného, nikdo... výjimečný."

"Ale no tak, žádný fešák se tam neobjevil?" řekl jsem.

"Bylo tam hodně hezkých kluků," řekl. "Ale nikdo... jako ty," dal mi ruku na koleno.

"Harry, tohle jsme si už snad vyjasnili," sundal jsem jeho ruku opatrně.

"Jo, promiň. Omlouvám se," zakroutil hlavou.

"Podívej. Mám tě rád, ale nemiluju tě, tak jak by jsi chtěl," řekl jsem.

"A koho vlastně miluješ? Jsi s Perrie i s Liamem, jak dlouho myslíš že to vydrží?" zeptal se.

"To nevím. Jediné co vím je že oba jsou pro mě opravdu důležití a že je potřebuju," řekl jsem.

"Myslíš si snad že to může trvat navždy?" zeptal se.

"Uprřímně? Ano," řekl jsem. A vážně, zdálo se že tomu opravdu věřím. Ale věděl jsem že to vůči nim není vůbec fér.

"Jaký jsi měla den?" usmál jsem se na Perrie, zatímco měla hlavu na mém klíně a já si hrál s jejíma vlasama.

"Nudný. Dny bez tebe vždycky stojí za nic," přejela po mé hrudi.

"Hm," pousmál jsem se. "Jak se má Louis?"
"Dobře," vzala mou ruku. "Už si otevřel svou ordinaci."

"Vážně? To mu přeju," řekl jsem.

"Jsi vážně úžasný. Nechápu proč proti tobě Louis pořád něco má," řekla sklesle.

"To nevím. Asi jsem mu prostě nesedl," řekl jsem. "Ale je mi to jedno. Mám tebe ne?"

"Máš," usmála se a přitáhla si mě k polibku. "Ale Zayne?"

"Co zlato?" pohladil jsem ji po tváři.

"Kdy už bude náš vztah oficiální? Chápeš? Kdy už budeš... jenom se mnou," řekla.

"Perrie, tohle jsme probírali už tolikrát," povzdechl jsem si.

"Já vím, ale slíbil jsi mi že to s ním skončíš," sedla si vedle mě.

"Promiň, ale nedokážu to," řekl jsem.

"Copak to jde, milovat dva lidi stejně?" řekla.

"Asi ano," pokrčil jsem rameny. "Oba dva vás miluju. I tebe, i jeho."

"Ale..." řekla tiše.

"Perrie, já vím že ti ubližuju. I Liamovi. Ale dejte mi čas, ano? Jenom mi dejte ještě čas," vzal jsem si její tvář do dlaní a políbil ji.

"Dobře," usmála se po chvíli.

LIAMŮV POHLED

"Takže," vydechl Niall, můj spolubdlící a zároveň nejlepší kamarád. "Dnes jdeš za Zaynem?"

"Nevím, myslím že dnes je s ním Perrie," řekl jsem

"Bože, jak to že vás to už dávno nepřestalo bavit?" řekl otráveně.

Pokrčil jsem rameny. "Je to..."

"Složité. Já vím," dopověděl to za mě.

"Ty Zayna nechápeš. On je.... umělec," řekl jsem.

"Aha. A to je důvod proto aby měl milence a milenku? A aby to ještě oni věděli?" řekl nevěřícně.

"Já ho miluju. Jasný? Víš než cokoliv jiného," řekl jsem.

"Liame, už to trvá skoro dva roky," řekl. "A jste pořád tam kde jste začali."

"To není pravda," sklopil jsem hlavu.

"Ano? Vždyť když jsi ho představil rodičům, a i to bylo dost těžké než jsi ho vůbec přesvědčil aby s tebou šel, jenom jsi se celou dobu modlil aby Zayn neřekl co se vlastně děje. Vždyť to není ani možné. Vždyť vy tři žijete v neustálém milostném trojúhelníku. A necháváte to tak jenom protože Zayna milujete, ale on vás ne. Jenom vás využívá," řekl.

"To není pravda," řekl jsem rozhodně. "Tak to není. On mě...miluje. Vím to."

"Tak by tě měl taky dokazova ne?" řekl.

"Dokazuje mi to. Pokaždé když jsem s ním," řekl jsem.

"Komu to chceš namluvit? Ikdyby tě přece jenom miloval, i tak nikdy nebude jenom tvůj. Jestli chceš být s ním, asi se s tím budeš muset smířit," dal mi ruku na rameno.

Já si jenom povzdechl a ikdyž jsem si to nechtěl přiznat, věděl jsem že má pravdu. Ale miloval jsem ho. Až příliš jsem ho miloval.

"Zayne, miluješ mě?" zeptal jsem se na druhý den když jsem šel za ním.

"Samozřejmě baby, proč se ptáš?" pohladil mě něžně po tváři.

"Jenom tak," začal jsem si hrát s jeho prsty

"Ne, vážně. Ty myslíš že tě nemiluju?" podíval se na mě.

"Jasně že vím že mě miluješ," řekl jsem a on se usmál. "Jenom..."

"Co?" řekl jemně.

"Přál bych si... aby jsme byli spolu, jenom .... my dva," řekl jsem tiše.

"Liame," vydechl. "O tom jsme už mluvili tolikrát."

"Já vím," řekl jsem. "Ale já tě miluju. Moc tě miluju a chci aby jsi byl jenom můj stejně jako já jsem tvůj."

"To máš pravdu," řekl.

"Vážně?" pousmál jsem se.

"Jo," povalil mě najednou pod sebe. "Jsi můj."

Já nic neřekl, jenom jsem se snažil usmát a dal jsem ruce okolo jeho pasu, zatímco se začal svými ústy věnovat mému krku. Miloval jsem ho, strašně, ale věděl jsem že náš vztah asi nebude nikdy takový jako většiny párů... a musel jsem se s tím smířit.