ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Na druhý den jsem šli spolu se Zaynem do nemocnice za Louim. Perrie byla v čekárně, a už vypadala mnohem líp. Louis naštěstí neměl až tak vážná zranění, a za chvíli měl být podle všeho zase úplně v pořádku. Perrie musela zavolat Louiho klientům a přesunout sezení, což ho štvalo, ale musel se dát do pořádku. Pořád ještě nebyl v dost dobrém stavu, aby mohl ordinovat. Bylo na Perrie vidět, jaká je odměřená vůči mě i Zaynovi, ale když ji objal, začaly jí téct po tváři slzy a pevně ho stiskla. Věděl jsem že ho miluje. Moc ho miluje. Ale už to přestává zvládat. Začínal jsem si myslet že by pro ni možná bylo lepší na několik dní odjet. Ale věděl jsem taky že Zayn bude potřebovat ještě hodně podpory a lásku lidí které miluje, a Perrie byla rozhodně jedna z nich.

"Tak... my už asi půjdeme. Za hodinu máme být tam..." řekl jsem s lehkým úsměvem zatímco jsem vstal.

"Jasně," řekl Louis. "Běžte."

"Přeju vám hodně štěstí," řekl Harry a pevně Zayna objal.

"Díky," řekl Zayn a objal i Perrie. "Miluju tě."

"Já tě taky miluju," políbila ho krátce. "Vím že budeš v pořádku. Jsou to jenom nějaké vyšetření ano?" pohladila ho po vlasech a Zayn kývl.

"Ještě jednou se omlouvám," podíval se na Louiho. "Strašně mě mrzí co jsem ti udělal. J-já nevím jak se to stalo."

"To nic," řekl Louis. "Není to tvoje chyba."

Pak jsme vyšli ven a v tu chvíli jsem viděl jak Zayn znervozněl.

"J-já tam nechci," řekl zatímco jsme nastupovali do auta..

"Lásko, neboj se. Bude to v pořádku. Všechno bude v pořádku. Jako dřív, ano? Slibuju ti to," dal jsem si jeho hlavu do dlaní a on si opřel svoje čelo o to moje a zhluboka se nadechl.

"Dobře," řekl tiše. "Ale buď tam se mnou. Moc tě prosím. Bez tebe to nezvládnu."

"Neboj se. Ani se od tebe nehnu. Ikdyž budeš třeba v jiné místnosti, budu hned vedle a budu čekat na tebe jasné?" usmál jsme se jemně.
"Dobře," kývl nesměle a já ho ještě dlouze políbil. Pak jsme nastoupili do auta a odjeli jsme tam, kde nám měli pomoct zjitit co přesně se vlastně se Zaynem stalo.

PERRIN POHLED

Věděla jsem že Zayn a Liam už tam pravděpodobně dorazili. Já šla domů, s tím že jsem chtěla nechat Louiho odpočívat. Byla jsem ráda že Harry šel se mnou aby mi dělal společnost. Protože sama jsem vážně být nechtěla. Něco uvnitř mě mi pořád říkalo že se stane ještě něco zlého. Ikdyž jsem se tomu snažila bránit, ale nemohla jsem se toho zbavit. Strach mě ovládal. Navíc moje nevolnosti pokračovaly, ikdyž teď to byli spíš bolesti hlavy. Taky jsem sotva jedla a spala jsem sotva pár hodin denně. Věděla jsem že se musím dát dohromady, ale nevěděla jsem jak.

"Bude to dobré, uvidíš," pohladil mě Harry po ruce.

"Už tomu přestávám věřit," zakroutila jsem hlavou..

"No tak, musíš myslet pozitivntě," řekl Harry.

"Jak?" vydechla jsem zoufale. "Už mě nebaví pořád jenom doufat že jednou to bude jiné. Už nemůžu."

"Perrie, přeneseme se přes to. Brzo to bude zase jako dřív, uvidíš," řekl jemně.

"Jako dřív?" usmála jsem se falešně. "A jaké to vlastně bylo? Celé měsíce jsem se jenom trápila tím, jestli náhodnou není muž kterého miluju víc než cokoliv jiného v náručí svého milence, kterého taky miluje, tak jako mě? Možná dokonce víc než mě?" vyhrkly mi z očí slzy.

"Perrie, pojď sem," objal mě Harry a já jeho náruč vděčně přijala.

"Já už vážně nevím co mám dělat," vzlykla jsem.

"Ššš, klidně se vyplač. Uleví se ti," řekl.

"Díky že jsi tady," řekla jsem.

"Samozřejmě," řekl jsem. "Víš jak moc mám rád Zayna, i tebe, a navíc... co bych neudělal pro švagrovou?" pousmál se lehce.

"Co?" odtáhla jsem se od něj zmateně.

"No... chtěl jsem abys věděla jako první že já... a Louis spolu chodíme," vydechl.

"Vážně?" usmála jsem se. "Jsem za vás moc ráda. Ale nejdete na to trochu rychle?"

"To asi jo, ale víme co k sobě cítíme a samozřjemě, na to půjdeme pomalu. A navíc, teď když se to všechno děje se Zaynem, nemůžu se ani na nic pořádně soustředit. Ani on. Ale každopádně, vím že s ním chci být a že chci stát při něm," řekl.

"Jsem za vás vážně šťastná," pohladila jsem ho po vlasech. "Věřím že budete skvělý pár."

"Díky," řekl. "Perrie, řekni mi upřímně, myslíš si že se Zaynem budete spolu?"

"Jako že se vezmeme, budeme mít děti a budeme opravdová rodina? Pousmála jsem se.

"Jo," usmál se i Harry.

"Ne," řekla jsem a uviděla jsem v jeho očích lítost. A z té už jsem vážně byla unavená.

ZAYNŮV POHLED

"Pane Maliku, jste připraven?" vyšla z místnosti nějaká žena.

"Já tam nechci, prosím," otočil jsem se s prosebným pohledem na Liama, ale ten stiskl mou ruku.

"Zvládneš to. Neměj strach. Za chvíli to bude za tebou, slibuji," políbil mě krátce ale mě bylo do breku.

"Pane Maliku," zopakovala žena, když jsem zůstal stát na místě.

"Ještě chvilku," podíval se na ni Liam letmo. "Zayne, no tak. Není se čeho bát, hmm?" pohladil mě s úsměvem po vlasech.

"Prosím slib mi že mě neopustíš," řekl jsem.

"Blázinku, na to se mě ani nemusíš ptát. Jsi moje všechno, moc tě miluju. Zůstanu s tebou navždy jasné?" podíval se na mě.

"Já vím," kývl jsem. "Nezasloužím si tě."

"To není pravda," zakroutil hlavou. "Ty si zasloužíš všechno štěstí světa."

"Ne, jak to můžeš říct? Jenom ostatní ubližuju," cítil jsem jak se mi do očí derou slzy.

"Poslouchej mě ano?" vzal si mou tvář něžně do dlaní. "Je v tobě jen dobro, jasné? V Zaynovi, kterého znám je jen dobro. Jsi můj anděl."

"To ty jsi můj anděl," snažil jsem se usmát.

"Tak, pro mě něco udělej a jdi dovnitř, ano? Já na tebe budu čekat přímo tady. Ani se odtud nehnu, jasné?"

"Slibuješ mi to?," podíval jsem se na něj.

"Slibuju," políbil mě dlouze a já kývl.

"Můžeme?" dotkla se žena mého ramene.

"A-ano," řekl jsem váhavě a neochotně jsem pustil Liamovu ruku.

V momentu kdy se za mnou otevřely dveře, jsem věděl že to co mě čeká, nebude vůbec příjemné. Bál jsem se. Bál jsem se všech těch lidí co tam byli, bál jsem se co mi budou dělat za testy, různé vyšteření, bál jsem se jejich pohledů i jejich otázek. Bál jsem se toho co řeknou Liam, Perrie, Harry... až se dozví co mi vážně je. Bál jsem se výrazů jejich tváři, bál jsem se toho že už třeba neuvidím svou sestřičku, že si budou ostatní myslet že jsem pro ni nebezepčný. Bál jsem se spousty věcí, ale nejvíc jsem se bál sám sebe.