Dark Angel (PART 17)
PERRIN POHLED
Se stále znechuceným výrazem a chutí v puse jsem vešla do kuchyně.
"Je ti dobře?" zeptal se mě Louis s obavami.
"Jo, jsem, neměj strach," řekla jsem otráveně a pomalu jsem si sedla.
"Vypadáš vážně zle," řekl.
"Nic to není. Asi jsem něco snědla, nebo je to stres, nic víc," snažila jsem se usmát, abych ho uklidnila.
"Perrie, nechci tě děsit, ale nejsi... nejsi těhotná?" zeptal se.
"Ne, jasně že ne," řekla jsem.
"Víš to určitě? Kdy jsi to naposledy dostala?" podíval se na mě.
"Ehm, zaprvé s tebu bych takové věci radši neprobírala, a zadruhé, před třemi týdny. Nejsem těhotná jasný?" vzala jsem si ze solu cereálie.
"Tak fajn," řekl. "Ale jestli ti bude pořád tak zle, uděláš si test jasný?"
Já jenom obrátila oči v sloup. Možná jsem se chovala hloupě, ale bylo mi prostě jenom špatně, navíc všechno to co se dělo se Zaynem, na mě bylo najednou moc a asi to na mě začalo doléhat. Za jiných okolností bych byla nejštastnější žena na světě, kdybych čekala Zaynovo miminko, dalo by mi i naději že by jsme mohli konečně fungovat jako normální pár, jako rodina. Ale to se asi nikdy nemohlo stát... a musela jsem se s tím nějak pokusit konečně smířit...
ZAYNŮV POHLED
Přejel jsem prsty po Liamově tváři, a ten mi věnoval lehký úsměv. Ale zdál se mi spíš smutný.
"Děje se něco baby?" zeptal jsem se znepokojeně.
"Ne, nic," zakroutil hlavou.
"Prosím, řekni mi to," řekl jsem.
"Vážně mi nic není," stiskl mou ruku. "Už by jsme měli jet. Na terapii máš být za půl hodiny."
"Liame? Řekni mi pravdu prosím," podívla jsem se na něj.
Ten jenom vydechl.
"Už mě nemiluješ? Nemiluješ mě protože si myslíš že jsem zrůda?" zeptal jsem se slzami v očích.
"Cože? Ne! Jasně že ne," vzal si mou tvář do jeho dlaní a začal ji obdarovávat polibky.
"Nevěřím ti," začal jsem brečet. "Vím že ani ty ani Perrie už se mnou nechcete být."
"To neříkej, slyšíš mě?" řekl Liam zoufale. "Miluju tě a vždycky budu. Ať se děje cokoliv, jasné?" políbil mě dlouze.
Já s nesmělým úsměvem kývl. "Taky tě miluju."
"Zayne, slibuju že brzo už to bude za námi," řekl jemně. "Jenom tomu musíme dát čas."
"Líbí se ti můj obraz?" řekl jsem po chvíli.
"Ano, je moc krásný. Jsem rád že jsi použil veselé barvy," usmál se Liam lehce.
"Když jsem s tebou, nebo s Perrie, jsem šťastný. Jenom při vás jsem štastný," řekl jsem.
"Zayne, lásko, co bys řekl na to kdyby jsme společně navštívili tvou sestru? Hmm? Ještě jsme se ani nepotkali. Vím že Perrie ji viděla jednou, a říkala že je vážně sladká. Moc rád bych ji poznal," řekl.
"Dobře," kývnul jsem po chvíli. "Ale až zítra. Dnes se chci soutředit na terapii."
"Dobře," políbil mě na čelo. "Miluju tě."
"Já tebe víc," řekl jsem a pak jsme vyšli z bytu.
LIAMŮV POHLED
Terapie naštěstí proběhla dobře. Louis sice říkal že se moc nedozvěděl, ale alespoň byl Zayn vyrovnanější, a zdálo se že se jeho stav zlepšuje. Dal mu i nějaké léky, které mu měly pomoct kdyby měl nějaký záchvat. Nevím, nějak mi to dodalo další špetku naděje, že všechno bude v pořádku.
Na druhý den jsme já a Perrie šli společně navštívit Zaynovu sestru. Louis zatím něco řešil s Harrym,no všimnul jsem si že se vážně sbližují, a byl jsem za ně rád. Když jsme přišli až k domu kde žila Safaa se sevými adoptivními rodiči, všiml jsem si jak Zayn znervozněl. Viděl jsem jak se třese a zhluboka dýchá.
"Bude to v pořádku Zayne," stiskl jsem jeho ruku. "Tvoje sestra tě určitě ráda uvidí."
"Ano," přidala se Perrie a taky se ho chytila. "Budeme při tobě," řekla.
"Děkuju vám," usmál se na nás Zayn vděčně. "Bez vás... bych nebyl nic."
"Tak nemluv," řekl jsem. "Teď už pojdme," usmál jsem se a Perrie pak zmáčkla zvonek.
O několik sekund později se otevřely dveře, ve kterých stála sympatická žena, asi kolem 40.
"Zayne," usmála se. "Tak jsi tady."
"Zdravím paní Brucketová," řekl. "Přišel jsem i s mými... přáteli," řekl po chvíli.
"Oh, ráda vás poznávám," řekla zatímco nás pustila dál.
"My vás taky. Já jsem Liam," podal jsem jí ruku.
"Já jsem Perrie, už jsme se jednou viděli," řekla Perrie.
"Ano, pamatuju si vás, Safaa o vás moc hezky mluvila," usmála se.
"Kde je? Kde je moje sestrička?" řekl Zayn rozcíteně.
"Je na zahradě, s mým manželem, už se na tebe moc těší," dala mu nežně ruku na záda.
"Děkuju," kývl Zayn zatímco jsme šli všichni společně na rozlehlou zahradu pokrytou květinami.
"Zayne," uslyšel jsem najednou nadšeně křičet jeho sestru.
Podíval jsem se směrem za hlasem a viděl jsem holčičku na kolečkovém křesle, která se snaží co nejrychleji přijet k nám aby Zayna objala. Pomohl jí v tom její nevlastní ttec, který neměl na tváři takový úsměv jako jeho žena. Ale to jsem nevnímal. Jenom ten intenzivní okamžik, když se k ní Zayn rozběhl a se slzami v očích ji pevně objal a políbil do vlasů.
"Saffao, sestřičko, tak moc jsi mi chyběla princezno," řekl.
"Taky jsi mi chyběl," pousmála se a viděl jsem i v jejích očích slzu.
"Pa-pamatuješ si na Perrie?" podíval se na ni a Safaa kývla.
"Ahoj," usmála se na ni.
"Ahoj," řekla Perrie a krátce ji s úsměvem objala.
"A tohle je Liam," podíval se na mě.
"Ahoj beruško, tvůj bratr mi neřekl jak je jeho sestřička krásná," pohladil jsem ji po tváři.
Ona se jenom ostýchavě zasmáal.
"Tak... my vás teď necháme chvíli o samotě?" usmála se paní Brucketová a odvedla svého manžela zpátky do domu. Hned bylo poznat že Zayna nemusí. Dalo se to pochopit, skrz to že on způsonil nehodu kvůli které je Safaa na vozíku ale byl přece její bratr a miloval ji.
Pár hodin jsme strávili všichni na zahradě, povídali jsme si, hráli jsme si, dovezli jsme jí i nějaké nové hračky, a smáli jsme se. Už dlouho jsem neviděl Zayn tak šťastného. Viděl jsem na něm, jak mou svou sestru miluje, a taky jak si vyčítá co se stalo...