Dark Angel (PART 16)
PERRIN POHLED
Celé včerejší odpoledne až do pozdě večera jsem se já, Louis a Harry snažili najít něco o Zaynově minulosti, o jeho rodině... Jediné co jsme věděli bylo že má mladší sestru která před 4 a půl lety při nehodě ochrnula. Zayn to auto řídil. Z toho jsem byla v šoku, a vážně nešťastná, ikdyž jsem věděla že to byla nehoda, ale přece, byla jsem si jistá že se s tím určitě nikdy úplně nevyrovnal. Podařilo se nám vypátrat to že Zaynova máma spáchala sebevraždu, což mě překvapilo. A taky že Zaynův otec zemřel za nejasných okolností, dodnes nebyl chycen pachatel. Jeho vražda nebyla vyřešená. Potom byla Zaynova sestra adoptovaná. Taky bylo prý roky podezření na domácí násilí v jejich rodině, ale podle všeho jim stejně nikdo nepomohl. Bohužel. S každou novou informací, z každou nově objevenou tragédii Zaynova života, jsem čím dál víc litovala že jsem se už dávno nepokusila zjistit víc o jeho životě, no pravda, zkoušela jsem to, ale on vždy řekl že o tom nechce mluvit, a já to pak nechala být. A to byla asi chyba. Každopádně, Louis řekl že na základě informací které teď víme bude snažší se Zaynem pracovat, a taky to určitě může určité věci vysvětlovat. Ale nechápal to, proč se tohle začalo dít až teď. To nedokázal vysvětlit.
"Zayne?" podívala jsem se na něj s úsměvem když jsem ho viděla před sebou.
"Ahoj, chyběla jsi mi," nastavil mi náruč a já ji s radostí přijala.
"Ty mě taky," řekla jsem. "Jak se cítíš?"
"Dobře. Myslím," povzdechl si tiše.
"Vypadáš líp," pohladila jsem ho po tváři. "Uvidíš že se všechno spraví."
"V to doufám," řekl. "Mohl... mohl bych tě o něco poprosit?"
"Jistě," řekla jsme jako samozřejmost. "Co by sis přál?"
"S Louim se v ordinaci sejdeme až zítra, a já bych... rád bych byl s Liamem a s tebou," řekl opatrně. "Tak... kdyby jsi mohla tady dnes, přes noc zůstat..."
"Tady? Všichni... tři?" zeptala jsem se.
"Chci vás oba cítit při sobě, chci vás oba objímat. Prosím, dokážeš, dokážeš mě pochopit?" podíval se na mě.
"Dobře," kývla jsem po chvíli. "Jestli to Liamovi nebude vadit, tak ani mě."
"Už jsem se ho ptal, a ikdyž měl asi takovou reakci jako ty, souhlasil. Já vím že to k vám není fér, ale já... já vás oba .... miluju a potřebuju," řekl naléhavě a chytil mě za ruce.
"Taky tě miluju," políbila jsme ho dlouze a on mě pak objemul.
Samozřejmě, přišlo mi to trochu divné, ale chápala jsem proč to Zayn chce a jestli mu to pomůže, tak jsem to prostě musela udělat.
"Tak... už půjdeme spát?" zeptal se poněkud nervozně Liam když jsme se dodívali na film.
"Už bych si šel rád lehnout," pousmál se Zayn unaveně.
"Dobře," kývl Liam. "Půjdu ještě do sprchy."
Zayn kývl, já vypnula televizi a lehla jsem si za ním do postele. Liam si chystal ustlat na gauči, když v tom ho Zayn zastavil.
"Liame, lehneš si sem prosím tě?" zeptal se jemně.
Já měla ruku na jeho hrudi a upřímně, ikdyž jsem měla teď Liama svým způsobem ráda, pořád jsem žárlila a podle Zaynova chování jsem usoudila že ho miluje určitě víc než mě, teda, jestli mě vůbec ještě miluje. Ale nic jsem neřekla, jenom jsem čekala na Liamovu odpověď.
"Tak... dobře," řekl po chvíli a po malé chvíli si lehl na postele, na druhou stranu,dál od nás.
Trochu se mi tím ulevilo, až do té chvíle, než si Zayn Liama přitáhl k sobě aby ho objal. A tak jsme zůstali ležet, a tak jsme i usnuli. Já, a Liam v Zaynově náručí, jakoby o nic nešlo. Věděla jsem že proto aby se Zayn... vyléčil, musím přinést určitou obět.
LIAMŮV POHLED
Když jsem ráno otevřel oči, uviděl jsme že stále ještě ležím na Zaynově hrudi, a usmál jsem se když jsem cítil jak pevně a s láskou mě drží. Až po chvíli jsem si uvědomil že tam není Perrie. Opatrně jsem se vyprostil ze Zaynovi náruče abych ho nevzbudil, a začal jsem Perrie hledat.
"Tady jsi," vydechl jsem když jsem ji našel pít kávu v kuchyni.
Ona nic neřekla jenom se na mě podívala.
"Jak dlouho jsi už vzhůru?" prohrábl jsem se ve vlasech.
"Ani nevím. Myslím že tady sedím asi od půl čtrvé," upila si z hrnku.
"Nemohla jsi už usnout?" sedl jsem si na stoličku. "Vím že ta noc byla zvláštní."
"Jo," pokývla. "Víš, nechci ti ublížit, ale já... nenáviděla jsem tě. Byla jsem se Zaynem šťastná, a pak jsi přišel ty. Vím že za to nemůžeš, a... ikdyž jsme byli ještě jenom my dva nebyl náš vztah jako většina vztahů, ale i přesto. Zayna jsem tak moc milovala, a pořád miluju, a ubíjí mě vidět ho... s někým jiným. Vědět že miluje ještě někoho jiného. Vždycky když vidím jak tě políbí, pohladí, obejme... usměje se na tebe, jakoby mě někdo bodl do srdce," sklonila hlavu.
"Vím jak se cítím. Věř mi. Opravdu to vím," řekl jsem.
Perrie jen kývla.
Najednou se ozvalo hlasité zívnutí. Otočil jsem se směrem k ložnici, a viděl jsem že se Zayn probouzí. Ještě měl zavřené oči, ale pomalu si sedl a promnul si tvář.
"Li?" řekl po chvíli. "Pez, kde jste?"
"Jsme v kuchyni," zavolal jsem.
Zayn se pak pousmál a když se trcohu protáhl, vstal a šel k nám.
"Dobré ráno," přitáhl si mě k polibku.
"Dobré," pousmál jsem se.
"Dobré ráno krásko," políbil Perrie
"Dobré ráno," řekla bez výrazu a znova si upila svého čaje.
"Ehm... spal jsi dobře?" zeptal jsem se ho.
"Skvěle. Když jsem měl při sobě vás dva," usmál se na nás.
Perrie úsměv opětovala, ikdyž jsem na ní viděl že se musí přemáhat.
"Dej si sprchu a my zatím uděláme nějakou dobrou snídani ano?" řekl jsem
"Ne, to nemusíte. Já nám něco uvařím," řekl.
"Ne, vážně, na tom nesejde," řekl jsem. "Ale jestli chceš počkáme a pak něco uvaříme společně."
"Dobře," usmál se Zayn. "Hned jsem tady," pohladil mě ještě po rameni a já kývl.
Perrie pak hodnou chvíli mlčela. A potom s povzdechem vstala a šla dát hrnek do dřezu. Já sám jsem se šel radši převlíknout. Jo, bylo to opravdu divné, být tam tak spolu. Ale bylo to pro to aby se Zayn co nejdřív, uzdravil, aby byl zase jako předtím. To muselo být pro nás v tu chvíli to hlavní.