ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Na druhý den ráno jsem se probudil, a Zayn vedle mě nebyl. Pomalu jsem začínal panikař, ale v tom jsem ucítil vůni slaniny a po chvíli Zaynův lehký smích. S úlevou jsem si tiše zívl a dal na sebe něco. Pak jsem si to namířil do kuchyně, kde Zayn zrovna vařil snídani.

"Dobré ráno ospalče," usmál se na mě zatímco vytáhl talíře.

"To není možný. Odkdy vstáváš dřív než já?" pousmál jsem se.

"Nevím," pokrčil rameny. "Když jsem se probudil a viděl jsem jak sladce spíš, chtěl jsem abys až se probudíš měl dobrou snídani udělanou z lásky," řekl jemně.

"Děkuju miláčku," přišel jsem k němu a dlouze jsem ho políbil na rty. "Ukaž, pomůžu ti."

"Ne, ne, ne. Dej si klidně sprchu, a až bude hotové, zavolám tě. Nebo si tam vlezu k tobě, jako obvykle," mrkl provokativně. V tu chvíli jakoby se vážně vrátil můj Zayn.
"Tak dobře," přejel jsem po jeho zádech. "Budu tě tam čekat."

Zayn se jenom lehce zasmál a já šel do koupelny. Pustil jsem sprchu, a když jsem si do ní vlezl, najednou jsem uslyšel nějaký rámus. Vyděsilo mě to, rychle jsem vodu zastaivl, hodil přes sebe ručník a utíkal jsem ven.

"Sakra," uslyšel jsem jak Zayn zasyčel.

"Co se stalo?" doběhl jsem až k němu a chytil jsem jeho ruku, která byla podle všeho opařená.

Zayn se jenom dál rozčiloval , a stěží mě nechal Ať mu to ošetřím.

"Kurva," zavrčel ještě jednou a kopl do židle.

"No tak, vždyť to nic není," pohladi jsem ho po rameni, ale on mě odstrčil.

"Celou zasranou snídani můžu jít do hajzlu," hodil spálenou slaninu do koše.

"Zayne, lásko, prosím tě. Zhluboka se nadechni," řekl jsem opatrně a snažil jsem se od něj držet odstup.

"Neříkej mi co mám dělat do prdele," ukázal na mě prstem a v jeho očích jsem viděl zase tu temnotu, jako v den, kdy mě donutil k sexu.

"Dobře," řekl jsem. "Fajn," rozhodil jsem rukama.

"A teď pojd ke mě," přišel najednou ke mě a přitáhl si drsně k sobě. "Chci tě pořádně ošukat."

"Teď ne, Zayne, jasný?" odstrčil jsem ho od sebe.

"Co to kurva je? Co si myslíš že jsi? Co?" chytil mě vší silou za vlasy, až jsem musel vyjeknout.

"Pusť mě," odstrčil jsem ho zase zpátky, tak silně až skoro spadl.

"Pojď sem sakra," natáhl se opět ke mě a mě nenapadlo nic jiného než vzít do ruky menší nůž odložený na lince.

"Jdi ode mě," začal jsem ustupovat dozadu. Ruce se mi třásly, ale snažil jsem se vypadat odhodlaně. Jeho to jenom ještě víc rozčílilo a viděl jsem jak ztěžka dýchá.

"Kurva, odhod ten zasraný nůž a pojď sem. Slyšíš mě?" začal kopat do věcí okolo sebe, ale já dál ustupoval dozadu.

"Nech mě odejít," řekl jsem.

"Kurva," zaječel a hodil po mě něco. "Fajn, jdi si. Nepotřebuju takového kreténa jako jsi ty."

S těmi slovy se otočil zády ke mě a já vyšel váhavě ze dveří. Možná jsem ho tam neměl nechávat samotného, ale nevěděl jsem co mám dělat. Vyšel jsem radši před dům a zavolal Louimu, aby přijel.

PERRIN POHLED

"Je uvnitř?" zeptal se Louis, když jsme společně přišli před Zaynův dům, kde na nás čekal Liam.

"Jo, snad je v pořádku. Zase se začal chovat tak zvlášně, měl jsem vážně strach," řekl.

"Dobře že jsi zavolal, pojdme," řekl Louis a já ho vzala za ruku. Doufala jsem že tohle už skončilo, ale jak se ukázalo, takne.

"Zayne!" zavolala jsem rozklepaným hlasem.

"Zayne," zabouchal Louis na dveře. "Otevři nám, slyšíš?"

Když se dveře delší dobu neotvíraly, vešli jsme dovnitř sami. Všude bylo ticho. A taky velký nepořádek. Popošli jsme dál až jsme došli k ložnici. Zayn tam ležel, oči otevřené dokořán, hned jsem si všimla jeho zraněné ruky, která mu musela způsobovat bolest. Zíral před sebe, vlastně bych řekla že se díval skrz nás, protože ikdyž jsme se na něj snažili mluvit, vůbec nereagoval, a vůbec se nepohnul.

"Zayne, prosím," dotkla jsem se jeho ramene, ale on jenom zamrkal a dál se ani nehnul.

"Co uděláme?" podívala jsem se na Louiho, který vypadal zoufale.

"Myslím že nejlepší bude když s ním tady chvíli zůstaneme, a pokud se jeho stav nezlepší, asi ho budeme muset vzít do nemocnice, nebo na psychiatrii," řekl Louis.

"Ne," řekla jsem smutně rychle jsem Zayna pohladila po vlasech. "Vím že kdyby se dostla do blázince, ješě by se to zhoršilo. Tím jsem si jistá.

"Ale něco dělat musíme. Jestli to jinak nepůjde, budeme to muset udělat," řekl Louis naléhavě.

Všimla jsem si že Liam zarytě mlčí.
"Liame, jsi v pořádku?" podívala jsem se.

"Ne," vzlykl. "Nesnesu vidět ho takhle."

"Já vím," řekla jsem. "Ale překonáme to. Jenom tomu musíme dát nějaký čas."
"Jo, ale jak dlouhý čas? Já... už to takhle dlouho nevydržím, a myslím že ani Zayn," podíval se na něj s povzdechem.

LIAMŮV POHLED

Toho dne jsem zůstal spát se Zaynem, protože jsem věděl že mě potřebuje. I Perrie napřed chtěla zůstat, ale Louis ji přemluvil, aby šla radši domů, že v téhle situaci asi bude lepší když kolem něj nebude příliš moc lidí. Byl na tom pořád stejně jako ráno, ikdyž, alespon dal ruku okolo mého pasu a už se mi i podíval do očí. Ale i tak mlčel, a trvalo opravdu dlouho než usnul. Nevěděl jsem si už rady. Možná bylo načase poslat ho na nějaké větší vyšetření, ale bylo by to moc těžké, vidět ho na jednom z těch míst... a s tím jaký je Zayn, nebyl jsem si ani trochu jistý že by to na něj mělo pozitivní vliv, spíš naopak. Ale samozřejmě, muselo se to nějak vyřešit a muselo se mu pomoct. Ubíjelo mě vidět ho takhe. Moc jsem ho miloval, strašně moc, klidně bych za něj položil svůj život kdybych musel. A když jsem držel v ruce ten nůž, já, tehdy jsem si uvědomil kam to vlastně až zachází, a že pokud rázně nezakročíme, nechci si ani představovat co by se mohlo stát....