ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Když jsem se probudil, usmál jsem se když jsem viděl že ležím v náručí stále ještě spícího Liama. Pohladil jsem ho po tváři a dal mu jemný polibek a pak jsem se otočil čelem k oknu. A k mému překvapení jsem si všimnul že prší. Vždy jsem měl to počasí rád. Ani jsem nevěděl proč. Co nejopatrněji jsem vstal, abych Liama nevzbudil a šel jsem přímo k oknu. Bylo dost chladno, ale i tak jsem okno pootevřel a poslouchal jak kapky dopadají na parapety a okenní rámy. Zanedlouho jsem ucítil silné paže, jak mě objímají.

"Hmm," dal jsem s úsměvem svoje ruky na ty jeho.

"Už jsi vzhůru?" políbil mě Liam do vlasů.

"Jenom chvilku," řekl jsem.

"Lásko, radši to okno zavři. Nebo nachladneš," řekl.

"Ty víš že mám rád tohle počasí ne?" otočil jsem se čelem k němu a dal jsem ruce okolo jeho krku, zatímco on ty své dal okolo mého pasu.

"Lásko moje, moc tě miluju," polbil mě dlouze.

"Já tebe taky," řekl jsem.

"Cítíš se už líp?" zeptal se.

"Jo, cítím se dobře," kývl jsem a nechal jsem ho ať zavře okno a já šel zatím směrem ke skříni, abych se obléknul.

"Vzpomínáš si... co se stalo včera v ordinaci?" zeptal se mě opatrně.

"Ne," řekl jsem po chvíli. Vážně, zase jsem měl okno.

"Opravdu?" podíval se na mě.

"Opravu," kývl jsem.

"Tak dobře," sedl si na postel a já ho chytil za ruce.

"Budu v pořádku. Uvidíš," řekl jsem.

"Já vím," pousmál se a já ho ještě jednou políbil. Upřímně, podle výrazu jeho tváře, jsem usoudil že tomu tak úplně nevěří, a já ostatně taky.

PERRIN POHLED

"Myslíš... že se vyléčí?" zeptala jsem se Louiho.

"Nevím, myslím že má velkou naději. Ještě jsem sice nedokázal stanovit diagnozu, ale věřím že má velké šance na zlepšení, nebo úplné vyléčení, neměj strach," pohladil mě po vlasech.

"No, dnes máte zase terapii že?" zeptala jsem se.

"Jo, nevím jestli to je dobré dělat to každý den, navíc po tom co se stalo minule, ale asi bude nejlepší zjistit příčinu co nejdřív, ale dnes na něj nebudu tlačit a pokusím si trochu promluvit o jeho rodině, snad mi něco řekne," upil si čaje.

"Harry za chvíli přijde. Vezme Zaynovi pár věcí co tady nechal," řekla jsem.

"Harry?" zeptal se nějak nervozně.

"Co je? Nečervenáš se trochu?" zasmála jsem se.

"Ne, co tě to napadá," zakroutil hlavou. Vážně se červenal.

"Ale no tak, klidně mi řekni jestli se ti líbí," štouchla jsem do něj žertovně.

"Ne, no... možná trochu," pousmál se.

"Myslím že i ty se líbíš jemu," řekla jsem.

"To určitě," zakroutil hlavou.

"No tak. Viděla jsem jak jste si vyměnili několik pohledů. Vážně by vám to slušelo, a Harry je vážně dobrý kluk," stiskla jsem jeho ruku s úsměvem.

"Ale... to je jedno. Nemám odvahu pozvat ho... na rande. Navíc, s tím vším co se děje okolo Zayna," řekl.

"Jo," pousmála jsem se jemně. "Ale jestli se ti vážně líbí, nenech si ho utéct."

LIAMŮV POHLED

"Jenom zavolám Niallovi a hned se vrátím ano?" přejel jsem Zaynovi po vlasech a on s úsměvem kývl.

Zašel jsem na chodbu a opřel jsem se o zed zatímco jsem vytočil jeho číslo.

"Halo?" ozval se po chvíli.
"Ahoj, jenom ti chci říct že tady se Zaynem zůstanu. Nevím na jak dlouho. Určitě ještě alespoň dnes," řekl jsem.

"No, dobře. Ale, co se vlastně děje?" zeptal se zmateně.

"To je... složité. Můžu ti říct jenom to že Zayn na tom není teď zrovna nejlíp, a potřebuje mě," řekl jsem.

"Je to něco vážného?" zeptal se.

"Nevím," vydechl jsem. "Ale musím být teď s ním."

"Dobře," řekl. "Kdyby se něco stalo hned mi dej vědět.
"Dám, neboj se, zatím ahoj," řekl jsem ještě.

"Ahoj," řekl Niall a já zavěsil.

Pak jsem se s hlubokým nádechem chytil kliku a uvnitř jsem se modlil abych tam nenašel Zayna jak hází věcma, nebo jak brečí v koutě. K mé úlevě stále seděl na gauči a sledoval televizní pořad. S úsměvem jsem se teda vrátil k němu a nechal jsem ho Ať si lehne na mou hruď a já ho vískal ve vlaseh. Bylo to trochu zvláštní. To já obvykle byl v jeho náručí, ale teď, teď on potřeboval mou ochranu a cítit mou lásku.

LOUIHO POHLED

Když přišel Harry, chvíli jsme si popovídali. Mluvili jsme sice hlavně o Zaynovi, ale i tak... bylo mi s ním opravdu dobře. Líbil se mi, nejen vzhledově, ale ikdyž jsem ho až tak moc neznal, věděl jsem že to skvělý přítel, i skvělý člověk. A ikdyž jsem si to odmítal přiznat, připadalo mi že se do něj zakoukávám čím dál tím víc... Ale věděl jsem že se musím soustředit hlavně na Zayna, pokusit se mu pomoct, jak jen to bude v mých silách. Občas se mi v hlavě promítaly různé scénaře, toho co se mu asi stalo, a vážně mi ho bylo líto. Byl jsem si jistý, že ikdyž se někdy možná chová jako ďábel, je to vlastně anděl...

"Myslíš že mu pomůžeš?" zeptal se mě Harry.

"Udělám co bude v mých silách," vydechl jsem.

"Slibuješ?" usmál se.

"Slibuju," opětoval jsem mu úsměv.

Pak se Harry naklonil aby mi dal krásný polibek.