ONE DIRECTION FAN FICTION

PERRIN POHLED

Ráno jsem se probudila, a trochu jsem se vyděsila, když jsem zjistila, že Zayn není v posteli. Rychle jsem si dala župan a vyšla jsem z pokoje.

"Zayne!" zavolala jsem.

"Tady jsem," ozval se jeho hlas z kuchyně.

"Díky bohu," zašeptala jsem a s úsměvem jsem šla za ním.

Seděl u stolu spolu s Louim. Rodiče odjeli na dva týdny pryč, a tak to bylo asi i lepší.

"Dobré ráno sestři," usmál se Louis.

"Dobré ráno," sedla jsem si vedle Zayna který mě políbil na tvář.

"Zayne, dnes večer budeme mít další sezení ano? Nebo jestli se na to necítíš, můžeme to přeložit na zítřek," řekl po chvíli Louis.

"Ne, to je v pohodě," řekl Zayn klidně. "Chci už to mít za sebou."

"Dobře," pokývl Louis. "Za chvíli jdu do ordinace. Kdyby jste... něco potřebovali, zavolejte mi, kdykoliv ano?"

"Neměj strach," položila jsem mu ruku na rameno. "Určitě to v pohodě zvládneme."

Celé ráno i odpoledne probíhalo v klidu. Zayn byl sice pořád trochu tichý a smutný, ale neměl žádné výbuchy zlosti, ani úzkostlivé stavy, a párkrát se i zasmál. Milovala jsem jeho smích. Byl to pro mě ten nejkrásnější zvuk. A jeho úsměv byl pro mě něco jako když vyjde slunce, protože on byl slunce mého života. Něco před pátou se pak zastavil Liam a společně jsme odešli do Louiho ordinace.

LIAMŮV POHLED

Zatímco byl Zayn s Louim na sezení, jsme zůstali s Perrie v čekárně. Upřímně, ikdyž jsem věděl že to tak nebude, z celého srdce jsem si přál aby odtud Zayn vyšel, a všechno bylo jako dřív.

"Tady máš kafe," podal jsem Perrie do ruky šálek.

"Díky," vzala si ho s úsměvem do ruky.

"Celý den bylo všechno v pohodě že?" zeptal jsem se.

"Jo, sice byl pořád trochu... jiný. Ale nechoval se nijak... agresivně ani nic takového. Ale pořád, vidím, že to není úplně on," svěsila hlavu.

"Musíme tomu dát čas," řekl jsem. "Určitě se časem všechno spraví."

"Jo, věřím že to Zayn dokáže," pousmála se. "A... vím že tohle by jsme teď řešit neměli, ale... já... až se Zayn... dá dohromady... už se to bude muset nějak vyřešit. Mezi námi třemi," řekla.

"Jo, já vím," kývl jsem.

S Perrie jsme si pak ještě chvíli povídali, když jsme uslyšeli křik. Nebo spíš pláč.

"Loui!" co se děje," zaklepali jsme na dveře.

Když neotvíral, radši jsme vešli.

Na gauči seděl Loui, a pevně Zayna objímal. Ten mu hystericky brečel do hrudě. Celý se třásl. Lámalo mi to srdce.

"Zayne," vydechla Perrie a šla pomalu k nim.

"Lásko," šel jsem i já.

"Nic se neděje. Jen... použil jsem určitou metodu, na to aby is vybalil jisté potlačené vzpomínky, a zdá se že právě někeré z nich vyplavili na povrch," řekl Louis a stále Zayna nepouštěl.

Perrie ho hladila po tváři a šeptala konějšivá slova a já si sedl nadruhou stranu přímo k němu. V tu chvíli se najednou vyprostil z Louiho objetí, a místo toho se vrhl do náruče mě.

"Ššš," políbil jsem ho do vlasů. "Bude to dobré. Všechno bude v pořádku."

Když se Zayn trochu uklidnil, s pomocí prášků na spaní, jsme ho odvedli do jeho bytu. S tím že tam zůstanu já a že později přijde i Harry. Abych byl upřímný, bylo mi trochu líto Perrie, protože jsem viděl její výraz, když viděla jak mě Zayn objal a nechce se mě za žádnou cenu pustit.

Po tom co Zayn usnul jsme si sedli ještě já, Perrie a Louis do kuchyně, aby nám Louis řekl co se přesně stalo.

"Co víte o jeho rodině?" zeptal se nás.

"No... nic moc," pokrčil jsem rameny. "Nikdy se nám o nich nezmiňoval. Jenom vím že má mladší sestru."

"Ano, Safauu. Starají se o ni náhradní rodiče, protože matka i otec už zemřeli," řekla Perrie.

"A nevíte jak zemřeli?" podíval se na nás Louis.

"Ne," zakroutil jsem hlavou.

"Ne," zopakovala Perrie.

"No, je dost možné že velká část jeho... problémů vyplívá právě z období dětsví, a určitě by pomohlo kdyby jste o nich věděli víc," řekl.

"J-já vím něco, co by mohl být jeden z... důvodů. Ale přísahal jsem že to nikomu neřeknu," řekl jsem tiše.

"Liame, sliby v téhle chvíli, omlouvám se, ale nic neznamenají. Pokud brání v tom aby jsme mu pomohli," řekl Louis naléhavě.

"Ne, já... slíbil jsem mu to. Radši řekni co se přesně stalo v té ordinaci," řekl jsem.

"Zayn neustále křičel jména svých rodičů, i své sestry. Zdá se že se mu vybavilo hned několik okamžiků najednou. Já... myslím že je dost možné že byl týraný, možná jeho rodiče zemřeli násilnou smrtí. Je taky možné že zažil sexuální zneužívání, nebo byl alespoň jeho svědkem. Jisté je jedině to že to určitě v životě neměl lehké. Vlastně, se teď trochu stydím že jsem na něj byl vždy hnusný, myslím že si to asi nezasloužil. Ikdyž, vůči vám se zachoval nefér. Když vás donutil aby jste se smířili s tím, že bude udržovat vztah s vámi oběma," řekl Louis.

"Panebože," dala si Perrie hlavu do dlaní. "Chudáček. Ani nevím jestli chci vědět co všechno se mu stalo," vzlykla.

"Zayn je to nejdůležitější co mám, jasný? A nic mi nezabrání v tom, abych mu pomohl a abych zůstal při něm, bez ohledu na překážky. Vím že hlavně potřebuje lásku, a tu mu musíme dát," řekl jsem a Perrie mě chytila za ruku. Usmál jsem se na ni a myslel na to, že tohle prostě musíme nějak překonat, ale v hloubi duše jsem se bál, že tohle bude ještě těžžší, a horší než si myslíme....

Pozn.

Tak tuhle povídku mám už hotovou, i včetně náhradního konce ;-) Mám rozepsanou novou povídku Ziallovku, kterou začnu přidávat už brzo, začínám psát i kratší Harryovku a mám nápad i na Ziamovku, kde by byl možná i Narry.