ONE DIRECTION FAN FICTION

CHAPTER 12

LIAMŮV POHLED

Na druhý den jsem se probudil a když jsem viděl jak Zayn spí klidně na mé hrudi a pevně mě objímá okolo pasu, musel jsem se usmát. Ale pak jsem si vzpoměl na to co mi v noci řekl a úsměv mi z tváře hned zmizel. Po pár minutách se začal probouzet.

"Dobré ráno," políbil jsem ho na čelo.

"Dobré ráno," začal si hrát s mými prsty. "Kolik je hodin?"

"Krátce po sedmé," řekl jsem.

"Hmm, neměl by jsi být teď v práci?" zeptal se.

"Vzal jsem si volno," řekl jsem. "Chci být s tebou miláčku."

"Jsem vážně rád že jsi tady," pousmál se.

"To já taky," opětoval jsem mu úsměv. "A Zayne, to co jsi mi včera řekl..."

"Co jsem ti řekl?" svraštil obočí.

"No... o tom s tvojí sestrou?" řekl jsem zmateně.

"Co s mojí sestrou?" vstal po chvíli mlčení a zdál se mi naštvaný.

"Z-zayne, neměj strach, udržím to v tajnosti slibuju," řekl jsem.

Zayn se chvíli nějak zvláštně díval a pak do něčeho kopnul. "Kurva," popadl mě pak za ruce a povalil pod sebe.

"Nech toho prosím," řekl jsem roztřeseně.

"Čeho? Co? Čeho!" zaječel.

"Zayne, prosím nech toho. Půjdeme za Louim ano? O-on ti pomůže," snažil jsem se ho nějak uklidnit.

"Za tím kreténem? A to jako proč? Chceš snad trojku?" zeptal se mě s falešným úsměvem.

"Zayne, dost," snažil jsem se ho ze sebe sundat.

"Drž hubu," zmáčl mě ještě silněji, nacož jsem vyjekl od bolesti.

"Prosím," zasténal jsem.

"Líbí se ti to ne? Co?" začal mě drsně líbat zatímco mě stále stejně silně držel.

"Prosím," začal jsem brečet.

Zayn mě ale neposlouchal, a začal mi sundávat kalhoty. Věděl jsem co bude následovat. Ale nechtěl jsem to znova dopustit. Vší silou jsem ho teda odvalil, a rychle jsem vstal. On šel za mnou a opět mě chytil, ale já ho praštil a on padl na zem.

"Zayne, miláčku, jsi v pořádku?" zeptal jsem se znepokojeně, když jsem viděl že se nehýbe.

Zayn jenom zakroutil hlavou a zíral do země.

"Zayne, prosím, tohle musí přestat!" vyjekl jsem zoufale.

"Co se stalo?" zeptal se zmateně.

Já jenom zoufalstvím zaječel. Když jsem viděl, že už je to zase Zayn, že je zase klidný, pomohl jsem mu se obléct, protože mi připadal úplně mimo, a sotva ze sebe vydal hlásku. Pak jsem zavolal Louimu a Perrie a řekl jsem že jdeme za nimi, a že Zayna zase něco popadlo. Už jsem vážně začal propadat zoufalství a bylo mi jasné že jestli se rychle nezjsití co se se Zaynem vlastně děje, může to dopadnout opravdu zle...

***

"Bože, co se stalo?" řekla vyděšeně Perrie, když viděla Zayna. Vypadal vážně strašně. Měl prázdný pohled a jakoby vůbec neměl ponětí o tom co se kolem něj děje.

"Nevím, já... on se zase rozčílil a začal být agresivní, musel jsem ho shodit na zem, a on se z toho pak jakoby probral, byl klidný, ale mlčel, zvláštně se díval, vidím v jeho očích strach, zmatek... j-já... já nevím co mám dělat," řekl jsem.

"Zayne, Zayne, jsi v pořádku?" podíval se na něj Louis.

Zayn tam dál seděl.

"Zayne, lásko. Louis tě odveze do ordinace, a zkusí zjistit co se s tebou děje ano?" pohladila ho Perrie po tváři.

Zayn vůbec nereagoval, ale neprotestoval když jsme ho dovedly k autu. Pak ho Louis vzal do ordinace, a byli tam opravdu dlouho. Už jsem začínal mít strach, když v tom najednou vyšli ven.

"Tak jak to šlo?" zeptal jsem se , a podíval se na Zayna který na tom vypadal trochu líp než předtím, ikdyž byl pořád stejně zamlký.

"Pořád se mi neotevřel, ale... vzhledem k tomu všemu co se děje, předpokládám že by mohl mít nějakou formu psychické poruchy. Ale na to bude potřeba větší vyšteření, s tím abych mu mohl léčit a dát léky," řekl Louis.

"Psychickou poruchu?" vydechla Perrie.

"Ale... vždyť... jak to že se to stalo tak z ničeho nic?" zeptal jsem.

"Někdy to tak bývá," řekl Louis. "Myslím že když na tom budeme pracovat, tak se může vyléčit, a být jako dřív. Takže, snažte se zůstat pozitivní," pousmál se.

"Dobře," kývl jsem. "Lásko, stojíme při tobě," pohladil jsem Zayna po vlasech.

"Ano," přidala se Perrie. "Milujeme tě a neopustíme tě."

"Zayne, ahoj," přišel k nám udýchaně Harry. "Promiňte že jsem to nestihl dřív."

"To nic, hlavně že jsi tady," usmál se na něj Louis. "Teď potřebuje podporu jeho přátel."

"Jo," opětoval mu úsměv a pak se podíval na Zayna. "Jsem tady pro tebe."

"Tak... a co teď? Odvezeme ho k vám?" podíval jsem se na Louiho.

"To bude asi nejlepší," kývnul.

"Dobře, ale... mohl bych... mohl bych jít s vámi. A večer půjdu k Zaynovi, a trochu tam uklidím," řekl jsem.

"Jistě," pousmála se Perrie. "Jsi u nás vítaný."

"Tak, dobrou noc lásko," políbil jsem Zayna na rozloučenou.

"Dobrou," usmál se jemně. Už vypadal zase trochu jako starý Zayn, z čeho se mi ulevilo.

"Zítra přijdu," pohladil jsem ho po vlasech a on kývl.

"Ahoj Liame," objala mě Perrie krátce.

"Ahoj," usmál jsem se a pak jsem ještě obejmul Harryho.

Když jsem dorazil do Zaynova bytu, zavolal jsem Niallovi že dnes zůstanu tam a trochu jsem poklidil. Podíval jsem se na nějaké Zaynovi obrazy, a až teď jsem si uvědomil jak je většina z nich temných, takových, že tě na první pohled napadne že ten co je maloval si musel projít něčím těžkým a že musí mít něco na duši. S povzdechem jsem si lehnul do postele a vzpomínal jsem na naši první noc. Bylo to už celkem dávno, ale já si to pamatoval jasně. Bylo to moje poprvé s klukem, a já věděl že i jeho. Byl tak něžný, a vášnivý zároveň. Vážně jsem ho moc miloval a byl jsem odhodalný udělat všechno pro to, aby to byl zase on. Můj Zayn.