ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Po tom co jsme odešli ze Zaynova bytu, jsme Perrie odvezly domů, a já přespal u Harryho.

"Dobré ráno," usmál se zatímco si upil horké čokolády.

"Dobré," taky jsem se usmál a sedl jsem si na židli.

"Spal jsi dobře?" zeptal se.

"Jo, celkem," řekl jsem.

"Co uděláme?" podíval se na mě.

"Se Zaynem?" vydechl jsem.

"Jo," kývnul.

"Nevím. Opravdu nevím. Myslím že nejlepší bude, když ho přesvědčíme aby navštívil psychologa," řekl jsem.

"Asi ano. Ale nevím jestli ho tam dostaneme," řekl.

"Jestli nás... miluje, tak to pro nás udělá," řekl jsem

"Jo... no... víš... Zayn... měl hodně těžkou a.... komplikovanou minulost. I přesto že jsem už dlouho jeho nejlepší kamarád, ani já o něm nevím ani zdaleka všechno. Myslím že se nikomu nedokáže úplně otevřít," řekl Harry.

"Víš, chci se tě na něco zeptat," řekl jsem opatrně.

"Jen se ptej," pousmál se.

"Ty.... miluješ Zayna?"

"Miloval jsem," řekl po chvíli. "A pořád ho mám moc rád. Upřímně, kdyby nebylo tebe... a Perrie, bojoval bych o jeho lásku. Ale vím že to nemá smysl. Už jsem se s tím smířil," pokývl smutně.

"Harry, myslíš že by Zayn přistoupil nato že by zašel k Louimu na sezení? Vím že spolu moc nevychází, ale možná by to bylo lehčí s někým koho zná," řekl jsem.

"S Louim? Periin bratrem?" zeptal se.

"Jo," kývnul jsem. "Znáš ho ne?"

"No... viděl jsem ho jenom jednou, možná dvakrát. Už to musí být alespoň tři čtvrtě roku," upil si znova čaje.

"Víš že je gay?" zeptal jsem se.

"Ne, to nevím ikdyž Zayn mi možná něco řekl," svraštil obočí. "Víš to určitě?"

"Jo, vím. Nedávno ukončil vztah s nějakým.... italem myslím," řekl jsem.

"A proč mi tohle říkáš?" zeptal se mě.

"No... je svobodný, hezký, a navíc prakticky doktor," usmál jsem se záludně.

"Co nám chceš udělat dohazovačku?" zasmál se lehce.

"Ne, to ne," taky jsem se zasmál. "Ale proč by jsi nemohl zkusit nový vztah? Osvobodit se od Zayna, alespoň jedenz nás."

"Liame, já vím že to myslíš dobře, ale na to teď vážně nemyslím. Ale kdo ví," řekl uličnicky.

"Takže o tom uvažuješ?" zeptal jsem se ho.

"Teď by jsme se měli soustředit hlavně na Zayna, a na to aby jsme mu pomohli," řekl.

"Já vím, máš pravdu," pousmál jsem se.

"Neboj se. Kdo ví, třeba to není tak zlé jak to vypadá," snažil se znít povzbudivě.

"A co když je to ještě horší?" podíval jsem se na něj.

On neodpověděl.

PERIIN POHLED

"Lou?" přišla jsem k němu, zatímco cosi psal.

"Hmm?" ani se na mě nepodíval.

"Chtěla bych tě o něco poprosit. O něco důležitého," řekla jsem.

"Týká se to Zayna?" podíval se na mě letmo.

"Ano, týká. Ale ne tak jak myslíš," řekla jsem. "Je... je na tom špatně."

"Jak to myslíš?" svraštil obočí.

"Myslíme, já a Liam myslíme že... že potřebuje pomoc," řekla jsem tiše.

"Jakou pomoc? Počkej, myslíš snad... doktora?" podíval se na mě zmateně.

"To nevím. V poslední době, se chová zvláštně. Občas má nevysvětlitelné výbuchy vzteku, a potom, když pominou, jakoby si na to vůbec napamatoval. Je to... celé je to zvláštní. Bojím se o něj," řekla jsem slabě.

"Dobře, neboj se," vstal pomalu a objemul mě. "Slibuju že jsem ti ochotný jakkoliv pomoct ano?"

"Já vím," kývla jsem s lehkým úsměvem. "Problém je ale v tom že on... že nevíme jak ho máme dostat k psychologovi, nejsme si jistí jestli půjde sám," řekla jsem.

"Podívej. Myslím že nejrozumější bude, když za ním společně zajdeme, a já si s ním zkusím promluvit. Jsi si ale jistá že prostě není ve stresu, nebo že je prostě... takový?" zeptal se mě.

"Loui. Znám ho už dlouho, miluju ho. A vím že takhle se nikdy nechoval. Vím že je něco v nepořádku. Prosím, pomoz mi," řekla jsem prosebně.

"Dobře," řekl ještě a políbil mě do vlasů. "Víš že pro tebe udělám cokoliv."

Já ještě jednou kývla, ale pak mi došlo že je načase, říct mu pravdu. "Loui, musím ti říct ještě nco."
"A co?" podíval se na mě.

"Víš jak jsi vždy říkal že náš vztah, je zvláštní," řekla jsem.

"A?"

"No... pravda je taková, že Zayn, že nechodí pouze se mnou, ale i s... Liamem," řekla jsem.

Čekala jsem že začne ječet a říkat jaký je to hajzl, ale ne. Místo toho mě ještě jednou objal. "Perrie. Já to vím."

"Cože?" odtáhla jsem se od něj.

"Vím to už nějakou dobu. Od Zayna. Ale nebral jsem to vážně. Myslel jsem že to jenom nějaký jeho experiment, nebo tak něco," řekl jsem. "Jak jsi to mohla tak dlouho snášet?"
"Já... nevím," řekla jsem. "Prostě ho miluju."

ZAYNŮV POHLED

Seděl jsem v koutě, rukama jsem si objímal kolena, a na nich jsem měl položenou hlavu. Slzy už přestaly, ale já se i tak nemohl ani pohnout. Najednou, jsem uslyšel klepání a pak něčí hlas. Hned jsem poznal že je to Perrie. Já, ale, jakobych nemohl ze sebe vydat ani hlásku. Pak se ozval další hlas Liamův. Pak Harry. A ještě někdo. Louis.

Když jsem neotvíral, po nějaké době jsem uslyšel v zámku klíč, a násldně se otevřely dveře. Z nich vyšli všichni čtyři.

"Lásko," řekl Liam. "Jsi tady?"

"Zayne, miláčku, ozvi se jestli jsi tady ano?" řekla Perrie.

Došlo mi že jsem na takovém místě, na které nemohli hned vidět.

"Tady," řekl jsem slabě.

Když mě spatřili hned ke mě oba dva přiběhli, s Harrym a Louim hned za nimi.

"Zayne, lásko moje," začal mě hladit Liam po tváři a Perrie zase opatrně vzala moje ruce.

"Zayne, přišli jsme ti... pomoct," řekl Louis.

"S čím?" zašeptal jsem.

"Napřed jsem tomu nevěřil, ale teď už asi ano. Vypadáš.... strašně. Takového jsem tě nikdy neviděl," řekl Louis.

Já se na něj krátce podíval a pak jsem chytil jednou rukou Perrie a druhou Liama.

Ti mi věnovali lehký úsměv.

"Lásko, vstaň prosím. A pojď s námi," řekla Perrie.

Já zakroutil hlavou.

"Prosím, Zayne. Udělej to alespoň pro ně dva. Vidíš jak moc tě milují?" řekl Harry.

"Vím," pousmál jsem se.

"Tak pojď s námi, ano? Prosím tě," pomohl mi Harry pomalu na nohy.

"K-kam mám jít?" řekl jsem zmateně.

"Najdeme ti pomoc, ano? Neměj strach, všechno bude v pořádku," řekl Liam a pak mě odvedli někam pryč.

Na druhý den, když jsem se probudil, jsem byl v něčí posteli. Dlouho jsem to tam nepoznával a vůbec jsem nevěděl kde to vlastně jsem, ale pak jsem uslyšel Perrin lehký smích.

"Dobré ráno," políbila mě na čelo.

"Dobré," řekl jsem. "Jsem... u vás?"

"Ano, včera večer jsme tě sem přivezli," začala mě hladit po vlasech.

"Co se se mnou děje?" zeptal jsem se.

"Ničeho se neboj lásko ano? Jsem si jistá že to nic není, a že už za chvíli bude všechno v úplném pořádku ano?" políbila mě znovu.

"Kde je Liam?" rozhlédl jsem se po pokoji.

"Vedle v pokoji," viděl jsem že jí z tváře zmizel úsměv.

"Perrie, řekni mi pravdu. Myslíš si... že jsem blázen?"

"Ne, jasně že ne," řekla ." Jenom... toho na tebe asi bylo moc. To jak jsme na tebe s Liamem tlačili ohledně nás, na tebe asi nějak dolehlo. Ale všechno se spraví, slibuju."

Já jenom kývnul a doufal jsem že to bude opravdu tak. Muselo.