ONE DIRECTION FAN FICTION

(O TÝDEN POZDĚJI)

VZPOMÍNKA

 "Už jsi to s Louisem... dělala?" zeptala se s úsměvem Candy.

"Ne... ještě ne," řekla nesměle Elisha.

"Proč? Na co čekáte?" svraštila obočí.

"Candy... nech toho. Jenom proto že ty jsi o to přišla na té párty Stevena Dea neznamená že tě musíme následovat," řekla jsem.

"No, jenom říkám jestli si myslí že je ten pravý..." obrátila Candy další stránku modního časopisu.

"Je ten pravý," řekla Elisha a já dala ruce okolo jejích ramen.

Ozvalo se zaťukání.

"Dále," řekla.

"Máma vzkazuje že je hotová večeře, tak si můžete jít vzít," nakoukl dovnitř Zayn, v černém tílku a s tlustými brýlemi na nose.

"Půjdem?" zeptala se nás Elisha.

"Jasně. Umírám hlady," začala Candy vstávat.

"Řekni mámě že tam za chvíli budeme," řekla Elisha.

"Dobře," pousmál se Zayn a vyměnil si se mnou krátký pohled. Cítila jsem že jsem se začervenala a nervozně jsem se zasmála, doufala jsem že si toho nevnišmnou holky. Vážně jsem do něj byla zamilovaná.

"Zlato, zajedeš s Darrenem zavést něco k Reece?" zeptala se mě máma těsně před večeří.

"Proč nemůžeš ty?" podívala jsem se na ni otráveně.

"Musím dodělat večeři. Je to jenom kousek," přišla ke mě aby mi upravila pramen vlasů.

"Tak dobře," vydechla jsem nakonec.

"Díky zlato," usmála se máma a vrátila se do kuchyně.

"Úžasný," řekla jsem tiše, vzala jsem si tašku, do které jsem si dala mobil a sešla jsem dolů kde už čekal ten kretén.

"Můžeme?" usmál se.

"Jo," založila jsem si ruce a vyšla jsem s ním ven k jeho autu.

"Tak jaká je škola, v pohodě?" zeptal se v půlce cesty.

"Jo," řekla jsem zatímco jsem psala Candy textovku.

"No jo... ty jsi šikovná," dal mi nenápadně ruku na koleno.

S tichým zakašláním jsem jeho ruku setřásla. Slyšela jsem že se zasmál.

"Co je? Bojíš se mě nebo co?"

"Ne, jasně že ne. Ale nechci abys na mě tak šahal, je to jasné?" podívala jsem se na něj odhodlaně.

"Jo? A kdo mi v tom asi zabrání?" začal pomalu zastavovat. Všimla jsem si že zamčel dveře.

"Co to děláš?" vyjekla jsem a snažila jsem se je otevřít, ale nešlo to.

"Dnes mi neutečeš Lolo," začal se po mě sápat a snažil se mě políbit. Já začala křičet a snažila jsem se ho odstrčit. On mi ale zajel rukou pod sukni a já dostala opravdový strach. Pak se stalo něco jako zázrak. Dokázala jsem ho něčím praštit a podařili se mi otevřít dveře. Rychle jsem vyběhla z auta a utíkala jsem pryč ale Darren mě dohnal.

"Ty děvko. Co si o sobě myslíš," vzal mě hrubě za ruku.

"Pusť mě!" zakřičela jsem.

Darren mě ale nepouštěl a snažil se mě dál líbat. Jakoby mu bylo jedno že jsme uprostřed ulice. Najednou ho někdo poslal k zemi. Když jsem se otočila, nemohla jsem tomu uvěřit. Byl to Zayn. Vypadal rozčíleně a z očí mu sršely plameny. Ustoupila jsem stranou a Darren v zápětí vstal.

"Nech ji být!" zařval na něj Zayn.

"O to se ty nestarej, ty parchante!" zařval na něj Darren a strčil do Zayna. S tím to nic neudělalo. Jeonom mu dál pořádně přes hubu až jsem si všimla že mu teče z nosu krev.

Já jsem tam stála, měla jsem slzy v očích a nevěděla jsem co mám dělat. Nakonec jsem se rozhodla utíkat a neohlížet se. Nemínila jsem nasednout zpátky k Darrenovi a myslela jsem že takhle to asi bude nejlepší. Neohlížela jsem se zpátky a když jsem se dostala domů musela jsem si sednout na kraj pohovky a nabrat dech. Myslela jsem že snad udusím.

"Zlato?" přišla ke mě máma. "Už jste tady?"

Já se na ni jenom se strachem podívala.

"Bože, stalo se ti něco?" dala mi ruku na rameno.

Než jsem stihla odpovědět, objevil se vevnitř Darren.

"Tady jsi," přihnal se ke mě se znepokojujícím výrazem. "Bál jsem se o tebe."

"Proč? A co to máš tady?" prohlížela si máma jeho ránu. "Teče ti krev."

"Jeden delikvent mě napadl. Naštěstí jsem se mu ubránil a Lola utekla."

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.

"To je hrozné," podívala se na něj a pak zase na mě. "Ještě že se nestalo nic vážného."

"Ano," kývl Darren. "Půjdu si dát sprchu."

"Jasně," políbila ho krátce.

Já tam jenom zůstala stát a váhala jsem jestli to mám mámě říct. Bála jsem se že mi nebude věřit, navíc kdybych jí řekla že mě zachránil Zayn... Já sama jsem nechápala proč to udělal.

CHAPTER 5

Na druhý den jsem přišla do školy ještě pořád rozklepaná. Když jsem míjela Zaynův dům, cítila jsem zvláštní pocit. Kupodivu to nebyl ani srach. Spíš zmatek. Mámě jsem nakonec neřekla co se stalo, rychle jsem se zamkla do pokoje a půlku noci jsem probrečela. Přemýšlela jsem že to řeknu Candy, ale styděla jsem se a nechtěla jsem ji tím zatěžovat. Stejně by mi jenom poradila abych to řekla mámě, což bych taky vážně měla udělat

"Ahoj ty," objevila se najednou přede mnou.

"Ahoj," snažila jsem se usmát.

"Jsi v pohodě?" podívala se na mě s obavami.

"Ne, nic mi není," zasmála jsem se.

"Tak... jo," řekla nedůvěřivě. Pak o mě zahákla ruku a rozpodívala se, jako stará dobrá Candy. Musím říct že mi vždycky spraví náladu.

"Tak... zrovna jsem mluvila s Harrym a řekl že jeho rodiče odjíždí a on pořádá v jeho domě večírek," řekla nadšeně.

"Promiň, ale nemám náladu na PÁRTY," sklopila jsem hlavu.

"No tak. Prospěje ti to. Dokud jsi na střední, měla by jsi si užít ještě nějakou zábavu, ne? Navíc, bez tebe tam budu osamělá," našpulila smutně rty.

"Možná," usmála jsem se.

"Dobře," oplatila mi úsměv. "Víš že jsem tady vždycky pro tebe že?"

"Jo, vím. Díky," objala jsem ji dlouze.

Nakonec jsem se dala překecat a přišla jsem se na ten večírek. Hned jak jsme tam s Candy přišli, věděla jsem že jsem asi neudělala dobře. Všude bylo narvané, byl tam bordel, hudba hrozně řvala, tančilo se tam, smálo se... a hlavně pilo a muchlovalo.

"Ahoj, tak jste přišli," přišel k nám Harry v nějakém bláznivém klobouku a políbil Candy, které dal potom ruku okolo ramen.

"Vypadá to na super večírek," usmála se Candy.

"To si pište," napil se piva.

"Čau," doslova k nám přiskočil Louis, který vypadal ještě bláznivěji než obyčejně.

"Ahoj," řekla jsem.

"Vypadáš skvěle Lolo," usmál se.

"Ehm," ozvala se Candy.

"Ty taky Candy," řekl a následně na mě mrkl. Rozesmálo mě to.

"Tak to pořádně rozjedem ne?" zakřičel Louis společně s Harrym a všichni hned nato všichni začali ještě víc pít a jejich hlasy přidávali na hlasitosti, stejně jako hudba. Upřímně mi to dralo uši.

"Jdu na chvíli ven," řekla jsem Candy.

"Dobře," zakřičela tak, abych ji slyšela.

Probrala jsem se davem lidí a dostala jsem se na zahradu. Upíjela jsem pomerančového džusu a hleděla jsem do tmy. Na nebi jasně svítily hvězdy a občas jsem zaslechla nějaký drobný hmyz ve trávě. Když jsem dopila, položila jsem skleničku na parapet a začala jsem se procházet po zahradě.

"Ahoj," přišel ke mě po chvíli Louis. Vyděsil mě když se tak náhle objevil za mnou.

"Oh, ahoj," usmála jsem se nervozně.

"Moc se nebavíš co?" zeptal se.

"Ne, v tom to není. Víš, v poslední době nemám na takové věci náladu. Přišla jsem jenom kvůli Candy," řekla jsem.

"Jo... chápu. Ani ne před měsícem to už bylo rok co..." sklopil najednou oči.

Dala jsem mu ruku na rameno, na což se pousmál.

"Vím že to pro tebe bylo těžké. Pro všechny."

"Jo, vážně jsem ji miloval. Byla to láska mého života, vím to," podíval se na oblohu.

"Ona tě taky hrozně milovala. Často mi to říkala. Musí tě utěšovat alespoň to že teď je na lepším místě," snažila jsem se znít povzbudivě.

"Jo. Máš pravdu. Teď je z ní anděl," usmál se na mě.

Já mu úsměv opětovala.

"Víš, myslím že asi půjdu domů, můžeš to prosím říct Candy?" vykročila jsem vpřed, ale on mě jemně chytil za rameno.

"Odvezu tě," pustil mě pomalu.

"Ne, to radši ne," zasmála jsem se. "Určitě jsi už dost pil."

"Fajn, máš pravdu. Nechtěl bych aby se ti mojí vinou něco stalo."

"Tak se uvidíme v pondělí ve škole jo?" řekla jsem ještě.

"Jo, zatím," mávl mi ještě.

"Ahoj," usmála jsem se a vydala jsem se domů. Darren byl naštěstí mimo město. Najednou jsem uviděla na verandě Zaynova domu světlo a když jsem se podívala pořádně, viděla jsem že tam sedí. Nevím, co to do mě vešlo, ale pomalým krokem jsem se k němu přibližovala. Ani se na mě nepodíval, zdálo se mi že něco kreslí.

"A-hoj," řekla jsem tiše.

Zayn bez zájmu zvedl oči.

"Přišla jsem ti jenom poděkovat, za to co jsi včera udělal."

"Není zač," řekl po chvíli. Popravdě jsem se podivila že se mnou mluvil.

"Tak, ještě jednou díky," otočila jsem se už že půjdu zpátky když opět promluvil.

"To byl přítel tvojí mámy? Ten chlap?"

"Jo, skoro otčím. Máma si ho bude brát," založila jsem si ruce na prsou.

"I po tom co ti udělal?" zeptal se překvapeně.

"Máma to neví. A... včera to nebylo poprvé."

"Proč si to necháváš líbit?"

"Nevím co mám dělat. Cítím jako by mě nikdo nemohl ochránit. Myslím že máma by mi nevěřila. Vím že ho miluje, ikdyž nechápu proč. A bylo by to jeho slovo proti mému."

"Kdybych ho dostal pod ruky vyřídil bych si to s ním."

Když to řekl, najednou mi naskočila husí kůže. Jakobych si až v tu chvíli uvědomila že je podezřelý z vraždy své rodiny.

"No... já už musím jít," snažila jsem nedat najevo že se klepu.

Zayn jenom kývl, myslím že to vycítil.

Teď už rychlejším krokem jsem šla směrem domů. Byla jsem vážně zmatená a vystrašená. Ikdyž... vlastně jsem se ho ani nebála. Vždyť to pořád byl ten hezký stydlivý bratr mé kamarádky... nebo ne?

CHAPTER 6

"Dobré ráno," usmála jsem se na mámu.

"Dobré," oplatila mi úsměv.

"Vypadá to dobře," podívala jsem se na snídani před sebou.

"Jo... víš... chci se tě zeptat co se vlastně předevčírem stalo? Někdo vás přepadl?" zeptala se mě.

Polkla jsem. "Ehm... jo. Objevil se tam nějaký chlap a dal Darrenovi ránu. Nevím proč," zalhala jsem.

"Chtěl ukradnout auto?" ptala se dál.

"Nevím. Je to možné," upila jsem si nervozně čaje.

"Hmm, dobře," začala máma jíst.

"Proč se ptáš?" zeptala jsem se jí.

"Ale jenom tak. Darren mi připádá nervozní, jakoby měl strach. A nechtěl volat policii"

"Já jenom vím že dostal ránu a já pak utekla. Nic víc nevím."

Máma mě dlouho pozorovala než promluvila. "Dobře zlato. Nedělej si starosti."

Já jenom s lehkým úsměv kývla a dál jsem jedla snídani. Měla jsem vážně špatné svědomí, ale doufala jsem že Darren už přestane, nebo ještě líp, že se rozejdou.

Sobotní odpoledne jsem strávila u fotek. U fotek s Elishou, Zaynem, její rodinou... nevím. Nikdy by mě ani nenapadlo že by se jim stalo tohle... Že rodiče a jejich dvě dcery zavraždí a syn bude podetřelý z jejich vraždy. I přes názor ostatních jsem pořád věřila že to Zayn nebyl. Vždyť jsem ho znala roky. Sice jsme nikdy nebyli moc velcí přátelé, protože to přece jenom byl starší bratr mojí kamarádky. Ale pamatovala jsem si jak byl vždycky milý, přátelský, jak byl vždycky tak trochu stydlivý, jak jsem do něj byla vždycky tajně zamilovaná. Nedokázala jsem si vůbec představit, ani připustit že by byl něčeho takové schopný. Panebože. Vždyť jeho rodiče i sestry byli ubodány, Elisha byla navíc ještě znásilněná. Vlastně, jsem si vždycky myslela že těch hajzlů jich tam bylo víc. Dost jsem pochybovala že by to zvládl jenom jeden člověk.

Když jsem se na chvíli podívala na svůj profil, uviděla jsem že mi přišla nová zpráva, od Louiho.

LOUIS: Ahoj :-)

LOLA: Ahoj :-)

LOUIS: Jak se máš?

LOLA: V pohodě, za daných okolností. Co ty?

LOUIS: Taky v poho. Je přece víkend.

LOLA: Jo :-) Proč mi vlastně píšeš?
LOUIS: Chtěl jsem se ujistit že jsi přišla v pořádku domů. Dřív jsem nemohl napsat, teprve jsem vstal.

LOLA: No je 12:38. Ranní ptáče co?

LOUIS: Hej. Po takovém večírku jsem na tom ještě dobře.

LOLA: Jo, jasně :-) Víš co, Loui? Promiň, ale musím jít. Slíbila jsem mámě že jí s něčím pomůžu.

LOUIS: Jasně v pohodě. Tak zatím :-) :-)

LOLA: Ahoj :-)

Měla jsem Louiho ráda. Nikdy nebyl zrovna můj nejlepší kamarád, ale byl to Elishin přítel a vím že ho opravdu milovala. Navíc, už mnohokrát mě dokázal rozesmát i když mi bylo těžko a věděla jsem že i on si díky její smrti dost vytrpěl...