ONE DIRECTION FAN FICTION

Brzo ráno, když jsem se probudila, jsem se cítila mizerně. Měla jsem oteklé oči a bolela mě hlava. Nejradši bych v tu chvíli odešla z domu alespoň na jeden den. Nevěděla jsem jak to mám zvládnout. Bylo mi strašně. Nenáviděla jsem toho hajzla Darrena, bála jsem se že si zkazím svůj vztah s mámou a navíc ještě Zayn... pořád ho miluju ikdyž on to neví. A možná se to ani nikdy nedozví...

Když jsme se přihlásila na profil, všimla jsem si zprávy od Candy kterou poslala včera pozdě v noci.

Lolo, nepodniknem zítra něco? Louis odjel na týden z města a já umírám nudou.

Zakroutila jsme hlavou a odepsala jsem.

Promiň, ale nemám naládu. Snad příště.

Pak jsem se odhlásila a zase civěla do zdi. Ještě chvíli jsem váhala než jsem vstala, umyla jsem se, oblékla a sešla dolů.

U stolu seděl Darren a máma mu zrovna servívovala snídani.

"Ahoj," řekla máma s nervozním úsměvem.

"Ahoj," řekla jsem tiše.

"Zlato promiň mi jak jsem včera vylítla. Myslím že toho na nás obě je v poslední době trochu moc. Já planuju svatbu, ty máš školu a vím že to co se stalo minulý rok tě pořád bolí ale musíš pochopit že všechno dělám jenom protože tě miluju a chci tě chránit."

"No, díky za tvou omluvu mami. Ale aby bylo jasno já se budu stýkat s kým chci, a jestli je to Zayn tak mi věř že v tom budu pokračovat bez ohledu na to co říkáš. Je to můj život a moje rozhodnutí," založila jsem si ruce na prsou, věnovala pohled Darrenovi kterému na tváři cukal ten jeho úsměv a odešla jsem zpátky do pokoje.

"Máš tady volno?" usmála jsem se na Zayna, který seděl na zápraží.

"Jasně," taky se usmál.

"Zayne, já...chci ti říct že moje máma nechce abych se s tebou vídala ale mě je to ukradené. Nepřestalo a ani nepřestane mi na tobě záležet," řekla jsem.

Zayn polkl. "Díky, ale nechci abys měla s mámou kvůli mě nějaké problémy. Vím že je to skvělá žena."

"Jo, to možná je, ale nechává se ovládat tím hajzlem, kterého si chce vzít za manžela," řekla jsem zahořkle.

"Ona se vážně vdá za toho chlapa kterému jsem dal onehdy přes hubu?" zeptal se překvapeně.

"Jo, za dva měsíce se chce za něj vdát. Ráda bych jí řekla jaký je, otevřela jí oči ale myslím že je do něj tak zblázněná že by mi nevěřila, myslím že i tak že kdyby se to dozvěděla, možná by mu i dokázala odpustit," sklopila jsem hlavu.

"Nevěř tomu," zvedl mi ji Zayn něžně. "Tvoje máma tě určitě miluje, víc než toho blba. Nikdy by tě před ním neupředostnila, tomu nevěřím."

"No... každopádně teď tam být nechci. Nemůžu být chvíli u tebe? Teda pokud tě nebudu obtěžovat," řekla jsem.

"Ty nikdy," pousmál se a já cítila že se červenám.

"Tak půjdeme dovnitř?" vstal pomalu.

"Jo," taky jsem vstala a společně jsme vešli do jeho domu.

CHAPTER 11

"Víš, pořád mi to tady připadá tak strašidelné. Nechápu jak tady můžeš žít, spát..." skřížila jsem si ruce na prsou.

"Jo, no... vlastně to taky nechápu. Plánuju se odstěhovat ale tenhle dům by nikdo nekoupil a navíc mí rodiče se na něj opravdu nadřeli a vím že do každého koutu dali spoustu lásky, nevím jak to mám vysvětlit..."

"Chápu tě," usmála jsem se. "Tak pustíme ten film?"

"Jo, jasně," začal se probírat sbírkou DVD.

"Tak co to bude?" zasmála jsem se.

"Asi nějaká komedie, hororu už jsem si užil dost," podíval se na mě nešťastně a já se zase jednou cítila hrozně. Tolik si toho musel vytrpět a já při něm celou tu dobu nestála.

Odpoledne, už po pátém filmu a dobrém obědě jsem nechápu jak, usnula. A když jsem se probudila... zjistila jsem že jsem spala v Zaynově náruči, který v tu chvíli ještě pořád spal. Srdce mi tlouklo jako zběsilé, byla jsem při něm tak strašně blízko, kdybych chtěla mohla jsem ho políbit. Místo toho jsem mu jemně přejela po jeho hrudi a pak po jeho tváři, jeho dokonalé tváři kterou jsem vždycky tak obdivovala. Tiše oddechoval a občas něco zamumlal ze snu. Usmála jsem se. Vypadal tak roztomile, tak bezbraně...

Najednou jsem ucítila že se probouzí. Překvapivě jsem se ani nehnula, nechtěla jsem. Zůstala jsem nadále ležet v jeho náručí, ve kterém jsem se cítila úžasně a v bezpečí. Cítila jsem jak se na mě dívá se zatajeným dechem a zvažuje každý pohyb. Otočila jsem se na něj takže jsme se dívali navzájem do očí. Dlouho jsme tak zůstali. Prostě jsme se dívali do očí. Ale po nějaké době jsem nabrala odvahu, pohladila jsem ho po tváři a naklonila se k jeho rtům. On udělal to samé a naše rty se setkaly v dokonalém polibku. Polibku po kterém jsem toužila celé roky. Jeho rty byli tak jemné, a líbal procítěně, nežně ale i vášnivě. Byla jsem jako v sedmém nebi, úplně jsem zapoměla na okolní svět i na všechny problémy. V tu chvíli to prostě byl jenom Zayn a já. Spolu.

"Já..." vydechl když se naše rty oddělily a opřel si svoje čelo o to moje.

"Zayne, já... promiň jestli jsem..."

"Ne, ne. O tomhle jsem snil už dlouho," pousmál se nervozně.

"Vážně?" dala jsem ruku do jeho vlasů.

"Vždycky jsem tě měl rád. A teď... za těch posledních několik dní... já cítím k tobě něco silného. Něco čistého..."

Usmála jsme se. "Zayne, já... nechtěla jsem ti to říkat. Ale miluju tě," viděla jsem v jeho očích překvapení. "Už od 7. třídy," zasmála jsem se. On se taky zasmál.
"Taky tě miluju. Už od 8. třídy" řekl tiše a já ho se smíchem znova políbila.

V tu chvíli jsem byla vážně šťastná. Rychle jsem ho políbila a chtěla jsem aby tahle chvíle trvala věčně, ale bohužel bylo jasné že už brzy se budu muset vrátit do kruté reality.

CHAPTER 12

S tupým úsměvem na tváři jsem se vrátila domů. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Jeho polibky byli tak nádherné, cítila jsem se při něm v bezpečí a štastná. Tak jako nikdy. Zrovna jsem šla po schodech nahoru když mě zastavil Darren.

"Kde jsi byla?" zeptal se z křesla, ve kterém si četl nějaký časopis.

"Do toho ti nic není," ušklíbla jsem se.

"Já myslím že ano," vstal pomalu. "Za chvíli budu tvůj otčím, nezapomínej."

"Dej mi pokoj, jasný? Ty pro mě nic neznamenáš a ani nikdy nebudeš. Jsi jenom odpornej slizkej had," začala jsem kráčet dál ale Darren v momentu přišel až ke mě a schmatnul mě za rameno.

"Okamžitě mě pusť," zasyčela jsem.

Uslyšela jsem jak se otvírají zadní dveře, ve kterých stála máma. Darren mě pustil a já utekla do pokoje. Zamčela jsem se a musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout abych se nerzobrečela. Nejradši bych v tu chvíli utekla se Zaynem někam daleko a už se nevrátila do toho odporného městečka, ve kterém jsem byla nucená žít.

"Ahoj," zvedla jsem mobil, když jsem viděla na displeji že mi volá Candy.

"Ahoj," slyšela jsem její stále veselý hlas. "Jak se máš?"

"V pohodě," řekla jsem. "Proč se ptáš?"

"Zdálo se mi že se mi v posledních dnech tak trochu vyhýbáš. A po škole už tě vůbec nevídám," řekla.

"Já vím. Promiň. Jenom, víš... že v poslední době nejsem ve své kůži. Blíží se mámina svatba a..."

"Jo, nevysvětluj mi to. Nepodinkem něco dneska?"

Povzdychla jsem si. "Promiň Candy, ale dnes nemůžu. Musím se učit matiku."

"Tak se můžu stavit a budem se učit spolu," navrhla.

"To bych ráda, ale nejdeš někde s Harrym?"

"Lolo, jestli o mě nemáš zájem řekni mi to narovinu."

"Ne, Candy, ne. Jsi moje nejlepší kamarádka. Víš že mi na tobě záleží, ale prostě..."

"Ne, já ti rozumím. Třeba někdy jindy," řekla ještě a zavěsila.

Mrzelo mě to. Vážně jo. Chtěla jsem trávit čas s Candy a nechtěla jsem jí lhát, ale chtěla jsem být se Zaynem a věděla jsem že by brzo na všechno přišla a já potřebovala čas.

"Stejně nechápu jak si tvoje mámu může vzít takového kreténa," řekl Zayn, zatímco jsem mu ležela na klíně a on se mi jemně prohrábaval ve vlasech.

"Jo, no, já to taky nechápu," řekla jsem.

"Doufám že už tě neobtěžuje," podíval se na mě s obavami.

"Ne, už ne. Neboj se," začala jsem si hrát s jeho prsty.

"Ale kdyby se někdy zase o něco pokusil, okamžitě mi to řekni a já se o to postarám ano?" pohladil mě po tváři.

"Dobře," usmála jsem se a přitáhla jsem si ho k polibku.

Musím přiznat že Darren se vážně o nic nepokusil už dlouho, ale viděla jsem ty jeho pohledy. V koutku duše jsem se obávala že něco chystá...