ONE DIRECTION FAN FICTION

Stojím se svým manželem Zaynem u brány našeho domu a nervozně vyčkávám až přijedou. Neviděla jsem své rodiče už více než 2 roky, dokonce nepřišli ani na naši svatbu, která se konala před 3 měsíci. Ale včera se ozvali, a já jsem je pozvala aby přišli na oběd. Zayn mě držel za ruku, a já jsem vzpomínala na den, kdy jsme se viděli naposledy...

Začalo to před 2 lety, v květnu.

Mí rodiče Kathy a John byli velmi velcí křestané, řekla bych, že až fanatičtí. Vždy jsem byla vychovávaná přísně a mnoho věcí mi bylo odepíráno. V boha jsem věřila a stále v něj věřím, ale respektovala jsem i jiné víry a když jsem se modlila, tak jen z donucení. Bylo mi sice už 19 let, ale nemohla jsem téměř vůbec chodit ven, nemohla jsem mít ani kluka a i kamarády mi museli schvalovat. Ani jsem nemohla poslouhat moderní hudbu, jedině křesťanské písně. Tak jsem poslouchala potají. Rozhodla jsem se ale, že to vydržím a až vystuduju odejdu. Tak ale teď už k jádru věci: Jednou, když jsem šla ze školy uviděla jsem hlouček holek, které kolem někoho ječely a skákaly. Rozhodla jsem se kolem nich rychle projít, protože některé se mezi sebou téměř bily a byly dost agresivní. Naneštěstí jedna z nich do mě strčila a já jsem upadla na zem a bouchla se do hlavy. Ty holky přestaly řvát a začali na mě zírat, protože z jejich středu vyšel kluk, který měl ty nejkrásnější oči jaké jsem kdy viděla. Zeptal se mě jestli jsem v pořádku a pomohl mi vstát. Řekla jsem že to nic není, a chtěla jsem rychle odejít, protože mě to ve skutečnosti dost bolelo. On mě ale zastavil a řekl: "Počkej, prosím chvilku". Dal ještě několik podpisů a obrátil se ke mě.

Představil se mi, "Ahoj, jsem Zayn Malik"

"Anne Deliver" potřásla jsem mu rukou. Držel mi ruku tak dlouho že jsem se musela z jeho sevření vyprostit. Už jsem se loučila, když mě najednou jemně chytil za rameno a dal mi své číslo. No, abych to neprodlužovala, o 3 dny později jsem se sešli, to už jsem zjistila že je to Zayn Malik ze skupiny One Direction, byl mi hned povědomý, ale nemohla jsem si vybavit odkud. Přátelili jsme se čím dál víc a ikdyž jsme se sešli jen několikrát, cítila jsem k němu něco tak nádherného, že jsem si to nevěděla vysvětlit. Byli tu ale dva obrovské problémy, zaprvé je slavný, překvapovalo mě že nás dosud ještě nikdo spolu nevyfotil, no vlastně jednou, ale naštěstí to byla dost nekvalitní fotka. A zadruhé, to byl snad ještě větší problém, je muslim. Já jsem proti tomu samozřejmě nic neměla, ale kdyby to zjistili mí rodiče, nedokázala jsem si to ani představit. Nemohla jsem ale zabránit svých citům, stejně jako Zayn a stále více jsem se poddávala obrovské lásce, kterou jsem k němu cítila. Nikomu jsem se s tím nesvěřila, jen své kamarádce Nicole. Zayn se taky na mé přání snažil prozatím uchovat náš vztah v tajnosti. Po nějaké době jsem se pohádala s Nicole,a ta všechno řekla mým rodičům. Udělali takový cirkus, že dodnes mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Snažila jsem se jim to vysvětlit, ale oni byli nezastavitelní, a nechtěli nic slyšet. Především otec. A matka s ním jako vždy slepě souhlasila. Vyhrožovali mi, že mě zamknout v domě, a pošlou mě do té nejpřísnější církevní školy, aby se mnou sjednali nápravu. Chtělo se mi utéct pryč z domu, ale nakonec jsem jen se slzami vyběhla do pokoje, kde jsem se zamkla, a brečela jsem tak dlouho jak jsem potřebovala. Po 2 hodinách jsem sešla s taškou do obýváku, kde seděli rodiče. Neřekla jsem nic, jen jsem směrovala ke dveřím. Nepočítala jsem s tím, že by mě k sobě vzal Zayn, ale nějak bych si už poradila.

Šla jsem, ale pak mi otec řekl: "Jestli jdeš, za svým muslimem, už se nikdy nevracej".

Já jsem řekla jen: "I tak vás budu mít navždy ráda" a zabouchla jsem dveře.

Po cestě jsem se opět pustila do pláče. Přišla jsem k Zaynovi domů. Hned jak otevřel dveře vrhla jsem se mu do náruče, a stále jsem plakala. Když jsem se uklidnila. řekla jsem mu všechno.

Zayn mi pak řekl "Musím si s nimi promluvit".

"Ne, nechod' tam. Znám svého otce. Jesli se rozčílí je schopný tě i zabít."

"Tomu nevěřím, je to tvůj otec, musí respektovat že jsi se zamilovala. Bude to dobré slibuju." řekl mi Zayn, a políbil mě.

Věděla jsem že to Zaynovi nerozmluvím, a tak jsem šla alespoň s ním. Stále jsem měla klíče, a opatrně jsem odemčela. V koutku duše jsem doufala, že nebudou doma, což bylo prakticky nemožné, protožé po desáté hodině, nikdy z domu nevycházeli. Byli stále v obýváku. Když uviděli Zayna, otec okamžitě vstal z křesla a chtěl se vrhnout na Zayna, ale já jsem se snažila otce zastavit, a s pomocí matky se to naštěstí podařilo.

"Co tady dělá, ten odporný grázl, co? Okamžitě vypadněte! Ty i tvůj muslim! Slyšítě mě?"

"Pane já..."

"Buď zticha, nebo tě vlastníma rukama zaškrtím!."

"Zayne, prosím jdi ven. Já si s otcem promluvím." řekla jsem Zaynovi, po tom co jsem viděla že otec se přestává ovládat. Zayn nechtěl jít, ale nakonec šel.

"Tati, prosím vyslechni mě. Jestli po tomhle nezměníš názor, slibuju že už nás nikdy neuvidíš".

Otec mě chtěl očividně vyhodit, ale matka ho přemluvila aby mě alespoň vyslechl. Sedl si zpátky do křesla, a celou dobu hleděl do stěny. Zůstala jsem stát, ale šla jsem blíž k rodičům.

"Vím, že mě nechápete a zklamalo vás to co jsem udělala, ale prosím snažte se mě pochopit. Já jsem se zamilovala, a je přece úplně jedno do koho...Nikdy jste mi nedovolili mít kluka, ale tohle není kvůli tomu že mám kluka, ale že je to muslim. A ještě k tomu je i slavný. Ale proč nás soudíte tak přísně. Ani jste ho nepoznali. Zayn je dobrý člověk a miluje mě. Nikdy by nikomu nedokázal ublížit, ani mě ne. Tak proč, proč to nedokážete pochopit, Zaynovi nepřekáží že jsem křest'anka, a ani mě nepřekáží jeho náboženství. Miluju ho, strašně moc ho miluju, vím že ho budu milovat celý svůj život. Žádám vás jen o jedno, nechtějte po mě abych si vybrala mezi láskou a vámi. Prosím, zkuste akceptovat náš vztah."

Oba dlouho mlčeli a já jsem v koutku duše začínala věřit, že mě možná pochopili a budou Zayna akceptovat.

Pak ale otec vstal. "Řeknu ti jen jedno. Bud' zůstaneš tu, anebo si odejdeš s ním. Jestli si zvolíš druhou možnost, věr mi, že nikdy v životě tě už nenazveme dcerou. My zapomeneme že jsme kdy měli dceru a ty zapomeneš že jsi kdy měla rodiče"

"Jestli to vidíš takhle, tak dobře, neměj starosti. Už jsem si vybrala. Vybrala jsem lásku, a nebojte se, už nikdy vás nenazvu svými rodiči. Ani netušíte, jak moc jste mě zklamali"

"Ne, to ti jsi zklamala nás." řekl otec a zlostně na mě zíral.

Se slzami v očím jsem odešla a zabouchla za sebou dveře. Venku jsem opět skončila v pevném Zaynově objetí, nasedli jsme do auta, a odjížděli jsme. Ohlédla jsem se na dům, kde jsem žila celý svůj život, a ted' už se sem zřejmě nikdy nevrátím. Když jsme přijeli k Zaynovi, uložil mě do postele, obejmul mě, a snažil se mě uklidnit. Nakonec jsem usnula v jeho náručí. O půl roku později už jsem si zvykla na nový život se Zaynem. Samozřejmě to bylo těžké, nejen kvůli rodičům, ale i kvůli jeho slávě a práci, ale milovali jsme se, a to bylo to na čem záleželo nejvíc. Jednoho dne, po tom co vrátil po třech měsících z USA, překvapil mě krásnou romantickou večeří, a...požádal mě o ruku. Řekla jsem ano, a v okamžiku kdy mi nasadil prstýnek a políbil mě, cítila jsem že tohle je nejkrásnější moment v mém životě. Se Zaynem jsme se rozhodli pozvat i rodiče, jako naději že se možná usmíříme. Ale neobjevli se. Samozřejmě mě to velice zabolelo, ale i přesto to byl ten nejštastnější den mého života. Nejen kvůli tomu že jsem si vzala Zayna kterého z celého srdce miluji, ale navíc jsem během naší svatební noci zažila své poprvé. Chtěla jsem totiž počkat až na svatební noc. 7 týdnů po svatbě, všechno bylo stále nádhérné a bylo to ještě úžasnější, když jsem zjistila že jsem těhotná. Když jsem to řekla Zaynovi, nikdy jsem ho ještě neviděla tak štastného. Chvíli poté se to dozvěděli všichni a i mí rodiče. Matka mi totiž zavolala, s tím že by se i s otcem chtěla s námi sejít. Nevěděla jsem co mám čekat, ale když jsem uslyšela mámin hlas, zněla tak upřímně, že jsem byla přesvědčená, že to nemůže dopatnout zle.

Teď jsem tu se Zaynem a už vidím své rodiče vysedat z auta. Na okamžik se mě zmocnil strach. Pak, když jsem uviděla mámino jemné zamávání a otcův nesmělý úsměv, věděla jsem že všechno bude v pořádku.