ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Cítil jsem se s Harrym vážně dobře, neuvěřitelně mě přitahoval a dobře jsem se s ním bavil. Jeho polibky byli vášnivé, a neustále mě provokoval svými svůdnými doteky a slovy. Užíval jsem si jeho společnost, ale pořád.... něco mi chybělo. Nedokázal jsem pořádně říct co. Možná, to bylo tím že jsem si s ním nemohl promluvit tak upřímně, bezstarostně, tak jako s Niallem. Ani se nevydržel dlouho objímat, hned chtěl jít přímo na věc. To Niall by na všechno podle mě nešel tak rychle. Pořád jsem musel na Nialla myslet. Nevěděl jsem proč. Prostě jsem musel. Když jsem ho poprvé poznal byl to usměvavý přátelský kluk, který do mě vrazil tak, že mi srazil kufr na zem. Teď to byl tichý kluk s nepřítomným pohledem, který se mnou podle všechno nechtěl mít nic společného. Z přemýšlení mě vyvedl až Harry, který na mě skočil, po tom co vylezl z bazénu.

„Pojď do vody,“ řekl.

„Víš žE neumím plavat,“ pohladil jsem po jeho mokré hrudi.

„To je jedno. Budu celý čas u tebe. Slibuju,“ usmál se.

„Možná později, hmmm?“ políbil jsem ho na čelo.

„Tak dobře,“ řekl a vrátil se zpátky do vody. Sledoval jsem ho, jak se směje, občas mi věnuje krátký úsměv a já na něj taky s úsměvem mávnul. Ale to celé s ním mi připadalo tak... uspěchané. Zvlášť když jsem ho zahlédl jak se baví s někým jiným, a jen tak jakoby náhodou ho pohladí po zádech. S povzdechem jsem si vzal do ruky knížku, kterou jsem si přivezl a snažil se všechny myšlenky alespoň na chvíli pustit z hlavy.

NIALLŮV POHLED

„Čau,“ přišel ke mně Harry s úsměvem.

„Ahoj,“ opětoval jsem mu úsměv. Přece jenom, pořád to byl můj nejlepší kamarád.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se zatímco mě vzal okolo ramen.

„Jasně, proč se ptáš?“ podíval jsem se na něj.

„No... Zayn říkal že se mu zdáš nějak zvláštní. Že jsi jiný než první den tady,“ řekl.

„Jo, no.... něco mi říkal. Ale asi jsem jenom...“

„Asi ti chybí nějaký kluk. Víš co? Pojď večer s námi na večírek a zkusíme ti někoho najít jo?“ chytil mě se smíchem za tvář.

„Ne ,díky,“ sundal jsem jeho ruku.

„Ale no tak. Určitě půjdou i Liam a Louis, když jsou zase spolu, a uvidíš že za chvíli ani ty nebudeš sám. Jenom mě nech se o to postarat jasný?“ podíval se mi s úsměvem do očí.

„Tak dobře,“ řekl jsem nakonec a on mě krátce objal. Věděl jsem že mu nemám co vyčítat, a věděl jsem že mě má rád a já jeho, ale i tak, zase se to stalo. Zase byl s tím, koho jsem měl vážně rád, vlastně miloval. Ale je taky pravda že jsem se mohl snažit víc, když jsem čekal že to přijde.

Večer jsme vážně všichni šli dolů na večírek. Zdálo se mi to takové, elegantnější než ty předešlé večírky. Zayn měl na sobě černou košili, která mu perfektně seděla. No, ve všem vypadal dokonale. Držel se Harryho jako klíště, a ten mu občas něco zašeptal do ucha. Snažil jsem se naučit přenést se přes to a přát jim štěstí. Možná by to bylo lehčí kdybych si byl jistý že s ním má Harry vážné úmysly a není to zase jenom nějaká jeho dvoutýdenní známost. Louis a Liam mi opakovali že vypadám vážně dobře, a že bych se měl po někom porozhlédnout, ale já měl oči jenom pro Zayna. Pak jsem si začal povídat s klukem jménem Teo, měl něco přes 20, byl vážně hezký, měl hnědé vlasy, modré oči a působil vážně mile. Ale upřímně, to nebyl zrovna můj typ a podle jeho oblečení a luxusních hodinek, mi došlo že musí být dost bohatý. Když řekl že jde pro nějaké pití jsem se ohlédl za sebe a uviděl jsem Harryho, jak se s někým líbá. Ale nebyl to Zayn. Byl to nějaký neznámý kluk. Podíval jsem se po místnosti, a nikde jsem Zayna neviděl. Když jsem se ohlédl zpátky na Harryho, už tam nestál. Po chvíli ke mně přišel Zayn.

„Neviděl jsi Harryho?“ zeptal se mě s obavami.

„N-ne,“ zalhal jsem. Nevěděl jsem jak bych mu to měl říct.

„Už asi deset minut ho hledám,“ řekl zoufale.

„Puso,“ objevil se před námi Harry a políbil Zayna na tvář.

„Tady jsi? Všude jsem tě hledal,“ usmál se Zayn.

„Jo, musel jsem na záchod až nahoru,“ řekl Harry.

„Tohle není tvůj parfém,“ řekl najednou Zayn podezřívavě.

„Ehm, jo, pak jsem si rychle skočil do pokoje a použil jsem Niallův. Asi si ho tam zapomněl,“ podíval se na mě a kývl na znamení abych mu to dosvědčil.

„Jo, asi jo,“ řekl jsem.

„No, tak pojďme. A zkusme se porozhlédnout po někom pro tebe,“ usmál se na mě a chytil Zayna okolo pasu.

Následoval jsem je a pořád jsem musel myslet na to, co jsem viděl před chvíli. Věděl jsem že to musím Zaynovi říct, ale vážně jsem to nechtěl. Proto jsem si napřed rozhodl promluvit s Harrym.

„Harry, můžeme si na chvíli promluvit?“ odtáhl jsem ho stranou.

„Jasně,“ řekl Harry a Zayn zůstal u Liama a Louiho, připadal mi nervozní, jakoby tušil že mu Harry lhal.

„Pojď,“ odvedl jsem ho až k recepci.

„Co se děje?“ svraštil Harry obočí.

„To moc dobře víš. Viděl jsem tě. S tím klukem,“ řekl jsem.

„Byl to jenom malý úlet. Nic to neznamenalo,“ zakroutil hlavou.

„Možná pro tebe, ale myslím že pro Zayna ne,“ řekl jsem.

„Ty mu to chceš říct?“ zeptal se.

„Ne,“ řekl jsem. „Ale měl bys začít vážit že ho máš. Existují lidi, kteří by ho rádi udělali šťastnými a kteří by dali cokoliv kdyby pro něj byli ten jediný s kým chce být,“ řekl jsem a protože jsem cítil že se mi do očí tlačí slzy, šel jsem radši zpátky nahoru.

„Nialle,“ slyšel jsem ještě Harryho zavolání ale už jsem se neohlédl.