ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Sledoval jsem Liama a Louiho, jak se navzájem krmí jahodama, a na okamžik jsem si představil sebe a Zayna. A pak zase Harryho a Zayna. Radši jsem od nich odvrátil zrak a snažil jsem se usnout. Už jsem skoro zabral, když někdo zaklepal na dveře.

„Dále,“ řekl Louis.

„Ahoj,“ vešel Zayn s nesmělým úsměvem.

„Co by sis přál?“ zeptal se Louis.

„Ehm, rád bych mluvil s Niallem,“ podíval se na mě.

„Se mnou? Proč?“ řekl jsem.

„Můžeš jít prosím se mnou? Bude to jenom chvilka,“ dotknul se mého ramene.

„Dobře,“ kývl jsem.

Předtím než jsme vyšli ven, jsem se podíval na Louiho a Liama kteří měli zvednuté palce. Jenom jsem obrátil oči v sloup a následoval jsem Zayna do jeho pokoje.

„Sedni si prosím,“ řekl.

„Fajn,“ vydechl jsem a sedl jsem si na postel. On vedle mě.

„Nialle... děje se něco?“ zeptal se opatrně.

„Ne, proč by mělo?“ řekl jsem bez zájmu.

„No... první den jsi se choval úplně jinak. Teď tě nepoznávám. Vypadáš tak.... nešťastně, nebo já nevím,“ řekl jsem.

„To se ti asi zdá,“ řekl jsem.

„Je to mnou?“ zeptal se.

„Co?“ svraštil jsem obočí.

„Nesedím ti? Nechceš abych chodil s tvým nejlepším kámošem?“ řekl.

„S kým Harry chodí nebo spí je jenom jeho věc,“ řekl jsem.

„Podívej,“ dal mi ruku na koleno. „Opravdu tě mám rád, líbí se mi povídat si s tebou, vážně jsem rád v tvojí společnosti.“

„Ne tak jako v Harryho,“ zamumlal jsem.

„Co?“ podíval se na mě zmateně.

„Ale nic,“ zakroutil jsem hlavou.

„Chci ti jenom říct že jestli jsem udělal něco co tě rozčílilo nebo mrzelo, tak mi to řekni,“ naléhal dál.

„Nic jsi neudělal,“ vstal jsem. „Prostě to nechme tak jo?“

„Ale,“ řekl Zayn se smutným výrazem, ale já odešel. Za dveřmi jsem se musel pořádně nadechnout a pak jsem se vrátil za Louim a Liamem, kteří mě rychle zpovídali, ale vlastně, nebylo jim ani co říct.

ZAYNŮV POHLED

Po tom co jsem mluvil s Niallem jsem šel zpátky dolů na recepci, kde zůstal Harry. Viděl jsem ho v společnosti nějaké kluka, a zdálo se mi že mu něco dává. Vypadalo to jako vizitka. Když si všimunl, že jdu k němu, rychle ho odehnal a s úsměvem mě šel políbit.

„Tak hotovo?“ zeptal se.

„Ne tak docela,“ řekl jsem. „Pořád mi neřekl proč je takový.“

„Ono ho to přejde,“ řekl.

„Kdo to byl? Ten kluk co jsi s ním mluvil?“ zeptal jsem se.

„Oh, nějaký kluk, Andrew, jenom se mě na něco ptal, nic důležitého,“ přejel rukou po mé hrudi.

„Vážně? Vypadalo to že jsi mu něco dával,“ řekl jsem.

„Ehm, ne, to jenom, něco mu upadlo a já mu to zvedl,“ pousmál se.

„Jo,“ kývl jsem.

„Tak pojď,“ vzal mě kolem pasu. „Jdeme ven.“

„Harry, počkej,“ zastavil jsem ho.

„hmm,“ podíval se na mě zvědavě.

„Řekni mi, kolik jsi měl... partnerů?“ zeptal jsem.

„Sexuálních nebo stálých,“ zasmál se lehce.

Já jenom pozvedl obočí.

„Fajn,“ vydechl. „Můžeme si jít promluvit?“

„Dobře,“řekl jsem a následoval jsem ho zase zpátky nahoru.

„Opravdový vztah jsem měl vlastně jenom jeden. Když jsem měl 16, zabouchnul jsem se do jednoho chlápka, Nicka. Byl o 12 let starší než já, a taky zkušenější. Byl to vážně fešák, měl skvělý smysl pro humor, taky byl bohatý a vlastnil úspěšnou firmu. O pár měsíců později, po tom co jsme se sblížili, intimně, jsme spolu začali chodit. Naši napřed nesouhlasili, ale nakonec se s tím smířili. Cítil jsem se s Nickem opravdu dobře, tak ještě s nikým. Ale časem jsem si začal uvědomovat že náš vztah asi nebude fungovat. Já sotva dokončil střední, a on už vlastnil firmu, dokonce měl už děti, protože byl rozvedený, o které se musel starat. Prostě, on se byl připravený usadit se, ale já ještě ne. A tak jsem se s ním rozešel. Už je to pět měsíců. On té doby se prostě jenom bavím s klukama kteří mě osloví, spím s nima, já.... vím že takhle nemůžu pokračovat do nekonečna. A taky vím že i ty si zasloužíš přítele, který tě bude respektovat, a to se chci pokusit. Chci s tebou zkusit být, vážně, jenom s tebou,“ držel mou ruku a já se usmál.

„Taky bych chtěl být s tebou,“ políbil jsem ho a pak jsem ho objal.

Upřímně, byl jsem rád že se mi svěřil a cítil jsem že mu na mě opravdu záleží, ale i tak, někde v mojí hlavě jsem si pořád říkal že si nemyslím že spolu zůstaneme, až letadlo přistane zpátky v Británii...

LOUIHO POHLED

Bylo mi Nialla vážně líto. Dokonce ani neměl chuť na jídlo, což mě překvapovalo, protože jsem věděl že on má na jídlo vždycky chuť. Občas se usmál, ale bylo mi jasné že to jenom proto abychom se o něj nebáli. Nevěděl jsem co mám pro něj udělat. Zaynovi jsem to říct nemohl, a nemyslím že Harryho by to nějak extra zajímalo. Připadalo mi že ani Zaynovi není Niall ukradený, dokázal jsem to říct z jeho pohledů, z jeho úsměvů na něj. Ale jeho touha po Harrym byla asi větší než jeho city k Niallovi...

Pozn.

Omlouvám se že to tady nepřibývá častěji, skrz školu. Ale o víkendu snad něco napíšu, téhle povídky mám hotových 14 dílů, a vidím to maximálně na 20, druhé povídky mám myslím 7 dílů, tu bych chtěla mít delší ale asi nebude přibývat moc často. Už mám v hlavě další povídku ale do ní se ještě nepouštím :-D