ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

Zatímco jsem čekal na Louiho, až přijde, přehrával jsem si v hlavě všechny ty vzpomínky které jsme spolu měli, naneštěstí i ty nešťastné. Měl jsem vážně strach že třeba přijde jenom proto aby mi řekl že až odletíme, už mě nikdy víc nebude chtít vidět. Zhluboka jsem dýchal a mnul jsem si zpocené ruce.

Když se ozvalo zaklepání, rychle jsem šel ke dveřím a s posledním hlubokým nádechem jsem otevřel dveře.

„Ahoj,“ usmál jsem se.

„Ahoj,“ taky se usmál.

„Tak... posaď se,“ ukázal jsem na postel.

„Díky,“ sedl si nervozně.

Já si sedl naproti němu.

„Jsem moc rád že jsi ochotný... si se mnou promluvit,“ pousmál jsem se nervozně.

„Jo... no...“ složil si ruce na prsou. „Rád bych to nějak uzavřel.“

V té chvíli jsem vážně myslel že už mě nebude chtít nikdy víc vidět, takže jsem se rozhodl říct to co mám na srdci, jestli chci mít ještě nějakou naději.

„Lou, já... vím že jsem idiot. Vím že to co jsem ti udělal, mi jenom tak neodpustíš, ale chci abys věděl že toho lituju, každý den. Kdybych to tak mohl vzít zpátky, hned bych to udělal, ale vím že to nejde. Miluju tě. Hrozně moc. Ty víš co pro mě náš vztah znamenal, co jsi pro mě znamenal ty a pořád znamenáš. Vím že jsi láska mého života, a nikdy bych nikoho jiného nemohl milovat jako tebe,“ díval jsem se mu přímo do očí.

Louis polknul. „Liame, díky za tvoje slova, ale já už... myslím že je na čase se pohnout dál.“

„Nemohl by jsi mi prosím dát ještě jednu šanci? Jednu jedinou?“ začaly se mi do očí tlačit slzy.

„Já nevím,“ sklopil zrak.

„Prosím,“ kleknul jsem si na kolena a vzal jsem ho za ruce. „Prosím.“

„Jestli ti dám ještě jednu šanci,“ pohladil mě po vlasech. „bude to poslední šance. Jestli to uděláš ještě jednou...“

„Ne, lásko,“ políbil jsem jeho ruku. „Přísahám ti že už tě nikdy nezklamu. Přísahám že se budu snažit abych ti byl ten nejlepší přítel, abych tě dělal šťastným, abychom byli spolu už napořád,“ řekl jsem.

„Vím že i já mám na tom svůj podíl viny, ale to už teď neřešme. Zkusme zapomenout na to špatné co bylo, a soustřeďme se na to co dobré nás čeká,“ usmál se po chvíli.

„Miluju tě,“ spojil jsem rychle naše rty. Ten polibek byl plný vášně a radosti.

„Taky tě miluju,“ opřel si po chvíli své čelo o to moje.

NIALLŮV POHLED

Spolu se Zaynem a Harrym jsme šli dolů do restaurace. Objednali jsme si nějaké jídlo a povídali jsme si. Harry sice většinu času říkal vtipné historky nebo flirtoval se Zayne, což jsem se snažil se všech sil ignorovat, nebo si mě dobíral, sice s humorem, ale mě to občas vadilo. Měl jsem Harryho rád, byl mi jako bratr, ale byli chvíle kdy jsem ho nemohl vystát.

„Tak.... půjdem si zatančit?“ řekl najednou Harry.

„Ne, nejsem zrovna nejlepší tanečník,“ pousmál se Zayn.

„Prosím tě, jsi dobrý, navíc, nikdo není na parketu víc sexy než ty,“ zašeptal mu do ucha zatímco mu přejel rukou po stehně.

Viděl jsem jak se Zaynovi zatajil dech.

„No, možná,“ pousmál se do jeho rtů.

„Fajn,“ řekl Harry a pak se podíval na mě. „Jdeš taky?“

„Ne, díky, dojím si večeři a pak půjdu spát, už jsem opravdu unavený,“ řekl jsem.

„Tak jo,“ řekl Harry, vytáhl nějaké peníze, hodil je na stůl a odtáhl Zayna pryč. Ten mi ještě krátce mávl. Sledoval jsem jak jdou ruku v ruce ven a přešla mě chuť. Zaplatil jsem účet a vydal jsem se jít spát.

O čtyři hodiny později jsem najednou uslyšel zvuk otevřený dveří doprovázený smíchem. Otočil jsem se a viděl jsem Zayna, zaháklého o Harryho jak se smějí a snaží se co nejtišeji zavřít dveře. Ani si mě nevšimli, jak se na ně dívám. Když dopadli na postel, Harry se vyhoupl nad Zayna a ještě stále se smíchem ho líbal, a začal si rozepínat kalhoty, vstal jsem a beze slova jsem vyšel z pokoje. Zdálo se mi že se na mě Zayn podíval, ale bylo mi to ukradené. Začal jsem brečet a nevěděl jsem co mám dělat. Bylo už něco po půlnoci. Napadlo mě jenom zaklepat na dveře Liama.

„Nialle?“ řekl Liam rozespale když mě uviděl.

„Ahoj,“ vzlykl jsem. „Omlouvám se že jsem tě vzbudil.

„To je v... pohodě. Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Ne, nejsem,“ řekl jsem zoufale.

„No... pojď dovnitř,“ vzal mě jemně za rameno.

„Díky,“ řekl jsem slabě a podíval jsem se na Louiho, který rozsvítil světlo.

„Nialle, co se ti stalo?“ podíval se na mě zmateně.

„Můžu spát dnes tady? U nás v pokoji jsou Harry... a Zayn,“ řekl jsem zlomeně.

„Cože? Počkej oni si to začali rozdávat když jsi byl tam?“ řekl Louis nevěřícně.

„Byli tak opilí že mě asi ani nezaregistrovali,“ řekl jsem.

„Sakra,“ vstal pomalu. „Pojď sem.“ nastavil mi náruč a já ji přijal.

„Co se vlastně děje?“ zeptal se Liam.

„Jde o to že Niall se zamiloval do Zayna,“ řekl Louis.

„Oh,“ vydechl Liam. „To jsem nevěděl. Mrzí mě že to... nevyšlo.“

„Ne, nemusí tě to mrzet,“ otřel jsem si slzy. „Můžu si za to sám. Že jsem se tak rychle zabouchnul jak idiot a že jsem si myslel že bych pro jednou mohl někoho zaujmout já, místo Harryho.“

„Poslouchej mě,“ vzal Louis mou tvář do jeho dlaní. „Ty si zasloužíš někoho kdo tě budu hoden. A věř mi, jestli Zayn nevidí jak úžasný jsi, tak on tě hoden není. Jasný?“

Já ho ještě jednou objal.

„Dnes přespíš tady, a zítra se uvidí,“ dal mi Liam ruku na rameno.

„Díky,“ vzlykl jsem.

ZAYNŮV POHLED

(druhý den ráno)

„Dobré ráno,“ políbil jsem Harryho krátce když se probudil chvíli po mě.

„Dobré,“ pousmál se.

„Jak jsi se vyspal krasavče?“ zasmál jsem se lehce.

„V pohodě,“ zívl. „Ale vůbec nic si nepamatuju, ty jo?“

„Moc ne,“ řekl jsem. „Ale když jsem se vbudil nahý, s tebou v posteli došlo mi co se asi dělo.“

„Hmm,“ usmál se záludně. „Už si taky na něco vzpomínám:“
Pohladil jsem ho po hrudi a prohrábl ve vlasech.

„Takže.... teď co?“ zeptal jsem se po chvíli.

„Jak co?“ zeptal se nechápavě.

„Tak... my spolu teď chodíme?“ zeptal jsem.

„Jestli chceš,“ zasmál se.

Místo odpovědi, jsem ho dlouze políbil. Ne že bych ho miloval, na to bylo moc brzo, ale vážně se mi líbil a chtěl jsem to s ním zkusit, pro případ že by to třeba vyšlo.