ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Když jsem se ráno probudil, naskytl se mi ten nejkrásnější pohled na světě. V náručí mi stále ležel Niall, sladce spal a jeho ruce byli obtočené pevně okolo mého pasu, jakoby mě nikdy nechtěli pustit. S úsměvem jsem ho políbil do vlasů, nacož sebou trochu pohl. Udělal jsem to ještě jednou a začal jsem mu zpívat na Dobré ráno.

Po chvíli jsem ucítil jak se usmívá.

„Už jsi vzhůru?“ zachichotal jsem se.

„Proč jsi přestal zpívat?“ řekl zklamaně. „Máš nádherný hlas.“

„Díky lásko,“ prohrábl jsem se mu ve vlasech. „Spal jsi dobře?“

„Úžasně,“ vydechl. „Včerejší noc... pro mě moc znamenala.“

„Já vím,“ otočil jsem ho čelem k sobě. „Pro mě taky.“

„Ani nechápu jak mě potkalo takové štěstí,“ přejel mi rukou něžně po tváři.

„To spíš mě,“ políbil jsem ho dlouze. „Nialle, strašně tě miluju.“

„Já tebe taky,“ usmál se. „Ale až se vrátíme do Británie...“

„Až se vrátíme do Británie, vůbec nic se nezmění, slibuju,“ řekl jsem rozhodně.

„Vážně?“ podíval se na mě.

„Vážně,“ políbil jsem znovu. „Už nikdy tě neopustím. Když jsem našel lásku svého života.“

LIAMŮV POHLED

„Jseš si jistý že to nechceš říct rodičům?“ políbil jsem Louiho na rameno.

„Nemyslím si že jim bude vadit že to nevěděli,“ řekl.

„Hele, já volal mámě a popřála nám štěstí, i za tátu a ostatní,“ usmál jsem se.

„Jo, ale tvoje máma... není jako moje máma, chápeš?“ podíval se na mě.

„Podívej. Nic za to nedáš, když to zkusíš ano? Klidně jí zavolám místo tebe, ale myslím že by to měla vědět, ne?“ dal jsem ruce na jeho boky.

„Fajn,“ vydechl po chvíli. „Zavolám ji hned.“

„Počkej, víš kolik je tam hodin?“ zeptal jsme se.

„Ne, ale třeba budu mít štěstí a jsou tam dvě ráno,“ vzal si do ruky mobil.

„Ty jsi teda syn,“ zasmál jsem se lehce.

Louis se pak na mě ještě jednou podíval a vytočil mámino číslo.

„Li, nevadilo by ti kdybych mohl být sám?“ pousmál se.

„Jasně,“ pohladil jsem po letmo a odešel jsem z pokoje.

O půl hodiny později šel za mnou a vypadal smutně, nebo dojatě.

„Loui, stalo se něco? Nešlo to dobře?“ dal jsem si jeho hlavu znepokojeně do dlaní.“

„Ne, nic,“ pousmál se. „Měl jsem opravdu úžasný rozhovor s mámou.“

„Vážně?“ taky jsem se usmál. „Co tí říkala?“

„Když slyšela že jsme zase spolu a že jsi mě požádal o ruku, začala brečet a po dlouhé době mi řekla zlatíčko,“ vzlykl a já stiskl jeho ruku.

„Bylo to opravdu upřímné, oba jsme začali brečet a slíbili jsme si že až přiletíme do Anglie, navštívíme se a všechno bude jako dřív,“ řekl.

„To je skvělé lásko,“ objal jsem ho nadšeně.

„Jo,“ vydechl s úsměvem. „Mám pocit jakoby mi už nic v životě nechybělo, abych byl doopravdy šťastný.“

„Miláčku,“ políbil jsem ho. „Slibuju že se postarám o to abych ti byl ten nejlepší přítel... manžel na světě.“

„Já vím že jo,“ usmál se.

HARRYHO POHLED

Sledoval jsem jak si Louis s Liamem vybírají nějaké věci na obřad, smějí se u toho, objímají, pusinkují, vážně vypadali moc šťastně. U nich Niall na Zaynově klíně, zamilovaně na sebe hledí a občas se políbí. Byl jsem rád za ně všechny, přál jsem jim to, ale přece... něco uvnitř mě si přálo být na místě někoho z nich. Prostě být s někým kdo mě tak miluje. Je pravda že svou šanci se Zaynem jsem propásl. A nebylo to poprvé. Vlastně až v tu chvíli sem si začal uvědomovat jak moc jsem miloval Nicka, a jak mi pořád chybí, i když si to pořád odmítám přiznat. Byl jsem si jistý že to je láska mého života, a já jsem si ji nechal utéct.

„Harry? Jsi v pořádku?“ přišel ke mně Niall, zatímco Zayn šel se snoubenci něco vyřídit.

„Jo,“ usmál jsem se.

„Zdáš se mi tak odtažitý, smutný,“ pohladil mě po rameni.

„Ne to nic není,“ zakroutil jsem hlavou. „Opravdu.“

„Harry, řekni mi pravdu. Vadí ti že jsme se Zaynem spolu?“ zeptal se mě.

„Ne, jasně že ne. Víš že vám to ze srdce přeju,“ řekl jsem.

„Tak co se děje?“

„Já... nevím. Prostě, když vás vidím, tebe a Zayna a Liama s Louim, cítím že i já chci takový vztah, ale nedokážu to,“ sklopil jsem hlavu.

„Jasně že jo, když budeš chtít,tak ano,“ usmál se.

„Nevím,“ řekl jsem tiše.

„Podívej Harry. Ještě není později potkat tady někoho,“ pousmál se povzbudivě.

„Ne, nechci,“ zakroutil jsem hlavou.

„No... každopádně si pamatuj že tě mám rád, že budu vždycky při tobě, tak jako ty stojíš při mně a že i tebe určitě brzo potká láska. Možná dřív než si myslíš,“ mrknul na mě a já se usmál.

„Možná,“ zašeptal jsem a vzal jsem si do ruky mobil. Pěknou chvíli jsem zíral na číslo, které jsem se nedokázal donutit smazat a zavolal jsem na něj.

„Nicku?“ řekl jsem a čekal až se ozve.

„Harry?“ vydechl překvapeně.

„J-jak se máš?“ zasmál jsem se nervozně.

„Dobře,“ slyšel jsem že se usmívá. „Co ty?“

„Taky se mám dobře,“ řekl jsem.

„To jsem rád,“ řekl. „Proč mi vlastně voláš? Neozval ses mi týdny, vlastně měsíce, neodpovídal jsi mi na zprávy.“

„Já vím, omlouvám se,“ sklopil jsem hlavu. „Myslím že jsem potřeboval čas dospět.“

„A už jsi dospěl?“ zasmál se lehce.

„Nevím, ale myslím že už jsem na to připravený. A jsem připravený na opravdový vztah, takový jaký jsme kdysi měli my dva. Já... myslím že tě pořád miluju.“

Na druhém konci bylo dlouho ticho. „Taky tě miluju,“ ozvalo se po chvíli.