ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Zalezl jsem do pokoje a pokusil jsem se usnout, ale vyrušilo mě něčí zaklepání.

„Dále,“ řekl jsem po chvíli.

„Ahoj,“ objevil se ve dveřích Harryho obličej.

„Ahoj,“ posadil jsem se.

„Můžu s tebou mluvit?“ pousmál se.

„Jasně,“ řekl jsem a Harry si šel sednout vedle mě a dal mi ruku na koleno.

„Nialle, chci abys věděl že tě mám rád a omlouvám se jestli jsem někdy udělal něco kvůli čemu by jsi si myslel opak,“ řekl.

„Páni,“ vydechl jsem. „Proč tohle říkáš?“

„To kvůli Zaynovi. Myslí že ti dostatečně neukazuju jak moc tě mám rád,“ řekl. „Ale opavrdu mám. Víš že nejsem ani zdaleka dokonalý, ale jsou určité věci, na kterých mi záleží, včetně tebe. Víš že tě beru jako bráchu.“

„Jo, já vím,“ sklonil jsem hlavu. Byl jsem vážně překvapený že mi to říká. Samozřejmě jsem věděl že mě má rád a byl jsem mu vděčný že tohle řekl, ale taky mi došlo že dost možná Zayna vážně miluje, když mu záleží na tom co si o něm myslí. Poslední měsíce nenavázal žádnou vážnou známost a možná že se Zaynem to už začal vážně brát.

„No... půjdeš s námi večer na další večírek? Tentokrát je to venku a mělo by to být opravdu dobrý,“ zasmál se.

„Možná, ještě ti řeknu,“ usmál jsem se.

„Dobře,“ políbil mě do vlasů a namířil si to zpátky ke dveřím.

„A Harry?“ řekl jsem ještě.

„Hmm?“ podíval se na mě.

„Taky tě mám rád.“

LIAMŮV POHLED

„Nialle, všechno v pohodě?“ zeptal jsem se ho když přišel do našeho pokoje a vypadal ještě smutnější než předtím.

„Jo,“ klesl na Louiho postel. „Kde je Lou?“

„Dole, šel pro něco k jídlu,“ řekl jsem. „Vlastně jsem rád že jsi už tady. Něco od tebe potřebuju.“

„A co?“ podíval se na mě zvědavě.

„Potřebuju abys mi něco schválil,“ natáhl jsem se do zásuvky a vytáhl z ní krabičku.

„Ty chceš Louiho požádat o ruku?“ zeptal se šokovaně.

„Jo,“ otevřel jsem ji. „Co říkáš na ten prsten?“

„J-je krásný,“ vydechl a já ho s úsměvem zase dal zpátky.

„Ten prstýnek mám pro něj už víc než šest měsíců. Víš, vzal jsem si ho sem aniž bych věděl že tady Louis bude aby mi tak nějak... připomínal co jsem měl, jak šťastný jsem mohl být. Třeba už ženatý s Louim, a ne na nějaké stupidní dovolené pro svobodné. Ale pak, když jsem viděl Louiho tady, připadalo mi to jakoby to byl osud. A řekl jsem si že s ním vážně chci být až do konce svého života,“ usmál jsem se.

„A kdy ho chceš požádat?“ zeptal se.

„Ještě nevím. Chci aby to bylo dokonalé. Možná až poslední den tady. Vážně vůbec nevím,“ zasmál jsem se. „Tak trochu mám strach že mě odmítne. Ne že by mě nemiloval tak jako já jeho, ale vím že by na to chtěl trochu pomaleji ale celé ty měsíce jsem nemyslel na nikoho jiného a chci s ním být, jenom s ním,“ usmál jsem se.

„Jsem si jistý že řekne ano,“ taky se usmál a pak skloní hlavu.

„A ty... co ty? Pořád ještě tak miluješ Zayna, že se nechceš podívat po někom jiném?“ přišel jsem k němu a dal jsem mu ruku na rameno.

„Pořád ho moc miluju. Ale jestli je mu souzený Harry, a jestli spolu budou šťastní, tak jim to budu přát. Protože mi na nich záleží,“ řekl jse.

„Pojď sem,“ objal jsem ho. Vážně mi ho bylo líto, protože jsem věděl že Zayna miluje, ale už se asi smířil s tím že s ním nikdy nebude.

ZAYNŮV POHLED

Tu noc jsem opět strávil s Harrym. Milovali jsme se dlouho, řekl bych že skoro celou noc. Ikdyž jsem se opravdu snažil abych cítil lásku, necítil jsem ji, ani z něj. Byla to prostě vášeň, náklonnost. Ale nic víc.

„Ahoj Nialle,“ usmál jsem se na něj když jsem ho potkal na chodbě.

„Ahoj,“ taky se usmál. Zdál se mi pořád nějak smutný. A to mě ničilo.

„Nialle, chtěl bych se tě na něco zeptat,“ řekl jsem.

„Na co?“ podíval se na mě.

„Kdybych nebyl s Harrym, chtěl bys být se mnou?“ zeptal jsem se.

Niall polknul. „Proč se mě ptáš na tohle?“

„Protože kdybych s Harrym nebyl, udělal bych co by bylo v mých silách abych si tě získal,“ řekl jsem.

„Ale jsi s ním,ne?“ podíval se na mě.

„Jo,“ sklopil jsem hlavu.

„Tak se o tom nebavme ano?“ řekl ještě a já jenom kývl.