ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

„Zlatíčko, na co myslíš?“ podíval jsem se na Louiho, zatímco jsem ho lehce hladil po vlasech.

„Ale na nic,“ zamumlal a stiskl mou ruku.

„No tak,“ políbil jsem ho na čelo. „Řekni mi to.“

„Nic se neděje vážně, jenom... pořád myslím na Nialla, na to jak musí trpět... když vidí Zayna s Harrym,“ vydechl.

„Jo, já vím. Ale věřím že se z toho dostane. Nevídá se s tím... Teem?“ zeptal jsem se.

„Říkal že je milý, ale že pochybuje že by s ním mohl něco mít. Až moc Zayna miluje,“ řekl.

„Hele,“ znova jsem ho políbil, tentokrát do vlasů. „Uvidíš že se to spraví. Až odsud odletí, zapomene na něj.“

„Možná,“ řekl. „Ale určitě to nebude snadné.“

„Neměj strach,“ pousmál jsem se. „A... myslím že jsem se tě ani nezeptal. Berou už vaši líp že jseš gay?“

„No... je to pořád stejné,“ vydechl. „Nezřekli se mě nebo tak, ale vím že mě berou jinak a že se za mě stydí. Ale musí mě přece přijmout takového jaký jsem ne?“

„Neboj lásko. Uvidíš že časem.... až se vezmeme....“

„Až se vezmeme?“ vzhlédl na mě s úsměvem.

„Jasně,“ řekl jsem jako samozřejmost. „Když už jsem tě znovu získal, už tě nepustím.“

„Miluju tě,“ přitáhl si mě k polibku.

„Já tebe víc,“ usmál jsem se šťastně. Vážně jsem ho miloval a vážně jsem si ho chtěl vzít. Vlastně klidně hned, kdyby to šlo.

ZAYNŮV POHLED

Odešel jsem pryč z pokoje a chtěl jsem si jít vyčistit hlavu ale najednou jsem uslyšel pláč. Vycházelo to z teď už Niallova pokoje.

„Nialle?“ zaklepal jsem jemně. „Jsi v pořádku?“

Neozývala se žádná odpověď.

„Prosím odpověz mi,“ řekl jsem naléhavě.

Když se stála neozýval, ale pláč pokračoval, rozhodl jsem se dveře otevřít..

Niall seděl u postele, v ruce držel telefon a po tváři mu tekly slzy, nezastavitelně plakal.

„Nialle, proboha, co se stalo?“ sedl jsem si rychle k němu a začal jsem mu otírat slzy.

„Nic,“ vzlykl.

„Vždyť brečíš. Prosím, hned mi řekni co se stalo,“ pohladil jsem ho po vlasech.

„Nic se nestalo. Jenom jsem.... jenom jsem mluvil s mámou,“ řekl.

„Tak proč pláčeš? Něco se stalo?“ řekl jsem jemně.

„J-já, už jsem ti říkal že po rozvodu svých rodičů žiju s tátou a mámu jsem už dlouho neviděl. Ale když jsem za ní ještě pravidelně jezdil, její manžel, m-můj otčím,“ znova propukl v pláč.

„Co ti udělal?“ zeptal jsem se ho zoufale.

„Neudělal mi to co si myslíš. Ne-nezneužil mě. Ale... dotýkal se mě... tam... a máma mi nevěřila, když jsem jí to řekl. Měl jsem 9. Když se to dozvěděl táta, zmlátil ho a vyhrožoval mu že ho udá, ale pro nedostatek důkazů s ním nic neudělali. Já se pak s mámou setkal jenom párkrát, vždycky když přijela k nám, ale náš vztah se stal dost chladným. A ještě se to zhoršilo když zjistila že jsem gay. Můj táta i brácha to vzali dobře, ale ona... Já... teď mi volala aby mi řekla že doufá že shořím v pekle, protože ho nakonec zatkli když u něj našli v počítači dětskou pornografii. J-já, pořád opakovala že je to moje vina, ale já... já nechápu proč,“ rozbrečel se ještě víc a já ho rychle objal.

„Ššš, vybreč se, uleví se ti,“ hladil jsem ho po vlasech. „Ten hajzl snad dostane co si zaslouží a tvoje matka taky. Tvoje slzy si ale vůbec nezaslouží jasné?“ políbil jsem ho do vlasů a on lehce kývl.

Až se trochu uklidnil, uložil jsem ho do postele a ležel jsem s ním, až dokud neusnul. Potom jsem ho ještě políbil na čelo a potichu jsem odešel.

Když jsem vešel zpátky do pokoje mě a Harryho, viděl jsem ho jak něco píše na mobilu. Sedl jsem si na protější postel a on se na mě zmateně podíval.

„Kde jsi byl tak dlouho?“ zeptal se.

„S Niallem,“ řekl jsem.

„Aha... bavili jste se?“ řekl.

„To ani ne,“ sklopil jsem hlavu.

„Něco se stalo?“ zeptal se pořád bez zájmu.

„Harry, ty jsi věděl o tom s jeho otčímem?“ zeptal jsem se.

Harry se na mě konečně pořádně podíval. „Jo.“

„Jestli se ti s tím svěřil, tak ti musí opravdu věřit a mít tě rád. Tak by jsi se mohl konečně chovat jako opravdový přítel,“ řekl jsem.

„A nechovám se tak snad?“ zeptal se.

Povzdechl jsem si. „Asi ne. Občas se mi zdá jakoby ti byl úplně ukradený.“

„To není pravda,“ sednul si. „Mám ho rád. Beru ho jako bratra.“

„No... možná by jsi mu to měl dávat víc najevo,“ řekl jsem ještě.

Harry jenom sklopil hlavu.