ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Co tady dělám, pomyslel jsem si když jsme s letadlem přistáli na Bahamách. Akce pro nezadané gaye. Bože, co mě to napadlo. K homosexualitě jsem se přiznal teprve před rokem a jdu sem. Vážně jsem nechápal sám sebe. Přece jsem se zapřísahal že po Antonym už nikoho nechci. Alespoň ne v blízké době. Ale už jsem byl tam. Všichni kolem mě křičeli a smáli se od radosti, několik z nich do mě strčilo, když se rozběhli dál. Zakroutil jsem hlavou, upravil jsem si batoh na zádech a s hlubokým nádechem jsem se vydal vstříct dvoutýdenní frašce.

Sotva jsem se dostal dovnitř a někdo do mě strčil tak, že mi spadl kufr.

"Kruci," zvedl jsem ho.

"Oh, promiň," usmál se ten co mě shodil.

"To nic," řekl jsem.

"Jmenuju se Niall, ty?" podal mi ruku.

"Zayn," potřásl jsem mu s ní.

"Jsi tady sám?" zeptal se.

"Jo, od toho tady jsme ne?" řekl jsem se smíchem.

"Myslel jsem jestli jsi tady s nějakým kámošem," pousmál se.

"Oh, ne. Ty jsi tady s někým?" zeptal jsem se.

"Jo, s Harrym. Tamhle je!" ukázal na kudrnatého kluka kousek od nás, který se právě něčemu smál.

"Tvůj kamarád?" usmál jsem se.

"Jo, chceš se s ním seznámit?" vzal mě za rameno.

"Jasně," řekl jsem a on mě odvedl až k němu.

"Harry, tohle je Zayn. Právě jsme se poznali," podíval se na mě.

"Harry," podal mi s úsměvem ruku.

"Zayn," taky jsem se usmál. Páni, musel jsem uznat že to byl vážně fešák. Niall taky, ale na Harrym mě hned něco upoutalo, ikdyž jsem přesně nevěděl co. Prostě mě hned přitahoval.

"Tak... půjdeme se zapsat ne?" zasmál se najednou Niall a vedl nás k recepci.

LOUIHO POHLED

Po tom co jsem se zapsal, jsem se vydal na svůj pokoj. Číslo 17. Věděl jsem že tam s někým budu, ale nevěděl jsem s kým. Když jsem otevřel dveře, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Zrovna si tam vybaloval svoje věci. Když se na mě podíval, zamrznul. Byl to Liam, můj bývalý, kterého jsem neviděl už půl roku.

"Oh," vydechl jsem. "Ty jsi tady?"

"J-jo," vydal ze sebe po chvíli. "Nevěděl jsem že i ty sem jedeš."

"No... přijel sem," pousmál jsem se nervozně.

"Ehm, můžu si s někým vyměnit pokoj jestli chceš," řekl.

"Oh, jo, jasně. Tak to asi bude lepší," řekl jsem rychle.

"Jo," kývnul a vzal do rukou svoje kufry, ale já ho zastavil.

"Ne," mávnul jsem rukou. "Už jsi skoro vybalený, já se přestěhuju jinam."

"Jsi si jistý?" zeptal se.

"Jasně," usmál jsem se. "Pokusím se někoho najít, kdo by si to vyměnil.“
"Dobře," řekl.

"Dobře," zopakoval jsem a ještě pořád v šoku jsem z pokoje vyšel.

Za dveřmi jsem se musel znova párkrát zhluboka nadechnout.

"Sakra," zavrčel jsem když mi spadl kufr.

"Jsi v pohodě?" objevil se přede mnou blonďatý kluk.

"Ehm, jo," vzal jsem si ho zase do ruky. "Jenom potřebuju někoho kdo by si se mnou vyměnil pokoj."

"Proč? Je s ním něco?" zeptal se.

"Ne, to ne. Ale vinou blbé náhody jsem se ocitl v pokoji s mým bývalým, o kterém jsem nevěděl že sem jede," pokrčil jsem s úsměvem rameny.

"Aha," zasmál se lehce. "Jestli chceš, můžu ti pomoct."

"Fajn, díky," řekl jsem.

"Mimochodem, jsem Niall," podal mi ruku.

"Louis," usmál jsem se.

"No... já a Harry máme pokoj hned vedle. A naproti nás je Zayn, kluk kterého jsem před chvíli poznal. Zatím je v pokoji sám, tak máš jedinečnou šanci," usmál se.

"Vážně? Tak díky. Myslíš že mu to nebude vadit?" zeptal jsem se.

"Určitě ne," usmál se. "Pojď půjdu s tebou."

"Fajn," řekl jsem.

Niall zaklepal na dveře a pak vešel.

"Ahoj," usmál se.

"Ahoj," taky se usmál. Byl to snědší černovlasý kluk,a fakt vypadal dobře. Možná až moc dobře, no, mít takového přitažlivého spolubydlícího... ikdyž, proto je to taky výlet svobodných ne?

"Ahoj, já jsem Louis," přišel jsem k němu abych mu podal ruku.

"Zayn," znova se usmál.

"Víš... tady Louis by tě chtěl poprosit jestli by mohl mít s tebou pokoj. V tom původním je totiž jeho bývalý, o kterém nevěděl že bude tady, takže by potřeboval pomoct.," řekl Niall.

"Žádný problém," řekl Zayn.

"Děkuju," vydechl jsem. "Doufám že tě to nebotěžuje."

"Ne, vůbec ne. Jsem tady zatím sám, tak uvítám společost," řekl se smíchem.

"Dobře," taky jsem se zasmál.

HARRYHO POHLED

Po tom co jsem si vybalil jsem padl na postel.

"Copak? Cesta byla tak náročná?" vešel dovnitř Niall se smíchem.

"Mhm, kolik myslíš že je tady vlastně kluků?" zeptal jsem se vyčerpaně

"Asi 100," řekl Niall. "A všichni jsou z Británie. Ani nevím proč. Asi proto, že kdyby jsi tady našel svou druhou polovinu, máš větší naději že spolu zůstanete už navždy bez větších překážek," usmál se zasněně a já po něm hodil polštář.

"Hej," zařval Niall a pak se rozesmál. "Myslíš že si pak můžeme vzít vzorky?"

"Jaké vzorky?" svraštil jsem obočí.

"No, já nevím. Jako ve filmech. Osušky, šampony, bonbony..." začal vyjmenovávat.

"Možná," zasmál jsem se. "Ale vsadím se že ikdyby to bylo zakázané, i tak se pokusíš něco propašovat."

"Jasně že jo," řekl jako samozřejmost a taky se svalil na postel. "Sakra, je to vážně pohodlné," uvelebil se.

"Kdy začíná ten večírek?" zeptal jsem se.

"V sedm. Je na to vyhrazená nějaká část hotelu. Má to být venku, bude tam velká výzdoba a skvělá hudba. Mělo by to stát za to," řekl.

"No doufám," řekl jsem.

"Hele. Půjdeme tam i se Zaynem a Louim?" zeptal jsem se.

"Kdo je Louis?" zeptal jsem se.

"Nastěhoval se k Zaynovi," řekl.

"Hmm, fajn. A ten Zayn... jak se ti líbí?" zeptal jsem se.

"Je to fešák. A sympaťák. Proč?" podíval se na mě.

"Jenom tak," řekl jsem.

Pozn.

Tak tady je první díl. Další díly, nevím kdy budou. Příští čtyři dny budu mít moc práce...