ONE DIRECTION FAN FICTION

1.duben

HARRYHO POHLED

Zase jsem dosáhl co jsem chtěl. Zase jsem ošukal toho blbce Louiho. Dělalo mi radost vidět, jak po mě touží, jak slastně vzdychá... Bylo mi jasné že sex neměl už pěkně dlouho. No, musím uznat že sex s ním nebyl špatný. Budu v tom pokračovat. Teď ho pár dní nechám, a pak ho zase přesvědčím, že se mnou si nebude jen tak zahrávat, a že touží po tom abych ho pořádně opíchal. Spokojeně jsem se usmál, a pomalu jsem vstal. Bylo už 10 ráno, takže Niall a Louis museli být pryč. Zůstali tu teda jenom Liam a Zayn, náš dokonalý pár. 'Uvidíme, jak dlouho jim to jejich dokonalé štěstí vydrží', řekl jsem si pro sebe, a prohrábl jsem si vlasy. Neslyšel jsem žádné zvuky, takže jsem předpokládal že ještě nevstali. Dobré pro mě. Nemusím se přece dívat na to jak se pusinkují, a objímají. Ťut'u ňuňu, a podobné sračky.

Potom co jsem vyšel z koupelny, jsem zamířil přímo do kuchyně. Vzal jsem si nějaké sušenky, a uvařil jsem si kávu. Po snídani jsem se oblékl, a šel jsem někam ven. Konečně vylezlo slunce, a tak jsem nechtěl celý den proležet u televize. Navíc, je pátek, takže večer by se snad měl vydařit, a měl bych si užít. Už pár dní jsem se pěkně nudil. Zavřel jsem za sebou dveře, a šel jsem někam hledat vzrušení.

LIAMŮV POHLED

Vzbudil jsem se do příjemně hřejivého, slunečného ráno. Hned jak jsem otevřel oči, uviděl jsem svou lásku. Uviděl jsem krásnou Zaynovu tvář, která se ani nehnula, viděl jsem jak pravidelně oddechuje, a když jsem se podíval na naše ruce, byli propojené. Zbožňoval jsem ho, všechno na něm. Přejel jsem rukou jemně přes jeho líčko, k jeho nosu, obočí, čelu, až k jeho rtům, které jsem následně krátce políbil. Potom jsem hlavou zase klesl na polštář, a tiše jsem se na něj díval, zatímco jsem přemýšlel, jak to že mě potkalo takové štěstí. Netrvalo to však dlouho, a i Zayn se začal pomalu probouzet.

"Dobré ráno," řekl jsem tiše.

"Mmm... dobré ráno," pousmál se.

Neodolal jsem, a dal jsem mu malou pusinku na dobré ráno.

Tiše se zasmál. "Kolik je hodin?"

"Čtvrt na jedenáct," podíval jsem se na mobil.

"Mmm... tak to můžu ještě spát," rozpojil naše ruce a otočil se na bok.

Se smíchem jsem se k němu zezadu přitiskl.

"Lásko, nezapomeň že musíš překládat tu knihu, pár dní jsi na to úplně kašlal," prohrábl jsem se mu ve vlasech.

"Já vím, já vím, pak se do toho dám, ale teď mě jenom obejmi," řekl unaveně, a já dal ruku kolem něho.

"Tak spinkej, já jdu připravit nějaké jídlo," dal jsem mu pusu do vlasů.

"Nechoď!" otočil se najednou čelem ke mě.

"Zayne, nebuď jak malý," zasmál jsem se.

"Prosím! Jenom ještě deset minut," poprosil s našpulenými rty, a natáhl se pro moji ruku.

Lehl jsem si teda zpátky k němu. "Ty jsi vážně jak malý, ale na to si nezvykej. A... v pondělí půjdeš se mnou do práce, jak jsi mi říkal?" pohladil jsem ho po rameni.

"Mhm. Chci to říct tvé tetě. Že spolu chodíme. Vím že s tvými rodiči nemáš teď úplně ideální vztah, a navíc žijí dost daleko, a i k mým rodičům to je dlouhá cesta, tak to chci říct alespoň jí. Myslíš že jí to nebude vadit?" podíval se na mě.

"Ne. Vždycky mě podporovala, a řekla mi že jsi jí sympatický. Navíc, už jsem dospělý, a život si zařídím tak jak chci já," řekl jsem rozhodně, a políbil jsem Zayna na čelo.

"Miluju tě," řekl Zayn ještě jednou a přitulil se ke mě ještě víc.

"I já tebe," řekl jsem něžně, a pomalu jsem zavřel oči.

ZAYNŮV POHLED

(odpoledne)

"Nedívej se pořád na mě!" řekl jsem naštvaně Liamovi, který mě pořád sledoval.

"Nemůžu si pomoct," zasmál se Liam, zatímco jsem měl nohy, na jeho klíně, a překládal jsem na svém notebooku.

"No tak si pomož," řekl jsem přísně, snažíc se nesmát, protože na něho jsem se nedokázal doopravdy zlobit.

Liam se jenom usmál a polechtal mě na noze.

Začal jsem se hihňat, protože jsem dost lechtivý. "Nech mě," pištěl jsem.

"A co když ne," lechtal mě dál, a postupoval výš a výš.

"Ne," bylo jediné na co jsem se zmohl.

Liam vzal opatrně notebook, a položil ho na zem. Hned potom mě dál lechtal, už i na břichu, na rukách...všude. Smál jsem se, házel rukama, a prosil ho ať toho nechá, ale to on nemínil udělat.

Najednou ale přestal. Podíval jsem se na něj, a měl ruku na obličeji, vypadajíc vystrašeně. Hned mi došlo, že jsem ho asi zranil. Posadil jsem se, a natáhl jsem se k němu.

"Miláčku, je ti něco? Promiň, nechtěl jsem," začal jsem ho hladit po tváři.

"To nic není," řekl Liam, a stále měl zakrytou pusu.

"Ukaž mi to," zašeptal jsem, a jemně jsem mu oddělal ruku. Viděl jsem že mu teče ze rtu pramínek krve. "Bože, promiň zlato, pojd' si to umýt," vzal jsem ho za ruku a zavedl jsem ho k umyvadlu v kuchyni.

"Nic to není," řekl Liam, zatímco si otíral krev.

"Ale jo, promiň mi to lásko," vzal jsem jeho hlavu do dlaní, když se mu krev zastavila.

"Je to moje vina. Měl jsem tě nechat na pokoji," řekl nešťastně.

"Ne, zapomeň na to," objal jsem ho, a dal jsem mu pusu na tvář. "Ted' si pojdme zpátky lehnout, jo?" usmál jsem se na něj.

Liam jenom kývl hlavou a pohladil mě po ruce.

Vrátili jsme se teda na sedačku, a nechal jsem Liama, at' si mi lehne na mou hruď. Vždycky jsem na něm ležel já, protože jsem byl drobnější, ale tentokrát jsem udělal vyjímku. Políbil jsem ho do vlasů, a přejížděl jsem po jeho rameni nahoru a dolů.

NIALLŮV POHLED

Po tom co jsme já a Louis přišli domů, jsme se připojili k Zaynovi a Liamovi na televizní maraton, ostatně, to jsme dělali často. Harry nebyl doma, a můžu říct že jsme všichni byli docela rádi. Protože byl pátek, bylo nám jedno v kolik půjdeme spát, ale časem nás zmohla únava a usnuli jsme.

"Ugh," zavrčel jsem, když mě ve 3 ráno vzbudila televize. Ohlédl jsem se za sebe, a všiml jsem si že na věšáku není Harryho kabát. Zřejmě pořád není doma, pomyslel jsem si. Vstal jsem a neviděl jsem ani jeho boty. Pro jistotu jsem se šel potichoučku podívat do jeho ložnice, a do koupelny, ale vážně, nikde nebyl.

Vrátil jsem se teda do obýváku.

"Hej, hej," třásl jsem s Louim, abych ho vzbudil.

Ten sebou ošil. "C-co je?" řekl vyděšeně.

"Je už po třetí ráno, a Harry tady ještě není," řekl jsem vyděšeně.

"No a? Asi je na nějakém svém večírku s podobnýma kokotama jako je on," řekl Louis unaveně, a pomalu se posadil.

"Jo, ale... co když se mu stalo? Třeba ho přepadli, přejelo ho auto?" začal jsem si představovat hororové scénáře.

"Takové štěstí já nemám," řekl otráveně.

"Nech toho Loui, s tím není legrace, co když se mu vážně něco stalo? Nemám mu zavolat?" vyndal jsem mobil z kapsy.

Louis pokrčil rameny.

Vytočil jsem Harryho číslo, a čekal jsem až se ozve. "Nebere to," řekl jsem nervozně.

"Říkal jsem ti, že se někde baví," řekl Louis a odešel do svého pokoje.

Zakroutil jsem hlavou. Měl jsem o něho vážně strach. Sice mě dost často fakt štve, ale je to můj spolubydlicí, a chtěl jsem vědět jestli je v pohodě.

Podíval jsem se na Zayna a Liama, kteří byli přitulení k sobě, a stále spali. Rozhodl jsem se je nebudit, vypnul jsem televizi, a pomalu jsem odešel do svého pokoje. Ještě

jednou jsem se pokusil dovolat, ale stále nic. Zavřel jsem teda oči, a doufal jsem že se jenom někde baví.