ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

"Ahoj!" pozdravil jsem Nialla, který byl ještě v obýváku.

"Čau!" usmál se a vrátil se zase zpátky k televizi.

"Všichni už spí?" zeptal jsem se.

"Jo. Louis a Harry si šli před chvilkou lehnout a Zayn říkal že na tebe čeká a že ti musí říct něco hodně důležitého. Vypadal fakt divně," řekl.

"Stalo se něco?"

"To nevím. Nechtěl mi nic říct," řekl.

"Fajn. Díky," namířil jsem si to pomalu do pokoje.

Na posteli jsem uviděl sedět Zayn s hlavou v dlaních.

"Co se děje miláčku?" klekl jsem si k němu a pohladil jsem ho po vlasech. "Niall říkal že mi musíš něco říct."

Zayn se zhluboka nadechl a zvedl hlavu. "Já... prosím sedni si."

Polkl jsem a nervozně jsem si sedl vedle něho.

"Tak co se děje," dal jsem ruku na tu jeho.

"Já... To co ti řeknu může navždy změnit náš život," řekl vážně, až jsem začal mít strach. "Dneska... za mnou přišla Jackie."

Musím přiznat že při vyslovení jejího jména jsem si vzpomněl na ty dny plné žárlivosti, která se začala znova ozývat.

"Co chtěla?" zeptal jsem se.

"Přišla ubrečená, úplně zoufalá.. .a... těhotná," podíval se na mě upřeným pohledem.

"Je těhotná? V jakém je měsíci?" zeptal jsem se překvapeně.

"Na začátku sedmého. Ale... je to celé složité. Ona... to dítě nechce," sklopil oči.

"Cože? Proč?" zeptal jsem se tiše.

"Ona... má to dítě s jedním hajzlem, se kterým se zapletla. Dlouho ji týral jak psychicky tak fyzicky. To dítě... je plod znásilnění. A tak Jackie cítí že ho nedokáže milovat tak jak by měla a nevěří že by se o něho dokázala postarat," řekl Zayn.

"Bože," vydechl jsem. "To je hrozné. Je mi jí líto. Ale to se jenom tak chce vzdát dítěte? Komu ho chce dát?"

"No...nám," řekl Zayn s nesmělým úsměvem.

"Jak to myslíš? Ona nám chce dát svoje miminko?"

"Asi jo. Řekla že by ho chtěla dát někomu komu věří a kdo mu dá spoustu lásky. Že chce aby jsme ho měli my," stiskl mou ruku.

"Já... nevím co mám říct? Myslíš to vážně?" řekl jsem s úsměvem.

"Řekl jsem ji že si o tom spolu promluvíme a dám ji co nejdřív vědět. A že pokud se rozhodneme že si její dítě nenecháme, pomůžeme jí najít jinou rodinu. Víš, byl bych rád kdyby se o něj starala ona, ale nevím... podle toho co řekla si nemyslím že by to zvládla. Ať už finančně, nebo psychicky," řekl Zayn s o cosi smutnějším výrazem.

"Takže... ty chceš dítě?" zeptal jsem se.

"...Chci. Jestli ty taky," podíval se váhavě.

Chvilku jsem mlčel než jsem ho dlouze políbil. "Taky ho chci. Možná je to naše jedinečná příležitost utvořit rodinu," usmál jsem se.

"Strašně tě miluju," objal mě pevně. "Takže můžu Jackie říct že jsme se rozhlodli?"

"Můžeš," řekl jsem s úsměvem a ještě dlouho jsme seděli v objetí. V té chvíli jsem byl neuvěřitelně šťastný. Budeme rodina.

ZAYNŮV POHLED

9.1.

Na druhý jsem poprosil Jackie aby přišla a Liam si vzal volno, aby jsme si promluvili, o tom jak to bude s jejím dítětem.

"Ahoj," objal jsem ji když jsem ji uviděl ve dveřích.

"Ahoj," pokusila se o úsměv. "Liame, ráda tě vidím," objala i jeho.

"Já tebe taky," řekl Liam.

"Tak, posaď se," řekl jsem a odvedl jsem ji k sedačce.

"Neboj. To zvládnu sama," pousmála se.

"Chceš něco na pití, nebo jídlo?" řekl Liam.

"Ne, díky," řekla Jackie.

"Jac, nechci abys ses cítila že na tebe nějak tlačíme," pohladil jsem ji.

"Vůbec ne, Zayne. Jestli někomu chci dát svoje dítě bez toho abych se bála kde asi skončí, jste to vy dva," řekla.

"Jackie, jsi si tím opravdu jistá?" zeptal jsem se.

"Jsem. Včera jsem o tom hodně přemýšlela. Prošla jsem si všechny pro a proti a co se týče vás byli tam samé pro. Takže jsem si jistá. Cítím to tak. Víš že ty jsi jako můj bratr a v současnosti jsi jeden z mála lidí, kterým na mě ještě záleží," stiskla mi ruku.

"Záleží. A nechci abys teď cítila jako povinnost dát nám tvoje díte," řekl jsem.

"Necítím to jako povinnost. Věřte mi. Opravdu chci aby jste ho měli vy," usmála se na mě a na Liama.

"Děkujeme," řekl Liam jemně. "Slibuju že se o něj budeme starat co nejlíp to půjde. Každopádně si můžeš být jistá že láska mu nikdy chybět nebude."

"To vím," řekla Jackie a zadržela slzu. "Hned začnu vyřizovat záležitosti, aby jste se stali jeho rodiči," řekla.

"Se vším ti pomůžeme. Budeš ho moct navštěvovat a kontaktovat tak jak budeš chtít," začaly se i do mých očí drát slzy.

"Cením si to. Ale nemyslím si že by to bylo fér a hlavně by to pro mě asi nebylo lehké. Po porodu chci odjet daleko. Mám jednu sestřenici v Kanadě, u které bych mohla možná chvíli bydlet. Ale byla bych vám vděčná alespoň za nějaké fotky, videa... abych viděla jak roste," začala plakat a já ji rychle objal.

"Jsi si tím opravdu jistá?" dal jsem ji pusu do vlasů.

Začala kývat, zatímco brečela. "Jsem si naprosto jistá," odtáhla se ode mě a její slzy vystřídal úsměv. "Vím že vy dva budete skvělí rodiče."

"Můžu tě taky obejmout?" řekl Liam, který měl v očích taky slzy, které začaly pomalu stékat dolů. Jejich objetí bylo dlouhé a pevné.

V té chvíli jsem si uvědomil, že brzo se nám změní život.