ONE DIRECTION FAN FICTION

2.5.

ZAYNŮV POHLED

Ráno se mi naskytl pohled na sladce spícího Liama, v jehož náručí jsem ležel. Přejel jsem mu jemně po tváři a pousmál jsem se nad zvukem který vydal z pusy. Opřel jsem se o loket a jednou rukou jsem přejížděl po jeho nahé hrudi.

"Hmm," začal se Liam probouzet.

"Dobré ráno srdíčko," usmál jsem a dal jsem mu krátkou pusu.

"Už jsi vzhůru?" našel mou ruku.

"Trošku nezvyk že?" zasmál jsem se tiše. Nebylo obvyklé abych se probudil dřív než on.

"Kolik je hodin?" zeptal se, zatímco pootevřel oči a začal se mi prohrabovat ve vlasech.

"Nevím a je mi to jedno. Přece ještě nikam nejdeme," naklonil jsem se k němu něžně a spojil jsem naše rty.

"Moc tě miluju," řekl Liam.

"Já tě miluju víc," usmál jsem se. Miloval jsem když jsem slyšel ty slova z jeho úst. Bylo to jakoby těm slovům dával nový význam.

"Tomu nevěřím," zasmál se tiše. "Budeš mi to muset dokázat."

Bez dalších slov jsem teda vášnivě přitiskl svoje rty na ty jeho a dokázal jsem mu to. Doufám že dostatečně.

NIALLŮV POHLED

"Jak se asi mají?" zeptal jsem se Louiho a Liama večer.

"Jak asi. Určitě úžasně. Jsou sami, nikdo je neotravuje, můžou si tam bezstarostně užívat a být pořád spolu," řekl Harry s mírnou dávkou žárlivosti.

"Hej. Neříkej že bys rád šel na nějakou chatu, daleko od města?" řekl jsem nevěřícně.

"Věřil bys že jo? Troška klidu s mojí láskou," objal Louiho a dal mu pusu na tvář.

"No jo. A místo toho zítra budeš vstávat do práce," řekl se smíchem Niall.

Harry po mě hodil polštář.

"Hele, já jdu taky do práce. Všichni jdeme. To ty jsi se tady celé měsíce vyvaloval. Tak teď makej," řekl jsem uraženě.

Harry jenom pokroutil hlavou a začal se věnovat Louiho rtům.

Obrátil jsem oči v sloup a odešel jsem do svého pokoje abych zapl skype a viděl svou lásku.

LIAMŮV POHLED

"Li?" zeptal se tiše Zayn, zatímco jsme seděli na lavičce před chatou a pozorovali slunečnou krajinu.

"Co?" pohladil jsem ho.

"Myslíš že... no... že někdy budeme rodina? Víš jak to myslím," sklopil Zayn hlavu

"Zlatíčko. Samozřejmě že ano," objal jsem ho pevně.

"Ale... já... to nemůžeš vědět. Přece víš že gay párům jenom tak nesvěří dítě. I normální páry často musí čekat dlouho, je možné že se ani nedočkají. Co teprv my?" řekl Zayn a hlavu mu klesla ještě níž.

"Lásko, poslouchej," zvedl jsem ho něžně za bradu. "Slibuju ti že jednoho dne budeme žít tak jak jsme snili. Budeme žít v hezkém domečku, který bude jenom náš, budeme žít v klidu, nebudou nás hnát stresy velkoměsta, z tebe se jednou stane spisovatel a já budu pracovat s dětmi. Třeba v nějakých zájmových kroužcích. A... jednoho dne budeme mít děťátko. Holčičku nebo chlapečka, na nom nesejde. Hlavně bude naše. Zahrneme ho láskou. Vychováme ho tak, aby z něj byl dobrý člověk, tak jako ty," pohladil jsem Zayna, nacož se něžně usmál. "Budeme spolu šťastní. Bude to tak. Jenom mi věř miláčku ano? Jsi moje všechno. Strašně, strašně, strašně moc tě miluju," políbil jsem ho.

Když se naše rty oddělily, Zayn si opřel čelo o to moje a chytil mě za ruce.

"Chci to. Všechno co jsi řekl. Chci být s tebou navždy. Chci aby jsme spolu měli dítě. Naše sluníčko," usmál se, nacož jsem ho musel znova políbit. "Nebude to lehké. Ale spolu to zvládneme," řekl Zayn.

"Zvládneme. Stačí když budeme spolu. Moc tě miluju," zašeptal jsem.

"Taky tě moc miluju. Hrozně moc," řekl Zayn a objal mě.

8.5.

LOUIHO POHLED

"Už jsou tady!" zakřičel Niall, zatímco se díval z okna.

V okamžiku jsem vyskočil a se mnou i Harry. Vážně jsme uviděli jak vystupují z auta. Začali jsme ječet a mávat. Ale ani nás nezaregistrovali. Postavili jsme se teda rychle před dveře, které se po chvíli otevřely.

"Ahoj!" zvolali jsme všichni nadšeně, když jsme je uviděli.

Na jejich tváři svítil široký úsměv.

"Chyběli jste nám!" objal Zayn Nialla a Liam zatím objal mě.

"Vy nám taky!" zasmál jsem se.

"Jak jste se měli?" řekl Niall zatímco objal Liama a já přešel k Zaynovi.

"Bylo to úžasný. Byli jsme tam jenom my dva, to snad mluví samo za sebe. Ale vážně jste nám chyběli. Dokonce i Harry," řekl Zayn a dlouze Harryho objal.

Upřímně čekal jsem že bude mít Harry zase nějakou blbou poznámku, ale ne. Jenom je s úsměvem oba objal.

"Tak si půjdem sednout ne? Musíte nám říct všechny podrobnosti," řekl jsem.

"Všechny snad ne," řekl Niall.

Zayn a Liam se zasmáli a ruku v ruce si šli sednout.

"Chcete kafé?" zeptal jsem se.

"Ne díky," usmál se Zayn.

"Tak povídejte," řekl nedočkavě Niall.

"Co máme říkat?" řekl se smíchem Liam. "Bylo tam krásně, skvělé počasí, nádherná příroda, klid..."

"Nuda," zívl si Harry falešně, nacož jsem ho musel plácnout po noze.

"Spíš povídejte jak jste se měli vy?" řekl Zayn.

"No, co vám mám říkat. Buď jsem byl v práci nebo zavřený s tady těma," řekl Niall.

"Hele. Když vás naše přítomnost tak obtěžuje můžeme klidně jít," zvedl se Harry, ale já ho hned zase donutil posadit se zpátky.

"Zlato, neurážej se kvůli každé kravině," pohladil jsem ho po tváři.

"Tak ať mě nesere," řekl Harry uraženě.

Já se jenom tiše zasmál a stiskl jsem jeho ruku.

"Ne. Vážně. Bylo to úžašně a všem vám děkujeme. Hlavně tobě Nialle, za to že díky tobě jsme měli tak krásnou svatbu," usmál se Zayn.

"To nic nebylo. Udělal jsem to rád," řekl Niall.

To Harryho ještě víc naštvalo a složil napučeně ruce na prsou jako malé děcko. Jo, někdy se chová na proplesknutí, ale i tak ho miluju.