ONE DIRECTION FAN FICTION

1.5.

ZAYNŮV POHLED

"Tak jak vypadám?" zeptal jsem se nesměle Olivie a Nialla, kteří byli při mně když jsem se připravoval na obřad.

"Vypadáš dokonale. Liam z tebe možná i odpadne až tě uvidí," usmála se Olivia a trošku mi poupravila kravatu.

"Díky," pousmál jsem se. "Jsem tak hrozně nervozní."

"Neboj se, až ho uvidíš všechna nervozita zmizí," řekla Olivia.

"S Liamem jsou Louis a Harry?" zeptal se Niall.

"Jo. Radši je půjdu zkontrolovat," řekla Olivia.

"Dobře děláš. Já tady zůstanu s naším ženichem," zasmál se Niall a dal Olivii krátkou pusu.

"Ale vážně. Vypadám dobře? Nevypadám moc škrobeně?" prohlížel jsem se pořád nejistě před zrcadlem.

"Zayne. Ikdyž nejsem gay, musím říct že jsi fakt kus, jasný?" řekl Niall a já se na něj podezřívavě podíval.

"Počkej. Já pojedu s tebou a Olivií že?" zeptal jsem se.

"Jo. Liam pojede s těma dvama pakama," řekl Niall.

"Bože. Už tam chci být. Už chci konečně stát vedle Liama a spojit naše životy navždycky," usmál jsem se a Niall mě najednou objal.

"Moc vám to přeju. Jsem vážně šťastný že vám to vyšlo," plácal mě po zádech.

"Díky," bylo mi najednou do breku. "Máš prstýnky?"

"Neboj. Jsou v bezpečí u Olivie," ujistil mě Niall.

"Dobře," vydechnul jsem.

"Neboj, všechno bude skvělý," usmál se ještě Niall a stiskl mi rameno.

Já jenom s nesmělým úsměvem kývl.

LIAMŮV POHLED

"Jak vypadá?" zeptal jsem se Olivie.

"Pefektně. Stejně jako ty," usmála se.

"Jsem s nervama v háji. Nevěděl jsem že budu tak vystresovaný," řekl jsem vystrašeně.

"Neboj. To je normální," poupravila mi ještě oblek.

"Jo. Hlavně nemysli na svatební noc než skončí obřad, aby všichni neviděli mini Liama," mrkl na mě Harry.

"Harry, sklapni prosím tě," řekl jsem.

"Zlato, prosím tě fakt si nech ty poznámky na potom jo?" řekl mu Louis.

"Co je? Jenom se ho snažím odreagovat," řekl Harry dotčeně.

Louis jenom zakroutil hlavou.

"Už by jste asi měli pomalu jít ne?" řekla najednou Olivia.

"Dobře," snažil jsem se neskolabovat.

"No tak. Mysli jenom na Zayna, na to že za chvíli budete svoji a šťastní," dala mi Olivia ruce na ramena.

"Děkuju ti. Za všechno," políbil jsem ji na líčko.

"To nic, teď už běžte," ukázala na Harryho a Louiho, kteří pomalu vstali a já s hlubokým nádechem vyšel ze dveří.

***

"Mami, jsem tak rád že jste tady," objal jsem ji.

"Samozřejmě. Tohle je nejdůležitější den v tvém životě," zasmála se a uviděl jsem jak má v očích slzy.

"Synku. Jsem na tebe hrdý a jsem rád že jsi šťastný," objal mě táta.

"Díky tati. Mám tě rád," řekl jsem.

"Taky tě mám rád. Nikdy o tom nepochybuj," řekl.

Dojatě jsem kývl.

"Zayn tady za chvíli bude," usmál jsem se. "A já se asi zblázním."

"Zlato, každý je nervozní než se obřad začne. Pak už přijde jenom radost a slzy štěstí," řekla máma.

"Já vím, ale chci být už s ním," usmál jsem se.

"Tak pojď, už by jsi si měl stoupnout na místo ne?" vzala mě máma za ruku jako malého kluka.

"Tak jo," řekl jsem tiše a došel jsem až k altánku, kde už byli i Louis, Harry a žena která nás oddávala.

"Nervozní co?" rýpl si do mě se smíchem Harry.

Měl jsem ho v tu chvíli sto chutí praštit, ale ovládl jsem se.

"Neboj. Každou chvílí už tady bude," řekl Louis a skutečně sotva půl minuty po tom se ozvala hudba která ohlašovala že už přichází.

Po uličce se začaly procházet družičky a družbové, za nimi Niall s Olivií, a pak... pak můj Zayn. Něžně se usmíval a šel po boku své mámy. Rozbušilo se mi srdce. Ale už ne nervozitou ani strachem, ale láskou a neskutečným štěstím. Vypadal vážně dokonale, to sice vždy, ale v obleku vypadal neskutečně. Vlastně jsem ho v obleku do toho dne neviděl. S úsměvem jsem vydechl a čekal jsem až konečně budu držet jeho ruku.

"Liame, předávám ti svého syna a věřím že při něm budeš vždy stát a milovat ho," řekla rozcíteně Trisha.

"To mi ani nemusíte říkat. Slibuju vám to," řekl jsem.

Políbil jsem ji ještě na tvář a konečně jsem chytil Zayna za ruku. Postavili jsme se před oddávající a dívali jsme se navzájem do očí. Bože, tak jsem ho miloval.

***

"A teď si snoubenci navzájem přečtou svoje sliby," řekla oddávající.

Hluboce jsem se nadechl a otočil jsem se čelem k Zaynovi. "Lásko. Ani nevím co mám vlastně psát. Moje láska k tobě nemůže být dost vyjádřená slovy. Je toho tolik co bych ti chtěl říct, tolik polibků co bych ti chtěl dát, že nám na to asi nebude stačit ani celý život. Vždycky jsem si říkal že na mě snad někde čeká moje druhá polovina. Dlouhé roky jsem ji nemohl najít, až jsem myslel že se mi to nikdy nepodaří. Ale pak přišel den, kdy jsem potkal tebe. Nechci být příliš sentimentální a říkat že to byla láska na první pohled, ale vážně byla. Při každém doteku, každém pohlazení, každém polibku, každém milování, jsem cítil že jsi to ty. Že jsi ten, koho jsem hledal. Že jsi ten, při kterém chci zestárnout. Miluju tě a vždycky budu. Až do mého posledního dechu," dočetl jsem a podíval se na Zayna, kterému pomalu stékala slza, kterou si se smíchem otřel.

"Liame, lásko mého života. Kdybych měl říct co přesně k tobě cítím, stáli by jsme tu věčnost. Než jsem tě poznal, protloukal jsem se životem, mnohdy jsem se cítil osamělý, nemilovaný. V mém srdci jsem měl celý život prázdné místo, které jsi dokonale zaplnil. Tvůj úsměv byl můj lék, tvůj polibek se ale stal mou drogou. V ten den kdy jsi vstoupil do mého života, vstoupilo do něj i slunce. Jsi důvod proč se ráno probouzím s úsměvem na tváři a taky proč s ním usnínám. Miluju tě tak moc, jak se jenom milovat dá. Kdybych tě neměl, můj život by ztratil smysl. Ty jsi ten, koho potřebuju. Koho chci. Koho chci milovat až do konce našich životů. Lásko moje, miluju tě a až do smrti budu. Jsi to nejúžasnější co mě v životě potkalo. Jsi moje světlo. Můj vzduch. Jsi druhá polovina mého srdce, jsi polovina mě. Miluju tě," dočetl i Zayn a já jenom tiše popotahoval.

"Takže," řekla žena. "Ptám se vás pane Liame Jamesi Payne, berete si zde přítomného Zayna Malika?"

"Ano," usmál jsem se.

"A ptám se vás, pane Zayne Jawaade Maliku, berete si zde přítomného Liama Payna?"

"Ano," řekl Zayn jemně.

"Tímto okamžikem prohlažuju tohle manželství za uzavřené. Můžete se políbit," řekla žena a já na nic nečekal a spojil jsem svoje rty s těmi Zaynovými. Nebudu lhát, byl to ten nejkrásnější, ten nejsladší polibek v mém životě. Když se naše rty oddělili, Zayn mě pohladil po tváři a zašeptal, "Miluju tě. "

"Já tebe taky," odpověděl jsem, zatímco nám začali tleskat.

Se smíchem jsme teda procházeli ruku v ruce uličkou a objímali jsme se se všemi hosty. Byla to skutečně ta nejšťastnější chvíle v mém životě.