ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

"Ahoj zlato," políbil mě v noci Zayn na přivítanou.

"Ahoj," usmál jsem se. "Harry spí?"

"Nevím. Před chvílí šel do Louiho pokoje, ale nemyslím si, že spí. Neřekl jsem mu, že jsi mluvil s Louim, abych mu nedával falešné naděje. Co ti vlastně řekl? Jenom, že v sobotu přijede?" dal mi ruce okolo pasu.

"Jo. No, řekl jsem mu že Harry se pokusil zabít..."

"Ale neřekl jsi mu o tom chlapovi s kterým..."

"Ne. Slyšel jsem v Louiho hlase, že je hrozně nešťastný a zoufalý a pořád neví, co má dělat. Ale v sobotu se vrátí a myslím, že to dopadne dobře," usmál jsem.

"Doufám," políbil mě Zayn.

"Jdu za ním," ukázal jsem na Harryho dveře a Zayn kývl.

Zaklepal jsem na dveře a i když se mi nedostalo žádné odezvy, otevřel jsem je.

"Harry?" zašeptal jsem. "Spíš?"

"Ne," slyšel jsem tichý hlas.

Povzdychl jsem si a sedl si na postel. Byl otočený zády ke mě.

"Harry, musím ti říct něco důležitého," položil jsem mu ruku na rameno.

"Co?" řekl Harry bez zájmu.

Rožnul jsem lampičku.

"Prosím, podívej se na mě," otočil jsem ho, aby se mi díval do očí.

Harry se na mě sice díval, ale jeho výraz mi připadal naprosto bez života.

"Já... dneska jsem mluvil s Louim," usmál jsem se.

Při vyslovení jeho jméno se jeho tvář rozjasnila.

"Co říkal?" řekl s nadějí v hlase.

"V sobotu se vrátí."

"Říkal něco o mě?"

"Chybíš mu. Miluje tě, ale pořád ještě nemá úplně jasno. Chce si s tebou promluvit a vyjasnit si to," řekl jsem.

Harry trošku zesmutněl, ale i přesto jsem v něm viděl víc života než v posledních dnech.

"Takže se ke mně nechce vrátit," řekl Harry tiše.

"To ne. Nic takového neřekl. Já věřím, že to vyřešíte," pohladil jsem ho po vlasech.

Harry se vděčně usmál a dlouze mě objal.

25.9.

LOUIHO POHLED

Před bytovými dveřmi jsem se zastavil a zhluboka jsem se nadechl. Už za několik sekund uvidím po týdnu Harryho. Bojím se, že až ho uvidím, neovládnu se a vrhnu se mu kolem krku. Párkrát jsem se nadechl a vydechl, než jsem zaklepal na dveře. V okamžiku mi otevřel Liam.

"Lou," objal mě.

"Ahoj," usmál jsem se.

"Čau," pozdravil jsem Zayna a Nialla kteří byli v obýváku a krátce jsem je objal. Překvapilo mě, že nikde nevidím Harryho. "A Harry?"

"Čeká ve tvém pokoji," řekl Zayn.

S nervozním úsměvem jsem kývl a přešel jsem ke dveřím, za kterými se skrýval. Ještě jednou jsem se nadechl a pomalu jsem otevřel dveře. Hned se mi naskytl pohled na Harryho, jak sedí na posteli s hlavou v dlaních.

"Harry," řekl jsem tiše.

Vyndal hlavu ze svých dlaní a nesměle se usmál. Viděl jsem že má slzy v očí.

Položil jsem si tašku na zem a zavřel jsem dveře.

Nic neřekl, jenom vstal a pevně mě objal.

"Vrátil ses!" začal brečet.

"Dávej pozor na svou ruku," řekl jsem a sám jsem měl slzy na krajíčku.

Harry jakoby nevnímal, jenom mě pevně objímal a hladil mě po vlasech.

"Tak strašně jsi mi chyběl," zašeptal.

"Ty mně taky," řekl jsem.

Harry mě pustil a zadíval se mi do očí. Jeho oči mi z něj možná chyběly nejvíc. Chvilku váhal než přitiskl své rty na ty moje. Byl to jednoduchý, ale krásný polibek. Hladil jsem ho po vlasech a on si opřel čelo o to moje.

"Odpouštíš mi?" zeptal se.

"Pojďme si sednout," pohladil jsem ho po rameni.

Tiše si povzdychl a sedli jsme si na postel.

"Harry. Těch pár dní jsem o tom všem přemýšlel. O nás dvou. O tom jestli má smysl pokračovat v našem vztahu," řekl jsem.

"A... na co jsi přišel?" sklopil Harry hlavu.

"Na to, že tě miluju příliš na to, abych to ukončil," chytil jsem ho za ruku.

"Myslíš to vážně?" zvedl Harry hlavu a usmál se.

"Myslím. Ale musíme začít od znovu. Bez podvodů, bez tajemství," řekl jsem.

Harrymu se najednou na tváři objevil znova smutný výraz.

"Lou, chci aby jsme začali od znovu a já se pokusím být ti přítelem, jakého si zasloužíš. Ale než se to stane, musím ti říct ještě něco," stiskl mou ruku pevněji.

"Co?" znervozněl jsem.

"Ten den, kdy jsi odešel, jsem se zhroutil. Bál jsem se, že jsem tě naždy ztratil. Odešel jsem z bytu do baru a opil jsem se. Byl jsem naprosto mimo. Pořád jsem jenom brečel a pil. Brečel a pil. Tak to šlo několik hodin. Pak se tam najednou zjevil jeden můj známý. Já... ani jsem nevěděl, co vlastně dělám. Ale nechci se vymlouvat. On... mě zavedl do nějakého pokoje. Povalil mě na postel, začal mě vyslékat... i sebe... a on... já se s ním vyspal. Sice si to ani pořádně nepamatuju, ale jsem si tím skoro určitě jistý. Nějak jsem se dostal do bytu, zavřel jsem se do koupelny... a pokusil jsem se zabít. Našel mě Liam a pak už jsem jenom pořád ležel, brečel a pořád jsem si opakoval, že bez tebe nemůžu žít. Že jestli se nevrátíš, tak to vážně celé skončím. Bez tebe jsem nic. Naprosto nic. Prosím, odpusť mi to. Hrozně mě to mrzí," začal zase brečet a sotva se na mě dokázal podívat. Hrozně mě to ranilo. Strašně. Chvilku už jsem myslel, že to je poslední kapka a odejdu pryč. Ale hned jsem si zase uvědomil, že to nemůžu. Že jsem si slíbil nový začátek. Nový začátek s ním. Zhluboka jsem se nadechl a otřel jsem si slzu, která mi stékala po tváři.

"Já... nevím, co mám na to říct. Hodně mě zranilo, co jsi právě řekl. Ale... řekl jsem, že začneme znovu. Od téhle chvíle. A nezajímá mě, co bylo předtím," řekl jsem.

"Opravdu?" řekl Harry s nadějí v hlase.

Kývl jsem: "Miluju tě a na tom jediném mi v tuhle chvíli záleží."

"Děkuju ti. Tak moc tě miluju," pohladil mě a znova mě pevně objal.