ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Liam a Niall zůstali s Harrym v jeho pokoji a snažili se ho utěšovat. Já se zatím snažil, aby mi Louis otevřel dveře.

"Lou! Prosím otevři mi!" klepal jsem zoufale na dveře.

"Nech mě na pokoji! Vypadni," zakřičel Louis a hned potom jsem uslyšel, jak hlasitě brečí.

"Prosím. Jestli nechceš mluvit s Harrym, alespoň si promluv se mnou," nenechal jsem se odbýt.

"Dej mi pokoj! Nerozumíš nebo co?" řekl Louis už zesláblým hlasem.

"Loui. Prosím, mám vás oba rád a nechci, aby to mezi vámi takhle skončilo. Pusť mě dovnitř," bouchal jsem dál do dveří.

"Dej mi pokoj," řekl Louis tak tiše, že jsem ho sotva slyšel.

Povzdychl jsem si a sedl jsem si do křesla. "Je to moje vina," opakoval jsem si.

"Neotevřel ti?" přišel ke mě Liam a dal ruce na moje ramena.

"Ne. Je to moje vina. Kdybych zůstal zticha," dal jsem si hlavu do dlaní.

"Ne lásko," přešel čelem ke mně, aby mě chytil za ruce, které následně políbil. "Jestli je to něčí vina, tak leda moje. Kdybych já blbec nechtěl nějaký erotický film, tak bys to nenašel a nic by se nestalo," řekl Liam.

"Zlato, ty za to nemůžeš. V první řadě měl být Harry k Louimu upřímný. A my jsme se neměli do toho starat, a vrtat se v jeho minulosti, ale už se stalo. Teď už se jenom musíme pokusit pomoct zachránit jim jejich vztah. Louis to Harrymu jenom tak neodpustí, ale miluje ho a nemůže to zahodit jenom kvůli něčemu, co se stalo před pár lety. Musíme to nějak napravit," řekl jsem rozhodně a Liam mě pohladil po tváři, načež jsem se lehce usmál.

NIALLŮV POHLED

Seděl jsem vedle Harryho na jeho posteli, plakal mi do klína, já ho hladil po vlasech, říkal jsem mu, že to bude dobré, prostě jsem se ho snažil alespoň trochu utěšovat.

Chvílemi přestal brečet, byl ticho, jenom jsem viděl jeho růžovou tvář, červené, uplakané oči a roztřesené ruce. Po chvíli ale zase propukl v hrozný pláč. Připadalo mi to, jako by to mělo trvat věčně. Po nějaké době do pokoje vešli Zayn a Liam.

Sedli si k nám a beze slova se smutně dívali na Harryho.

"Je ti líp?" zeptal se Liam hloupě.

Harry si jenom hlasitě povzdechl.

Spražil jsem Liama pohledem a Zayn ho hned na to pohladil po rameni.

"Harry… Chápu tě, ale takhle si Louiho zpátky nezískáš. Musíš mu říct všechno. Musíš mu to vysvětlit," řekl Zayn.

"Už jsem se mu to snažil vysvětlit! Ale jemu je to jedno!" zakřičel zoufale Harry.

"Ššš. Uklidni se," pohladil ho Zayn po vlasech.

Harry už nic neříkal, jenom dál brečel.

"Myslím, že je musíme oba nechat tak, a za pár hodin si to snad vysvětlí," řekl jsem a pomalu jsem vstal

"Asi máš pravdu. Ty klidně jdi, my s ním ještě chvilku zůstaneme," usmál se na mě Zayn a já teda vyšel z pokoje.

LOUIHO POHLED

Utřel jsem si slzy a zhluboka jsem se nadechl. Co se to právě stalo? Proč? Zrovna když jsem začal Harrymu naprosto věřit a doufal jsem, že náš vztah vydrží, zůstaneme spolu, pevní, tak se stane tohle. Jak mohl točit porno? Vím, že byl ve zlé životní situaci, ale i tak. Určitě měl i jiné možnosti. Navíc, kde mám jistotu, že v tom nepokračuje? Jsem celé dny v práci, on žádnou nemá, jak to mám vědět? Miloval jsem ho, ale v tu chvíli jsem si nebyl jistý, jestli mu jenom tak odpustím.

Popotáhl jsem a vytáhl jsem z kapsy mobil.

"Jo?" ozval se hlas Sadie.

"Ahoj," řekl jsem stále plačitvým hlasem.

"Lou. Co se ti stalo?" řekla Sadie znepokojeně.

"Nic. Jen… prosím, můžu jít k tobě? Nemůžu tady teď zůstat," zatlačil jsem další slzu.

"Jasně. Ty víš, že na mě se můžeš vždycky spolehnout. Přijď klidně hned," řekla Sadie.

"Díky," vzlykl jsem.

"Nemáš za co. Mám tě ráda."

"Já tebe taky."

Ještě jednou jsem si otřel tvář, zhluboka jsem se nadechl a natáhl jsem se pro tašku. Dal jsem si do ní pár věcí, odemkl jsem dveře a potichu jsem vešel do obýváku. Tam seděli Niall, Liam a Zayn.

"Už je ti líp?" zeptal se Liam.

"Ne," řekl jsem tiše.

"Co ta taška?" řekl Zayn vystrašeně.

"Jdu na pár dní pryč. Jenom potřebuju mít klid a o všem popřemýšlet. Řekněte Harrymu, ať mi nevolá, ani ať mě nehledá. Až se rozhodnu, vrátím se sem," řekl jsem rozhodně.

"Dobře, ale když tě tady Harry nenajde…" řekl Zayn znepokojeně.

"Vím. Ale já si potřebuju utřídit myšlenky a myslím, že i on. Bude lepší, když se teď pár dní neuvidíme," řekl jsem co nejsilněji, i když mi při myšlence na Harryho bylo zase do breku.

"Fajn. Tak si to promysli a rozhodni se správně," přišel mě Niall obejmout a po něm i Liam a Zayn.

Jenom jsem kývl a pomalu jsem došel ke hlavním dveřím.

Hned jak se za mnou dveře zavřely, ucítil jsem prázdnotu. Ucítil jsem bolest. Ucítil jsem hrozný stesk. Ale už jsem se znova neohlédl zpátky a kráčel jsem dolů po schodech pryč z bytu. Pryč od Harryho.