ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

"Co mi neřeknete?" otevřely se najednou dveře, ve kterých stál Louis s nechápavým výrazem.

"Ale nic," pokusil jsem se usmát.

"Myslíte si že jsem úplně blbej?" řekl Louis s naštvaným výrazem ve tváři.

"Ne, ale vážně se nic neděje, je to jenom taková blbost," zasmál se Liam nervozně.

Harry měl jenom sklopenou hlavu.

"Tak co je s ním?" ukázal Louis na Harryho.

"Nic," pokrčil jsem rameny.

"Prosím vás. Laskavě ze mě nedělejte kreténa, jo? Nechte nás osamotě," řekl Louis.

S Liamem jsme teda vstali a odešli do Niallova pokoje. Nezavřeli jsme dveře v naději že všechno uslyšíme a případně jim pomůžeme, ale po chvilce Louis dveře zabouchnul. Všichni tři jsme se teda nalepili na dveře.

HARRYHO POHLED

"Harry. Co se děje?" povzdychl si Louis a sedl si vedle mě.

Já jenom dál seděl se sklopenou hlavou, neschopný slova.

"Podívej se na mě," zvedl mi jemně bradu.

Polkl jsem. Jeho oči mě probodávaly. "Já..." opět jsem klesl hlavou dolů.

"Harry. Prosím řekni mi co se děje. Je to v tom že už tě nebavím, už mě nemiluješ?" řekl Louis.

"Ne, ne, ne. To rozhodně ne," pohladil jsem Louiho po vlasech a on chytil mou ruku.

"Tak co je?" usmál se Louis.

"Já, myslím že je čas aby jsi se dozvěděl víc o mé minulosti," řekl jsem nervozně.

Louis chvíli mlčel a pak jenom slabě kývl. "Dobře."

Zhluboka jsem se nadechl a spustil jsem. "Jak víš, narodil jsem se v Cheshiru. Naši se rozvedli když jsem byl ještě malý. Táta se o mě ani o sestru nezajímal, odjel bůhví kam a už jsem ho neviděl. Neposílal na nás ani výživné. Matka už odjakživa holdovala alkoholu a promiskuitnímu životu. Žila především díky důrkům od svých milenců. Neměl jsem zrovna ideální dětství, ale kdo ho v dnešní době má. Když jsem měl 13, matka si našla nového přítele, ten byl hrozně přísný, za všechno na mě křičel, a mlátil mě. Vyžadoval naprostou poslušnost, to jsem ale odmítal. Moje sestra odešla na univerzitu a já jsem v 15 odešel z domu. Začal jsem se sám protloukat životem. Našel jsem si nějakou brigádu, ale pořád mi to nestačilo na to, abych si našetřil pořádné peníze. Jednou mě oslovil jeden chlap, nějaký reklamní manažér, a nabídl mi natáčení reklamy za velké prachy. Přijal jsem to a přišel jsem na natáčení. Až pozdě jsem pochopil že to není žádná reklama na oblečení, ale že je to... porno," vydechl jsem.

Ani jsem se na Louiho nepodíval, stačilo že pustil mou ruku. "C-co? A co jsi udělal? Odešel jsi odtud že? Že?" zopakoval hlasitěji a zoufaleji když jsem neodpovídal.

Zakroutil jsem hlavou a do očí se mi hrnuly slzy.

"Panebože. Já nevěřím. Oh bože. Jak jsi... mohl," řekl Louis zoufale.

"Loui já..." snažil jsem se ho dotknout, ale on prudce odstčil mou ruku.

"Nedotýkej se mě," zasyčel. "Věděl jsem že nejsi svatý, ale tohle... Kolik si toho natočil?"

"To není podstatné. Jediné na čem záleží je že tě miluju," řekl jsem naléhavě.

"Ne. Nemiluješ. Pokud bys mě miloval řekl by jsi mi to. A já kretén jsem tě litoval že ani nemáš pořádně ukončenou školu a nemůžeš si najít práci. A ty jsi zatím úspěšný pornoherec," zasmál se Louis falešně.

"Ne. Už to nedělám. Přísahám. Když jsem si vydělal, nechal jsem toho. Když jsem to udělal porpvé, zlomilo mě to. Byl jsem tehdy ještě panic. Cítil jsem se jako odpad, a pak... pak už to nešlo zastavit. Stalo ze mě nechutné stvoření. Ale překonal jsem to. Hlavně díky tobě. Protože když jsem poznal tebe, když jsem tě skutečně poznal, věděl jsem že můžu zapomenout na minulost. Nechat ji odejít a začít nový lepší život. S tebou," snažil jsem se ho pohladit, ale marně.

"Nevěřím ti. Určitě se ti to už od začátku líbilo. Užíval jsi si to. Užíval jsi si natáčet jak pícháš s kdejakýma chlapama. Je mi to jasné. Využil jsi mě. Posloužil jsem ti jako... ani nevím co. A já se do tebe zamiloval. Já kretén," zasmál se. "Už od začátku jsem věděl že jsi bezcharakterní parchant," řekl zatímco se mu z očí linuly slzy. Jeho výraz byl ale naprosto chladný.

"Ne, lásko. Prosím, odpusť mi to. Miluju tě. Vážně tě miluju. Jsi první člověk který mě skutečně rád a já zase jeho, prosím," klekl jsem si před něj.

"Neponižuj se Harry. Nemá to cenu," řekl se stále stejným výrazem na tváři a začal kráčet směrem ke dveřím svého pokoje.

"Prosím. Miluju tě. Nestačí to?" začal jsem ječet, zatímco jsem propukl v pláč.

Louis se jenom na sekundu zastavil a pak s popotáhnutím odešel a zamkl se ve svém pokoji.

Já se ještě víc rozbrečel a padl jsem na zem. Po chvilce za mnou přišli Niall, Zayn a Liam.

"Harry," zašeptal smutně Liam a rychle mě objal.

"Je mi to líto," objal mě Zayn z druhé strany a já mu padl do klína.