ONE DIRECTION FAN FICTION

21.5.

ZAYNŮV POHLED

"Ahoj lásko, ještě nespíš?" řekl s lehkým úsměvem Liam, když večer přišel z práce.

"Ne. Dodělávám tu knihu. Do konce týdne musí být hotová. Už mi chybí jenom několik stran, takže teď už to můžu odložit," uložil jsem rozdělanou práci a vypnul jsem počítač, zatímco se Liam převlékl do pyžamových kalhot. Jeho holá hruď mě vyváděla z míry. Strašně jsem po něm toužil, ale nedokázal jsem překonat svůj strach. Ještě stále jsem to nedokázal. Liam na mě vůbec netlačil a v podstatě se o nic ani nepokoušel, ale bylo mi jasné, že zanedlouho ho to přestane bavit.

"Miláčku, vypadáš hrozně unaveně," lehl jsem si k němu.

"Jo. Dneska to bylo dost náročné, připadalo mi to nekonečné. Ještě pořád mě trochu bolí záda, protože jsem odpoledne já blbec spadl," narovnal se v posteli.

"Nechceš masáž? Nejsem žádný odborník, ale pokusím se," usmál jsem se.

"To by bylo skvělý," usmál se Liam slabě a pomalu se otočil na břicho.

"Počkej. Myslím, že mám někde masážní olej," vstal jsem a skutečně jsem ho ve chvilce našel.

Nalil jsem si teda trochu na ruce a začal jsem s ním Liamovi masírovat záda.

"Je to dobrý?" zeptal jsem se ho, když dlouho nic neříkal.

"Jo, ale mohl bys trošku přitlačit?" řekl Liam tiše.

Začal jsem teda víc tlačit a dával jsem si na tom záležet, aby mu to vážně pomohlo. Po chvilce Liam začal sténat, a vrčet. Zřejmě to zabíralo.

"Jo, jo, přesně tam," zasténal a mě to, popravdě řečeno začalo vzrušovat.

"Ano, bože," sténal ještě hlasitěji.

"Víc Zayne, jo, tam, tam, tam," šeptal Liam.

Rychle jsem sundal ruce z jeho zad a sedl jsem si na kraj postele.

"Proč jsi přestal?" řekl Liam a otočil se ke mně.

"Já, nevím. Je to… Slyším tě… sténat jako kdybychom… no… ale my ne…" sklopil jsem hlavu.

"Lásko, prosím tě. Nemysli na to. Až to přijde, tak to přijde. Vždyť víš, že na tebe netlačím, a že počkám, jak dlouho bude potřeba," začal mě hladit po zádech.

"Já to vím. Ale bojím se, že jednoho dne tě to přestane bavit. Že se na mě vykašleš, že už ztratíš trpělivost s dvacetiletým panicem," dal jsem hlavu do dlaní.

Liam mě objal kolem pasu a začal mi dávat lehké polibky na krk.

"Už nic neříkej, Zayne. Miluju tě a to je to nejdůležitější. Sex počká, to hlavní je, že se milujeme,a že jsme spolu šťastní," přitulil se ke mě.

"Já vím. Ale…"

"Ale nic," řekl rozhodně Liam. "Podívej se na mě," otočil mě tak, abych se mu díval do očí.

"Jsi ten, na kom mi nejvíc záleží. Jsi moje láska, důvod, proč se usmívám, důvod, proč se těším na každý nový den. Protože vím, že budeš se mnou," opřel si svoje čelo o to moje.

S nesmělým úsměvem jsem ho pohladil po tváři. "Ty jsi moje všechno. Hrozně tě miluju," řekl jsem zesláble, jako bych se měl každou chvílí rozbrečet.

"Miluju tě," chytil mě Liam něžně za bradu, a políbil mě.

26.5

HARRYHO POHLED

"Loui! Neodcházej pryč!" křičel jsem na Louiho, který po další hádce naštvaně odešel z pokoje.

"Nech mě na pokoji," zařval zpátky, když jsem ho chytil za zápěstí.

"Prosím, nech si to konečně vysvětlit!" odmítal jsem ho pustit.

"Nic si nemusím nechat vysvětlit! Už mě to štve. Pořád ti chodí od někoho zprávy, pořád máš přede mnou nějaké tajnosti, už mě to prostě nebaví," řekl Louis zoufale.

"Já vím, ale pochop mě. Prosím, musíš mě pochopit!" řekl jsem tiše.

"Pochopit? Jak tě mám jako pochopit? Proč bych měl?" řekl Louis stále hlasitě.

"Prosím, sedněme si," pustil jsem ho a jemně jsem ho vedl směrem k sedačce.

Louis neprotestoval a jenom si povzdechl.

"Já vím že nejsem zrovna ideální kluk, a jak víš, mám za sebou minulost, na kterou už nechci vzpomínat. Dělal jsem věci, na které nejsem úplně pyšný, a vím, že ještě pořád mám hodně, hodně daleko od kluka, kterého si zasloužíš, ale…" sklonil jsem hlavu.

"Ale co?" řekl Louis nedočkavě.

"Ale…" chytil jsem ho za ruku.

"Harry, už se vymáčkni," naléhal Louis.

"Ale jednou věcí si můžeš být úplně jistý… Já… miluju tě," podíval jsem se mu do očí.

Louis chvilku překvapeně zíral, a pak jenom tiše řekl: "Doopravdy?"

"Ano. Je to poprvé co jsem to někomu řekl. Ty jsi první, koho opravdu miluju. A doufám, že i poslední," zasmál jsem se, snažíc se zamaskovat slzy, které se mi vháněly do očí.

"Já… tě taky miluju," usmál se Louis a dlouze mě políbil. "Ale jedno mi slib…" pohladil mě po tváři.

"Cokoliv chceš," otřel jsem si nos o ten jeho jako Eskymák.

"Slib mi, že už přede mnou nikdy nic nezatajíš, že ke mně budeš naprosto upřímný a nikdy mě nezradíš," řekl stále usměvavý.

Chvíli jsem se mu hluboko díval do očí, než jsem odpověděl. "Slibuju," políbil jsem ho na líčko a pevně jsem ho objal. Zavřel jsem oči a cítil jsem, jak se mi Louis něžně prohrabuje ve vlasech. Jenom jsem doufal, že nikdy nezjistí mou celou minulost.

29.5.

ZAYNŮV POHLED

SEN/VZPOMÍNKA

"Takžety máš rád chlapečky jo? Rád kouříš čuráky? Tak teď si to můžeš užít," řekl Robert, zatímco přivedl Owena, gaye ze čtvrtého ročníku.

Seděl jsem na kolenou na zemi, tekla mi krev a cítil jsem se neuvěřitelně ponížený.

"Tak, na co čekáš?" křikl Robert, zatímco si Owen s úsměvem rozepínal kalhoty.

"Dělej!" křikl další, Michael.

"Tak mu ho už vykuř! Jsi přece buzna, ne?" zakřičel zase Robert a strčil do mě tak, až mě od Owena dělilo jenom pár centimetrů.

Owen se jenom zvrhle usmál a vytáhl ho.

"Tak dělej, kurvo," zasyčel se stále stejným úsměvem na tváři.

"Nechte mě!" řekl jsem třesoucím hlasem.

"Měl jsi si to rozmyslet, než jsi to na mě zkoušel, ty buzerante!" kopl do mě Michael.

"Tak bude to, buzno?" zakřičel Robert.

Jenom jsem se svíjel na zemi a chtěl jsem aby to už skončilo.

"Vstaň, ty kurvo!" zaječel znova Robert, popadl mě za tričko a hlavu mi strčil k Owenovu ptákovi.

"Tak bude to, ty buzerante!" ječel Michael

"Fajn, tak já ti pomůžu," řekl sladce Owen a přirazil mi hlavu k jeho penisu, takže jsem ho měl v puse. V tu chvíli jsem cítil, že se udusím. Z očí mi stékaly slzy a celé tělo se mi třáslo. Chtěl jsem ho z pusy vyndat, ale ani jeden mi to nedovolil. Owen mě prudce chytil za vlasy a tahal za ně, takže jsem ho měl v puse čím dál víc. Dávil jsem se a chtělo se mi v tu chvíli umřít. Owen vzdychal, Michael, Robert a další dva kluci na mě jenom řvali nadávky a strašně se smáli. Když se Owen udělal, pustil mě, a já to všechno vyplivl. Začal jsem brečet, opíral jsem se rukama o studenou zem a slyšel, jak si Owen zapíná kalhoty. Po chvilce ke mně přišli Robert a Michael, kteří do mě napřed několikrát kopli a pak na mě ještě plivli.

"Snad ti to stačilo, buzno," zasmál se ještě Robert, a odešli.

Chvíli jsem tam jenom ležel, slzy po chvíli přestaly a já jen civěl do zdi. Ponížený, zraněný. Po nějaké chvíli jsem vstal a podíval se do zrcadla. Obličej samá krev a celé tělo mě bolelo. A můj výraz, naprosto studený. Bez života. Pustil jsem vodu, pořádně jsem si vymyl ústa a obličej, vzal jsem si tašku, která stála u záchodů, samozřejmě bez mobilu a peněženky, které mi ti hajzlové ukradli, a opatrně jsem otevřel dveře. Byla už hodina, ale to mě absolutně nezajímalo. Rychle jsem vyběhl ven, a šel jsem rychle domů, kde jsem se zavřel do pokoje, lehl si na postel, a znovu jsem se rozbrečel. V tu chvíli se mi nechtělo žít.

Probudil jsem se celý zpocený a se slzami v očích. O tom dni se mi nezdálo už hodně dlouho. Ale teď se mi to zase vrátilo. Vrátily se mi všechny vzpomínky na to zkurvené období. Období, kdy jsem se cítil jako nic. Kdy jsem se cítil jako odpad. Polkl jsem a podíval jsem se na sladce spícího Liama. On je moje štěstí, moje první opravdová láska, můj první opravdový vztah. Ale já se pořád bojím. Bojím se TOHO. Ten den na záchodech byl pro mě, jako by mě znásilnili. A to jen tak nemůžu překonat. Utřel jsem si slzu, která mi stekla po tváři a přitulil jsem se k Liamovi. Chvíli jsem mu jenom s otevřenýma očima jemně přejížděl po hrudi a přemýšlel nad tím, jak to překonat, abych ho neztratil.