ONE DIRECTION FAN FICTION

29.4.

ZAYNŮV POHLED

Měli jsme s Liamem měsíční výročí, a tak jsem se rozhodl jet za ním do práce, abych ho překvapil. Po cestě jsem si vyzvedl řetízek pro Liama, na kterém bylo L&Z. Vím, trochu klišé, ale chtěl jsem něco jednoduché.

Věděl jsem, že Liam právě uklízí v taneční místnosti, a tak jsem se pomalu a potichu přiblížil ke dveřím. Chtěl jsem je otevřít, když v tom jsem uviděl že Liam volá, otočený čelem k oknu. Rozhodl jsem se teda zůstat za dveřmi, měl jsem totiž pořád nějaký nepříjemný pocit kvůli tomu Ryanovi.

"Ne, ne, ne, nech toho."

"Prosím tě, ne-"

"Ryane, pochop to prosím."

To mi stačilo na to, abych vrazil do místnosti. "Co má pochopit?" zaječel jsem.

Liam se na mě vystrašeně otočil. "Zavolám ti později, ahoj."

Skřípal jsem zubama a myslel jsem, že každou chvílí vybouchnu.

"Lásko, co tady děláš?" přišel ke mně a dlouze mě objal.

"Pf. Chtěl jsem tě překvapit. Chtěl jsem, abychom se cestou zastavili v nějaké restauraci, a chtěl jsem ti dát tohle," vytáhl jsem z kapsy řetízek.

"Zlato. To je krásné," nahnul se ke mně, aby mě políbil, ale já jsem jenom namíchnutě otočil hlavu.

"Hm, ale myslím, že ty bys chtěl být spíš s Ryanem, ne?" usmál jsem se.

"Co to říkáš, zlato? Přestaň už žárlit. Mezi námi už dávno nic není," pohladil mě.

"Prosím tě. A proč jsi s ním právě volal? A proč jsi zavěsil, když jsem vešel?" oddělal jsem jeho ruku.

"Ryan mi před chvílí zavolal. Jenom se chtěl domluvit, kdy se sejdeme, a no, řekl že ke mně něco pořád cítí, ale já mu řekl, že já už k němu necítím nic, že můžeme být jenom kamarádi. Že miluju tebe. A jestli se sejdeme, tak jenom proto, abychom si ještě promluvili a celé to uzavřeli," snažil se mě Liam uklidnit a přejížděl mi rukou po hrudi.

Zatřásl jsem se nad jeho dotykem, ale nemínil jsem to jen tak nechat.

"Možná je to pravda. Ale i tak nechci, aby ses s ním setkal. Jestli se s ním míníš stýkat dál, tak… No, nezaručuju, co s námi bude dál. Hezké výročí," dal jsem mu do ruky řetízek.

"Zayne, počkej. Neodcházej takhle," natáhl se Liam pro mou ruku, ale já ho pustil a odešel jsem.

Rychlým krokem jsem s rukama v kapsách odešel na zastávku. Měl jsem slzy v očích, ale snažil jsem je zadržet. Věděl jsem, že jsem to přehnal. Neměl jsem být na něho tak hnusný. Ale už se stalo.

***

LIAMŮV POHLED

Konečně jsem dorazil domů. Zavřel jsem za sebou dveře a v obýváku byl Niall, který vypadal, že každou chvílí usne. Letmo jsem ho pozdravil a odešel jsem do své ložnice. Zayn tam ale nebyl. Mohlo mi to být jasné. Povzdychl jsem si, a tiše jsem se vplížil do Zaynovy ložnice, kde byl zakuklený Zayn. Hned jak jsem se k němu trochu přiblížil, uslyšel jsem tiché vzlyky. Lámalo mi to srdce.

"Lásko," řekl jsem tiše a sedl jsem si na postel.

"Nech mě být," přitáhl si Zayn peřinu ještě výš.

"To teda ne. Nenechám tě tak," řekl jsem rozhodně, lehl jsem si vedle něj a objal jsem ho.

"Prosím Liame," vzlykl.

"Miláčku, neplakej prosím. Zapomeňme na to. Jestli ti na tom záleží, tak se s Ryanem nesejdu," utřel jsem mu pár slz.

"Ne, nechci, abys to dělal, jenom proto, že jsem ti to řekl," schoval si hlavu ještě víc.

"Lásko moje, pro tebe udělám všechno. Věř mi," otočil jsem ho, tak aby se mi podíval do očí.

I když byla tma, viděl jsem, že se Zaynovi na obličeji objevil úsměv.

"Omlouvám se ti, přehnal jsem to. Ale miluju tě a hrozně žárlím. Radši se s ním sejdi a vysvětli mu to z očí do očí. Ať se to uzavře, ne?" pohladil mě lehce po rameni.

Políbil jsem ho na čelo a utřel jsem mu zbytek slz.

"Miluju tě. A moc ti děkuju za dárek," vzal jsem do ruky jeho přívěšek. "Ale já pro tebe nic nemám," zesmutněl jsem.

"To nevadí. Stačí mi, že jsi při mě, a že mě miluješ," pohladil mě Zayn po tváři.

Zasmál jsem se. "Miluju tě. Strašně moc," políbil jsem ho dlouze.

"Taky tě miluju," zašeptal Zayn a přitulil se ke mně.

16.5.

LOUIHO POHLED

Od té zprávy od Angela uplynuly už skoro tři týdny a mezi mnou a Harrym se to už srovnalo. Sice jsem byl občas trochu podezřívavý, ale to proto, že můj minulý přítel mě podváděl a to jsem nechtěl znovu zažít.

"Baby, nevyrazíme si někam?" přejel mi Harry rukou po vlasech.

"Nechce se mi, už od včerejška mě bolí hlava a chci se trochu vyspat," řekl jsem ospale. Bylo sice odpoledne, ale já se cítil jako by byla už půlnoc. Hrozně se mi zavíraly oči a rozhodně se mi nechtělo nikam chodit.

"Prosííím," udělal Harry smutné oči.

"Promiň Harry, ale ty nevíš jaké to je chodit každý den do práce. Kdybys měl celý týden dvanáctky, byl bys rád, že si odpočineš," řekl jsem trochu podrážděně.

"Já vím. Chápu tě. Ještě jsem si pořád nenašel práci, ale slibuju, že se budu snažit. Ale vážně nechceš někam jít, zlato?" pohladil mě po líčku.

"Ne, promiň, Harry," chytil jsem ho za ruku.

"Tak dobře, ale jestli ti to nebude vadit, já někam půjdu. Ne na moc dlouho a pokusím se sebou vytáhnout i Nialla, třeba si najde nějakou holku. Myslím, že mu to už chybí," zasmál jsem se.

"Ach jo, to musíš jít za každou cenu?" zakňučel jsem.

"Kotě, chci jít mezi lidi. Jenom na pár hodin," přitulil se ke mně s výrazem nevinného dítěte.

"Fajn, ale opovaž se dojít až ráno, jak to máš ve zvyku," řekl jsem výhružně.

"Neboj, slibuju že dojdu brzo," políbil mě krátce, a hned nato odešel z pokoje.

Nelíbilo se mi, že jde někam sám, ale vážně jsem byl unavený, a musím mu už začít věřit.

NIALLŮV POHLED

"Čau Nialle," sedl si vedle mě Harry.

"Čau," ukousl jsem si další čokoládové sušenky.

"Nechceš jít dneska ven?" zeptal se mě Harry.

"Jako abych dělal křena tobě a Louimu?" řekl jsem s plnou pusou.

"Ne, jenom se mnou. Louis je unavený a nevěřím, že by šli Zayn a Liam, tak co, půjdeš?" nasadil prosebný výraz.

"Tak fajn, ale kam?" pokrčil jsem rameny.

"To ještě vymyslím. Jenom se chci na pár hodin jít někam zabavit," usmál se Harry jeho zářivým úsměvem.

"Ale pohlídám si, abys moc nepil. Nemíním tě nést až do bytu a kdo ví, možná na mě začneš něco zkoušet," řekl jsem nedůvěřivě.

"Prosím tě. Louiho bych nepodvedl, a navíc… nejsi můj typ," řekl Harry zhnuseně a tak jsem ho bouchl do ramene.

"Tak kdy vyrazíme?" zeptal jsem se ho.

"Nevím, v šest?" navrhl Harry, zatímco si přejížděl po rameni.

"Fajn, sejdeme se v šest tady," vstal jsem, protože se mi začalo chtít hrozně na velkou.

"Fajn," zvedl se i Harry a odešel do svého pokoje.

HARRYHO POHLED

S Niallem jsem se dotřepal domů kolem druhé ráno. Vím, trochu jsem to přehnal s pitím a Louimu jsem slíbil že přijdu brzo.

Vešel jsem do pokoje a vyčerpaně jsem si lehl na postel vedle Louiho.

"Baby, oh, baby, baby, I love you so," začal jsem zpívat, a smát se zároveň.

"Co děláš?" začal se Louis budit a otráveně se ke mně otočil.

"Ty nespíš?" zasmál jsem se.

"Jak asi," podíval se na mobil. "Jsou dvě ráno, vydáváš jakési skřeky a táhne to s tebe jak ze sudu. Jdi spát laskavě do svojí ložnice," řekl Louis otráveně a zase se otočil zpátky.

"Chci ho do tebe strčit," zašeptal jsem mu zvrhle do ucha.

"Dej mi pokoj," řekl Louis tiše. Hned jsem poznal vzrušení v jeho hlase, které se mu nepodařilo jen tak skrýt.

"Ne, ne, ne," řekl jsem nevinně a začal jsem ho líbat na krku, což byla jeho slabost.

"Nech mě, nech," opakoval Louis, ale brzo se nechal zlomit a spolupracoval. Prsty zapletl do mých vlasů a opětoval moje polibky. Pomohl mi sundat tričko a sám si sundal to svoje.

"Ah," vydechl jsem, když mě přetočil pod sebe a začal mě obsypávat jeho úžasnými polibky na hruď.

"Líbí se ti to?" provokoval mě Louis.

Já jenom nevinně kývl.

"Fajn," řekl Louis a sundal mi kalhoty. Hned za nimi i boxerky, ve kterých se skrývala moje stále zvětšující se chlouba. Louis bez rozmýšlení přejel po celé mé délce. "Kurva," snažil jsem se příliš neječet, když ho silně stiskl.

"Ale ale, musíme chlapečka trochu potrestat," zasmál se Louis a začal pohybovat pomaloučku, lehce. Věděl, že mě to zabíjí.

"Prosím," zašeptal jsem.

"Prosím co," dál mě provokoval Louis.

"Už mi ho vykuř," zasyčel jsem.

"Musíš poprosit pořádně," řekl škodolibě Louis.

"Moc prosím," žadonil jsem.

"Dobře," usmál se Louis a vzal si ho do pusy. Skoro jsem ztratil dech. Začal zase pomalu, ale brzo přidával, přidával a přidával. Když už jsem skoro vyvrcholil, přestal.

"Co to děláš?" zakňučel jsem zadýchaně.

"Nic, jdu do svého pokoje. Ty už si vystačíš sám," zasmál se Louis a skutečně odešel ven z pokoje.

Byl jsem pořád docela dost opitý a tak jsem ani neměl pořádně sílu vstát. Zůstal jsem teda ležet, a i když jsem ho strašně potřeboval, alkohol na mě zapůsobil a po chvilce jsem tvrdě usnul.