ONE DIRECTION FAN FICTION

11. duben

HARRYHO POHLED

Probudil jsem se v sedm ráno, což u mě bylo neobvyklé. Sice mi bylo jasné, že Louis už odešel do práce, ale i tak jsem se podíval do jeho ložnice, kdyby náhodou. Ale našel jsem tam jenom čerstvě ustlanou postel. Opatrně jsem si na ni sedl a pousmál jsem se nad malinkým plyšovým zvířátkem, které leželo na konferenčním stolku. Vzal jsem ho do ruky a pohladil jsem ho, než jsem ho vrátil zase na své místo. Nevím, co se to se mnou dělo. Vždycky jsem Louiho bral jako idiota, se kterým si můžu dělat, co chci, za kterým půjdu, když budu chtít sex, ale to se najednou změnilo, po té poslední noci. Usnul jsem v jeho náručí a líbilo se mi to. Nebyl jsem zvyklý se k někomu tak tulit, vyhledával jsem spíš milence na jednu noc, nic závazného. Ale Louis se mi zdál výjimečný. Možná proto jsem za ním chodil, možná proto jsem ho pořád provokoval. Ale když jsem se ráno probudil a první, co jsem uviděl, byla jeho klidná, spící tvář, najednou se ve mě probudila obrovská dávka něžnosti, kterou jsem toužil někomu projevit, ale ještě jsem nenašel člověka, který by toho byl hoden. Nebo že bych ho našel? Ne, zatřásl jsem hlavou a vrátil jsem se do své ložnice, kde jsem se ještě pokusil usnout, ale jediné, na co jsem dokázal myslet, byl Louis. Nevím proč, ale on ve mně probudil něco, co ještě nikdo. Ale ne. Nemůžu se přece zamilovat. To není nic pro mě.

LOUIHO POHLED

"Loui, jsi v pohodě?" dala mi Sadie ruku na rameno.

"Jo, jo jsem. Proč?" odpověděl jsem nervózně.

"Jsi nějaký divný. Už delší dobu se mi zdáš zvláštní, ale dřív jsi mi připadal jako bys byl na někoho naštvaný, ale dneska nevidím zlost, jenom nějaký zmatek a neštěstí," řekla jemně a podívala se mi do očí. Znali jsme se už pět let a můžu říct, že je to jedna z mých nejbližších osob.

"Nic to není. Jenom, víš o Harrym. Říkal jsem ti, jak ho nesnáším, jak jím opovrhuju, že ho nemůžu ani cítit," řekl jsem a opřel jsem se o stůl.

"Jo vím," kývla mírně hlavou.

"No, teď už ani nevím, co k němu cítím. Vždycky byl arogantní debil, který si se mnou zahrával a choval se ke všem jak úplný kretén, ale o víkendu... o víkendu se jako by obrátil, a choval se mile, dokonce mě políbil, něžně, ne jenom jako nadrženec, který potřebuje někoho... víš na co. Nemůžu říct, že bych ho měl nějak rád, ale myslím, že mě přitahuje, a tak nějak na něj musím pořád myslet," sklopil jsem zrak.

"Hmm, Loui, myslím, že by sis měl s tím Harrym otevřeně promluvit," dala ruku na tu mou.

Já ji ale setřásl. "To neudělám. Nechci," řekl jsem naštvaně a odešel jsem dozadu ukládat zboží.

O TÝDEN POZDĚJI

18. duben

LOUIHO POHLED

Nemohl jsem Harryho ani vidět. Prostě nemohl. Cítil jsem obrovský zmatek. Zmítal jsem se mezi nenávistí a opovrhnutím a mezi touhou a něžností. Nevěděl jsem, co doopravdy cítím.

"Loui? Můžu vejít?" zaklepal Liam na dveře.

Chvíli jsem se rozmýšlel, ale pak jsem řekl "Jo," a zkřížil jsem si ruce na prsou.

"Můžeme si promluvit?" posadil se na postel.

"Klidně," řekl jsem lhostejně.

"Co se děje mezi tebou a Harrym?" řekl tiše.

"Co by se dělo?!" vyjekl jsem.

"Uklidni se," odtáhl se Liam.

"Promiň, promiň," ztišil jsem se a dal jsem hlavu do dlaní.

"To je dobrý. Ale řekni mi, prosím, co se s tebou děje," dal mi jemně ruku na nohu.

"Já, nevím, co se mnou je. Jsem zmatený. Absolutně. Harryho jsem nesnášel, nemohl jsem ho ani vystát, ale pak, najednou, se něco změnilo. On se změnil. Začal se chovat jinak, není už otravný debil. On, jeho polibky, jeho... Ne, ne, ne," přejel jsem si rukama po vlasech.

"Loui, já, myslím, že byste si měli s Harrym sednout a upřímně si promluvit," řekl jemně.

"Tohle mi řekla už Sadie, ale já nemůžu. Nechci. Vy dva, Zayn a ty, jste spolu tak šťastní, jde na vás vidět, že jste se opravdu našli, že se milujete. Ale já a Harry? Jediné co nás spojuje je, že žijeme v jednom bytě a párkrát jsme se spolu vyspali. To je všechno," řekl jsem a sklonil jsem hlavu.

"Nemyslím si, že je to všechno. Myslím si že... já nevím. Že vy dva by jste možná mohli být spolu, kdybyste chtěli. V hodně věcech jste si dost podobní. Oba jste tvrdohlaví, neústupní, oba máte rádi horkou čokoládu a 80. léta. To už jsou čtyři věci," usmál se Liam.

Pousmál jsem se. "Já nemůžu."

"Ale můžeš. Zkus to. Niall si šel lehnout, Zayn a já jdeme spát, jestli chceš, běž teď za Harrym a zkus to vyřešit. Nebo tady zůstaň a dál ho ignoruj," vstal Liam pomalu a zavřel za sebou dveře.

Nic jsem neřekl, jen jsem zůstal ležet a přemýšlel jsem, co mám udělat.

LIAMŮV POHLED

"Na co myslíš?" zeptal se mě Zayn, zatímco mi prohrabával vlasy.

"Na nic, zlato," usmál jsem se na něj.

"Nelži mi. Vím, že nad něčím pořád přemýšlíš," nenechal se Zayn odbýt.

"Chvíli jsem myslel na Harryho a Louiho, jak to s nimi vlastně je a bude. Měli by si to mezi sebou konečně vyřešit," pohladil jsem po rameni.

"A není to v tom, že nejsem schopný s tebou mít sex?" sklopil Zayn zrak.

Chytil jsem ho něžně za bradu. "Co si to myslíš, hlupáčku? Vůbec ne. Dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat a kromě toho, nejsem s tebou kvůli sexu, ale protože tě miluju a jsi to nejdůležitější v mém životě. Jsi můj svět, chápeš?" zasmál jsem se a políbil jsem ho.

Zayn se jemně usmál. "Vím, že mě miluješ a já zas tebe, ale nemůžu tě nutit, aby ses omezoval, jenom protože se bojím," podíval se mi smutně do očí.

"Prosím tě, už to neřeš. Přísahám, že je mi to úplně jedno a navíc - nechodíme spolu až tak dlouho a není kam spěchat. Ano?" zmáčkl jsem mu nos, načež se konečně zasmál.

"Dobře," dal mi sladkou pusinku a přitulil se ke mně.

LOUIHO POHLED

Do prdele. Co mám dělat. To jsem si opakoval několik minut, než jsem vstal a rozhodl jsem se to konečně vyřešit. Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal jsem na Harryho dveře.

"Dále," ozval se chraplavý hlas.

Pomalu jsem dveře otevřel a uviděl jsem Harryho, ležícího na posteli.

"Ahoj," řekl jemně a posadil se. "Sedni si," usmál se.

"Díky," řekl jsem, snaže se dívat se na něj co nejmíň.

"Jsem rád, že jsi tady. Chtěl jsem si s tebou promluvit," ukázal na postel, abych si sedl, což jsem tak trochu nerad udělal.

"Jo, proto tady jsem. Abychom si to vyjasnili," podíval jsem se na něj.

"Víš, jsem v poslední době hrozně zmatený. Hlavou se mi honí spousta věcí. Vím, že nejsem zrovna nejlepší člověk, nemám zrovna úžasnou minulost a vlastně ani současnost. Mám hodně zlých vlastností, nedokážu příliš projevovat city, teda jako lásku. Nejsem na to zvyklý. Když jsem tě poznal, hned jsi mě nějak zaujal. Ne, že bych se zamiloval nebo tak, ale něco na tobě prostě bylo. Přiznávám, že si nepamatuju naši první noc, možná nějaké útržky. Vím že jsem tě trápil, když jsem za tebou v noci chodil, abychom se spolu vyspali, to byla chyba. Ale i tak toho nelituju. A pak ta noc minulý víkend... Víš, nejsem zvyklý s tím druhým spát v náručí, nejsem zvyklý jenom tak ležet a beze slov poslouchat tlukot srdce toho druhého. Už dlouho cítím něco, něco, ani vlastně nevím co. Ale snažím se změnit, snažím se nehrát si na něco, co nejsem, snažím se najít sám sebe, snažím se najít mou lepší stránku, chápeš?" podíval se na mě prosebně.

"Ch-chápu. Mám to podobně. Taky jsem už dlouho zmatený a cítím k tobě něco, co nedokážu úplně popsat. Dřív jsem tě hrozně nesnášel, dokonce ses mi hnusil, ale po té minulé noci, jako by se něco obrátilo. Tu noc jsme spolu zůstali ležet v náručí a po té noci ses choval úplně jinak. Už jsi nebyl ten vypatlaný kretén, kterého bych nejradši flákl, pokaždé když projdeš kolem," slyšel jsem Harryho tichý smích. "Ale, víš, já nevím, co mám dělat."

Najednou jsem ucítil Harryho ruku na mém koleni. "Loui, já... vím že bych to asi neměl říkat, ale... rád bych... rád bych to s tebou zkusil."

"Co zkusil?" řekl jsem nechápavě, i když mi došlo, co asi myslí.

"Chtěl bych s tebou... chodit," řekl Harry a studoval mou tvář, zatímco čekal na odpověď.

Vydechl jsem. "Já... já nevím."

"Prosím," chytil mě za ruku. "Zkusme to," řekl, a pomaloučku se ke mně začal přibližovat, až se naše rty setkali v dlouhém a krásném polibku. "Tak budeš se mnou chodit?" zasmál se Harry.

Nejistě jsem kývnul a Harry mě ještě jednou políbil.