ONE DIRECTION FAN FICTION

10.duben

NIALLŮV POHLED

"Tak jak jste se měli?" objal jsem Zayna a Liama, kteří se právě vrátili z návštěvy Zaynovy mámy.

"Skvěle, dopadlo to vážně dobře, moje máma je úžasná," usmál se Zayn a krátce pohladil Liama po tváři, který mu daroval zamilovaný úsměv.

"Jsem rád, že to bylo v pohodě, vím, že jsi byl nervozní, Zayne," dal jsem mu ruku na rameno.

"Jo, ale teď už jsem klidný," sedl si ruku v ruce s Liamem na sedačku.

"A co ty? Jaký byl večírek?" zeptal se mě Liam.

"Jo, bylo to dobrý. Vrátil jsem se dneska asi kolem jedenácté, a ještě před hodinou jsem tvrdě spal, protože v noci jsem si moc spánku neužil, párty skončila až ve čtyři ráno a už v deset jsem vyrazil sem. Já musím mít dost spánku," sedl jsem si naproti nim s úsměvem.

"A co... Harry a Louis," ohlédl se Liam přes rameno, jako by nechtěl, aby ho slyšeli.

"Nevím, oba jsem je jenom letmo zahlédl, Louis si šel pro nějaké jídlo a pak se vrátil do ložnice a Harry před chvíli odešel ven," řekl jsem tak trochu bez zájmu, protože Harry mě v poslední době celkem dost štval.

"No, fajn. Tak se alespon nezabili," řekl s mírným úsměvem Liam a obejmul Zayna, který si lehl na jeho hruď

"Ach jo. A zítra zase do práce," povzdychl jsem si.

"No jo, alespoň že ani jeden nemáme takovou práci, do které musíme vstávat brzo. Louis to má horší," řekl Liam, zatímco hladil Zayna po vlasech.

"To je fakt. Myslím, že on má nejnáročnější práci. Vstává nejdřív, a pořád dělá dvanáctky, alespoň že nedělá o víkendu," řekl jsem souhlasně a zapl jsem televizi.

****

LOUIHO POHLED

Do prdele. Zase jsem to udělal. Zase jsem se s Harrym vyspal. Zase jsem tomu hajzlovi podlehl. Ale musím uznat, že tentorkát to bylo docela jiné. Chvílemi byl i něžný, a dokonce si po sexu lehl na mou hruď, objal jsem ho a usnuli jsme v náručí. Tak se to ještě nikdy nestalo. Ale i přesto. Přesto nemůžu uvěřit, že jsem takový kretén a pořád mu podléhám. Pořád a pořád. Asi se nikdy nepoučím. Povzdychl jsem si a podíval jsem se na mobil. Bylo už devět večer. Ještě jednou jsem si povzdychl a zhasl jsem světlo. Přitáhl jsem si přikrývku a snažil jsem se na nic nemyslet, abych co nejdřív usnul. Ale nevím proč, pořád jsem se budil. Až o půlnoci jsem to už nemohl vydržet a šel jsem si do kuchyně pro vodu. Bohužel, v kuchyni jsem našel někoho, koho bych tam najít vážně nechtěl.

"Taky nemůžeš spát?" řekl překvapivě mile Harry, který seděl u stolu a pil kakao.

"Ehm, jo," řekl jsem, snažíc se na něj nedívat, a vzal jsem si sklenici.

"Počkej, nechceš udělat kakao?" vstal najednou Harry.

"Tak... jo. Díky," podivil jsem se jeho milému chování a sedl jsem si. Bylo mi to nepříjemné, ale nechtěl jsem se pořád rozčilovat a musel jsem uznat, že se choval mile. I když jsem v koutku duše myslel i na to, že mi tam možná něco nasype, nebo ho na mě 'omylem' vylije. Ale byl jsem tak unavený, že jsem se snažil všechny negativní myšlenky vypustit z hlavy.

"Tady je," položil po chvíli hrnek s horkým kakaem přede mě.

"Díky," pousmál jsem se a oba jsme začali pít. Beze slova, jenom jsme pili. Harry svoje kakao vypil dřív, ale i tak zůstal sedět u stolu a vypadal zmateně a nervozně, jako by chtěl něco říct, ale nevěděl, jestli má. Jako by se snažil nabrat odvahu.

"Tak ještě jednou díky a dobrou," začal jsem pomalu vstávat, ale Harry mě najednou chytil za ruku.

"Počkej," podíval se na mě.

"Co?" oddělal jsem ruku ze stolu.

"Chci se ti omluvit," řekl slabě.

"Omluvit?" zůstal jsem překvapený.

"Jo. Za to, jak jsem se choval. Vím, že jsem kretén, no, i když ty taky nejsi zrovna... No to je jedno. Prostě, vím, že jsem se k tobě choval blbě, a stejně tak i k ostatním, ale chci, abys věděl, že se budu snažit změnit svoje chování, vážně chci," řekl Harry s intenzivním pohledem do mých očí.

"Jsem rád, že si to uvědomuješ, a přijímám tvou omluvu. Uznávám, že i já se někdy choval jako blbec. Ale můžeme zkusit na všechno zapomenout a začít od znovu," pousmál jsem se. Sice jsem ho nemohl vystát, ale cítil jsem k němu něco zvláštního, něco, co nedokážu vysvětlit.

"Můžeme začít od znovu, ale," sklopil Harry najednou zrak.

"Ale co?" zkřížil jsem si ruce na prsou.

"Ale nemůžeme zapomenout. Nemůžeme zapomenout na ty noci, kdy jsme spolu..." řekl Harry tiše, zatímco vstal.

"Ne, nepokračuj. Už se k tomu nechci vracet, už to skončilo," řekl jsem nervozně.

Harry se ke mně začal přibližovat a pohladil mě po vlasech.

"Nic neskončilo," řekl něžně a začal mě líbat. Napřed jsem se chtěl bránit, ale nedokázal jsem to. Podlomila se mi kolena a užíval jsem si polibek, který byl něžný, ale zároveň vášnivý, jako nikdy předtím. Dal jsem ruce okolo jeho krku a on dal ty své na moje boky. Naše rty se pohybovaly v harmonii a připadalo mi to jako věčnost. Byl jsem tak ztracený v říší polibků, že jsem ani neslyšel, že se otevřely dveře a někdo vešel do kuchyně.

"Promiňte," řekl vylekaně Niall, když nás uviděl.

Já se v tu chvíli probral, rychle jsem se od Harryho odlepil a beze slova jsem odešel do svého pokoje.

ZAYNŮV POHLED

"Lásko moje," políbil mě Liam snad po sté, když jsme spolu večer leželi v posteli.

"Co je?" zasmál jsem se snad po sté a prohrábl jsem se mu ve vlasech.

"Miluju tě," zadíval se mi do očí. "Miluju tě. Toužím po tobě. Chci tě," řekl najednou zadýchaně.

Ani jsem se nezmohl na slovo a už se vyhoupl nade mě. Náruživě mě líbal a začal si vyslékat tričko.

V pokoji sice nebylo moc světla, ale i tak jsem viděl jeho vypracované břicho a přejel jsem po něm. Vypadal tak sexy.

Přešel hned k mému krku a brouzdal rukama po mém těle.

"Liame," sténal jsem.

Stále pokračoval ve vášnivých polibcích a zajel rukou pod mé tričko. V tu chvíli se mě zmocnil strach.

"Liame," řekl jsem vystrašneně a snažil jsem se ho ze sebe dostat. "Liame," zaječel jsem na něj, když nepřestával a ignoroval, že jsem se ho snažil setřást ze mě, takže jsem ho ze sebe byl nucený odvalit a rychle jsem si sedl na roh postele.

"Co se stalo?" řekl překvapeně Liam.

"Nic," sklopil jsem zrak.

"Jak nic? Stalo se ti něco?" chytil mě jemně za rameno a otočil mě tak, abych se na něj podíval.

"Ne, nic se mi nestalo. Ale musím ti něco říct, něco..." řekl jsem tiše.

"Co?" řekl Liam jemně a pohladil mě po tváři.

Zhluboka jsem se nadechl, "Víš, já... já... já jsem... panic," řekl jsem zahanbeně.

"Lásko moje, proč jsi mi to neřekl?" sedl si vedle mě.

"Bál jsem se. Je to ostuda. 20 let a panic," řekl jsem a opět jsem od něj odvrátil zrak.

"Co to říkáš? To není žádná ostuda. Mně to připadá roztomilé. Ale taky neuvěřitelné. Jsi tak sexy, tak úžasný," hladil mě po stehně.

"Vždycky jsem byl zmatený. Vždy, když k tomu mělo dojít, jsem to ukončil. Měl jsem v sobě dlouho hrozný zmatek," řekl jsem, jako bych se snažil obhajovat.

"Zlatíčko, pojď ke mně," objal mě Liam. "Neboj se, nebudu na tebe spěchat. Uděláme to, až budeš připravnený, ano?" políbil mě na tvář.

Já jenom s malým úsměvem kývl a užíval jsem si jeho pevné objetí.

"Teď pojdme spát," políbil mě na čelo a uložil mě jako malého. Otočil jsem se čelem k němu a zabořil jsem hlavu k jeho krku, zatímco on mě pevně objal.

"Dobrou noc, miláčku. Miluju tě," políbil mě ještě do vlasů.

"Taky tě miluju," zamumlal jsem a pomalu jsem zavřel oči.