ONE DIRECTION FAN FICTION

9. duben

ZAYNŮV POHLED

S Liamem jsme vyjeli v pět ráno, abychom byli v Bradfordu na poledne. Seděl jsem vedle něho a většinu času jsem se snažil jenom uklidnit a myslet na to, že se nemám čeho bát. Je to přece jenom moje máma, máma, kterou hrozně miluju. Cesta se vlekla, jako bychom jeli celý den, ale pak jsem už zahlédl ceduli Bradford. Jsme tu.

****

"Zlato, ničeho se neboj," pohladil mě Liam s úsměvem na tváři předtím, než jsme zaklepali na dveře.

Jenom jsem tiše kývnul a nadechl jsem se. Pak jsem zaklepal. Netrvalo to ani tři sekundy a už jsem slyšel kroky. Srdce mi najednou začalo bušit strašně rychle. Náhle se dveře otevřely a v nich stála máma.

"Miláčku!" objala mě rychle.

"Ahoj, mami," zasmál jsem se nad tím, jak pevně mě objala.

"Chyběl jsi mi," začala mě obsypávat polibky. Nikdy jsem to neměl rád, ale teď jsem byl šťastný, že ji mám zase u sebe.

"Taky jsi mi chyběla mami," políbil jsem ji na tvář a všichni jsme vešli dovnitř.

"Tohle je Liam," posunul jsem ho před sebe.

"Těší mě, madam," potřásl si Liam s mámou rukou.

"Taky mě těší," usmála se máma. "Tohle je tvůj kamarád?" otočila se na mě.

"Víš, mami…" Nestihl jsem jí nic říct, protože jsem uslyšel, jak po schodech běží moje sestry.

"Zayne!" vrhly se mi kolem krku všechny tři. Doniya sice už nebydlela doma, ale zřejmě přijela, když věděla, že o víkendu budu doma. Všechny jsem vyobjímal a zahrnul otázkami, stejně jako ony mě. Potom se pozdravili s Liamem a šli jsme do obýváku.

"Ségry, mohli byste mě prosím nechat na chvíli jenom s mámou?" pohladil jsem Safau po vlasech.

"Jasně, Zayne," řekla Doniya, která už věděla, kdo je Liam a co se chystám mámě říct. Všechny tři teda odešly zpátky nahoru a já, Liam a máma jsme si sedli do obýváku.

"Mami," začal jsem nervózně.

"Ano, je ti něco, zlato?" dala mi instinktivně ruku na koleno.

"Já… Musím ti říct něco důležitého. Něco, s čím možná nebudeš úplně souhlasit a překvapí tě to," ucítil jsem, jak se mi roztřásl hlas.

"Neboj se, zlatíčko, ať je to cokoliv, řekni mi to, prosím," řekla smutně.

"Víš, mami. Jde o to… Víš, že před pár lety, když jsem byl ještě puberťák, zkoušel jsem různé věci, tak jako většina v tom věku. Víš, že jsem… Víš, že jsem dělal určité věci, které ti nebyli úplně příjemné… Já… nikdy jsem si nebyl úplně jistý, kdo vlastně jsem. Nevěděl jsem, kam patřím. Zmítal jsem se životem, nevědíc kdo nebo co vlastně jsem. Ale před nedávnem jsem na to našel odpověď," vzal jsem Liama pomalu za ruku.

V tu chvíli máma stáhla svou ruku. "Ty jsi gay?" řekla tiše.

"Já nevím. Myslím, že jsem bisexuál, ale jsem si jistý jenom tím, že jsem se zamiloval. Zamiloval jsem se do kluka. Do Liama," usmál jsem se na něj, a pak na mámu.

Máma hodnou chvíli mlčela a už jsem se začínal bát. Ale pak najednou nasadila její láskyplný úsměv a pohladila mě po tváři. "Zlatíčko, ty víš, že jsem to už dávno tušila. Ty víš, že tě miluju a že bych tě milovala za každých okolností," zvedla mi hlavu, která byla už dlouho skloněná.

"Já to vím. Ale bál jsem se," řekl jsem, snažíc se zadržet slzy.

"Neměl ses čeho bát, zlatíčko," vstala, aby mě pořádně objala. Bylo to dlouhé vroucní objetí. "Liame, můžu tě obejmout?" zasmála se máma se slzami v očích a Liam vstal, aby ho taky objala. Pak jsem spojil naše ruce a dal jsem mu krátkou pusu.

"Jste opravdu hezký pár," zasmála se a otřela si slzu.

Oba jsme se zasmáli a já ještě jednou mámu objal. Tolik mi odlehlo. Po dlouhé době jsem se cítil naprosto svobodný a šťastný.

LOUIHO POHLED

"Tak se měj," objal mě krátce Niall před tím, než odešel k nějakému bratranci až do neděle večer.

"Bav se dobře," usmál jsem se slabě.

"Pořád ještě můžeš jít se mnou," řekl mi mezi dveřmi.

"Ne, necítím se na nějaké večírky, ale díky za pozvání," řekl jsem a hned nato Niall s mávnutím vyšel ze dveří, které jsem následně pomalu zavřel.

Harry byl naštěstí taky pryč a neměl jsem ani ponětí, kdy se vrátí, ale doufal jsem, že až na druhý den, a mě dá svatý pokoj.

Zapnul jsem si televizi, uvařil jsem si popcorn a snažil jsem se trochu relaxovat a vychutnat si klidný sobotní večer.

****

Uprostřed noci jsem se vzbudil. Vzbudil mě on. Harry. Ten kretén, který právě nechával polibky na mé hrudi.

"Co to… co to děláš," řekl jsem ospale a naštvaně zároveň.

Neodpověděl, jen dál pokračoval v laskání mého těla. Musím přiznat, že to do jisté míry bylo příjemné. Měl jsem sundané tričko, stejně jako on a brzo jsem si uvědomil, že ani jeden nemáme ani kalhoty.

"Ptal jsem se, co to děláš?" řekl jsem hlasitěji a snažil jsem se posadit.

"Nic," řekl roztomile. Došlo mi, že je opilý.

"Tak nic? Slez ze mě!" Setřásl jsem ho ze sebe a natáhl jsem se pro kalhoty, které ležely na zemi. "Co si o sobě myslíš? Že jsem nějaká tvoje erotická hračka? Radši vypadni ven nebo jdi spát!" začal jsem se oblíkat, ale on mě najednou strhl zase zpátky k sobě. Držel mě pevně za ramena a dívali jsme se navzájem do očí. Musím uznat, že je má krásné, velké, hluboké. Ale taky chladné, chtivé, a nebezpečné.

Chtěl jsem odejít, ale tak nějak jsem nedokázal vstát. Přibližovali jsme se k sobě, až se naše rty setkaly. Líbali jsme se dlouze, tentokrát pomalu, ale taky se slušnou dávkou vášně. Nesnášel jsem ho, nesnášel. Ale taky jsem ho nějak zvláštně potřeboval. Chtěl jsem ho cítit, chtěl jsem cítit jeho rty, jeho ruce okolo mě… Pomaloučku mě položil na sedačku, ale nepřerušil naše intenzivní líbání. Už se mi zdálo, že tentokrát na to jde jemně, ale netrvalo dlouho a rukou zajel pod moje boxerky. Oddělil jsem naše rty a zasyčel jsem.

"Ty hajzle," vyšlo ze mě.

On se jenom škodolibě usmál tak, jako tolikrát předtím. Zase spojil naše rty a vydělal ruku z mých boxerek, aby ji přesunul na moje rameno. Lehce svoje polibky přesunul na můj krk, hruď, břicho, až se pomalu ale jistě dostal zase k mým boxerkám, které tentokrát už sundal. Chtěl jsem protestovat, ale zároveň i nechtěl. Přejel lehce po celé mé délce a ze mě vyšel dlouhý sten.

"Bože," zavzdychal jsem, když začal pohybovat nahoru a dolů a hrál si se mnou. Střídal ruku a pusu, a já se mohl zbláznit. Jenom jsem bezmocně vzdychal a snažil jsem se nekřičet. Najednou jsem ucítil cuknutí a vyvrcholil jsem. Zhluboka jsem dýchal a čekal, až se ke mně zase připojí Harryho rty. Ty prošly známou cestičku zpátky k mé puse a provokativně zatahal za můj spodní ret.

"Nesnáším tě, kurva," řekl jsem stále udýchaně. On se jenom beze slova opět usmál a hned mě donutil, abych mu jeho službu oplatil. Neváhal jsem a hned jsem mu sundal boxerky. Přejel jsem něžně po celé délce a dal jsem si ho do pusy. Harry jenom vrčel a zrychleně dýchal. Občas se jeho prsty ocitly v mých vlasech. Nezpomaloval jsem, právě naopak. Stále jsem přidával na tempu, až dokud mou pusu nenaplnila bílá tekutina, kterou jsem následně vyplivl.

"To jsi neměl dělat," řekl stále zadýchaně Harry, který mě násilně povalil zase pod sebe. "Zasloužíš si trest," zašeptal. Naskočila mi husí kůže. Přejel prstem od mého nosu až k podbřišku a drsně stiskl můj penis. Vyjekl jsem.

"Kurva," zasyčel jsem.

Harry se jenom zasmál, několikrát přejel rukou po mém vchodu, a pak ho do mě vrazil. Opět jsem vykřikl.

"Ššš," dal si Harry prst na ústa a dal mi krátký polibek. Zapřel se o lokty a vnikl do mě celou velikostí. Zabořil jsem nehty hluboko do jeho zad a z očí se mi vydralo pár slz, které mi Harry něžně slíbal. Nechával vášnivé polibky na mém krku a začal lehce přirážet. Časem se bolest začala měnit v opojnou slast. Sténal jsem a vzdychal, stejně jako Harry, který přidával na tempu, pokaždé když jsem přirazil proti němu. Oba jsme vzdychali jako o život, a pak jsme najednou vyvrcholili. Oba nás pohltila vlna orgasmu. Harry se svalil na mě a oba jsme zhluboka dýchali. Tentokrát to bylo jiné. Neleželi jsme oba na jiné straně postele. No, možná to bylo tím, že jsme nebyli na posteli, ale i tak. Natáhl jsem se pro deku, která byla přehozena přes vrch pohovky, a přetáhl jsem ji přes nás. Harry mě objal okolo pasu a hlavu měl u mého krku. Přejížděl po mé hrudi a já měl zavřené oči, nemyslíc na nic, jen na příjemné teplo, kterého se mi dostávalo. Jedna věc se ale nezměnila. Nepromluvili jsme spolu ani slovo. Dokonce jsme si neřekli ani jednoduché "Dobrou."

ZAYNŮV POHLED

Všechno dopadlo víc než dobře. Máma to přijala skvěle a stejně tak i moje sestry. No, Doniya už to v podstatě věděla a Safaa to vzhledem na svůj věk možná až tak nechápe, ale každopádně jsem byl rád, že jsem cítil jejich podporu a lásku. Všechny si i dobře sedly s Liamem a prosmáli jsme celý večer.

"Děkuju ti," řekl jsem Liamovi tiše, zatímco jsem ležel na jeho hrudi ve svém starém pokoji.

"Za co?" přejížděl mi Liam rukou po zádech.

"Za to, že jsi," zasmál jsem se.

"Nemáš zač," řekl Liam pyšně a se smíchem mě políbil.

"Ne, vážně, děkuju ti za to, že jsi mi dal lásku, že jsi mě donutil milovat tě tak, jak jsem si myslel, že ani milovat nejde," přejel jsem mu po strništi, které jsem tak zbožňoval.

"Zlato, to já ti děkuju. Za to, že mě miluješ a že jsi takový, jaký jsi," usmál se na mě láskyplně a já ho ještě pevněji objal.

"Miluju tě," řekl jsem se zavřenýma očima.

"Já tebe víc," políbil mě do vlasů a oba jsme po chvíli usnuli v náručí toho druhého.