ONE DIRECTION FAN FICTION

4. duben

LIAMŮV POHLED

"Už tam budem?" zeptal se Zayn s vystrašenýma očima.

"Jo, už jenom chvilku, uklidni se," usmál jsem se na něj.

"Jsem prostě nervózní. Jdeme to oznámit tvojí tetě, která je pro tebe jako druhá máma, a já…" sklopil Zayn zrak.

"Ty co?" pohladil jsem ho letmo po vlasech.

"Já se bojím, že s tím nebude souhlasit, že… já nevím," sklonil hlavu ještě víc.

Zastavil jsem auto kousek od taneční školy.

"Zlato, ničeho se neboj, moje teta bude určitě ráda, to vím určitě. Když se tak bojíš říct to mojí tetě, co budeš dělat, až to řekneš mámě?" chytil jsem jeho tvář něžně do dlaní.

"To mi ani nepřipomínej," znervózněl ještě víc.

"Co? Stydíš se za mě?" zesmutněl jsem.

"Cože? Ne, ne!" zvedl oči a začal mě hladit po tváři. "To ani nevyslovuj. Ale moje máma vlastně ani neví, že jsem bisexuál. Poprosil jsem sestru, aby jí to neříkala, ani nevím proč. Prostě, pořád jsem si nebyl úplně jistý, až do doby, kdy jsem nepotkal tebe," dal mi sladkou pusu.

Chytil jsem ho za ruce. "Zlatíčko. Milujeme se, to je hlavní. Teď to řekneme mojí tetě, pak se uvidí. Já to svým rodičům řeknu co nejdřív. Mám to lehčí, protože už potkali mého minulého přítele, i když se tomu vždy tak nějak vyhýbali. A snad nabereš co nejdřív odvahu to říct i tvojí mámě," snažil jsem se ho povzbudit a políbil jsem ho na líčko.

"Dobře, slibuju, že mámě zavolám co nejdřív," usmál se a stiskl mou ruku pevněji.

"Miluju tě," políbil jsem ho ještě jednou. "Teď už pojďme," usmál jsem se ještě jednou a Zayn kývl. Rozjel jsem auto a po chvilce už jsme byli před školou. Vystoupili jsme a ruku v ruce jsme vešli do budovy.

********

ZAYNŮV POHLED

"Dobrý den, paní Paynová," políbil jsem Liamovu tetu na tvář.

"Ahoj Zayne. A prosím tě, říkej mi jenom Lauro," usmála se na mě.

"Dobře, Lauro," řekl jsem nervózně. Ona se jenom zasmála a naznačila, abychom se posadili.

Sedli jsme si teda na lavici, Liam chytil tetu za ruku a já seděl mlčky vedle něho.

"Teto, jak už víš, chtěl jsem ti říct něco důležitého," nadechl se Liam zhluboka.

"Ano, vím zlato, řekni mi to už, prosím, snad to není něco vážného," poznal jsem v jejím hlase známku obav.

"Ne, ne, ne," uklidňoval ji Liam. "Jde o to že, že… já a Zayn," natáhl se něžně pro mou ruku, "Zayn a já spolu chodíme," usmál se nesměle.

Teta chvíli mlčela, ale pak se rozesmála. "Zlatíčko moje, tohle ses mi bál říct?" pohladila Liama po tváři. "Jsem ráda za tebe, teda za vás oba." Vstala, aby nás objala. "Hned jsem si všimla, že se na sebe nějak zvláštně díváte, a je to fešák, sympatický mladý muž, nemám proč mít nějaké námitky," pohladila Liama po rameni a ten ji ještě jednou objal. "Díky, teto. Moc ti děkuju za všechno," řekl Liam a dal tetě pusu. Pak mě chytil za ruku a pohladil mě po vlasech.

"Sedněte si," řekla s úsměvem a my si teda zpátky sedli. "Už jsi to řekl mámě?" zeptala se Liama.

"Ne, ale chystám se jí to říct co nejdřív, možná už zítra. Se Zaynem spolu sice chodíme jenom pár dní, ale milujeme se, i když je to možná brzo, ale cítím, že je láska mého života," usmál se na mě sladce a políbil mě.

"A on je láska mého života. Miluju ho jako ještě nikoho," pohladil jsem ho po jeho strništi.

"No, jsem ráda za vás, děti. Je vidět, že to myslíte upřímně a já vám jenom přeju, aby vám to vyšlo," stiskla Liamovi povzbudivě ruku.

"Díky," řekl Liam a potom pomalu vstal. "Tak a teď do práce, ne?" řekl radostným tonem, i když jsem poznal, že byl v tu chvíli hodně naměkko.

"Zlato, máme čas. Víš, ještě jsem ti to neřekla, ale teď nemusíš chodit na dvanáct, stačí chodit na 3, ale končit budeme až po desáté, snad ti to nevadí. Víš, škola se trochu renovuje, rozšiřuje a opravují se rozvrhy," podívala se na Liama a pak na mě s nesmělým úsměvem.

"Jo, nevadí," řekl Liam a letmo se na mě usmál. "Tak teď co?" podíval se zase na tetu.

"No, teď ještě potřebuju s něčím pomoct, než začneme," řekla teta.

"Fajn, lásko, ty už běž domů. Musíš dokončit práci, uvidíme se večer," políbil mě Liam.

"Ale můžu tu s vámi zůstat," řekl jsem dotčeně, chtěl jsem s Liamem být co nejvíc.

"Mohl bys, ale nemůžeme být na sobě pořád tak nalepení. A říkal jsi, že jsi trochu ve skluzu," dal ruce kolem mého pasu.

"No, tak dobře. Pojedu autobusem domů a večer na tebe počkám," usmál jsem se.

"Dobře, zlato," zasmál se a dal mi ještě jeden dlouhý polibek.

"Nashle, paní Lauro," objal jsem Liamovu tetu na rozloučenou.

"Jenom Lauro," řekla přísně a pak se opět rozesmála. "Měj se, Zayne, ráda tě uvidím co nejdřív," pohladila mě něžně.

"I já vás," usmál jsem se na ni krátce. "Ahoj," řekl jsem ještě a poslal jsem Liamovi pusu.

"Ahoj, zlato," poslal mi Liam taky pusu a já odešel na nedalekou autobusovou stanici.

*******

LOUHIO POHLED

Přišel jsem domů po 12 hodinové směně a jediné, co jsem chtěl, byla pořádná sprcha. Ale jak jinak, samozřejmě v ní někdo byl. A ten někdo byl ten debil Harry. Naštěstí byl zamčený, tak jsem se nemusel dívat na jeho nahé tělo. Počkal jsem deset minut, ale pořád nic.

Zaklepal jsem na dveře. "Pohni si! To si ho tam honíš nebo co?" zaječel jsem, i když byl Niall v místnosti.

"Ne, ale jestli tak toužíš po mém ptákovi, pustím tě dovnitř a můžeš mi ho vyhulit, co říkáš?" řekl Harry provokativně.

"Jdi do hajzlu," zavrčel jsem a radši jsem se vrátil zpátky do obýváku.

"Loui, uklidni se," podíval se na mě Niall.

"Nemůžu. Tak strašně ho nesnáším. Ani si to neumíš představit. Pořád se tady jenom válí anebo se někde fláká nebo se tady s někým peleší. A ještě k tomu má pořád nějaké blbé poznámky a na tváři má ten jeho dokonalý úsměv. Tak hrozně mě sere," zavrčel jsem.

Niall mi dal ruku na rameno. "Chápu tě. Ale snaž se ho ignorovat a zbytečně se nerozčiluj," řekl mi povzbudivě.

"Fajn," vydechl jsem otráveně.

V tu chvíli se otevřely dveře koupelny. "Už můžeš vejít, princezničko," řekl posměšně Harry v osušce, a s tichým smíchem se zavřel do pokoje.

Zase jsem zavrčel. "Kurva, tak strašně ho nenávidím. A teď musím vlézt do sprchy po něm," otřepal jsem se znechucením.

"Ale no tak," potlačil smích Niall a já vstal, šeptajíc různé nadávky na Harryho adresu.

******

LIAMŮV POHLED

Přišel jsem domů něco po desáté. Byl jsem docela unavený a už jsem se těšil, až budu spát. Otevřel jsem dveře do mého pokoje, kde byla rozsvícená lampička a v posteli se roztomile choulil Zayn otočený na břichu. Pousmál jsem se a potichu jsem zavřel.

"Už jsi doma?" zamumlal Zayn v polospánku.

"Ano, už jsem tady, lásko," políbil jsem ho do vlasů. Zayn se jenom trochu zavrněl a hned zase upadl do říše snů.

Zhasl jsem lampičku a přitiskl jsem se k němu. "Dobrou noc," políbil jsem ho ještě a po chvilce jsem spokojeně usnul.

5.duben

ZAYNŮV POHLED

"Zlato?" prohrábl se mi Liam ve vlasech, zatímco jsem mu ležel v náručí.

"Ano?" podíval jsem se na něj.

"Včera večer jsem to řekl mámě. Řekl jsem jí, že jsem se do tebe zamiloval, že spolu chodíme, že jsem ten nejšťastnější chlap na světě," řekl hrdě.

Usmál jsem se a posadil, abych mu viděl do obličeje. "A co ti na to řekla?" zeptal jsem se nervózně.

"Že je ráda, že jsem šťastný, že jí chybím a že by tě ráda poznala," pousmál se.

"To je super, ne?" pohladil jsem ho.

Liam s úsměvem kývl. "Jo, je," řekl stále trochu smutným tonem.

"Jak dlouho si vlastně neviděl svou mámu?" zeptal jsem se ho, stále ho hladíc po tváři.

"Naposledy jsem ji a zbytek rodiny viděl o Vánocích, takže to jsou tři měsíce," sklonil mírně hlavu.

Já mu ji něžně zvedl. "Lásko, vím, že ti chybí. Já tu svou už taky neviděl dost dlouho a taky mi chybí," povzbudivě jsem se na něj usmál.

"A ty to řekneš mámě?" zeptal se mě Liam.

"Dneska jí zavolám. Už to nechci odkládat. Zavolám jí ještě dnes, ale… nechci to říkat po telefonu, myslím, že za ní radši přijedu," pohladil jsem ho po vlasech.

"Pojedu s tebou," řekl Liam.

"To budu rád, protože budu určitě nervózní, a navíc alespoň poznáš mou mámu hned a uvidí, jak jsi úžasný, nádherný, dokonalý," přibližoval jsem se k němu s úsměvem stále blíž a blíž, až se naše rty spojily v nádherný polibek. "Víš co? Zavolám jí hned teď," vytáhl jsem z kapsy mobil.

Liam mi jenom beze slova dal ruku na koleno.

Usmál jsem se a vytočil mámino číslo. Uběhlo pár vteřin a ozval se mámin hlas.

"Zayne?" slyšel jsem mámin překvapený hlas.

"Jo, mami. Jsem to já," sklopil jsem hlavu.

"Ráda tě slyším, synku." Zdálo se mi, jakoby začala plakat. "Chybíš mi."

"Ty mě taky mami, moc mi chybíš a sestry taky," cítil jsem, jako bych se měl rozbrečet. "Jak se máš ty a ty čertice, co?" řekl jsem zadržujíc slzy.

"Mám se dobře a tvoje sestry taky. Doniya stále úspěšně studuje, Waliyha se taky snaží a Safaa je opravdu šikovná. Pomáhají mi doma a často se na tebe ptají, hlavně Safaa," řekla máma lítostivě.

"Já vím, před pár dny jsem mluvil s Doniyou. Víš, jí už jsem něco naznačil. No, víš, já… potřebuju ti říct něco důležitého a nechci ti to říkat po telefonu," zvážněl jsem.

"Stalo se snad něco? Máš nějaké problémy?" slyšel jsem v mámině hlase obavy.

"Ne, mami, neboj. Nic se nestalo, jenom ti potřebuju říct něco pro mě velmi důležitého. Možná to bude pro tebe tak trochu šok, ale věřím, že mě pochopíš a budeš šťastná za mě, protože já jsem hrozně šťastný," prohrábl jsem se Liamovi ve vlasech.

"Trochu jsi mě vylekal, zlato, ale pokud jsi ty šťastný, tak budu spokojená. Přijedeš sem?" zeptala se máma.

"Rád bych. Můžu přijet už tento víkend?" řekl jsem, když ze mě opadla určitá dávka nervozity.

"Mhm. Jsem strašně šťastná, že tě zase uvidím, zlatíčko," řekla máma něžně.

Pousmál jsem se. "Já taky, mami, uvidíme se v sobotu, přijedu asi kolem poledne," stiskl jsem Liamovu ruku, která neopouštěla moje koleno.

"Dobře, miláčku. Miluju tě," poslala mi na dálku pusu.

"Já tebe taky, mami, ahoj," usmál jsem se na Liama.

"Ahoj, zlato," řekla ještě máma, než jsem položil.

"Takže v sobotu?" usmál se Liam a pohladil mě po tváři.

"Takže v sobotu," vydechl jsem.