ONE DIRECTION FAN FICTION

22. březen 2013

ZAYNŮV POHLED

Nastala středa, a já už měl překládaní nad hlavu. Byla to nějaká velmi složitá kniha, která se překládala fakt těžce. Překládal jsem ráno, odpoledne, i po večerech. Věděl jsem že čím dřív bude kniha hotová, tím víc dostanu peněz, ale nějak jsem se nemohl soustředit. Knihu jsem měl už víc než dva týdny, ale měl jsem přeloženou slabou čtvrtinu. A to je to docela tenká kniha. Normálně už bych měl hotový dvojnásobek, ale poslední dny se se mnou něco děje. Bývám nervozní, a tvrá mi hodně dlouho než usnu. Hodně jsem se sblížil s Liamem, kterého mám vážně rád. Nejenže je to dobrý člověk, dobrý naslouchač i rádce, směju se s ním a zapomínám na problémy, ale taky má ten jeho roztomilý úsměv, a sexy postavu. Je to fakt kus. S nikým jsem si nemínil začínat, ale musím přiznat, že k Liamovi cítím něco zvlášního, možná ho beru jenom jako hodně dobrého kamaráda, ale co když to začíná přerůstat v něco víc?

Každopádně, Liam si všiml že mi něco je, a nabídl mi abych s ním šel do práce. Nakonec jsem souhlasil, a na poledne jsem s ním odjel do taneční školy jeho tety. Představil mě svojí tetě, která se ukázala jako velmi milá žena, na které je vidět že má vážně zlaté srdce. Díval jsem se jak spolu učí malé, roztomilé baletky kroky, jak je Liam starostlivý, a jak mu to jde s dětmi. Párkrát jsem se přistihl, jak uvažuju o tom, že by Liam byl vážně dobrý otec. Když hodiny skončily, Liamova teta se s námi rozloučila, a Liam zůstal aby ještě udělal nějaký úklid.

"Nemusíš mi pomáhat," řekl Liam s čistícím koštětem v ruce, zatímco jsem sám šel pro něco na úklid.

"Nech toho, proč bych to neudělal," usmál jsem se, a začal jsem uklízet spolu s ním.

"Všiml jsem si, že ti něco je, proto jsem tě sem vzal, ale nezdá se mi že by ti to nějak pomohlo, řekl Liam starostlivě.

"Ne, nic mi není," zalhal jsem mu. Stále jsem se necítil ve své kůži.

Liam položil koště do boku, a přešel ke mě. Taky mi ho vzal, a chytil mě za rameno.

"Zayne, řekni mi co se děje," podíval se mi do očí, nacož jsem sklopil zrak.

On mi ale pomalu hlavu zvedl. "Neskláněj hlavu, a odpověz mi prosím."

"Nic mi není, vážně," usmál jsem se.

"Fajn, tak si se mnou zatanči," usmál se a podal mi ruku.

"Co?" podíval jsem se na něj překvapeně.

"Neuvěřím ti, dokud si se mnou nezatancuješ," táhl mě doprostřed parketu.

"Ale..." vyhrkl jsem, ale on spojil naše ruce, a začal se mnou tancovat. Já jsem ale hrozný tanečník, a navíc, ve chvíli kdy se naše ruce spojily, se mi podlomily kolena.

"No tak, 1,2,3,1,2,3..." snažil se mě Liam vést, ale mě se jenom pletly nohy.

"Neumím tancovat," řekl jsem a díval jsem se dolů.

Liam zastavil a zadíval se mi do očí, stále nepouštíc naše ruce. Najednou nás od sebe dělilo sotva pár centimetrů. Polkl jsem. Liam se začal přibližovat těsně k mým rtům, když mi najednou zazvonil mobil. Rozpletl jsem naše ruce, a přiběhl jsem k telefonu.

"Promiň," usmál jsem se nervozně, a zašel jsem jinam, vyřídit hovor. Byla to jedna kamarádka. Když jsem hovor skončil, stále jsem si nebyl jistý, jestli se mám vrátit a dělat jakoby nic. Protože pro mě to tak nějak nebylo nic. Cítil jsem úplnou bezmoc, když mi Liam hleděl do očí. Cítil jsem nervozitu, když mě chytil za ruku. Cítil jsem šílenou touhu, když se naše rty přibližovaly. Zhluboka jsem se nadechl, a našel jsem Liama, jak si obléka bundu.

"Už jdeme?" řekl jsem tiše.

"Jo," řekl tak nějak chladně.

Kývl jsem a následoval jsem ho ke dveřím.

LOUIHO POHLED

"Argh," zavrčel jsem, když mi spadla další krabice s nějakou hračkou.

"Loui, co ti je? Celý den se chováš divně," přišla ke mě Sadie.

"Nic, nic," dal jsem krabici zpátky.

"No tak, znám tě dost na to, abych poznala že máš něco na srdci, řekni mi to," nálehala a přejela mi rukou po zádech.

"Jsme v práci," vymluvil jsem se, ale to jí nezastavilo.

"No a? Lidi už ani nepřichází, za chvíli zavíráme. Pojd si sednou a všechno mi řekni," vedla mě k prostoru za pultem.

"Fajn," zhluboka jsem vydechl. "Jde... jde o to že jsem se s někým...vyspal."

"A co je na tom tak hrozného? Jsem ráda že jsi si našel pří-" nedokončila to, protože jsem ji přerušil.

"Ne, není to žádný přítel. Je to můj spolubydlící, Harry. Bože jak já ho nesnáším. Spolu s ostatníma jsme byli v klubu, a my se tu noc spolu vyspali... Pak, když jsme se vzbudili, choval se jakoby to nic nebylo. Cítil jsem se jak nějaký odpad, nějaká děvka na jednu noc. Ani nevíš jak se stydím," dal jsem si hlavu do dlaní.

"No tak, to se může stát každému. Prostě ho ignoruj, a nebo jestli k němu něco cítíš," přejela mi rukou po vlasech.

"Jsi normální? K takovému hajzlovi? To určitě. Jestli k němu něco cítím, tak leda odpor a lhostejnost," řekl jsem naštvaně a šel jsem ještě dozadu vybalit nějaké nové zboží.

NIALLŮV POHLED

Vrátil jsem se až večer, a byl jsem překvapený, když jsem v obýváku, ani kuchyni nikoho neviděl. Vždycky tam někdo byl, ale tentokrát ne. Liam, Louis, a Zayn ale byli určitě doma, Harry pravděpodobně ne, ale to on nebyl skoro nikdy. Povzdychl jsem si, a hodil jsem bundu přes sedačku. Přinesl jsem si nějaké jídlo, a zapl jsem televizi. Narazil jsem na nějaký seriál, který jsem sledoval jako dítě, tak jsem ho tam nechal. Uběhla asi hodina, když z pokoje vyšel Zayn.

"Čau," podíval jsem se na něj.

"Ahoj," řekl tiše a přisedl si ke mě.

"Proč jste všichni zalezlí?" zeptal jsem se ho.

"No, Louis se ještě pořád necítí dobře kvůli tomu s Harrym, Harry je někde pryč, já se snažím dál překládat, a Liam..." sklonil Zayn hlavu.

"Liam co?" podíval jsem se zmateně.

"Liam... je ve svém pokoji, a nevím co dělá," řekl se stále sklopeným obličejem,

"Stalo se mezi vámi něco? Pohádali jste se?" zeptal jsem se ho.

"Ne, ne... Prostě nevím co dělá," podíval se na mě. "Na co se díváš?" snažil se to zamluvit.

"Díval jsem se na seriál, který jsem dřív sledoval, a ted je tam nějaký film. Vypadá to docela dobře. Přidej se ke mě," podal jsem mu s úsměvem balíček ještě nerozdělaných brambůrku.

Vzal si ho s úsměvem do ruky, a otevřel ho.