ONE DIRECTION FAN FICTION

Když mi Greg představil svou přítelkyni, Denise, už od pohledu jsem ji měl rád. Byla laskavá, přátelská, bylo na obou vidět že se milují. Svému bratrovi jsem přál štěstí. Když se mi svěřil že chce Denise požádat o ruku, podpořil jsem ho. Věděl jsem že je pro něj ta pravá, navíc čekali spolu miminko, mého malého synovce, pro kterého jsem chtěl být ten nejlepší strýc na světě. Na svatbě jsem jim byl za svědka a pak, když jsem vešel do nemocničního pokoje a uviděl jsem Thea, jejich malého, slzy se mi nahrnuly do očí. Byl tak maličký, maličký důkaz jejich velké lásky. Já, ikdyž jsem byl ve světoznámé skupině One Direction, jsem neměl zrovna štěstí v lásce. Jo, občas jsem si s někým zaflirtoval, líbal, někdy došlo i na něco víc. Ale stále jsem se nezamiloval, nenašel jsem tu, při které bych pocítil, bum, to je ona. Láska mého života. To se mělo změnit ten květnový den...

"Je všechno v pohodě brácho?" zeptal se mě Greg, zatímco jsem mu pomáhal v bytě vybalovat nějaké věci z tašek.

"Jo. Jasně. Proč?" podíval jsem se na něj, snažíc se o úsměv.

"Nevím. Připadáš mi takový smutný, nemáš nějaké problémy," podíval se na mě staroslivě.

"Ne. Neboj, nic mi není," poplácal jsem ho po rameni.

Greg nevypadal přesvědčeně, ale nechal to tak.

"Tak jak vám to jde?" přišla k nám zhora usměvavá Denise a v rukách držel Thea.

"Skvěle. Už budeme hotoví," usmál se na ni Greg.

"Pojď sem, dej mi na chvilku mého malého synovce," natáhl jsem se pro Thea.

"Dobře. Ale dávej na něj pozor," podala mi ho Denise.

"Prosím tě. Myslíš si že nezvládnu takového malého prcka?" začal jsem si s Theem hrát.

"No..." řekla tiše Denise.

Najednou někdo zazvonil. Greg zrovna něco odešel dát do kuchyně a já držel Thea, tak šla otevřít Denise.

"Ahoj," ozval se ze dveří neznámý hlas.

"Co tady děláš?" řekla Denise naštvaně.

"Co je? To mě nepozveš dál," řekla holka u dveří.

"A proč bych měla? Nemám na to důvod," řekla rozhodně Denise.

"Jak nemáš důvod? To pro tebe nic neznámená že jsme sestry?" řekla holka.

Zůstal jsem překvapený. Nevěděl jsem že má Denise sestru.

V tu chvíli se vrátil Greg, vypadajíc stejně překvapeně jako já.

"Věděl jsi že má sestru?" zeptal jsem se ho.

"Jo, ale Sofia se neobjevila už víc než dva roky," řekl Greg a vzal si ode mě Thea.

"Prosím tě, no a. Jsem mladá, co je na tom zlé," řekla Sofia Denise.

"No a? Co, co si jako myslíš? Že si sem nakráčíš a já co? Přijmu tě s otevřenou náručí?"

"Slyšela jsem že jsi se vdala a máš dítě. Chtěla bych je poznat. Ani to mi nedovolíš?" řekla Sofia.

V tu chvíli Denise ztichla a pustila Sofii uvnitř. Ta se rozhlížela po bytě.

"Co je? Dívaš se co bys mohla šlohnout?" řekla Denise a zkřížila si ruce na prsou.

"Nech toho. Už je to za mnou," odfrkla Sofia.

"To je tvůj manžel?" ukázala na mě když přišli k nám. "Není od tebe mladší?"

"Ne. To je můj švagr, Niall," řekla Denise.

"Oh. Ahoj, já jsem Sofia, Denisina nevlastní sestra," podala mi ruku na pozdrav.

"Niall, těší mě," usmál jsem se na ni.

"Počkej, nejsi ty v nějaké skupině, One Direct, nebo tak?" řekla Sofia.

"One Direction," opravil jsem ji.

"Tohle je můj manžel Greg," představila ho Sofii.

"Těší mě," podala mu ruku.

"A tohle je tvůj syn," dala Theovi ruku.

"Theo," usmál se na Sofii Greg.

"Je krásný," zasmála se Sofia.

"Tak, a co teď? Co ještě chceš?" řekla hrubě Denise.

"Chtěla jsem tě poprosit, jestli bych tu... nemohla na čas bydlet," řekla tiše Sofia.

"Zbláznila ses? Na to zapomeň! Co si o sobě myslíš?" začala Denise ječet.

"Fajn. Tak půjdu na ulici, ostatně přežila jsem sama dva roky a nikdo z rodiny mi nepomohl, tak přežiju další," vzala si malý kufr a kráčela ke dveřím, když v tom jsem ji zastavil.

"Jestli chceš můžeš bydlet v mém bytě, teda, mém druhém bytě, je to jenom deset minut cesty," řekl jsem.

"Vážně?" zeptala se mě s úsměvem.

"Jsme přece rodina, ne?" usmál jsem se na ni.

Ještě ten den jsem se Sofií zajel do mého bytu, který jsem si před časem koupil. Byl na okraji města, byl dost prostorný a pohodlný. Byla tam velká kuchyně, obývák, 2 koupelny a 3 ložnice. Ani nevím proč jsem jí to nabídl. Možná mi ji nějak přišlo líto, nebo tak. Každopádně teď odjíždím na 2 měsíce pryč s kapelou a tento byt potřebovat nebudu. Tak proč bych nepomohl švagrové? Ikdyž jsem ji znal sotva hodinu...

"Tak jsme tady," přivítal jsem ji v bytě.

"Bože. To je krása," zírala s otevřenou pusou.

"Líbí se ti?" zavřel jsem dveře.

"Děláš si srandu? Líbí je hodně, hodně slabé slovo. Jsem ním nadšená! Je naprosto úžasný. Vážně mě tu necháš bydlet?" podívala se na mě s výrazem nevinné školačky.

"Samozřejmě. Žádný problém. Na 2 měsíce odjíždím a potom budu mít volno. Které bych chtěl strávit tady..." podíval jsem se na ni.

"Chápu. Takže pak budu muset vypadnout," sklopila Sofia zrak.

"Ne to jsem neřekl. Můžeš tady zůstat jak dlouho budeš chtít, a... když si nic nenajdeš pomůžu ti něco najít," usmál jsem se na ni povzbudivě.

"Děkuju," objala mě pevně. Zavřel jsem oči a vychutnával jsem si její objetí, cítit její vůni. Voněla jako vanilka.

Odtáhla se a chytla mě za ruce. "Slibuju že tě nezklamu a že se mnou nebudeš mít problémy. Hned jak to půjde vypadnu a přestanu tě obtěžovat."

"Už neměj obavy. Vyber si pokoj a vybal si," stiskl jsem jí ruku.

"Dobře," vzala si tašky a odkráčela do nejbližší ložnice, kde za sebou zavřela dveře.

Sedl jsem si na židli v kuchyni a vzal jsem si ze stolu čokoládovou tyčinku, kterou jsem tam nechal ráno. Rozbalil jsem ji a začal jí pomalu jíst. Přemýšlel jsem o Sofii. Nevím proč, ale nemohl jsem ji ani na vteřinu dostat z hlavy. Možná to bylo tím že byla v mém bytě, že jsem o její existenci před pár hodinami ani nevěděl... Nevím.

"Ehm, Nialle?" vyšla z pokoje jenom v nějaké vytahané košili.

"Ano?" podíval jsem se na ni rozpačitě. Vypadala totiž sakra sexy.

"Ty tu zůstaneš, nebo..." podívala se na mě nejistě.

"Jenom do zítřka odpoledne. Pak vyrážím, směr Austrálie," řekl jsem dramaticky.

Zasmála se, "Aha. Dobře. Tak já se jdu osprchovat a pak si lehnu," ukázala směrem na koupelnu.

"Fajn," usmál jsem se.

"Ještě jednou ti děkuju," přišla ke mě a políbila mě na tvář.

"Nemáš zač," řekl jsem nervozně.

Ta holka se mnou dělala něco, co žádná jiná. Měl jsem při ní zvláštní pocit. Mísily se ve mě protichůdné myšlenky, které jsem nemohl nijak zastavit.

 CHAPTER 2

V Austrálii, na turné, jsme byli už měsíc a nastal den, kdy se za námi přiletí podívat i Greg, Denise a Sofia. Sice se ještě stále neusmířili, ale poprosil jsem Denise, aby ji vzala sebou. Theita nechali u mámy, protože byl ještě dost malý a nechtěli ho vláčet sem a tam. Vážně jsem se na něj těšil, samozřejmě jsem byl hrozně rád že uvidím bráchu, i snachu. Ale taky jsem hrozně znervoznel když jsem si uvědomil že brzo zase uvidím Sofiu.

"Brácho, tak kdy přijedou?" poplácal mě Zayn s úsměvem po rameni.

"Měli by tady být každou chvíli," usmál jsem se, snažíc se zakrýt nervozitu.

"Přijede i ta...Sofia že?" zeptal se Louis, zatímco hrál hru, kterou si koupil před pár dny.

"J-jo," řekl jsem sledující hodiny.

"Uklidni se, co ti je?" pohladil mě Liam po rameni.

"Ale nic," odtáhl jsem se od něj. "Jenom mi tentokrát vážně moc chyběli." usmál jsem se.

Najednou jsem uslyšel nějaké zvuky.

"Nejsou to oni?" zvedl se Harry pomalu ze sedačky.

"Asi jo," vydal jsem se ke dveřím.

V tu chvíli nimi vešli Greg, Denise a Sofia.

"Ahoj brácho," objal mě Greg a hned na to i Denise.

"Nialle," objala mě Sofia a dala mi pusu na tvář, z čehož jsem ani nevím proč, začal pomalu rudnout.

"Sofio!" usmál jsem se na ni. Vypadala vážně úžasně. Měla krátké černé šaty, které zdůrazňovaly její skvělou postavu, měla krásné rozevlaté vlasy a oči, které jí svítily jako hvězdy. Měla vysoké podpatky, a no... prostě vypadala vážně, vážně sexy.

"Ehm, tohle je Sofia," představil jsem jí klukům. Ti ji po jednom přišli pozdravit a obejmout. Všiml jsem si že zvlášť Harry se v tom nějak našel.

"Za dvacet minut začínáme," ozval se hlas, oznamující že už se musíme připravit na show.

"Tak, mi už půjdeme, posad'te se na vaše místa," řekl jsem. Ani nevím proč, ale sotva jsem se na Harryho podíval. Bylo do očí bijící že s ní flirtoval a nevím proč, ale vadilo mi to. Vím že to bylo směšné. Viděli jsme se se Sofií sotva dny a párkrát jsme skypovali. I tak jsem ale k ní něco cítil. Nevím co, jestli náklonost, možná mě přitahovala... Ale věděl jsem že ji nesnesu vidět s jiným chlapem.

***************

"Byli jste skvělí!" přišla nás s úsměvem Sofia obejmout. Napřed obejmula Harryho, jak jinak, a pak mě.

"Díky moc," usmál se na ni Harry.

"Vážně. Musím přiznat, že jsem vás sotva znala, no samozřejmě jsem o vás už slyšela, ale nikdy vás nějak zvlášt' neposlouchala, nebo nesledovala. Ale bud'te si jistí že ode dneška máte novou fanynku!" zasmála se Sofia.

Já se jenom slabě usmál.

"Tak, půjdeme někam?" zeptal se Liam.

"Jasně. Kam?" opřela si ruku o moje rameno.

"Třeba do klubu F's? Je to jenom kousek odsud a minule nás tam ani lidi nepoznávali. Takže by to mohl být klidný, zábavný večer, tentorkát bez fanoušků nebo fotografů," pousmál se Harry.

"To zní dobře," usmála se Sofia.

"My asi zůstaneme tady, pokud ti to nevadí," řekla nevrle Denise.

"Jasně. Rozumím vám, uvidíme se zítra," objal jsem ještě jednou Grega a políbil jsem Denise na rozloučenou.

"Já taky zůstanu, omlouvám se, ale jsem nějak unavený," omluvil se Zayn.

"Mě se taky dneska nikam nechce," přidal se k Zaynovi Louis. "Jděte vy čtyři."

"Tak to zbývá na mě, Liama, Nialla a tebe," ukázal Harry s úsměvem na Sofiu.

"Hmm..." usmála se na něj.

Já jen spolkl hořkost, kterou jsem pocítil.

****************

"Pojd' tancovat!" zavolala na mě Sofia, která si to na parketu dokonale užívala.

Váhal jsem, ale nechal jsem se ní odtáhnout i se sklenkou alkoholu.

"Musím tě upozornit, že nejsem velmi dobrý tanečník," řekl jsem, zatímco jsem se tak trochu opilecky potácel na místě.

"Neboj se, jenom vnímej hudbu," dala ruce na mé ramena a začala se různé kroutit a otírat se o mě. Já jenom dál pil a pozoroval jsem ji.

Svezla se k podlaze a dal mě ohmátávala. Všiml jsem si, že má taky v sobě slušnou dávku alkoholu.

"Jenom se uvolni," zašeptala mi do ucha a foukla do něj.

Já dal sklenku do ruky někomu, kdo zrovna procházel kolem a dal jsem ruce na její boky. Ona se dál kroutila a já si ji přítahl ještě blíž k sobě. Naše rty od sebe dělil asi centimetr. Zvrhle se na mě usmála a přisála svoje rty na ty moje. Strčila mi jazyk do pusy a já spolupracoval. Naše jazyky spolu tančili v rytmu hudby, ona dala ruce okolo mého krku a moje se svezly k jejímu zadku. Najednou to bylo, jakoby jsme tam byli jenom my dva. Naše rty byli neustále spojené a jazyky propletené. Byl to vášnivý, nenasitný polibek, ale zároveň to byl jistý výsledek alkoholového opojení. Hodnou chvíli jsme tam spolu stáli, až dokud k nám nepřišel Liam a s úsměvem nás od sebe oddělil. Naštvaně jsem se na něj podíval a nechal jsem se ním spolu se Sofií odvést ke stolu, odkud na nás se skleničkou neznámého nápoje hleděl i Harry.

"Co to bylo?" zasmál se Liam.

"No co jako?," usmál jsem se namyšleně a hlava mi stále padala směrem dolů, asi jsem trošku přebral.

Sofia se jenom opilecky smála a vystrčila na mě provokativně jazyk. Já se jenom opět usmál a ještě jednou jsem jí věnoval vášnivý, chtivý polibek.

 CHAPTER 3

Ráno jsem se probudil s velkou bolestí hlavy. Když jsem otevřel oči, oslnilo mě jasné sluneční světlo. Rychle jsem si oči zakryl rukou a zavrčel jsem. Hned mi došlo že jsem se včera určitě opil, ale na nic jsem si nemohl vzpomenout. Jenom se mi vybavoval nějaký klub, osvětlený taneční parket a Sofia. V tu chvíli se mi vybavila i ta chvíle, kdy jsme se líbali. Protřel jsem si podrážděne oči a pomaloučku jsem si sedl. Rozhlédl jsem se kolem a viděl jsem spící kluky.

"Liame, Liame," snažil jsem se ho probudit. Když stále nereagoval, hodil jsem po něm ponožku, která ležela na zemi.

Ošil sebou a pomalu otevřel oči. "Co je?" řekl ospalým hlasem.

"Co se stalo včera v noci," řekl jsem se stále ne úplně čistou myslí.

"No co... Šli jsme večer do klubu a ty a Sofia jste se líbali a to dost nechutně, musím říct," začal si pomalu sedat a s tím pohybem, se začal hýbat i Louis, který ale nevypadal že by se chystal brzo vstát.

"Bože můj," dal jsem si ruce do dlaní a snažil jsem se vzpomenout co nejvíc.

"No co, no. Oba jste svobodní ne?" začal se Liam oblékat.

"To jo, ale...je to moje švagrová," řekl jsem jakoby to byla ta největší překážka na světě.

Liam jen pokrčil rameny, a zavřel za sebou potichoučku dveře.

Podíval jsem se na hodiny. Bylo 8:40. Vstal jsem teda z postele a rozhodl jsem se najít Sofii.

***

Věděl jsem kde je, ale bál jsem se vejít. Každopádně jsem nabral odvahu a zaťukal jsem.

"Dále," ozval se Denisin hlas.

Vešel jsem teda. "Ahoj," pozdravil jsem Denise a Grega, kteří zřejmě taky před chvíli vstali. "Kde je Sofia?" rozhlédl jsem.

"Řekla že jde ven, na čerstvý vzduch," řekl s úsměvem Greg.

Já jen kývl a zase jsem zavřel.

Šel jsem zpátky do pokoje, kde už byli vzbuzení i Harry a Louis. Krátce jsem je pozdravil a oblékl jsem se. Pak jsem šel ven najít Sofiu.

Vyšel jsem z tourbusu a uviděl jsem obrovskou, prázdnou plochu. Za rohem nějaké malé budovy jsem uviděl ženskou postavu. Hned jsem poznal Sofiu. Nadechl jsem se a blížil jsem se směrem k ní. Když mě uviděla, letmo se usmála a zase se otočila, aby popotáhla z cigarety.

"Ahoj," dal jsem si ruce do kapes, když jsem k ní přišel.

"Ahoj," vyfoukla kouř.

"To co se včera stalo," sklopil jsem zrak.

"Nic neříkej, Nialle. Opili jsme se, bavili jsme se, neboj, vím že to byla jenom zábava," usmála se, ale nebyl to upřímný úsměv.

"Víš, já, moc si to nepamatuju, ale vím že jsme se líbali a..." podíval jsem se jiným směrem.

"A nic. Nialle, jsi milý kluk a jsem ti hrozně vděčná že jsi mě nechal u sebe. Pokusím se odtud vypadnout co nejdřív a hotová věc. Rozhodně ti nemíním znepříjemnovat život," řekla uštěpačně, zhasla cigaretu a namířila si to zpátky k tourbusu.

Zůstal jsem stát, opřený o zeď a přemýšlel jsem o tom co si mám o ní myslet. Nevím proč, ale byla pro mě důležitá a nechtěl jsem aby se ke mě tak chovala.