ONE DIRECTION FAN FICTION

HARRYHO POHLED

"Mel? Otevři mi prosím," zaklepal jsem ráno na její dveře.

Asi po dvaceti sekundách začal v zámku rachotit klíč a spatřil jsem její tvář.

"Ahoj," pousmál jsem se..

"Ahoj," řekla tiše.

"Můžu dál?"

Nic neřekla, jenom rozevřela dveře.

"Už ses usmířil s Claudií?"

"Ehm, pořád je naštvaná," zavřel jsem dveře a sedl jsem si vedle ní na postel

"Tak bys měl teď spíš být s ní a ne se mnou," sklopila hlavu.

"To neříkej."

"Proč?"

Už jsem chtěl něco říct když jsem si všiml nějaké rány nebo modřiny, která byla vidět pod její tričkem.

"Co to... co to máš na zádech?"

"Nic," řekla rychle a potáhla si tričko. Před pár dny jsem spadla."

"Před pár dny? Ukaž mi to."

"Ne."

"Melindo," řekl jsem přísně.

Ona jenom kývla a já ji opatrně vyhrnul tričko.

Měla na zádech obrovské rány a bylo jasné že je to čerstvé

"Bože," vydechl jsem. "To ti udělala Claudia?"

Zakroutila hlavou.

"Melindo, myslíš že jsem úplný blbec? Vím že to udělala ona. "A proč máš dlouhé rukávy když je horko? Vyhrň si je."

"Ne," řekla.

"Prosím," vyhrnul jsem jí je sám. Bylo mi jasné, že se opět vyřádila i na její ruce. Už jsem na nic nečekal a vstal jsem. Ona mě v okamžiku chytila za tričko.

"Kam jdeš?"

"Za ní. Tohle je poslední kapka."

"Ne, prosím," začala plakat

"To se mám dívat jak ti ubližuje?" pohladil jsem ji a začal jsem stírat její slzy.

Ona jenom sklonila hlavu.

"Sedni si," řekl jsem jemně.

Vyhrnul jsem její tričko a začal jsem nechávat polibky na jejích zraněných zádech.

Ona se jenom chvěla a tiše šeptala ať toho nechám. Otočila se na mě a já uviděl její neštastné oči. Dal jsem si její tvář do dlaní a spojil jsem naše rty. Bylo to tak krásné, procítěné, něžné... Cítil jsem to co při žádné...

"Proč tohle děláš?" odtáhla se ode mě.

"Já...nevím," opřel jsem si svoje čelo o to její. "Myslím že tě miluju."

"Co?"

"Miluju tě," usmál jsem se a ještě jednou jsem spojil naše rty.

"Já... tě taky miluju," řekla tiše. "Ale co Claudia?"

"Nemysli na ni. Vydrž to ještě pár týdnů, možná míň než si najdu dobrou práci a byt. Do té doby budu tady s tebou a budu tě chránit ano?"

"Ale... to si myslíš že nás tady Claudia nechá? Že se s tím prostě smíří?"

"Asi to budeme muset tajit. Dokud neodejdeme ano?" zašeptal jsem.

"Nevím jestli to dokážu. Připadá mi to neuvěřitelné, jsem do tebe zamilovaná už tak dlouho," řekla nesměle. Usmál jsem se.

"Mel, prosím. Stačilo mi jenom pár dní na to abych tě miloval tak, jak jsem Claudii nemiloval za celé dva roky."

"Já...pořád tomu nevěřím."

"Tak tomu začni věřit," políbil jsem ji. "Teď jdu. Nechci dávat Claudii žádné záminky na svou zlost."

"Dobře," řekla smutně.

"Usměj se pro mě," chytil jsem ji za bradu a ona vyčarovala ten nejsladší úsměv. "Tak se mi to líbí," zasmál jsem se. "Miluju tě."

"Já tebe taky.

MELINDIN POHLED

Nemůžu uvěřit co se právě stalo. Harry řekl že mě miluje. Miluje mě.

Vzala jsem do ruky mobil a rozhodla jsem se zavolat Andree.

"Halo?" ozval se její, zřejmě ještě rozespalý hlas.

"Řekl že mě miluje!" vyhrkla jsem.

"Cože?" řekla zmateně.

"Harry řekl že mě miluje!"

"Vážně? Jak to?"

"To je na dlouho. Ale líbali jsme se a řekl že mě miluje, chápeš?" zasmála jsem se.

"Jsem za tebe šťastná. Ale co ta zmije tvoje sestra?"

"Kdyby se to dozvěděla zabila by mě. Už tak mi... to je jedno. Poradíš mi co mám dělat?"

"Zlato, prostě o něj musíš bojovat. Nemůžeš dovolit aby ti ho ta kráva ukradla chápeš?"

Kývla jsem, ikdyž jsem věděla že mě nevidí. "Harry řekl že to budeme muset skrývat dokud si nenajde práci a byt."

"No... tak to budeš muset vydržet."

"Já vím, ale bude to strašně těžké. Navíc, jestli zůstane spát v pokoji s mojí sestrou..."

"Prosím tě, ikdyby tam spal určitě s ní už nic mít nebude. Nebo ty si snad myslíš něco jiného?"

"Jasně že ne. Ale znám svou sestru, ta dosáhne vždycky co chce. Navíc, je mi jasné že po stránce ženskosti a smyslnosti je tam na vyšší úrovni než já."

"To neříkej. Už jsem ti řekla že jsi mnohem krásnější než ona a myslím že Harrymu nezáleží na tom jestli máš nějaké zkušenosti. Na tom není nic špatného, právě naopak."

"Ale... já mám strašný strach."

"Z čeho?"

"Z toho všeho. Nechápeš to?"

"Mel, prosím. Jestli chceš mou radu, snaž se vyhýbat té zmiji a s Harrym se před ní taky nebav. Claudia přece často chodí na její nákupní výlety a občas jede někde pryč i bez Harryho. Tak využijte ty chvíle a potom budete spolu. Až Harry všechno vyřídí, přestěhuješ se k němu a hotovo."

"Myslím že si to všechno představuješ moc jednoduše."

"No tak. Vzchop se. Celý život jsi žila skoro jako popelka kvůli tvojí sestře a promiň mi to, i kvůli tvojí matce. Teď jsi našla svého prince, tak to nezahazuj."

"Dobře," vydechla jsem. "Brzo se ti ozvu."

"Fajn, mám tě ráda."

"Já tebe taky," usmála jsem se a ukončila hovor.

CHAPTER 8

HARRYHO POHLED

"Dobré ráno," upil jsem si čaje když do kuchyně vešla Claudia.

"Dobré," řekla otráveně a vzala si nějaký dietní hnus.

"Řekni, budeš se takhle chovat navždy?"

"Do té doby dokud mě nebudeš respektovat."

"Respektovat? Ty mě snad respektuješ? Nebo svou sestru? Někoho?"

"Už zase ona co?" usmála se křečovitě.

"Nech ji už na pokoji."

Povzdechla si. "Nechám ji napokoji, v tu chvíli kdy si budu jistá že spolu ani nepromluvíte."

"Proč?"

"Je to mrcha. Nemíním se dívat na to jak mi tě krade."

"Jsi směšná. Nikdo ti mě nekrade. Leda ty sama," vstal jsem otráveně.

"Víš co? Už jsem z toho unavená. Dohodla jsem se s mámou že na víkend odjedu pryč, aby si od vás odpočinula a ona vás zatím pohlídá."

"Pohlídá?" skřížil jsem si se smíchem ruce na prsou. "To máme tři roky?"

"Chci si být jistá že nebude něco zkoušet. Nebo ty."

"Klidně, budu rád když odejdeš. Možná že až si odpočineš, bude se s tebou konečně dát mluvit."

"Fajn," vydala se nahoru po schodech.

Těžce jsem vydechl. Fakt ji začínám nesnášet. Dřív jsem ji miloval ale jenom během několika dní se veškerá láska změnila na vztek, opovržení a lítost. Vztek kvůli tomu jaká je, opovržení kvůli tomu co udělala Melindě a lítost nad tím jak jsme dřív bývali šťastní...

MELINDIN POHLED

Znenádání do mého pokoje vrazila Claudia.

"Co tady děláš?" sedla jsem si v okamžiku.

"Co asi?" zavřela za sebou dveře a sebejistě se přede mě postavila.

Já se snažila nedát najevo příliš velký strach.

"Přišla jsem abych tě varovala moje drahá sestřička."

"Nech si tu ironii," řekla jsem tiše.

"Tak hele. Poslouchej," přišla ke mě ještě blíž. "Na víkend odjíždím abych si odpočinula od tebe a taky od Harryho. Ale neraduj se. Nebudeš mít další příležitosti na to pokusit se ho sbalit. Teda ne že bys na to měla. Nesaháš mi ani po kolena. Ale pro jistotu tady bude máma. Dohodla jsem s ní, aby celý víkend zůstala doma a nespustila vás z očí. Jestli se dozvím že ses o něco pokusila, možná že tvoje tvářička už nebude tak sladká," přejela mi po líci a mě naskočila husí kůže. "Rozumělas?" odtáhla se ode mě.

Nevěděla jsem co mám říct, tak jsem prostě kývla.

"Fajn, to ti radím," zabouchla za sebou dveře

Klesla jsem na postel a zase jsem začala brečet. Proč mě tak nenávidí? Kdyby se dozvěděla co se vlastně děje mezi mnou a Harrym, vím jistě že v tuhle chvíli bych nebyla mezi živými...

HARRYHO POHLED

(o několik hodin později)

"Neměl by jsi tady být, matka je dole," řekla Mel, když jsem vešel do jejího pokoje.

"Není. Řekla že jde ke svému novému příteli," začal jsem jí dávat motýlí polibky na tvář.

"Ale... jak to? Claudia jí přece říkala..."

"Ššš," dal jsem jí prst na ústa. "Asi kašle na její příkazy."

Ona se jenom pousmála. "Takže jsme tady sami?"

"Úplně sami," objal jsem ji a vášnivě jsem jí líbal. Po nějaké chvíli jsme se přesunuli na postel. Začal jsem líbat její krk a zajížděl jsem rukou pod její tričko. Najednou se ode mě odtáhla.

"Počkej," posadila se

"Děje se něco?" zeptal jsem se.

"Ne... jenom... jdeme na to moc rychle."

"Promiň, já..."

"Ne, ty promiň," sklopila hlavu.

"Mel," zvedl jsem jí ji něžně. "Za nic se neomlouvej, tohle je jenom další důvod proč tě miluju," usmál se.

"Víš... jde o to že... já jsem... ehm... jsem panna."

Nic jsem neřekl, jenom jsem ji dlouze políbil. "Jsi vážně sladká."

"Ne nejsem," odtáhla se ode mě. "Určitě si říkáš že jsem ubohá. Moje sestra je přitažlivá, zkušená, každého chlapa musí vzrušovat a já..."

"Už ani slovo. Ty jsi dokonalá. Jsi nádherná, rozkošná a taky sexy. Vždyť se na sebe podívej. Nevidíš snad jak jsi nádherná?" pohladil jsem ji něžně po tváři.

"Nemusíš to říkat."

"Ale musím. Jestli to vážně nevíš, tak musím."

Propletla naše prsty. "Nevadí ti teda že spolu dneska nebudeme?"

"Jasně že ne," zasmál jsem se tiše. Stačí když tě budu moct v noci objímat."

Usmála se a lehli jsme si do postele. Položila si svou hlavu na mou hruď a já ji pevně objal. Prohraboval jsem se v jejích vlasech a vychutnával jsem si že jsem při ní. Že je v mém náručí...

CHAPTER 9

MELINDIN POHLED

Ráno jsem se vzbudila v Harryho pevném objetí. Usmála jsem se. Ale úsměv mi zase hned zmizel, když jsem si uvědomila že za chvíli bude muset odejít. Brzo se začal probouzet.

"Dobré ráno," řekl se zavřenýma očima a úsměvem na tváři.

"Dobré ráno," pohladila jsem ho po hrudi.

"Je to krása probouzet se při tobě," usmál se něžně.

"Mhm."

"Je ti něco?" pootevřel oči a přejel mi po rukou po vlasech.

"Ne... jenom... takhle se znova neprobudíme ještě hodně dlouho."

"Motýlku, neboj se. Slibuju že ten čas rychle uběhne."

"Motýlku? To se mi líbí," usmála jsem se.

Políbil mě do vlasů. "A jak budeš říkat ty mě?" zasmál se tiše.

"Kudrlinko," řekla jsem mezi smíchem.

Harry mě povalil pod sebe. "Miluju tě," políbil mě dlouze.

"Já tebe taky," dala jsem ruce okolo jeho krku.

***

HARRYHO POHLED

"Čistý vzduch," zavolal jsem, když matka Mel a Claudie odešla pryč.

Melinda s úsměvem přišla za mnou do obýváku.

"Tak... co budeme dělat lásko?" posadil jsem si ji na klín.

"Nevím," polibila mě se smíchem. "Neuvaříme si něco?"

"Dobře. Ale připrav se protože já jsem úžasný kuchař," řekl jsem důležitě.

"To ti věřím," vstala Mel a já hned za ní.

"Buď si jistá že až ochutnáš něco z mého kuchařské umění, staneš se na mém vaření závislá už do smrti," řekl jsem vznešeně.

"No... uvidíme. Velké řeči, žádné činy. Znáš to?" políbila mě kráce

Já se jenom záhadně usmál a vzal jsem ji za ruku zatímco jsme vešly do kuchyně.

***

"Mhm, no pane šéfkuchaři, bylo to vážně výborné," řekla Mel, zatímco jsme dojedli naše lasagne.

"Ty jsi o tom snad pochybovala?" naklonil jsem se k ní.

"Ani vteřinu," usmála se a já ji políbil.

"Ptal jsem se v jedné počítačové firmě jestli nemají volné místo a řekli že by se nějaké mělo uvolnit asi za tři týdny," vzal jsem ji za ruku.

"To je úžasné."

"Jo, ale není to jisté a ještě pořád jsem nenašel nějaký byt."

"Neboj, něco se najde," pohladila mě po tváři a já její jemnou ruku políbil.

"Miluju tě," řekl jsem.

"Já tebe taky," usmála se něžně.

Vážně jsem se do ní hrozně zamiloval a nemínil jsem ji ztratit.