ONE DIRECTION FAN FICTION

HARRYHO POHLED

Probudil jsem se na pohovce v obýváku. Došlo mi že jsem musel usnout při filmu. S hlasitým zívnutím jsem si prohrábl vlasy a promnul oči. Pak jsem vstal a chtěl jsem jít do koupelny, ale bylo zamčeno.

"Oh, promiň," řekl jsem a čekal jsem až se otevřou dveře.

Asi po dvou minutách se otevřely a v nich Melinda jenom v osučce. Polkl jsem.

"Ahoj," pousmála se.

"A-ahoj," snažil jsem si ji moc neprohlížet.

"Tak, koupelna je volná," přehodila si vlasy na stranu.

"Jo, díky," řekl jsem nervozně a zavřel jsem se do koupelny.

Kruci. Proč musí být tak krásná?

MELINDIN POHLED

Oblékla jsem se a pomyslela jsem na to že se na mě díval nějak zvláštně, jakobych se mu líbila. Ale ne. Je to jenom kluk. Díval by se tak na každou polonahou holku před ním.

Trochu jsem se upravila a vešla jsem na chodbu. Přede mnou se objevila Claudia.

"Ahoj," pozdravila jsem ji.

"Nazdar," odsekla. "Nevíš kde je Harry?"

"V koupelně," řekla jsem.

"Jak to víš?" dala si ruce v bok.

"Byla jsem tam před ním a když jsem vešla ze sprchy stál na chodbě."

"Takže tě viděl nahou?" vyjekla

"Prosím tě. Měla jsem osušku."

"Hele, vím o co ti jde," schmatla mě za rameno.

"To bolí," zakňucela jsem.

"Co si myslíš, že jsem blbá? Nevinná tvářička že? Skvělý trik. Prosím tě, vidím jak se na něho díváš už od první chvíle," zasyčela.

"Nevím o čem to mluvíš," řekla jsem.

"Aha tak ty nevíš?" stiskla mě ještě pevněji a já se neubránila výkřiku.

Hned nato vyšel Harry ven.

"Co se to tady děje?" zeptal se

"Ale nic," pustila mě.

"Melindo?" podíval se na mě.

Já se jenom se slzami na krajíčku zamčela do svého pokoje

"Otevři prosím!" začal Harry klepat na dveře.

"Harry, nech mě tak," snažila jsem se zadržet slzy.

"Nepohnu se od těchto dveří, dokud mi neotevřeš jasný?"

Jenom jsem popotáhla a odemčela jsem mu. Pak jsem si sedla zpátky na postel a snažila se zůstat silná.

"Mel, co se stalo mezi tebou a Claudií?" sedl si ke mě.

"Nic, jenom nedorozumnění," řekla jsem.

"Podívej se na mě," chytil mě jemně za bradu. "Ublížila ti?"

"Ne, jenom mě trochu schmatla za rameno, víš že má sílu," snažila jsem se usmát.

"Ukaž mi ruku," řekl a já to nerada udělala

"Bože," vydechl když viděl jak tvrdý stisk to byl. "Vždyť ti mohla vykroutit ruku. Co to do ní sakra vjelo?"

"To nic není."

"Jak že to nic není? Okamžitě si s ní jdu promluvit. Tohle si nemůže dovolovat," vstal naštvaně, ale já ho zadržela.

"Nedělej to prosím."

"Proč?"

"Nechci aby jste kvůli mě měli problémy ve vašem vztahu," sklonila jsem hlavu.

"Ty už máme dávno," řekl.

"Ale i tak. Nech to tak prosím," stiskla jsem jeho ruku.

"Tak dobře. Ale jestli se to ještě zopakuje, vyřeším to jasný? Nedovolím aby ti ubližovala," řekl pořád naštavně.

"Proč ti na tom tak záleží?"

"Protože mi záleží na tobě," pohladil mě jemně po tváři a já se zatřásla nad jeho dotykem. Najednou se mi zadíval do očí a... políbil mě. Bylo to krátká, ale pro mě tak dlouho vytoužená pusa.

"Proč... jsi to udělal?" zeptala jsem se.

"Nevím," řekl. "Cítil jsem to tak."

"No... nic se nestalo. Jdi už za Claudií."

Harry nic neřekl, jenom pomalu pustil mou ruku a zavřel dveře. Já si sedla zpátky na postel a nevěděla jsem mám brečet štěstím nebo smutkem. Štěstím protože mě políbil, smutkem protože vím že nebudeme spolu.

CHAPTER 5

HARRYHO POHLED

Políbil jsem ji. Vážně jsem ji políbil. A necítím se provinile, idkyž bych měl. Nebyl to žádný žhavý francouzák, byla to prostě něžná krátká pusa. Ale byla krásná. Její rty byli tak jemné, tak sladké. Ale co to říkám. Nemůžu tohle dělat. Chodím přece s její sestrou, ikdyž jsou často dny kdy bych si přál abych s ní nechodil...

"Tak už ses vrátil z utěšování naší malé chudinky?" usmála se Claudia falešně.

"Nech toho. Proč jsi tak zlá? Co ti udělala?"

"Úžasné. Jenom se jí dál zastávej. Té andělské tvářičky," zkřížila si ruce na prsou.

"Nech toho," řekl jsem.

"Super. Ta já jdu pryč, nemíním vám tady překážet," vzala si do ruky kabelku

"Víš co. S tebou se fakt nedá bavit," otočil jsem se.

"Fajn. Běž za ní! Jdi za ní!"

"S radostí," ušklíbl jsem se a vyběhl jsem schody nahoru.

Chvilku jsem váhal jestli mám jít zase za Mel ale neovládl jsem se a otevřel jsem dveře.

"Co se stalo? Proč ses vrátil?" zeptala se Mel, která ležela schoulená na posteli.

"Jenom tak," pousmál jsem se a sedl jsem si na postel.

"Pohádali jste se že?"

"To je jedno," řekl jsem.

"Ne není. Bylo to jenom kvůli mě," sklopila hlavu.

"Nic si nevyčítej. Ty vůbec za nic nemůžeš jasné?" odhrnul jsem jí z tváře pramen vlasů.

"Už vážně nevím. Odjakživa mi vždycky všechno dávala za vinu, cokoliv se jí stalo. Nechápu proč. Co jsem jí tak hrozného provedla?" viděl jsem že se snaží nerozbrečet.

"Ššš," lehl jsem si vedle ní a objal jsem ji. "Ty jsi úžasná, jasné? Jsi ta nejhodnější holka co znám."

Melinda mi jenom tiše vzlykala do hrudě. Lámalo mi to srdce.

"Můžeš mi něco slíbit?" řekl jsem po chvíli.

"Co?"

"Už nebudeš plakat. Trhá mi to srce, když tě vidím smutnou," pohladil jsem ji po tváři.

Jenom kývla.

"Dobře," usmál jsem a políbil jsem ji do vlasů zatímco jsem ji dál pevně objímal

Po pár minutách usnula. Držel jsem ji v náručí a vychutnával jsem si její vůni. Voněla jako růže. Jako zahrada plná rozkvetlých růží. Vypadala tak bezbranně, tak zranitelně. Nevím co se to se mnou děje. Je prostě tak dokonalá. Její úsměv mě vyvádí z míry, její sladký hlas mi pořád zní v hlavě. Začal jsem si lehce hrát s jejími prsty a najednou jsem na nic nemyslel. Jenom jsem si vychutnával být s ní. Vážně nechápu co se děje. Že bych se do ní zamiloval? Ne, to není možné. Nebo ano? Miluju ji?

MELINDIN POHLED

Když jsem se probudila, nemohla jsem uvěřit že jsem v Harryho náručí.

"Už jsi vzhůru?" usmál se něžně.

"Proč... proč jsi tady?"

"Usnula jsi. A já jsem tě nechtěl vzbudit tak jsem zůstal při tobě abych strážil tvoje sny."

"Jak dlouho jsem spala?"

"Nevím. Mohly to být tak dvě hodiny."

Začala jsem se vyprosťovat z jeho náručí.

"Děje se něco?" zeptal se zmateně.

"Ne, já jenom... neměli by jsme spolu přece taklhe ležet v posteli."

"Asi máš pravdu. Ale bylo to příjemné," usmál se nesměle.

"....Ehm... asi bys měl jít. Co kdyby vešla Claudia."

"Ta je někde pryč. Jak ji znám určitě šla na několikohodinové nákupy. Jako vždycky když se s někým pohádá."

"I tak... prosím jdi," řekla jsem. Ikdyž jsem si zároveň vyčítala že to říkám.

"Dobře," řekl se smutným výrazem ve tváři a pomalu vstal. "Kdybys něco potřebovala nebo si chtěla jenom promluvit, přijď za mnou,"

"Díky," usmála jsem se.

On mi ještě úsměv oplatil a vyšel ze dveří.

Klesla jsem zpátky na postel a pořád jsem si opakovala jak jsem blbá.

CHAPTER 6

HARRYHO POHLED

"Už ses vrátila?" sledoval jsem jak Claudia přichází ke mě, jak jinak, s taškama v ruce.

"Zajímá tě to snad?" položila tašky na stůl.

"Jasně že jo. Jsi moje holka."

"Vzpoměl jsi si?" nasadilA její falešný úsměv, z kterým mě fakt štvala.

"Nech toho. Nechci se zase hádat."

"Fajn," řekla. "Vezmeš ty tašky nahoru?"

Tiše jsem si povzdychl a políbil jsem ji. "Snaž se nebýt tak výbušná, jasný? Nemůžeš se přece tak chovat."

"Tak dobře," začala mi přejíždět po stehně.

"A omluvíš se Melindě."

"Za co?" nasadila zase její naštvaný ton.

"Jak za co? Vždyť jsi jí ublížila bez jakéhokoliv důvodu."

"Jenom jsem ji trochu silně stiskla. Nic víc. Za to se teda omlouvat nebudu," vzala jednu z tašek a odkráčela nahoru.

Zavrčel jsem. Nejradši bych ji poslal někam, ale bydlím teď v jejím domě a nevím kam jinam bych šel.

***

(DALŠÍ DEN)

"Ahoj Mel," usmál jsem se když jsem ji uviděl.

"Ahoj," oplatila mi úsměv. Vypadala kouzelně, jako vždycky.

"Nechceš jít ven?"

"S tebou a Claudií?"

"Ne... jenom... se mnou. Claudia jde ke kamarádce a já se nudím."

"A nevadilo by jí to?"

"To je jedno. A nemusí se o tom dozvědět."

"Tak...jo. Kam půjdeme?"

"Třeba na kuželky? Už jsem tam nebyl alespoň půl roku."

"Dobře," usmála se.

"A pak si můžem dát nějakou večeri," řekl jsem.

"Tak jo."

"Tady za 10 minut?"

"Jo," řekla ještě a odešla do svého pokoje.

Musel jsem se usmívat jak blbec. Vážně jsem se těšil na večer s ní.

***

"Díky za dnešní večer," řekl jsem když jsme došli domů.

"Bylo to fajn," usmála se.

"Víš já..."

"Ehm, ehm," uviděl jsem stát před námi Claudii.

"Ahoj," políbil jsem ji na tvář. "Už jsi zpátky?"

"Představ si že ano," řekla. "Čekala jsem na vás."

"Byli jsme na kuželkách a zašli jsme si na jídlo..." řekla Melinda tiše.

"Ty sklapni," odbyla ji Claudia.

"Takhle s ní nemluv," řekl jsem naštvaným tonem.

"Budu si s tou mrchou mluvit jak budu chtít."

"Jo?" začala do mě vstoupat zlost, ale ovládl jsem se. "Radši jdi zpátky nahoru."

"Proč? Vadím ti snad? Tak vypadni!" zařvala.

"Taky že jdu!" zařval jsem a práskl jsem dveřmi

MELINDIN POHLED

Hned jak se za Harrym zavřely dveře, dala mi Claudia facku.

"Za co?" skoro jsem až vzlykla a chytila jsem si tvář.

"Ty se ještě ptáš?" vzala mě zase hrubě za ruku a mrštila mnou o schody. Narazila jsem na záda a zaječela jsem od bolesti.

"Proč mě tak nenávidíš?" začala jsem brečet.

"Vstaň," pomohla mi na nohy. No, pomohla. Prostě mě rychle zvedla bez ohledů na to že mám velké bolesti.

Chytila jsem se za záda. Došlo mi že tam určitě budu mít obrovskou modřinu.

"Tohle bylo naposled co jsi s ním někam šla? Je to jasné?" zasyčela. "Tak je to jasné?" zopakovala hlasitěji když jsem neodpovídala.

Jenom jsem kývla.

"Fajn," odkráčela pryč a já se skácela zemi. Mým tělem projížděla bolest a i psychicky jsem byla úplně zdeptaná. Po pár minutách jsem se vrátila do svého pokoje a zamčela jsem se. Lehla jsem si na postel a rozbrečela jsem se. Pak jsem uslyšela jak mi zvoní mobil. Byl to Harry.

"Mel? Jsi v pohodě?" řekl.

"J-jo," snažila jsem se nebrečet.

"Ty pláčeš?"

"Já? Ne."

"Ale brečíš. Promiň že jsem odešel. Ublížila ti nějak?"

"Ne, neměj strach."

"Řekni mi pravdu."

"Ne, vážně."

"Nevěřím ti."

Zůstala jsem ticho.

"Jdu zpátky."

"Ale za mnou nechoď."

"Proč ne?"

"Nechci už snášet Claudiiny žárlivostní scény. Mám toho dost."

"Tak... dobře. Ale ráno si promluvíme ano?"

"Fajn," řekla jsem slabě.

"Vážně nemám příjit za tebou?"

"Ne."

"Dobře. Tak...dobrou."

 "Dobrou," zavěsila jsem a zase jsem se rozplakala. Sakra co mám dělat.